For Honor

Překvapení na straně médií i samotných hráčů vzbudilo představení na první pohled klasické středověké akce For Honor (v překladu Za Čest) na Electronic Entertainment Expo 2015. Přestože jsou na trhu již nějaký ten pátek podobně vyhlížející herní záležitosti, bývají obvykle od méně známých studií, zatímco dnes představovaný titul nevytváří nikdo jiný, než samotný Ubisoft – a to rovnou jedna z nejosvědčenějších poboček – Montreal.

 

 

Hlavní pointu hry jsme již nakousli v perexu (úvodu). Doposud ve hrách převládá boj ve stylu klikání, maximálně ozdobený možností blokování a úskoku, ale v podstatě je celý proces natolik automatizován a zjednodušen, že na prožitek z  realistického boje můžeme rovnou zapomenout. Ne, že by Ubisoft s tímto pohledem na věc přišel jako první. Vždyť třeba Chivalry: Medieval Warfare existuje již od roku 2012. Má však své mouchy a velký vývojář zřejmě ucítil šanci zpracovat onu ideu propracovaného souboje o něco lépe. Tak uvidíme.

 

 

Na rozdíl od Chivalry ale For Honor bude pouze z pohledu třetí osoby, takže ona věrohodnost nakonec nebude za každou cenu jediným cílem. Na bojišti přitom nebudou jen samotní hráči. Autoři si zřejmě všimli, že v Chivalry vypadá bojiště s pár bojovníky na „palubě“ poněkud opuštěně, nevěrohodně a možná až trochu nudně. Rozhodli se tak zaplnit bojiště davem bojovníků s umělou inteligencí, kteří do hry vnesou dynamiku a lepší zážitek. Jejich síla se však nemůže ani náznakem rovnat kvalitám skutečných hráčů. Ne, že by živí hráči byli natolik schopní, že by umělé inteligenci nedali šanci, ale AI bojovníci jsou již od základu citelně oslabeni.

 

Stačí na některého z nich zaútočit a provede se vlastně jen smrtící kombo, takže AI zabijeme jedinou ránou. Síla umělé inteligence tedy tkví především v počtu bojovníků. Zatímco chceme zatnout tipec jednomu z nich, dalších šest se do nás nekompromisně pustí, takže náš započatý útok mnohdy vlastně ani nedokončíme. Hra se nese v duchu podporování útoků, takže zatímco AI zabijeme jedna dvě, nevydržíme od něj nějak extra moc ran. Navíc je třeba počítat s téměř úplnou absencí léčení. A tak v davu soupeřů můžeme při nečinnosti zemřít asi během sedmi sekund.

 

 

Souboj s živým nepřítelem, to je jiný zážitek. Zatímco si hráči již zvykli obecně ve hrách bránit se pomocí stisknutí (či držení) jediného tlačítka, nyní budou muset hlídat, kterým směrem protihráč útok vede. Na výběr je ze tří směrů – vpravo, vlevo a shora. Dle toho je třeba stisknout příslušnou klávesu, jinak dostaneme sakramentskou pecku. Stejným způsobem také útočíme. Zase si vybereme, ze které strany nepřítele chceme zranit a provedeme výpad. A protože je často obtížné včas odhadnout směr jen dle polohy zbraně a rukou, hra nám pomáhá zobrazením šipek – a to jak u naší postavy, tak u soupeře.

 

Aby toho nebylo málo, určit lze i sílu úderu. Autoři doslova říkají, že hráče chtějí nechat pocítit váhu svého meče. A k tomu zřejmě nebude daleko. Chybět nebude ani možnost úskoku, takže pokud je jasné, že vůbec nevíme, odkud protivník zrovna útočí, ale vidíme rychle se blížící meč, můžeme jednoduše uskočit a zformovat se. Skutečné hráče (naštěstí) v davu vždy poznáme – jsou dobře označeni a vidět lze i jejich životy, což způsobuje pravidelnou honičku za utíkajícím téměř mrtvým soupeřem. A to doslova, protože je možné i sprintovat.

 

 

Čím více se nám bude dařit, tím více zkušeností získáme. Časem pak postoupíme na vyšší level, čímž se otevírá možnost vylepšit si postavu. Kromě více zdraví získáme například možnost

Vyléčit se, zavolat salvu šípů či nechat určité místo vybombardovat katapulty. Údajně se má objevit i více tříd s odlišnými zbraněmi a schopnostmi. Vypadá to, že svou postavu budeme moci přizpůsobit i vzhledově, ačkoliv zde očekáváme spíše omezenější možnosti.

Skvělý zážitek z boje podporuje i strhující atmosféra. Krásná grafika a všudypřítomné efekty jako je třeba hořící oheň, hloučky bojujících rytířů, létající šípy, střílející katapulty – to vše do prostě patří a do sebe hezky zapadá. To vše navíc podporuje i dynamická kamera, která věrohodně reaguje na aktuální dění v boji. Dostat nebo jen zblokovat ránu znamená pěkný otřes, což se ihned odrazí i na kameře.

Souboje mezi hráči jsou realistické i v tom, že rytíř vydrží asi jen 3-4 rány. To se blíží tomu, jak boj rytířů vlastně vypadal ve skutečnosti. Desetiminutové šermování je sice pohledné a výborné pro dobrý film, v realitě si to však tihle obrnění chlapíci vyřídili během momentu. Pokud ve hře zjistíte, že se na vás řítí dva protivníci najednou, máte pořádný problém. Vypořádat se totiž s takovou přesilou je téměř nemožné. A právě proto autoři zdůrazňují, že komunikace je zde naprosto klíčová. Je třeba neustále hlídat pozice spojenců i nepřátel, abychom se nedostali do zbytečných problémů.

 

 

To by ale v praxi mohl být kámen úrazu. Budeme totiž ve velké míře závislí na našich spoluhráčích, což v multiplayeru obvykle budou úplně cizí lidé. A pokud natrefíme na někoho, kdo nechce spolupracovat, jsme hned ve svízelné situaci. Proti spolupráci se může zapříčinit i friendly fire, jenž ve hře hraje velkou úlohu. Když například zaútočíme na nepřítele, který uskočí či ustoupí, mečem promáchneme a ostrá čepel se zastaví až o brnění vedle stojícího spoluhráče, což mu ubere nemálo životů. To nahrává případné pomstě. Na stranu druhou díky tomu nebude každý máchat, jak ho napadne, ale dá si pořádný pozor, kde jeho meč vlastně vězí.

 

Zatím jsme mluvili jen o klasických středověkých rytířích, kteří ve hře spadají do frakce The Legion. Aby ale hra nebyla jen plná plecháčů, meče vytasí i samurajové, hrdí bojovníci s tisíciletou tradicí spadající do frakce The Chosen. Třetici uzavírají The Warborn, silní a mohutní Vikingové, kteří přepluli „vařící moře“, jen aby se utkali tváří tvář s jinou kulturou. Mimo klasické PvP pak bude k dispozici i kampaň pro jednoho hráče. Co dodat závěrem, For Honor je vítanou akční bojovkou, na kterou si ale budeme muset počkat pravděpodobně do roku 2016, kdy vyjde pro Windows, PlayStation 4 i Xbox One. Zatím doporučujeme podívat se na více než povedený trailer.