Mercenaries 2

Když byl počátkem roku ohlášen vývoj druhého dílu Mercenaries, majitelé PC mohli tak akorát protáhnout obličej. Po vzoru jedničky totiž původně mělo jít o čistě konzolovou záležitost pro systémy Playstation 3 a Xbox 360. Z nějakého důvodu se ale asi o měsíc později Pandemic Studios rozhodli udělat radost i počítačovým hráčům. Pokračování hry, která si na konzolích vydobyla veliké renomé, se totiž chystají vydat i pro PC. Jelikož toto studio donedávna tvořilo především pro počítače, dá se také předpokládat, že konverzi nezmrší a ta bude hratelná přinejmenším stejně dobře jako konzolové verze.

Pokud bychom zvolili lehkou nadsázku, mohli by Mercenaries 2 klidně nést název GTB, tedy Grand Theft Battlefield. Kombinace GTA a Battlefieldu totiž přesně vystihuje herní náturu. Nemluvíme jen tak do větru, jelikož jsme první díl hráli a lepší přirovnání bychom věru nenašli. Ale popořadě: jednička se odehrávala v Severní Koreji, zemi poměrně atraktivní svým režimem, ale nuznou co do inspirace pro herní design. Proto hra po čase působila lehce omšele – hráč se totiž pohyboval především na takřka holých stráních a „něco tomu chybělo“. Stejně jako se „znásilňování“ pro účely hry vzepřela korejská vláda (jasně neoprávněně), učinila tak kupodivu i venezuelská (možná oprávněně, ale kdo to dnes řeší?), kde se bude druhý díl odehrávat. Jeden z nejmedializovanějších státu jižní Ameriky je zcela jistě mnohem lepší volbou, nabízející o poznání přitažlivější kulisy a zároveň i aktuálnost.

Z obrázků a videí je patrné, že si autoři s prostředím vskutku vyhráli. K vidění budou nádherné hory i rokle mezi nimi, velká i menší jezírka se skvěle zpracovanou hladinou vody, pobřeží oceánu, vesničky s polorozpadlými domky, ale také tradiční rozsáhlé metropole, ve kterých bychom si měli užít řádného ruchu. Nečekejte ale žádnou honosnost, až na paláce zkorumpovaných představitelů režimu tu uvidíte spíše, podobně jako v reálu, chudobu a jistě zajímavá bude cílená návštěva slumů – to jsou přesně ta místa, která vám cestovní kanceláře nedoporučují navštěvovat. Ne nadarmo vykonali autoři návštěvu za vás, aby na všech možných místech nafotili a natočili tuny obrazového materiálu, podle kterého se Venezuelu snažili vyobrazit. Samozřejmě nemůžeme čekat kdovíjakou přesnost, do hry byl přenesen především duch země a zdejší kultury, nikoliv její skutečné velikostní poměry. Ani ve zdejších virtuálních městech se nebudete moci řídit případnými zkušenostmi z reálu. Domníváme se však, že nepoužitelnost Mercenaries 2 coby průvodce po Venezuele nebude nikomu vadit, hlavně pokud se povede navodit duch gangsterskými organizacemi prorostlé země. A to se podle všeho daří.

Samotný příběh nemá zase až takovou důležitost – měl by být vyprávěn podobně jako v Just Cause, tedy s pomocí notné dávky humoru a nadsázky. Nosné téma tu však přeci jen bude vážnějšího charakteru. Jak také jinak, vždyť jde o ropu. Ta se ve Venezuele podle tvůrců brzy stane hlavním hybatelem politických, ekonomických, mafiánských i jinak mocensky zainteresovaných organizací. Země se kvůli černému zlatu pohrouží do chaosu a o vliv se začne prát nemalé množství především militarizovaných skupin sledujících především vlastní světské zájmy.

Ty nakonec sleduje i hlavní hrdina, který nevyfasoval žádné vyšší poslání – je jen pouhým žoldákem. A jelikož jsou karty rozdány pro válku hodně příznivě, je po žoldácích ve Venezuele velká poptávka. Vybereme si jednoho ze tří typů (snad mezi nimi bude i nějaká žena), z nichž známý a autory notně proklamovaný je zatím jen švédský drsňák Mattias Nilssona. Pozadí, jež tato postava už nyní má (stal se psancem, známy jsou i jeho záliby apod.), se dá očekávat, že na charakter bude ve hře kladen velký důraz. Byť budete vlastně ovládat jen prodejného vojáka, což není zrovna šlechetné povolání, mají v Pandemic Studios zájem na tom, abyste se s ním dokonale sžili. Zážitek s odlišnými postavami ale nejspíše jiný nebude, jde pouze o vkus a o to, jaký z nich vám bude nejsympatičtější. Příjemné je, že ty, co si nevyberete, v průběhu hry na mnoha místech potkáte – ať už jako protivníky nebo spojence. Žoldáků se v těchto neklidných časech bude po Venezuele pohybovat mnohem více, asi tolik jako Stalkerů ve Stalkerovi, a aniž by vůči sobě cítili zášť, budou se nejrůznějšími způsoby střetávat. Je to přeci práce…

Hra vás uvrhne do naprosto dynamického světa, kde si, zjednodušeně řečeno, budete moci vyvádět, co se vám zachce. Jediné, čím se budete muset řídit, je naditý měšec. Ten vám naplní četné frakce, přičemž by mělo být jen na vás, pro které z nich se rozhodnete. Zájmy mnohých se kryjí, takže jakmile jednou začnete dělat třeba pro zkorumpované politiky, už se těžko budete dostávat do přízně guerillových skupin schovaných kdesi v pralese. Ano, zadavatele práce budete muset i vyhledat. Každý bude mít svůj hlavní stan i prostředníky po celém státě, ale přesto se klidně může stát, že hru dohrajete, aniž byste na některé frakce vůbec narazili. Nejspíše to ale bude stejně jedno, jelikož úkolů má být i tak kvanta a je těžké si představit, že by se v určité fázi až příliš lišily. Očekávat se dá vyvražďování pohlavárů konkurenčních frakcí, vyhazování muničních skladů do povětří, ochrana prominentů skupiny, jíž momentálně sloužíte apod. Dokonce byste se mohli dostat i do prekérní situace, kdy se stanete natolik důležitým hráčem na bojišti, že se některá z frakcí rozhodne na vaší hlavu vypsat odměnu. Zajímavé!

Po obrovském světě se tedy budete pohybovat zcela volně – bez hranic. Nemusíte se bát nějakého zaběhnutí, z toho by vás vždy měla vysvobodit podrobná mapa, na níž si určíte místo, kam se chcete dostat a šipka na obrazovce už vás tam zavede. Jenže po svých byste se tam mohli kodrcat klidně pár hodin. Proto Mercenaries 2 nabídnou široký repertoár vozidel, ale i bojových strojů. Jmenujme jen obyčejná auta, jeepy náklaďáky, motorky, lodě, tanky, vrtulníky, stíhačky a měli byste mít jasno, že se tady hodně vyřádíte. Třeba s těmi tanky by to mohly být bitvy jako vystřižené ze zmiňovaného Battlefieldu. Celkem by druhů vehiklů mělo být úctyhodných 130!

Boje navíc opepří pokročilý fyzikální model, jenž umožní zničitelnost značné části prostředí. Graficky pak hra vypadá rozhodně na úrovni, byť detaily textur zřejmě nebude moct konkurovat rozlohou mnohem menším titulům – je třeba myslet také na plynulost hry. Slibně se jeví i kooperativní multiplayer a spousta dalších věcí. Můžeme tedy děkovat Pandemic Studios, že se nás tímto potenciálním hitem rozhodli nakonec oblažit. Jinak bychom totiž konzolistům mohli nepěkně závidět. Půjde o jednoznačně velkou a velkolepou hru, kterou by neměl minout žádný příznivce freeformových akcí.