Hellgate: London

Démoni v Londýně – více snad ani k příběhu Hellgate: London není zapotřebí dodávat. Pozadí vývoje už je podstatně větší dobrodružství. Když se klíčové partičce pánů v Blizzardu (shodou okolností vytvořili Diablo) začalo zdát, že jsou čím dál tím více využívání k nudnému papírování, namísto toho, aby mohli tvořit hry, které je baví, rozhodli se dát této továrně na sny vale, a založit si vlastní studio. Dostalo jméno Flagship a hned jejich první projekt pravidelně plní papírové i internetové stránky předních herních magazínů. Není divu, pokračování Diabla se stále zdá být v nedohlednu, zatímco Hellgate: London má hodně reálné kontury a mohl by klidně být i něčím více, než co miliony hráčů po celém světě žádají.

Tím, že se titul odehrává v roce 2030, se šikovně vymaňuje z přežitého fantasy, a nabízí výlet do démony zdevastovaného Londýna, v němž se snoubí prvky staré viktoriánské architektury s moderními výstřelky. Britská metropole potřebuje hrdinu. Na počátku hry si nevyberete třídu postavy, nýbrž pouze jednu ze tří frakcí. Buď se stanete Templáře, Kabalistou nebo Lovcem. Každá partaj má svůj vlastní bojový styl, kupříkladu rytíři templářského řádu rádi prohání nepřátelské vnitřnosti s pomocí mohutného meče, Kabalisté se vyžívají v kouzlech a co by to bylo za Lovce, kdyby s nerozuměli se střelnými zbraněmi. Všechny tři frakce se dále rozdělují na další tři podtřídy, každá s individuálními schopnostmi. Jednu z nich si brzy po začátku hry, až se dozvíte, co od které čekat, pochopitelně budete muset zvolit. Původně autoři žádná povolání neplánovali, chtěli implementovat do tří směrů rozvinutý strom talentů, jako tomu bylo v Diablu 2. Brzy ale zjistili, že to hráče spíše rozptyluje a potenciál plně vycvičené postavy v určitém směru se tím notně smrskává. Proto přistoupili ke zdánlivě jednoduššímu řešení, kdy dostanete jen tu oblast schopností, jíž si vyberete a v ní budete budovat bohatou kariéru.

Templáři se tak mohou orientovat na obranu, obzvlášť efektivní kousky s mečem či světelnou magii. Obranáři si budou rozumět převážně s mečem v jedné a štítem v druhé ruce – i ten ostatně půjde použít jako zbraň, pokud se jím rozhodnete nepřítele odstrčit. Druhou specializaci nespatříte jinak než s dvěma pečlivě vybranými meči, s nimiž budou moci vyvádět vypečené výpady, ať už skoky do davu monster nebo s lehkostí a rychlostí vedené švihy. A nakonec magičtěji zaměření templáři budou spoléhat především na ochranné aury a svaté útoky.

Frakce Kabalistů se dělí na útočné mágy, vyvolávače a obzvlášť vychytanou skupinkou, jíž není cizí brát na sebe nejrůznější podoby. První jmenovaní využijí jak útočná (ohnivý déšť), tak „vycucávací“ (přivlastní si nepřítelovy hitpointy i manu) kouzla a budou tak páchat významné škody hned v prvním sledu. Vyvolávači se opřou o démonské pomocníky, které si za cenu významných odečtů many postaví po svůj bok a nechají je za sebe bojovat, přičemž je ještě mohou podporovat pasivními bonusy. Poslední povolání kabalistů se potom do těchto démonů samo převtělí a získá tak jejich veškeré výhody.

Na závěr jsme si nechali Lovce, které ostatně Flagship Studios odhalili teprve nedávno. Pokud si v Hellgate: London chcete užít co možná nejvíce jeho akční složku, měli byste zvolit právě tuhle partaj, dělící se na střelce, průzkumníky a inženýry. Ostrostřelci si rozumí s těžkými kvéry, v každé ruce jeden, přičemž půjde o jediné povolání ve hře, kdy bude hrát roli schopnost přesně zaměřit nepřítele. Ostatní se budou moci spolehnout na zautomatizované cílení, kdy postačí zvolit směr palby jen letmo – a projektily si svůj cíl najdou v závislosti na statistikách. Ale vraťme se k Lovcům. Jejích dalším výhonkem jsou průzkumníci, schopní se zneviditelnit a odstranit nepřítele lehkými zbraněmi zezadu. A poslední, inženýrská klika si k dosažení svých cílů bude notně vypomáhat stavbou bojových robotů, na jejichž konstrukci nicméně padnou mnohé cenné zbraně – tedy pokud je budete chtít mít opravdu efektivní.

Hra začíná na jedné ze zastávek proslulého londýnského metra – ty se totiž staly posledními baštami přeživších lidí, kteří si takto v podzemí zařídili skrovné příbytky. Zde narazíte na obchodníky a hlavně zadavatele questů. Do hry se hráč dostane velice rychle, tudíž po pár minutách už poběžíte plnit první úkol. Díky tomu zjistíte, že na plynulé přechody mezi jednotlivými (celkem rozsáhlými) lokacemi museli tvůrci rezignovat z jednoduchého důvodu: kusy světa se totiž generují náhodně – jakmile do jednoho vstoupíte, můžete si být jisti, že jde o originál. Pamětníci jistě vědí, že jde o jeden z pilířů, na nichž dodnes tak neochvějně spočívá Diablo.

Ačkoliv by se to na první pohled nemuselo zdát, je Hellgate: London více než pravověrným akčním RPG. Po spuštění na vás sice FPS pohled (k dispozici bude i 3rd person) a WASD+myš ovládání zanechá dojem pusté akce, ale po první změně hodnoty úrovně se začne dostavovat pocit známý z Diabla. Chcete být stále lepší, čehož dosáhnete nejen vymlacováním jedné potvory za druhou, ale i plněním úkolů. Těch bude podstatně větší množství než v blizzardím hitu. Autoři i tady vsadili na náhodu a vedlejší questy tak mají být generované, přičemž by mělo zůstat jen na vás, kolik z nich, případně jaké se rozhodnete splnit. Jistě, se slušnou pravděpodobností se začnou opakovat, ovšem s návykovým principem akčního RPG je přeci jen lepší plnit aspoň trochu odlišné úkoly než stále jen ty samé, jako tomu bylo v Diablu. Hellgate navíc pochopitelně nabídne i hlavní příběhovou linku s unikátními, ručně napsanými questy, a přestože si od ní neslibujeme více jak prostou oddychovku, bude prezentována krásnými renderovanými videi. Flagship uvažuje do úkolového systému zahrnout i vlivové skupiny, u kterých snad bude možné získat výhody oddaným plněním questů v jejich zájmu – dosud ale v tomto ohledu nepadlo definitivní stanovisko a je tak možné, že se s tím v plné hře nesetkáme. S čím se ale setkáme na sto procent, to jsou stovky a tisíce z nepřátel vypadávajících předmětů. A ano, opět budou mít několik stupňů hodnoty. Počítá se setovými, unikátními, příběhovými cennými atd. Sběratelské horečce se tedy určitě nevyhneme.

Vedle singleplayerového dobrodružství, jež nabídne nějakých čtyřicet hodin hutné pařby, chystají tvůrci i multiplayerouvý komponent. A ne jen tak ledasjaký. Jeho hrubá část, tedy jen občas podporována updaty, by měla přinést ze singlu známou hru, akorát s kooperativní pomocí dalších hráčů. Pro potřeby síťové hry se v tomto případě změní jen to nejnutnější. Zato však hráči nebudou muset platit. To ale neplatí pro variantu hry hraničící s MMO zážitkem. Zde ještě nebylo mnoho prozrazeno, jisté je, že přídavky budou následovat takřka na denní bázi – obsah tak bude neustále přibývat, do hry zřejmě budou zasahovat gamemasteři a ti všichni samozřejmě musí vydělávat, takže se to neobejde bez hráčských příspěvků. Zatím ale není jisté, jakým způsobem se jich tvůrci doberou. Ve hře jsou klasické měsíční poplatky, malé částky za malé updaty (jako v případě Oblivionu), ale také cesta větších expanzí (jako to dělají Guild Wars).

Není důvod se domnívat, že by Flagship Studios nedokázali navázat na úspěch Diabla, byť už jsou mimo výborné zázemí Blizzardu. Od Namca se jim podařilo získat velkorysý rozpočet, zkušeností mají na rozdávání a koncept hry tak umně míchá staromódní s moderním, že je těžké si Hellgate: London představit v propadlišti dějin. Mnohem pravděpodobněji totiž skončí hodně vysoko. Zda až na trůnu vládce akčních RPG, to si však předpovědět netroufáme.