Destiny

Není zdravé, když se určité herní studio nepohne od své v současnosti vyvíjené série až příliš dlouho.  Bungie bohužel tento popis splňuje do posledního puntíku, přestože se před přelomem tisíciletí nebálo experimentovat a tvořit stále nové a neokoukané značky. Zlom nastal v roce 2001, když se mu do rukou dostal titul Halo: Combat Evolved. Ten kompletně proměnil celou budoucnost studia, jež se od něj již nikdy více nedokázalo odpoutat. Teprve nyní se mu konečně dostaly do hlavy i jiné plány, jež by se daly jinak také označit za mistrovský kousek nazvaný Destiny. Má v sobě každopádně Bungie vše, co je k vytvoření něčeho takového potřeba? Vezmeme-li v úvahu, že svět této hry je univerzu Halo do jisté míry velice podobný, příliš bychom se toho nebáli. Na druhou stranu je třeba nejprve vyložit na stůl všechny karty, jež Destiny hodlá využít k tomu, aby se stalo pravým karetním mágem a kompletně ovládlo pokerový stůl v podobě herního průmyslu.

Příběh hry se odehrává přibližně v roce 2700 v posledním existujícím městě na celém světě. Zlatý věk plný bádání a budování na dalších planetách mimo Zemi pominul rychlostí blesku, když se společnost z ničeho nic rozpadla a byla donucena shromáždit se na nicotném zlomku povrchu naší zeměkoule. Ten je totiž jaký jediný chráněn Cestovatelem, neznámou mimozemskou vesmírnou lodí o tvaru obrovské zářící koule podobné měsíci. Všechno kolem je zahaleno tichem, jež svými skřeky jen čas od času prořízne vesmírná havěť, která se zde rozhodla usídlit po milionech let tápání na okraji známého vesmíru a která hodlá získat i ono poslední místo dosud ochraňované Cestovatelem. Lidstvu se každopádně daří získávat moc zpět do svých rukou, tudíž se musíme v roli jednoho z mnoha hrdinných bojovníků pokusit uchránit zbytky civilizace, objevit místo, odkud mimozemská monstra přicházejí, a s trochou štěstí jej i zničit a získat zpět svoji Zemi. Až tak rychle to ale nepůjde a navíc je třeba ze všeho nejdříve někde začít. Jdeme na to?

Destiny tvůrci sami od sebe označili za FPS se světem sdíleným mezi hráči. Poněkud jednodušeji by se ale dalo říci, že půjde o MMOFPS a že na nás vzhledově působí tak trochu jako PlanetSide 2. Ve skutečnosti má ale Bungie plány mnohem větší. Ke hraní bude samozřejmě vyžadováno neustálé připojení k internetu, tudíž si v případě, že si budete chtít zahrát na konzoli od Microsoftu, bude třeba připlatit i za Xbox Live. Na druhou stranu se nemusíte obávat jakýchkoli měsíčních poplatků, v tomto směru si tvůrci udrželi čistou hlavu a vědí naprosto přesně, jakým směrem chtějí s tímto titulem zamířit. Zajímavým faktem pak je, že už došlo i na zmínku o dodatcích. Nabídnout by se měly tři fáze vydávání „velkých” datadisků vždy s dvouletým rozestupem. Menší rozšíření jsou pak plánována na každý rok, kdy tento typ datadisku nevyjde, jako alespoň drobná kompenzace pro fanoušky a tak trochu i jako upozornění na to, že je hra stále v provozu a nehodlá se smířit s ničím malým, což je koneckonců znát už jenom z vyslechnutí těchto poněkud překvapivých záměrů.

Před začátkem každého z dobrodružství však bude třeba vykonat ještě jeden krok, než se do něj bude možno plně ponořit a vychutnat si všech zákoutí, jež má Destiny pro hráče připraveno. Samozřejmě nejde o nic jiného než vytvoření si hrdiny, s nímž následně strávíte zbytek svého života. Celkem hra nabízí tři naprosto odlišné herní třídy. První z nich je Warlock, který by se v klasické hře dal jinak také považovat za mága. Studiem Cestovatele získal nejednu z jeho schopností a nic mu nebrání v tom jich využívat při soubojích. Magické schopnosti se každopádné do jisté, v porovnání s Warlockem značně omezené, míry projevily i u zbylých hrdinů včetně Titána. Ten nicméně čerpá mnohem více ze své vlastní síly a odolnosti, takže mu do rukou sednou mnohem lépe pořádné zbraně včetně pušek a samopalů. Hunter je pak klasickým tichošlápkem, který se s chutí proplíží do řad nepřátel a udeří zákeřnou ranou nožem přímo do jejich nechráněných zad.

V základu jsou však všichni hrdinové do posledního stejní. Každý z bojovníků je pouze jedním z mnoha a rozdíl mezi vítězstvím lidstva či jeho fatální pořážkou ani náhodou neudělá. Co by to ale bylo za hru, kdybyste se nemohli od ostatních odlišit speciálním vybavením či zbraněmi, které nepřátelům rozdrtí kosti snáze než támhle kulomet v rukou sousedovic Lojzy? Takových možností zde naštěstí budou údajně tuny a jako malý bonus se tvůrci zmínili i o tom, že každý kus vybavení bude jedinečný a žádní dva hráči nedostanou stejnou helmu či identické spodky. Využije hra podobných technologií jako kupříkladu tvůrci série Borderlands? Tím každopádně spojistosti s touto známou a oblíbenou sérií nekončí. Také by v každém případě stálo kupříkladu za zmínku, že vám Destiny nabídne možnost využívat dopravních prostředků, které zahrnují dokonce i vesmírné lodě, s nimiž se budeme moci dostávat napříč naší Sluneční soustavou i na další planety včetně Marsu či Venuše.

Do našich rukou si ale cestu naleznou samozřejmě i mnohé další typy strojů a malá vozítka nebudou výjimkou. S většinou protivníků si každopádně bude třeba poradit na vlastních nohách současně s krytím se a plížením co nejblíže k nim. Někteří z nich však budou dělat problémy spíše na blízko než na větší vzdálenost. Potkáme se totiž s různorodými kousky od vesmírných zombií po podivné nadpřirozené „hmyzáky”. Každý z typů nepřátel disponuje jinými výhodami a samozřejmě i trpí jinými slabinami, jichž bude třeba náležitě využívat. Destiny je nicméně spíše než o vyvážené hratelnosti a parádním pocitu ze střílení o porozkoumávání propracovaného světa, prožívání jeho tajů a ukájení potřeb vašeho vnitřního dítěte, které vyžaduje záhady a obrovské světy, jichž je možno si užít do posledního dechu. A Bungie se samozřejmě nebojí vytvořit naprosto nové obrovské univerzum obsahující neuvěřitelný svět o stovkách lokací stejně jako ohromné počty drobných detailů od knížek po odkazy na jiné světy, které byly v herním či filmovém průmyslu dosud vytvořeny.

Na stříbrné nitce si tvůrci hrají s přepážkou mezi singleplayerem a multiplayerem. Je sice nevyvratitelnou pravdou, že bude třeba mít konzoli bez přestání připojenou k internetu a že se kolem vás budou neustále pohybovat desítky tisíc hráčů, nicméně vezmeme-li v úvahu, jak obrovský svět Destiny bude, když budete mít zájem, najdete si místečko jenom pro sebe naprosto kdykoli. Ve více lidech je to ale samozřejmě jako vždy mnohem větší zábava, takže tvůrci doporučují se kooperaci a párování s ostatními hráči nebránit. V tomto směru bychom hru směle přirovnali k indie kousku Journey. Zde nicméně nebude problém ani prohnat kamarádovi kulku hlavou, takže bychom titul s nesmírně úspěšným zjevem studia ThatGameCompany zřejmě příliš porovnávat neměli. Nehledě na to bude třeba před vpuštěním se do PvP potvrdit, že se hry chcete zúčastnit. Zamezí se tak tomu, že by vás společník z ničeho nic začal párat svým nožem uprostřed souboje s nepřáteli ovládanými AI, což by se hráčům s největší pravděpodobností příliš nelíbilo.

Mnohé by zřejmě zajímalo, jak hra v pohybu vypadá. K tomu ale asi není třeba dodávat nic víc, než že vývoj na PlayStation 4 a nový Xbox udělal rozhodně své a dočkáme se labužnického kousku, na nějž si z tohoto pohledu stěžovat moci nebudete. Soundtrack byl pak vytvořen Martym O’Donnellem, který je víceméně jistou zárukou kvality. Jeho monumentální orchestrální kusy dokážou z vašich očí vyhrabat i ty nejutajovanější zásoby slz stejně jako plně vtáhnout do akce, z níž se již nedokážete vynořit zpět nad hladinu. Destiny by se dalo považovat za kus, na který Bungie čekalo. Roky zkušeností ze série Halo budou při vývoji této hry rozhodně znát a my se nemůžeme dočkat, až se začátkem příštího roku ponoříme do unikátního univerza plného přesně toho, co na hraní zbožňujeme. Zda se to však tvůrcům doopravdy povede, či jde jen o matnou ideu dokonalosti, zatím bohužel není možné s jistotou říci.