Metro 2033

Nemá cenu si nic nalhávat – tento rok nebyl po herní stránce, zejména pak co do počtu vyslovených hitů, ničím slavným a obvykle silný závěr to už asi příliš nevytrhne, i když se jistě ještě něco urodí. Zato rok příští, zejména pak jeho počátek, to by měla být hotová herní žeň – tedy za předpokladu, že opět nedojde k oblíbenému oddalování. Ale i kdyby v části herního spektra došlo, kvalitního materiálu by mělo být stále dost. Vždyť kromě her, o kterých se neustále mluví a píše, jsou ke startu připraveni i takzvaní černí koňové, tedy tituly, od nichž se zase tolik neočekává, respektive se o nich mnoho neví, ale ony nakonec příjemně překvapí.

 

 

Pravdou je, že pro Metro 2033 tento popis platí tak napůl. Někteří hráči se na tuhle hru totiž těší už pěkných pár let. Navnadilo je jednoznačně několik faktů. Především – tahle hra vzniká v ukrajinském vývojářském studiu 4A Games, které se z valné většiny skládá z někdejších tvůrců Stalkera – a to byla pořádná pecka. Zadruhé tu je v jistém směru poměrně značná podobnost se Stalkerem, ať už jde o skutečnost, že se i Metro 2033 odehrává na motivy románové předlohy nebo o zvláštní, velmi specifickou atmosféru, kterou jinde jen tak nezažijete. Metro 2033 ale rozhodně nesází jen na to, že se o něm bude mluvit jako o „druhém Stalkerovi“. Na to je to hra opravdu svébytná a troufáme si říct, že se z ní snadno může stát pecka.

 

 

Metro 2033 se kupodivu odehrává v roce, který má vytyčený v názvu. Je to rovných dvacet let po obrovské katastrofě, která postihla Zemi a která z ní udělala neobyvatelnou hroudu, na níž se mohou vypravit pouze ti největší odvážlivci, navíc vybavení plynovými maskami, neprodyšnými overaly a samozřejmě i těmi nejvyspělejšími dostupnými zbraněmi, jelikož apokalyptická katastrofa způsobila i celou řadu mutací a dala tak vzniknout nepřátelským monstrům. Většina lidí skončila špatně – smrtí, případně zmíněnou mutací. Ovšem přeživší se nevzdali, a rozhodli se na nějaký čas – dokud se svět tam nahoře nespraví – přesunout do podzemí. A jelikož se hra odehrává v ruském hlavním městě Moskvě, hodně jim pomohla zdejší síť metra, kterou zkolonizovali a namísto dopravy používají k prostému životu.

 

 

Přesně tak to ve svém stejnojmenném románu vymyslel ruský spisovatel Dmitrij Glukchovsky, který s relativně nedávno vydanou knihou Metro 2033 slavil velký úspěch. A to nejen proto, že autenticky vylíčil, jak funguje taková dystopie (nepovedená utopie), ale mezi řádky odrážel také současný politicko-společenský stav současného Ruska, respektive v určitých směrech celé lidské civilizace. Nyní se k vydání chystá pokračování zvané Metro 2034, ale zda se podle něj dočkáme také hry, to bude do značné míry záležet na úspěchu prvního dílu. Každopádně, pokud už jste na internetu začali šmejdit, kde byste knihu koupili, autoři doporučují vyčkat. Přiznávají totiž, že herní příběh vychází přímo z toho knižního a variuje ho jen v detailech. A jelikož je to příběh napínavý, tak kdo si chce užít hru naplno, neměl by ho předtím znát z knihy. Ale i ti, kdo už knihu četli, by si měli přijít na své.

 

 

Především budou moci konfrontovat své fantazie, které jim při čtení knihy vznikly, s tím, jak si je vyložili ve 4A Games. Vězte přitom, že právě se stylizací světa umístěného do stanic a tunelů metra si autoři neuvěřitelně vyhráli. Svým způsobem je možné toto prostředí přirovnat k těm nejatmosféričtějším herním zážitkům, o které se dosud postaraly mikrosvěty například Bioshocku (Rapture) či Half-Life 2 (City 17). Také Metro 2033 disponuje nezaměnitelnou, ponurou a jednoznačně vtahující atmosférou. Ačkoliv jde o produkt katastrofy, všude v metru bují život, jako by to bylo na povrchu. Lidé si spolu povídají o naprosto běžných věcech, děti si na špinavé zemi hrají s hračkami, zásobovači ve svých ztísněných místnostech pěstují prasata, v hospodě jsou u stolů štamgasti, ve společenském sálu řeční jakýsi kněz o trestech za hříchy apod. Zkrátka a dobře, tady vás bude bavit jen tak se procházet a pozorovat všechny ty milé detaily, na které autoři nezapomněli. Podle videí, která jsme měli možnost vidět, šli opravdu do hloubky.

 

 

Metro 2033 přitom nenabízí typicky otevřený svět ve stylu Stalkera či Fallout 3. Přes určité prvky, ve kterých se vám volnosti dostane, jako jsou právě procházky po úvodní stanici jménem Exhibition, se jedná o jasně lineární zážitek srovnatelný právě třeba s Half-Life 2 či Bioshockem. Vžijete se do role mladého hrdiny Artyoma, který se narodil těsně před katastrofou a je tak jedním z těch, kteří nepoznali nic jiného než život v metru. To je jejich domov, a přesto touží po něčem jiném – po návratu zpět. Artyom tuto kastu lidí, kteří se nikdy nesmířili se svým osudem a nejvíce ze všeho pro ně znamenají nadějné sny, reprezentuje opravdu silně. Pro splnění svých snů je Artyom ochotný udělat vše. Třeba se přihlásit coby člen posádky ke transportu jakýchsi zásob do jiné stanice. Jistě není třeba připomínat, že z rutinní cesty se brzy stane drama.

 

 

Podzemní přeživší totiž sužují takzvaní „Dark Ones“ – mysteriózní monstra, která autoři – podobně jako tvůrci Alan Wake – zatím neukázali a o kterých mluví dosti tajemně. Prý dokáží zabíjet, aniž by se své oběti fyzicky dotkli. Ovšem nějakým způsobem by měla být zajištěna klasická akční hratelnost, byť s určitými osvěžujícími prvky. Například zbraně fungují v podstatě normálně, z čehož vyplývá, že si bytelně zastřílíte. Munice do nich už je ale jiná, zajímavější kapitola. Náboje z doby před katastrofou jsou totiž velmi cenné a v podzemním světě platí jako svého druhu měna. Samozřejmě nějaké najdete, ale budete se muset rozhodovat, zda je vystřílíte, nebo si za ně pořídíte náboje nové, které už se vyrábějí v podzemí. Zatímco originální patrony jsou velmi silné a je jich málo, ty nové se vyskytují ve značném množství, ale zase jsou poměrně slabé. Bude tak jen na hráči, k jakému akčnímu stylu se přikloní. Zapomeňte na jakýkoliv HUD, tedy pomůcky na obrazovce. Své zdraví budete muset vycítit a počet nábojů v zásobníků uvidíte, jelikož zásobníky jsou specifické a jejich obsah je viditelný.

 

 

Metro 2033 vypadá na první pohled velice dobře také po technické stránce. Vypadá to prostě na velkolepý titul. Optimismu nahrává i skutečnost, že se vydání hry chopil velký vydavatel THQ. Mimochodem, to je ta samá firma, co vydala prvního Stalkera a která v podstatě zajistila směřování do té doby chaotického vývoje. Podobný osud má přitom také Metro 2033. I na něm už autoři bez jasného vedení pracují řadu let, ale teprve pod vedením THQ (o hru se stará dokonce ten samý producent jako o Stalkera – Dean Sharp) začíná vypadat k světu, a to opravdu velmi…