Final Fantasy XIV

Majestátní koráb má namířeno k pohostinným dokům Limsy Lominsy. V podpalubí dlí dobrodruzi, netečně se poddávají kolébání lodi. Přestože se nemohou dočkat, až nohama spočinou na pevné zemi, mořskou nemocí netrpí. Na moři totiž trčí už pěkných pár dní a člověk – či spíše humanoid – si zvykne na všechno. Poznenáhlu přichází bouře, vzduch protínají tlusté provazce deště, blesky křižují oblohou jako šílené. Rozbouřená hladina začíná fialově světélkovat; z hlubin připlouvají potíže. Medúzám podobná stvoření se rozhodla pojíst šťavnatého lidského masa, přebývajícího v podpalubí. Jenže jak hladová monstra vzápětí zjistí, zrovna tohle maso nedá svou kůži lacino…

Z pomyslných úst studia Square Enix zaznívá nejdelší labutí píseň všech dob. Z JRPG, jež mělo skončit u prvního dílu, se zrodila vpravdě fenomenální sága, která k dnešnímu dni čítá už třináct plnohodnotných titulů a děsnou spoustu spin-offů. Vývoj čtrnáctého pokračování rychle spěje ke konci, přičemž další sequely na sebe jistě nenechají dlouho čekat. Nenápadná hra, vydaná roku 1987, katapultovala tehdejší Squaresoft ke hvězdám; dodnes se na nebi skví stálice, jejíž záře naprosto uchvátila příznivce imaginárních světů. Final Fantasy XIV, již druhé MMORPG vycházející z bezbřehého univerza, kde se prolínají časové roviny a magie snoubí s technikou, chce tuto záři ještě posílit. Jak se podařilo zjistit během uzavřeného betatestu, vývojáři k tomu mají nakročeno docela dobře.

Možná si ještě vzpomínáte na preview o DC Universe Online (link), kde jsem lamentoval nad průvodním jevem onlinovek, “hrdinskou inflací”. Lidově řečeno, jde o nevyhnutelnou početní převahu hrdinů-dobrodějů nad těmi, kterým je poskytováno dobro. Na jednoho človíčka humanoida v nesnázích připadá nekonečný zástup zachránců, což působí absurdně, ale jinak to prostě udělat nelze. Final Fantasy XIV nicméně řeší tento zapeklitý problém se ctí. Tedy… jakž takž. Do Eorzey, herního světa, se hrdinové stahují, poněvadž hrozí válka s garleánským impériem. Jelikož obávaný nepřítel se spokojí s obsazením jednoho městského státu a do otevřeného boje nevytáhne, očekávaná řež nakonec nevypukne. Nastává Věk klidu, panuje status quo: Impérium a Eorzeňané se nechávají na pokoji. Protože přicestovavší žoldnéři a válečníci nejsou zatím zapotřebí, nikdo jim nevyplácí žold a oni se musejí poohlédnout po jiných zdrojích obživy. Zocelení dobrodruzi nemají do čeho píchnout (doslova), proto založí gildy a bojují nikoli za vlast, nýbrž sami za sebe.

Kdyby už nic jiného, v pořadí čtrnácté Final Fantasy vnáší do žánrových vod zajímavý systém rozvoje postavy, který mixuje tradiční prvky s řadou prvků, no, méně tradičních. Vaše postava získává levely jako v každé jiné onlinovce, přechod na novou úroveň se ale projevuje pouze na fyzických atributech (síla, výdrž) a odolnosti vůči magii. Pro veškeré dovednosti (zacházení se zbraněmi, kouzlení) připravilo Square odlišný systém, použitý již např. v Dungeon Siege či FF II: čím častěji nějakou činnost vykonáváte, tím lepší v ní budete, nezávisle na vaší “fyzické” úrovni. Progres je tudíž kontinuální, zlepšujete se postupně (zpočátku prakticky s každou uštědřenou ranou), nikoli skokově, jak tomu bývá u konkurenčních titulů.

Ačkoli při obligátní tvorbě postavy vybíráte z řady povolání – hra nabízí 4 základní disciplíny (boj, magie, výroba předmětů a těžba/lov), jež se posléze dělí do mnoha specializovaných tříd – jde pouze o kosmetickou a extrémně dočasnou volbu. Stejně jako např. pro Free Realms, i pro FF XIV totiž platí, že vaše povolání závisí na tom, co právě používáte. Což si zasluhuje podrobnější vysvětlení. Nuže, vezmete-li do rukou meč – nemusí jít nutně o zbraň –, stanete se bojovníkem. Získáte přístup k příslušným skillům, efektivita jejichž používání se odvíjí od toho, jak často jste s předmětem téhož druhu zacházeli v minulosti, viz předchozí odstavec. Když drapnete do pazour luk, stanete se lučištníkem. Chopíte-li se kouzelnické hůlky, můžete… no, nejspíš vám to už došlo. Systém je to velice prostý, má však jednu obrovskou výhodu: pokud pomineme rasové predispozice, nejste limitováni ve svém konání. Můžete se stát, kým chcete, a až vás to omrzí, není nic snazšího, než prohodit zbraně a zcela tak změnit své zaměření. Tvůrci chtěli dát uživatelům možnost poznat úplně vše, co hra nabízí, aniž by bylo nutné zakládat novou postavu a podstupovat grindovací martyrium znovu.

Oproti FF XI, která svého času patřila k nejtěžším onlinovkám, chce duchovní nástupce být (a taky že je) o poznání přátelštější k nově příchozím dobrodruhům. Tvůrci vzali v úvahu, že ne každý se chce za každou cenu socializovat a chodit všude v partě (ve FF XI naprostá nutnost). Pohodlnějšímu hraní jednak napomáhá samotný mechanismus povolání, která lze dle libosti přepínat. A tak se ze slaboučkého healera, jenž neublíží ani přerostlé mouše (i kdyby se hodně snažil), může vmžiku stát mocný (a hlavně samostatný) mág zanechávající za sebou spálenou zemi a plačící vdovy. Též skladba questů a celkový design hry směřují za jediným cílem: nabídnout hráčům diferencovaný a vybalancovaný zážitek.

 

Svět FF XIV tvoří šestice městských států, z nichž tři slouží jako startovní lokace. O Limse Lominse, provzdušnělém přímořském centru, už padla zmínka. Dále se podíváte do Gridanie, města uprostřed hlubokých lesů, a Ul’dah, města tvořeného sérií koncentrických kruhů, jehož stavitelé často využívali orientálních motivů. Ačkoli jsou herní lokace diametrálně odlišné, všechny spojuje monumentální architektura, tak typická pro sérii FF. Hra vypadá robustně a – promiňte, že se opakuji – monumentálně, a to ani ne tak díky enginu jako díky pečlivosti, jakou tvůrci věnovali hernímu prostředí. Nové Final Fantasy je zkrátka atmosférickou pastvou pro oči. Za grafikou mírně zaostává hudební doprovod, jehož zkomponování si opět vzal na starost legendární Nobeo Uematsu. Hudba je někdy skvělá, dechberoucí, výborně se doplňuje s obrazem (obzvláště při filmových sekvencích) – jenže často působí nepatřičně. Alespoň na mě tak působila. Můžete na to samozřejmě mít jiný názor, ale k fantasy prostě kytary nepatří.

Hra nicméně vypadá uceleně; nádherně provedené filmečky evokují dojem, že hrajete luxusně zpracovaný singleplayerový titul a nikoliv onlinovku, které v tomto ohledu bývají o poznání chudší. Jediné, co poněkud kazí zážitek z jinak slibného MMORPG, je neohrabaný interface a ovládání; na obojím by tvůrci měli ještě pořádně zapracovat. Opravdu pořádně. FF XIV od vás totiž vyžaduje o moc-moc-moc-moc víc klikání, než je zdrávo.

Pokud jde o vztah k FF XI, příchod nového MMORPG v žádném případě neznamená konec osm let starého projektu. Tvůrci nehodlají nikoho nutit k přechodu na nový titul, nicméně nabízejí zajímavý motivační balíček. Předplatitelé FF XI získají slevu z měsíčních poplatků ve výši čtyř eur, dostanou též speciální předmět – “Hermovy boty” – a vydavatel umožní transfer uživatelského jména (nikoli postavy), což představuje elegantní způsob, jak si zajistit, že vám nikdo nešlohne dlouhá léta opečovávaný nick. PC verze se k evropským uživatelům dostane poslední zářijový den, PS3 port vyjde – kvůli potížím spojeným s omezenou operační pamětí konzole – později: v březnu příštího roku. Jo, a objeví se i chocobové!