Final Fantasy XIII

Série Final Fantasy se herním průmyslem vine už pořádně dlouhou dobu. Jen těch platforem, co už vystřídala! A co hráčů okouzlila tak, že na ni nedají dopustit a považují ji za svou nejoblíbenější. Málokterá značka si svou kvalitu dokázala udržet tak dlouho, jako právě Final Fantasy. Stále se přitom nedá mluvit o její vyčpělosti. Vždyť pochází od japonských autorů Square Enix, kteří jsou pověstní tím, že mají vždy nějaký ten nápad v rukávu. A tak přesto, že herní mechanismy série se vyvíjejí jen velmi pozvolna, každý nový díl nabízí do značné míry nový zážitek. Poslední inkarnace se přitom nesly v duchu přibližování se západnímu publiku, což podle řady ortodoxních fanoušků sérii tak úplně neprospělo, byť jde především o otázku vkusu. Ve Square Enix se každopádně rozhodli, že kritiky umlčí a vydali se cestou starých dobrých a tedy japonských pořádků. To by ale v žádném případě nemělo znamenat, že by hru nepochopili evropští nebo američtí hráči. Naopak – i oni by měli být spokojeni, jelikož se jim opět rozevřou obzory jiné kultury zračící se virtuální studánce.

 

 

Prostě a jednoduše, Final Fantasy XIII má být důstojným nástupcem takzvané JRPG školy, tedy specifického japonského tvůrčího smyslu pro role-playing hry. To znamená, že se můžete těšit jak na zavedené – dosti taktické – mechanismy, tak i na nebývale svěží pojetí nejen příběhu, ale dokonce i celého světa. Hráči zvyklí na západní produkci, kteří ještě žádné Final Fantasy nehráli, tak budou zákonitě uhranuti. Je tu sice riziko, že jim dálněvýchodní alternativa nesedne, ale to už je jejich chyba, pravděpodobně formována uniformními hrami, které chrlí americké a evropské společnosti.

 

 

Final Fantasy XIII je součástí širšího příběhového projektu jménem Fabula Nova Crystallis, na kterém nebude postavena jen jedna, ale hned vícero her. Nikoliv tedy jen ústřední Final Fantasy XIII, které je středobodem celého vznikajícího vesmíru, ale také Final Fantasy Versus XIII. Tato hra vyjde exkluzivně pro Playstation 3 (zatímco originální FF XIII vznikne rovněž pro Xbox 360) a hráče nechá, aby se vtělili do role Noctise Lucise Caela, člena královské rodiny a jejího korunního prince, tudíž i dosti významnou postavu v celém univerzu, která ale bude v hlavním příběhu šikovně hrát sice důležitou, ale záběrem spíše okrajovou roli a plného rozvedení se tak dočká ve své vlastní hře. Ta – jak už název napovídá – bude koncipována o poznání akčněji než tradiční Final Fantasy.

 

 

A tím to nekončí. Aby bylo synergiím a propletencům učiněno zadost, vznikne ještě Final Fantasy Agito XIII, jež se pro změnu podívá výhradně na handheldovou konzoli Playstation Portable. Důraz v ní bude kladen na síťové taktické hraní ve stylu Crysis Core: Final Fantasy XII, ale zahraje si i sólista. Ostatně, zápletka hry se točí kolem dvanácti studentů Akademie tvořících oddíl Agito ve snaze osvobodit svět od zlovolných milicí. Jeden nemusí být zrovna geniálním počtářem na to, aby si uvědomil, že pro vychutnání příběhu se vším všudy – a že bude co vychutnávat, si bude muset sáhnout pořádně hluboko do kapsy. Square Enix už si jistě pohlídá, aby stálo za to investovat do všech tří projektů (a kdo ví, možná přibudou ještě další). A takto propracovaný svět si navíc přímo říká o knižní či filmové doplnění (s obojím mají tvůrci bohaté zkušenosti).

 

 

Popravdě, popsat příběhový konstrukt Final Fantasy XIII není vůbec jednoduché a na několika řádcích jde o úkol zhola nemožný. Proto si jen nastiňme jisté útržky z toho, co vás čeká a co nelze tak docela dobře vysvětlit bez souvislostí, s nimiž se setkáte v průběhu hraní. Ostatně, i to je jeden z faktorů dálněvýchodních RPG – jsou neuvěřitelně propletená, hluboká, filozofická, mystická, originální, kladoucí osudové otázky a nabízející velmi neortodoxní odpovědi. Právě proto je tolik hráčů miluje. Podle toho, co víme, by Final Fantasy XIII nemělo být žádnou výjimkou. Lidstvo na planetě Pulse mělo to štěstí, že se střetlo s tajuplnou rasou falCie, jejímž úkolem nebylo nic menšího než stvořit pro lidi ráj. To se povedlo a nad povrchem Pulse se tak začalo vznášet vzdušné město Coocon, jakýsi ideál všeho, k němuž se lidé mohou upírat coby k fyzickému ráji. Jenže svým způsobem nejde o nic jiného než určitý druh utopie. A jak známo, s nimi je vždycky potíž – to vám řekne každý hráč třeba takového Bioshocku. O dost složitěji a zajímavěji se něco pokazí i v tomto případě, a hráči to samozřejmě mohou jen kvitovat, jelikož rázem mají co napravovat.

 

 

Hrou budete opět procházet s celou skupinou propracovaných charakterů. Základním pilířem má být hrdinka Lightning, jež se vyznačuje oblíbenou kombinací sečné a palné zbraně, s níž dokáže v nepřátelském houfu napáchat pořádnou paseku. Obzvlášť, když si umí pomoci antigravitační pomůckou, která jí dovolí pohybovat s objekty v okolí – samozřejmě v její prospěch. Druhou postavou je Snow Villiers, jezdící na zvláštní futuristické motorce. Tenhle drsňák je hlavní osobností vedoucí odpor vůči teokratickému řádu na Cooconu. Dalšími postavami jsou Afroameričan Sash Kastroy a Oerba Dia Vanilla, která ovládá magii a mocný luk. Pokud jste si třeba už v Dragon Age: Prameny libovali nad propracovanými postavami vlastní družiny a jejich interakcí, tady vám zřejmě spadne čelist. Hlubší – ať už v pozitivní či negativní rovině – vztahy ve hrách jen tak nenajdete. Postavy se v plné parádě představí v bojích, které budou opět maximálně taktické a tahové. To ale neznamená, že jsou a priori zaměřeny na hardcore hráče, naopak – autoři dělají vše proto, aby byly zvládnutelné (bez ztráty výzvy) i pro méně ostřílené borce.

 

 

Nedílnou součástí každého Final Fantasy je jedinečný vizuální styl. Třináctka nebude výjimkou a podle obrázků to vypadá na velkou parádu. Už se vidíme, jak budeme dělat přestávky jen proto, abychom si mohli prohlédnout překrásné exteriéry i interiéry polepené vysoce detailními texturami, což je jedna z výhod Blu-ray disků. Na Xboxu 360 tak počítáme se zaplněním hned několika DVD disků. Už kvůli té vizuální nádheře se opravdu těšíme. Ale je toho více, proč lačně vyhlížet březen příštího roku – především pak herní pojetí, na jaké v „západních“ hrách jen tak nenarazíte. Střet s odlišnou kulturou – navíc v lecčems vyspělejší – bývá osvěžující.