InFamous: Second Son

Kdybyste si mohli pořídit jakoukoli superhrdinskou schopnost, která by vás napadla, co by to bylo? Skončili byste raději neviditelní a s možností procházet zdi, nebo byste se nebáli si trochu zařádit a šli byste rovnou do schopnosti proměnit se v draka či házet ohnivé koule? Bohužel to takhle v našem světě nefunguje a ve výsledku můžete být rádi, když vás kousnutí pavouka neotráví a spadnutí z nebe nerozdrtí na prach smísený s krví. Představitelé mnohých komiksů měli nicméně štěstí a skutečně v sobě probudili skryté síly, o něž se s námi následně podělili vyprávěním svých příběhů. Není k tomu ale zapotřebí Marvelu ani DC Comics, aby byl vytvořen svět, v němž se superhrdinové pravidelně dostávají na přední stránky novin. Tak třeba sérii inFamous vydávané studiem Sony se to povedlo již dávno a od té doby se vyvíjela dál a dál, až se nakonec dostala do bodu, kdy jí byla konzole PlayStation 3 malá, takže se s dalším pokračováním rozhodla zamířit ještě výše. Je však inFamous: Second Son skutečným next-gen titulem, nebo si na něj pouze hraje?

Hru má na svědomí studio Sucker Punch, jež za 16 let své existence vytvořilo pouhé dvě herní série, pokud bychom tedy nepočítali kousek Rocket: Robot on Wheels, který vyšel v roce 1999 exluzivně na Nintendo 64. Ačkoli se až do předminulého roku jednalo o zcela nezávislé studio, už od začátku tohoto milénia všechny své hry Sucker Punch směřoval výhradně na konzole od Sony, což byste si nejspíše uvědomili, kdybychom zmínili, že tvůrci z něj pracovali kromě inFamous i na sérii Sly Cooper. Jejího nejnovějšího dílu Sly Cooper: Thieves in Time se však ani nedotkli, neboť pracovali pouze na dílech z konzole PlayStation 2 a po vydání PS3 se zaměřili jen a jen na superhrdinskou sérii, kvůli níž tu jsme právě dnes. InFamous: Second Son je v pořadí již třetí díl trhající vše, co spojovalo obě předchozí hry, na cucky. Je ale vůbec možné, aby něco takového fungovalo, nebo tvůrci měli raději nechat vše při starém a nestarat se o žádné prohlubování příběhu či hratelnosti?

Ve hře se nacházíme sedm let po událostech druhého dílu, na jehož konci se Cole MacGrath utkal s Johnem Whitem, který zničil téměř polovinu města poté, co se díky své superschopnosti přeměnil v obrovské monstrum považující mrakodrapy za párátka a lidi za dotěrný hmyz. Vláda se následně začala obávat  dalších podobných útoků, takže brzy začala proti „výjimečnosti” bojovat, přestože svět ve skutečnosti jeden z lidí se speciálními schopnostmi zachránil. Uskupena byla organizace DUP mající v právu každého člověka s nadpřirozenými silami na místě bez milosti zabít, což se ale v žádném případě nehodí našemu novému hlavnímu hrdinovi, který bohužel také umí to, o čem se jiným může tak maximálně zdát. Přece byste to ale nenechali jenom tak. Cesta nás tak dovede až k přímému boji s touto organizací. Jak se však zanedlouho ukáže, našimi protivníky nejsou pouze vojáci vyzbrojení ultramoderními puškami, vláda si množství exemplářů lidí se schopnostmi uchovala pro sebe a právě s nimi se nyní budeme muset vypořádat. To ale samozřejmě nebude nic snadného a bezbolestného.

Do rukou se nám dostává Delsin Rowe, mladík nemající ve svém životě žádný jasný směr až do zjištění, že oplývá speciálními schopnostmi, k němuž došlo po setkání s dalším superhrdinou při snaze pomoci u nehody autobusu, jíž byl svědkem. Jde o naprosto přesný opak Cola. Nijak se netrápí tím, zda si své schopnosti zaslouží a zda jsou světu k užitku, neboť jediné, co chce, je si jich co nejvíce užít. A přesně to také dělá. Vůči zbytku světa je arogantní a do jisté míry se vládu a její pohled na podobně obdařené snaží ignorovat. Již dříve měl se zákonem problémy, ačkoli je třeba zmínit, že jeho vlastní bratr je policista, takže je na něj stále vyvíjen nátlak, aby se choval opatrně a nedělal nic, co by jej mohlo ohrozit. Delsin si ale nemůže pomoci. Jeho základní schopností je možnost proměnit se v kouřový oblak, což si ale zaručeně nezamilujete tak snadno jako šanci ukrást schopnosti ostatním a využít je ve svůj prospěch, díky čemuž je plato hráčových dovedností prakticky neomezené.

První dva díly se odehrávaly ve smyšleném městě Empire City. Protože ale Sucker Punch chtěl při hraní vyvolat větší pocit uvěřitelnosti, zasadil inFamous: Second Son do největšího města státu Washington, Seattlu. Většina hráčů z Evropy v tamějším prostředí samozřejmě nikdy nebyla, každopádně určité impozantnější stavby zná zaručeně i ona a právě na nich si tvůrci při budování obrovského světa stavěli. Aby byl co nejlépe využit výkon, jímž PlayStation 4 oplývá, rozhodli se pro využití dalších technologií včetně snímání pohybu, díky čemuž dostaly na nádechu života cut-scény, jež se do nynějška netvářily nijak šťastně a většinou si na ně všichni stěžovali, protože hratelnost sama o sobě byla vždy fantastická. Aby ale byla jejich propracovanost řádně využita, nesmíme přehlížet fakt, že musí být kvalitní i příběhová stránka hry, neboť jinak bychom se s nimi stejně nechtěli příliš zaobírat a pro jistotu bychom každou scénku rovnou přeskakovali. Právě díky nim však má být budována atmosféra, která kombinuje rozjařenost hrdiny a tvrdost okolního světa do jedné polívky s nezvyklou příchutí.

Z pohledu hratelnosti se titul navrací zpátky a vylepšení jsou tak jen extrémně jemného charak

teru. Vývojáři kupříkladu chtěli usnadnit ovládání, takže si složité kombinace nabudete muset pamatovat či psát na papírky kolem vás a vždy postačí zmáčknutí jediného tlačítka, které už zvládne vykonat vše za vás. Také třeba není nutné držet bezpřestání určité tlačítko k tomu, abyste mířili a mohli střílet, kvůli čemuž máte nově mířítko na obrazovce pořád. Z celkového pohledu tak souboje probíhají značně rychleji, pohodlněji a ještě k tomu vypadají lépe, protože se kvůli neschopnosti vymačkávat kombinace neustále někde nezasekáváte a neútočíte na vzduch. Du rukou si jako zbraň na blízkou vzdálenost Delsin vzal řetěz, který přímo ovlivňuje schopnost, jíž náš hrdina právě využívá. Jediné „kouřové” schopnosti spíše než na boj využijete při pohybu po městě, neboť se s nimi dá ladně pohybovat vzduchem a nemusíte tak trávit tolik času lezením po zdech na způsob hlavních hrdinů ze série Assassin’s Creed.

Vzhledem k tomu, že hra vychází na PS4, očekávat by se dala určitá úroveň grafického kabátku, která v nás vyvolá hrdost na to, že jsme kromě jiného i konzolisté. Vyždímat z tohoto čerstvě chystaného stroje veškerou sílu na první dobrou nicméně možné samozřejmě není, takže by se nedalo říct, že po inFamous: Secon Son hry nepůjdou z tohoto pohledu ještě mnohem dále. Na soundtracku každopádně vylepšovat možné nic není. Je to ale proto, že se na něj tato série nikdy nezaměřovala, nebo je skutečně tak dobrý? My bychom nejspíše šli pro první z možností v 90% případů, kdy bychom se měli o něčem takovém rozhodovat. Na druhou stranu nás těší, že byla velká pozonost věnována dabingu chlubícímu se profesionální úrovní, bez čehož by se už tak vylešpované cut-scény neobešly. Díky technickým kvalitám tak všechna tíha spočívá na ramenech hratelnosti a pak také příběhu, u něhož se však může stát absolutně cokoliv a zatím tedy nevíme, zda k němu přistupovat s nadšením nebo raději bez výrazu.

Tento kousek bez diskuze není jen další verzí staré známé hry, která tu s námi byla již dvakrát. InFamous: Second Son se snaží zlepšit v mnoha ohledech, i když jde nejednou jen o drobnosti, jichž si možná ani nevšimnete. Přesto, vezmeme-li v úvahu, kolik jich je, nakonec hraní posunou do úplně jiné ligy a titul vám tak nedá příležitost si jej neužít. Obrovská zásoba všemožných schopností, jež stačí vysát z kolemjdoucích? O něčem takovém jsme snili již dlouho. A přesně toho se i na začátku příštího roku, kdy hra vychází, dočkáme. O technickou stránku věci strach také nemáme, takže jediné, co se ve výsledku může pokazit, je příběh a charaktery hlavních postav. Na to je ale ještě času dost, takže se tím nyní pro jistotu nebudeme vůbec zaměstnávat a raději se začneme pořádně těšit na chvíli, až třetí pokračování oblíbené superhrdinské série vtrhne na pulty.