Dragon Age: Inquisition

V roce 2009 titulu Dragon Age: Origins konkurovala v rámci žánru RPG jen hrstka nepříliš význačných kousků, s nimiž se tvůrci ze studia Bioware zvládli poprat bez jakýchkoli větších problémů. Hra byla následně nejedním člověkem označena za to nejlepší, co nás za celý dlouhý rok v herním průmyslu potkalo, takže jsme z jejího o chvíli později oznámeného následovníka nemohli spustit oči ani na vteřinku. Dragon Age II bohužel udeřil se slabším kalibrem, než jsme čekali, a kvality hry ani zdaleka nemohly dosáhnout na to, čím nás obdařil originál. Nyní už se ale chystáme na další díl, který v sobě má potenciál, i když je jenom otázkou, zda jej dokáže i využít. Pokud byste rádi věděli všechno, co o hře doposud bylo řečeno, pak se s chutí pusťte do dnešního preview.

 

Kanadské studio Bioware založili současně hned tři tvůrci zpět v roce 1995. První sérií, jíž se skutečně proslavili, byla RPG nálož zvaná Baldur’s Gate. Původního titulu se ještě před přelomem tisíciletí stihly prodat obrovské počty kusů, protože šlo o kus, s jakým se dosud žádný hráč nesetkal. Po druhém díle se v roce 2002 na trhu ukázal kousek Neverwinter Nights, od něhož se odpíchlo hned několik dalších her včetně MMORPG, které je ve vývoji právě nyní ve studiu Cryptic, či stejnojmenné stolní hry. V průběhu dalších let jsme měli tu čest s Jade Empire, Star Wars: Knights of the Old Republic, sérií Mass Effect, MMO Star Wars: The Old Republic a v neposlední řadě samozřejmě i předchozími díly titulu, kvůli němuž tu jsme právě dnes.

 

Titul Dragon Age: Inquisition se odehrává, stejně jako oba předchozí díly, na fiktivním kontinentu Thedas. Ten zmítá neutišitelný chaos, přestože se království Ferelden teprve začalo zotavovat z posledního příchodu Darkspawnů, kteří plenili zdejší vesnice a ničili vše, co jim přišlo do cesty. Ten se totiž odehrál před pouhými deseti lety a nikdo tedy nebyl připraven na další hrozbu, která by mohla nastat. Do otevřené války s mágy se naneštěstí pustil řád Chantry, ačkoli se od něj stihly některé z jeho frakcí ještě předtím odpojit. Politickému zmatku drtícímu celý kontinent zevnitř navíc příliš nepomohlo ani to, že se z ničeho nic „roztrhlo“ nebe a vytvořilo tak možnost pro démony, aby vtrhli do reálného světa. Hlavnímu hrdinovi se vzhledem k tomu do cesty postaví hned několik úkolů, s nimiž se bude třeba vypořádat. Podaří se vám utišit civilní válku, zjistit, kdo stojí za invazí démonů, a následně jej i zničit a ujistit se tak, že se zemi opět navrátí klid a mír?

 

Na rozdíl od druhého dílu se navrací editor hlavního charakteru, který si můžete pamatovat z originálu. Naposledy jsme se museli smířit s tím, že budeme hrát za člověka, pozdějšího šampiona Kirkwallu, jehož příběh byl již kdysi dávno odvyprávěn. Teď si však můžeme zvolit, k jaké rase chceme patřit. Jistotu máme již nyní v tom, že na výběr budou lidé, trpaslíci a elfové, i když bychom se nebáli říct, že se s trochou štěstí objeví ještě nějaké další jako kupříkladu Qunari. Určit si samozřejmě bude možné pohlaví, jméno, třídu a následně si pohrajeme s detaily včetně délky nosu a velikosti hrudníku, ať už se rozhodneme pro hraní za ženskou nebo mužskou postavu. Vcelku by nás zajímalo, zda si bude možné automaticky přenést uloženou pozici z Dragon Age: Origins a druhého dílu, i když se o tom bohužel zatím nikdo ani nezmínil. Naopak ale víme, že tentokrát bude náš charakter dokonce i vydávat zvuky, což bylo něco, co nás evidentně v prvním dílu nikdo nenaučil a ostatní nám tak zřejmě odpovědi na jejich otázky zvládali číst z očí. Volba rasy se navíc odrazí při hraní v tom, zda budeme v určitých oblastech tamějšími obyvateli přijati, nebo na nás budou pohlížet s nenávistí kvůli minulosti, která mezi danými rasami dříve proběhla. Elfové budou kupříkladu v některých lokacích okamžitě napadáni, zatímco, pokud se rozhodnete pro lidský charakter, naráz budete všem ukradení a projdete místy, kam byste jinak bez boje nemohli.

 

Hra nás usadí do role vůdce Inkvizice, jíž ale doopravdy povedeme a nedá se říct, že bychom za ni bojovali a procházeli si úkoly, jež jsou zadávány obyčejným vojákům. Moc Inkvizice bude přímo ovlivňována našimi činy v herním světě, který je třeba prozkoumávat do sebemenších detailů. Plnění rozličných questů je pouze jedním z mnoha prvků, mezi něž patří třeba i sbírání starodávných relikvií, dělání laskavostí výše postaveným osobnostem, vydírání neposlušných a vytváření si vztahů s těmi, kteří si to z vašeho pohledu zaslouží. Postupně se tak dostaneme do pozice, kdy můžeme dobývat celé hrady a kdy se s každým, kdo se proti nám postaví, není třeba nijak mazlit a můžeme mu rovnou přiložit dýku ke krku a vykonat jednoduchý pohyb, po jehož zakončení se už dotyčný na nohy znovu nepostaví. Na všechno je ale potřeba jít pomalu a není ve vašich silách, abyste po pěti minutách ve hře ovládli celý Thedas. Hra se velmi podobá prvnímu dílu. Některé lokace budou například ze začátku nedostupné, dokud nevykonáte dostatečný počet výče jmenovaných aktivit k tomu, abyste mohli postoupit v příběhu. Ten zde ale i tak hraje důležitou roli a v postupu vám významně pomůže.

 

Mapa herního světa je jedním slovem obrovská a dala by se rozdělit na několik lokací, do nichž zavítáte. V každé z nich jsou pro vás připraveny mnohé duchaplné questy i dungeony, přičemž, což řekli sami tvůrci, by se dala otevřenost Dragon Age: Inquisition s klidem porovnávat se Skyrimem. O tom svědčí už to, že je každá ze zdejších oblastí větší než cokoli, co vám bylo předloženo v obou předchozích dílech této série. Dříve si hráči často stěžovali na to, že jsou tituly silně koridorovité a nemáte dostatek prostoru na to, abyste ukázali, co ve vás vězí. I s tím je konec. Otevřených prostor, jako jsou bažiny či pouště, nabízí hra dostatek, a pokud vám jde o tohle, bez mapy se ztratíte během vteřinky. I proto byli do kousku přidáni různí mounti včetně koňů a dalších jim podobných zvířat, s nimiž snadno překonáte větší vzdálenosti a svět vás tak svojí velikostí nijak omezovat nebude. Do jisté míry však musíte při výpravě počítat s tím, že monstra nelevelují s vámi, takže až zamíříte tam, kam byste neměli, brzy narazíte na nepřátele, kteří vás roztrhnou jediným mohutným útokem.

 

Okolí, jímž budete procházet, navíc nabízí hromady neobvyklých bodů včetně skal a prudkých svahů. Zapomenout bychom neměli ani na staré ruiny, z nichž budeme moci vytvořit základnu Inkvizice. Co se už ale bude dít v ní bohužel zatím nevíme. Práce s prostředím nalezne využití v různých speciálních schopnostech hrdinů. Mág umí třeba vykouzlit most, přes nějž se dostanete na dříve nepřístupná místa, jež si samozřejmě následně důkladně prohledáte, abyste měli vše, co je potřeba k úspěchu. Dynamické počasí určí podmínky našeho postupu. Když budeme zrovna v bažinách, déšť ztíží náš pohyb a elektrické schopnosti mága z ničeho nic ochromí i naše jednotky. Písečné bouře při pohybu v pouštích zase aktivně vaše postavy zabíjejí, takže se budeme muset co nejrychleji dostat pod nějakou střechu. Nic tedy není jen tak a připravit se je třeba na jakýkoli problém, jenž může nastat. Kvůli tomu je třeba vždy přemýšlet nad tím, který člen vaší družiny s vámi půjde a který zůstane v bezpečí tábora.

 

Jsme nesmírně rádi, že se tvůrci rozhodli z velké části navrátit ke stylu boje v prvním dílu. Ten spoléhal na časté pozastavování a určování, kdo vykoná jakou akci. Zběsilé využívání všech schopností za běhu, což bylo známkou pokračování, je tedy pryč. AI nepřátel údajně značně postoupila vpřed a jsou nyní schopni spolupracovat, navzájem se podporovat a určovat svůj postup na základě zdraví jejich i vašeho. Výzbroj nabrala značně jiného směru. Pokud si zamilujete tu, kterou máte v první minutě hry, můžete z ní postupně vytvořit nejlepší brnění na planetě přetavováním ostatních kusů, které získáte, ve vylepšení. Samozřejmě to nebude jen tak, nicméně pokud se vám obzvláště líbí, je dobré vědět, že tu ta možnost je, i když by se asi doporučit nedala.

 

Rozhodnutí vás jako obvykle provedou celou hrou a je klidně možné, že i vaše první slovo jemně ovlivní úplný závěr hry. Příběh se částečně odvíjí od předchozích dílů a dozvíme se odpovědi na některé otázky, jež jsme si při nich pokládali. Na scénu se, jak naznačil trailer odhalený na letošním ročníku E3, vrací Morrigan. Její role nebude zanedbatelná, ačkoli se nemá v žádném případě jednat o člena naší družiny. Můžeme očekávat návrat i dalších bývalých spojenců? Jistotu zatím máme pouze ve Varricovi a Cassandře, za něž si, pokud budeme chtít, dokonce i zahrajeme. Rozhovory opět fungují se základem v kolečku odpovědí z druhého dílu. Jedinou změnou je, že budou jednotlivé výroky detailnější, neboť se často stávalo, že hráči řekli něco, co nechtěli, jenom kvůli nejednoznačnosti uvedených frází.

 

Dragon Age: Inquisition hodlá definovat to, jak bude vypadat žánr RPG na konzolích příští generace. Vodítkem k tomu je hlavně nejnovější Frosbite engine, bez něhož by obrovská prostředí, jež se ve hře nacházejí, nikdy vzniknout nemohla. Do jisté míry budou objekty v našem dosahu zničitelné, ale na druhou stranu je v našich silách i to, abychom postavili zcela nová obydlí či pevnosti. Hra současně míří na PC, PS3, PS4, X360 a XOne, ačkoli bude údajně největší pozornost věnována verzi pro hráče na osobních počítačích a plná podpora myši a klávesnice je naprostou samozřejmostí. Zda se Bioware chystá využít i možnosti multiplayeru dosud odhaleno nebylo, každopádně z našeho pohledu zde tato možnost rozhodně je, vezmeme-li v úvahu, jak úspěšný byl multiplayer titulu Mass Effect 3, od něhož to nikdo zpočátku vůbec nečekal. Takových otázek máme však stále ještě plno a pouze doufáme, že si na ně ještě stihneme před vydáním hry koncem příštího roku odpovědět.