Escape from Paradise City

Některé hry jsou až do svého vydání skryty v mediálním stínu. Stále dokola se píše o známých značkách, a tak nezbývá prostor pro tituly jménem menší, duchem však minimálně srovnatelné, ne-li větší. Jelikož totiž jejich autoři nemají dostatek prostředků na marketing, musí se na snažit zaujmout jinými způsoby. Dánské firmičce Sírius se Escape from Paradise City podařilo do médií protlačit na začátku vývoje někdy na přelomu let 2004 a 2005. Nicméně vývoj se táhl, původní naděje nahradila hrozba zrušení, což vyústilo v současnou situaci. Hra je de facto před vydáním, jež nastane v říjnu. Je tak doslova poslední chvíle podívat se na plány autorů, abychom se těch pár měsíců mohli těšit a pak srovnali ideály s výsledkem.

Escape from Paradise City je do jisté míry unikátním mixem realtime strategie a RPG, jež se odehrává v rozsáhlém, do současnosti umístěném prostředí. Velkým inspiračním zdrojem se zdá být kultovní film Brutální Nikita. Stejně jako prvotina Siriusu Gangland totiž i EfPC těží z gangsterského podhoubí. Příběh zůstane až do vydání zahalen tajemstvím, jak se na konspiraci sluší a patří. Velkou roli však zcela určitě bude hrát tajná vládní organizace, která do svých řad vezme trojici nových členů a donutí je dělat ne až tak úplně čistou práci. Nedá se ale nic dělat, trocha tvrdosti je zkrátka potřeba. Ze hry bude přímo sálat temná atmosféra velkého, zločinem do morku zdí prolezlého města. Nebudeme si moci být ničím jistí, pokaždé musíme očekávat nůž vražený do zad.

Na druhou stranu by se Escape from Paradise City nemělo brát tak zcela vážně. Ano, temnota z něj bude jen sálat, ale zároveň půjde i o jakousi karikaturu kriminální metropole. O tom svědčí i zlehka klišovité a pro tento styl archetypální charaktery. Jedním z nich je například Rus Boris, který má ramena přes půl obrazovky, přesto už se do boje nepouští tak úplně po hlavě, ale pro svou věc si umí sehnat lidi, kteří ho díky jeho vůdcovskému talentu následují. To Angel, připomínající ze všech nejvíc již zmíněnou brutální Nikitu, umí být smrtící svou rychlostí i technikou boje na blízko.

Někomu by zápletka a umístění mohlo připadat ohrané, byť to je zčásti autorský záměr, který má za cíl tento herní nádech dovést ad absurdum. Komu by to ale přeci jen nevonělo, ten tu stále najde zajímavou mechaniku. Jak se v Siriusu rádi chlubí, bude se jednat o jeden z mála opravdu koherentních RPG/RTS mixů na současném trhu. Většina pokusů o toto skloubení končí kostrbatým a nepříliš prolínavým výsledkem – to by se tu stát nemělo. Hra nabídne velmi flexibilní kameru, předpokládá se však, že pro přehlednost dá většina hráčů přednost ptačí perspektivu, ať už z jakékoliv výšky. Myší ovladatelné postavy vykonávají každý hráčův příkaz, ale nejen to – ony i poměrně podrobně levelují na základě postupně získávaných zkušeností. Jakmile se přepnete do speciálního akčního módu, skočí kamera do blízkého pohledu třetí osoby. Ale nejen to – i tradiční klikací souboje či pohyby si dají pauzu. V takovém případě si totiž zabojujete mnohem živelněji. Je tu tedy i důležitá přísada akce.

Paradise City je rozděleno do čtyř větších oblastí, které se dále ještě čtvrtí. To znamená šestnáct distriktů a tím pádem i stejný počet misí. Krom nějakých těch vedlejších úkolů totiž postup dále vyžaduje kontrolu nad každou z menších oblastí. V nich se pochopitelně o nadvládu snaží další gangsterští bossové, jež je nutné si podrobit, případně je vyhnat. Následně nastává proces nastolení pořádku. Nic ale nejde bez peněz. Finanční prostředky lze získat ze stále rostoucí sítě hotelů, restaurací, barů či podniků s lechtivějšími službami. Ekonomické zajištění boje je jedna věc, druhá, pojící se s touto infrastrukturou, je mnohem prozaičtější. Podniky totiž slouží i jako základny, do kterých se se svou partičkou nohsledů lze ukrýt před dotírajícími nepřáteli, a když už jde hodně do tuhého, stačí sem zaskočit a rychle si obnovit zdraví. To se doplňuje i bezděčně, avšak mnohem pomaleji.

Hra je tedy poměrně striktně rozdělena na jednotlivé úseky. Plné otevřenosti jako v Grand Theft Autu se tak nedočkáme. Operovat se bude vždy na relativně menším písečku. To ale neznamená, že si neužijeme. Už pohled na Paradise City přinejmenším potěší. Jakmile se na město snese tma, lidé ve svých příbytcích zapínají světla a procházka pod pouličním osvětlením znamená vrhání realistických, dynamicky počítaných stínů. Podle pohybujících a zabarvujících se mraků by mělo být možné poznat dokonce, zda se schyluje k dešti. Procházkou kolem obyčejných občanů často získáme zábavné, ale i přínosné komentáře. Když se ve hře objeví nějaký nový element, měli bychom se dozvědět o jeho podrobných funkcích prostřednictvím zabudované nápovědy. Její roli by měl částečně plnit i jakýsi poradce Kovacs z tajemné vládní agentury. Ten nejspíš také bude zadávat různé dílčí cíle.

Dojmy z prezentace, které se účastnili zahraniční novináři, jsou povětšinou pozitivní. Kolegové poukazují nejen na kombinaci RTS a RPG, ale i na mix velmi pokrokových i zastaralých herních prvků. K těm druhým se kupříkladu řadí nemožnost usednout do jednoho z mnoha projíždějících vozidel a odvést se na libovolné místo. To je nahrazeno funkcí taxislužby. Zkrátka nastoupíte do žlutého vozu – i ty by měly být hojně zastoupeny – a určíte cílovou destinaci na mapě. Ocenění se naopak dočkala featurka umožňující přivolat posily i na dálku, když se zrovna se svým avátarem ocitneme v nezáviděníhodné situaci. Pomocníci by měli být řízeni pokročilou umělou inteligencí. Na celkově pozitivním dojmu se podílely i detaily v podobě možnosti podplatit starostu například proto, aby se na naší stranu přidalo více gangů. Zajímavé je i využití satelitů pro práci s mapou.

Zatímco singleplayerová kampaň nabídne kolem dvaceti hodin dobrodružství, může být multiplayer až pro osm hráčů mnohem dlouhodobější záležitostí. Jeden z módů se bude točit výhradně kolem vražd. Komu se podaří ve vymezeném čase zabít největší množství lidí, vyhrává. Další varianta spočívá v zabírání tzv. bezpečných míst, na kterých probíhá respawn. Vítěz by měl dosáhnout toho, aby se protivníci nemohli znovuzrodit. K dispozici má být celkem třináct map určených pro rozličná množství hráčů.

Technologicky nemůže Escape from Paradise City hrát první housle. Dlouhý vývoj i ne úplně plná kapsa vývojářů se někde projevit musely. Pokud to je jediný relativní nedostatek, budeme v polovině října velmi spokojení. Navíc to rozhodně neznamená, že se na hru nedá dívat. Její styl je velmi příjemný, jen těch polygonů není tolik jako v současných next-gen blockbusterech. Jinak však jednoznačně jde o zajímavou, inovativní hru.