Operation Flashpoint 2: Dragon Rising

Pohádku o českém vývojářském studiu Bohemia Interactive, kterému zpočátku nikdo nevěřil a které nakonec dokázalo přinést na obrazovky počítačů přelomový titul Operace Flashpoint, zná každý správný herní vlastenec. Už je to ale více jak šest let, co tento titul nově definoval žánr hardcore taktických akcí. Mnozí šli dokonce ještě dále a hovořili o první skutečné vojenské a masově prodávané simulaci. Nebyli nejspíše daleko od pravdy, protože korpus hry později posloužil a stále slouží několika světovým armádám, včetně britské a australské, k výcviku vojáků. Nám jde ovšem především o skvělé zážitky, jež jsme na ostrově ovládaném Rusy a osvobozovaném silami NATO získali. Málokterý titul byl natolik autentický. Zejména proto se nepočítalo s masovou oblibou, priority běžného hráče leží přeci jenom někde jinde. Jenže k údivu všech se prodalo jeden a půl milionu kopií a bylo rozhodnuto o konverzi na Xbox. Dodnes má hra díky činorodé komunitě a editoru v multiplayeru solidní popularitu.

  

To by byla ta dobrá část pohádky, ovšem následné události už tak slavné nebyly. Celosvětový vydavatel Codemasters se s českým vývojářským studiem nepohodl (podrobnosti bohužel známy nejsou) a úspěšná spolupráce se proto rozpadla. Naneštěstí pro Bohemia Interactive zůstaly práva na oficiální pokračování Operace Flashpoint u Angličanů. Mnozí tak za právoplatný druhý díl považují Armed Assault, ale co si budeme povídat – ten naděje nenaplnil. Možná by se to nakonec přeci jen mohlo povést regulérnímu druhému dílu, na němž už pracuje interní studio Codemasters zhruba o sto lidech. Je pravda, že takovou kapacitu a péči by hra nedostala ani v Bohemia Interactive. Kdoví, třeba budeme velmi příjemně překvapeni – noví autoři slibují hory doly.

  

Dějištěm Operation Flashpoint 2: Dragon Rising je tentokrát fiktivní ostrůvek Skira, ležící severně od Japonska a poblíž východního pobřeží Ruska. A jelikož jsou právě na tomto místě na geopolitických mapách zakresleny černé fleky značící bohaté zásoby ropy a zemního plynu, není divu, že se obě mocnosti o nadvládu nad Skirou přetahují. Ostatně, tento konflikt není vycucán z prstu, ale opírá se o skutečné napětí mezi Ruskem a Japonskem právě v této oblasti. Reálná ohniska se sice jmenují ostrov Sachalin a Jižní Kurily, ale je rozhodně příjemné, že autoři fabulují na základě skutečných nebezpečí. Ale zpět do hry – na ostrov Skira je vysláno několik jednotek amerických vojáků, aby zde zajistili bezpečnost mezinárodním pozorovatelům a jejich rodinám. Jenže ve chvíli, kdy se na ostrov vrhne útočící armáda s cílem ho zabrat, ocitá se hráč v roli jednoho z amerických vojáků na vrcholu vlny hrozícího globálního konfliktu. On a jeho umělou inteligencí řízení parťáci jsou prakticky jedinou nadějí, která celou tu katastrofu může ještě zastavit.

Nejenom zápletka čerpá z reality, ale také všechno ostatní je tvořeno s největším možným důrazem na skutečný stav věcí. Ať už jsou to zbraně, vojenské taktiky nebo herní svět. Ostrov je tvořen plochou o 220 kilometrech čtverečních, což – pokud nás paměť neklame – dělá z Dragon Rising objemově jednu z největších her všech dob. Důležité ale je, že tyto stovky kilometrů autoři neprojeli generátorem, ale vytvořili ručně. Díky tomu se můžeme těšit na smysluplný mix údolí, hor, pláží, měst, vesniček či průmyslových areálů v čele s ropnými vrty. Prostřednictvím lesů, řek, jezer či bažin má být dosaženo velké různorodosti prostředí, která nebude jen pěkná na pohled, ale bude mít i dopad na samotnou hru, jelikož ovlivní taktické postupy. Právě využití přírodních vlastností bude dlouhodobě velmi důležité. Některé situace sice půjdou vyřešit spontánně, ale větší operace je třeba naplánovat, využít možností obklíčení, popřípadě se pokusit nalákat nepřítele do míst, kde jste si jistí v kramflecích a dokážete je využít ve svůj prospěch. Velmi důležité je také v příhodných situacích využít četné dopravní či bojové prostředky. Rambo styl je tu zkrátka nejméně platnou alternativou, protože prakticky jakýkoliv utržený zásah znamená problém. Mnohdy po něm zemřete, pokud jste trefeni do nohy, připravte se na hodně pajdavou a pomalou chůzi, je-li to do ruky, neudržíte pořádně zbraň a netrefíte ani stodolu. Po každém zranění je každopádně třeba vzít lékárničku a ránu ošetřit. Jinak hrozí vykrvácení.

  

Mise mají být vystavěny zcela bez skriptů. To znamená, že si užijete překvapení až až a ani po několikerém zahrání stejné úrovně byste neměli narazit na stejné události. Pokud se změní několik faktorů, půjde o zcela jiný zážitek, který se nemusí odehrávat ani na stejném výseku území jako předešlý pokus, ale úplně někde jinde. Rovněž cíle misí se orientují hodně na realitu. Užijete si tak například poskytování krycí palby jednotce, která se zrovna stahuje z boje, prozkoumávání terénu před příjezdem těžké techniky či sabotování nepřátelských zařízení. Ve hře opět budete často střídat role, což by mělo zamezit stereotypu. Jednou budete v boji jako obyčejný voják, jindy jako velitel týmu, jehož úkolem není ani tak zapojovat se přímo do boje, jako spíše udílení dobrých příkazů vlastním svěřencům. A pochopitelně jsou tu role související s ovládáním mnoha strojů, například tanku či helikoptéry.

  

Výbava je jako všechno ostatní ve hře pojata megalomansky. Codemasters spolupracuje s válečnými odborníky na věrném zpracování více jak padesáti typů zbraní, které se navíc budou lišit ještě různými typy munice a přídavnými zařízeními, jako je dalekohled či laserový zaměřovač. Mocný Neon engine, který si Britové šijí na míru, dokáže prý vypočítávat reálnou balistiku. U simulace vojenských prostředků využívají Codemasters zkušeností z Colin McRae DIRT, pro který byl využit stejný engine, byť v trochu pozměněné variaci. Pochopitelně nepůjde v tomto případě o takovou arkádu, ale autoři více než kdo jiný umí vytvořit přinejmenším uvěřitelný model řízení všelijakých vozidel či poletuch. Zde je důležitý důraz na slovo uvěřitelný, přičemž záměrně nepoužíváme realistický – v takovém případě bychom asi ani nenastartovali.

  

Přes všechna ta slova o co možná nejvěrnějším zážitku nechtějí Codemasters odradit ani typického hráče stříleček. Z tohoto vyjádření je teoreticky možné mít strach, protože dost možná nakonec povede k různým kompromisům, ovšem tvůrci ubezpečují, že přístupnosti všem hráčským vrstvám chtějí dosáhnout pomocí propracovaných tutorialů a možnosti v případě potřeby zapnout některá pomocná nastavení (třeba pomoc při míření). S nadsázkou by se tak Operation Flashpoint 2 dala přirovnat k závodnímu simulátoru, který si lze podobným způsobem také takříkajíc ušít na míru vlastním zkušenostem. Jsme zvědaví, jak to bude fungovat ve válečné simulaci.

 

Dalším důvodem, proč se mohou hráči začít těšit, je skutečnost, že se Codemasters od samého začátku chtějí zaměřit na obsáhlou podporu komunity. Proto bude editor pro tvorbu vlastních misí i celých modifikací přiložen už v prodejní verzi hry. Tím si chtějí autoři zajistit podobnou nesmrtelnost, jaké se těší první díl. Zbývá dodat, že nechtějí opravdu nic podcenit a raději, než aby se věnovali rozhovorům s novináři, tvrdě pracují. I proto zatím nemáme tolik informací, kolik bychom si přáli, a to už je prý vývoj hry ve dvou třetinách. Vyjít by měla ještě letos, a přestože nás mrzí, že na ní nepracují v Bohemia Interactive, už se nemůžeme dočkat.