Dead to Rights: Retribution

Ačkoliv je v herním průmyslu módní volat po originalitě, hráči obvykle dávají přednost známým a zažitým vzorcům, které je v ničem nepřekvapí. To znamená nějaký ten, pokud možno kladný hrdina, banální příběh o velké hrozbě a samozřejmě možnost jí zabránit. Víc vlastně vůbec není třeba. A pokud ano, soustředí se nástavba na efektní pojetí. Například Dead to Rights proslula jako velmi brutální série, ve které se pro krev ani praskání kostí nejde vůbec daleko. Dnes už je to značka, po jejímž zhlédnutí víte, co očekávat. Velmi precizně zpracovanou rubačku, ve které si užijete své, ale nic více. V poslední době možná trochu vyčpěla, to se však má změnit s příchodem nového dílu, jenž nese tak trochu datadiskové jméno Dead to Rights: Retribution. Jedná se však o svébytnou hrou se vším všudy.

 

 

Pro neznalce předchozích dílů je pozitivní zjištění, že Retribution není jejich pokračováním. Je to vlastně docela zajímavý případ – nejde totiž ani o prequel, ale spíše jakousi paralelní realitu. Všechny potřebné ingredience, jako hrdinové Jack, Shadow a samozřejmě město Grand City tu nechybí, avšak jsou poněkud odlišně namíchány. Jack v tomto případě není úředníkem organizace K-9, ale policejním náměstkem a Shadow vůbec není spojen s policií. Z Grand City se stalo vůbec to nejhorší místo na světě, takže je i docela logické, když Jack za pár minut vykosí dvě stovky špatných chlápků. Sem to tak nějak zapadá.

 

 

Město je ostatně kapitola sama pro sebe. Jeho centrální bod tvoří takzvaná Temple Tower, obří a majestátní budova, kterou budete zpočátku obdivovat a po zbytek hry se podle ní orientovat. Temple Tower je jakousi ukázkou toho, co by z tohoto města mohlo být, kdyby nebylo tak dramaticky sužováno zločinem. V této budově se mísí stará architektura s moderním stylem a je na ni radost pohledět. Budova je sídlem místních novin a po vstupu do ní vás čekají i takové detaily, jako je model celého města. V prezentační misi jsme sem ale nepřišli obdivovat. Zločinci totiž vzali útokem i tento městský klenot a drží v něm rukojmí. Po krátkém, správně drsňáckém slovním přetahování s policejním vyjednavačem o tom, zda jít nebo nejít do akce, dochází Jackovi trpělivost a prostě do baráku vpadne.

 

 

Tato mise je vůbec první, kterou v Dead to Rights: Retribution zažijete. Slouží tak částečně jako tutoriál. Ale vězte, že tady se budete učit věci, které jsou vám stejně už dlouhou dobu dobře známy, tedy pokud jste se právě nevrátili z dlouhodobého pobytu na Marsu. Každopádně v této první misi zjistíte, co že je tahle hra vlastně zač. Jde o mix bojovky a klasické akce z pohledu třetí osoby. Připravte se na to, že v hojné míře budete využívat pěstí a kopů spojených do efektních komb, navíc s možností zapojit do nich i okolní prostředí. To vyústí v obzvlášť kuriózní a variabilní případy nepřátelských úmrtí. Střílí se tu také, ale ne tolik, jak byste si pravděpodobně představovali. Munice je totiž poměrně málo.

 

 

Bojový systém je pro tuhle hru zkrátka důležitější než vyprázdňování zásobníků. To tvoří spíše jen takový doplněk. Například při bitce s ozbrojeným nepřítelem mu vyrazíte zbraň, chvíli budete střílet, abyste se na další protivníky opět vrhli pěkně napřímo. Je třeba se připravit na to, že nepřátel jsou docela velké šiky a že na vás nebudou chodit po jednom. Naopak, mají mít slušnou umělou inteligenci, jež by je měla přimět k akurátnímu chování, jaké byste od gangsterů útočících ve skupinách čekali. To znamená nejrůznější obkličovací techniky, do kterých se samozřejmě nesmíte nechat sevřít. Ale díky kvalitnímu bojovému systému by se to stát nemohlo. Například, když bojujete čelně s jedním z padouchů a zezadu se na vás řítí další, stačí rychlý pohyb analogovou páčkou a otočíte se rovnou i s připraveným úderem nebo kopem. Alternativou je také čapnutí jednoho padoucha a mrsknutí jím do bandy dalších, čímž dostanete určitý čas na znovynabytí kontroly nad situací. Samozřejmě se nepřátelé dají také házet z balkonů, napichovat na nejrůznější příhodně položené předměty apod.

 

 

Velkým příslibem a zároveň důvodem, proč by se Dead to Rights: Retribution nemělo dostat do rukou mladistvým, je nebývalá brutalita, která je s každým dílem pochopitelně navyšována. Aby dnes autoři brutalitou skutečně někoho oslovili, museli vytáhnout vážně těžký repertoár. Už klasické bitky jsou tak nějak nepřirozeně tvrdé, krvavé, praskavé a skučící. Ale co teprve, když se rozhodnete pro „aplikaci“ některého ze speciálních finišujících manévrů. To potom Jack například prostřelí chlápkovi obě kolena, ten si před ním klekne, aby byl dalším úderem vymrštěn do vzduchu a následně byl celý rozstřílen zbytkem zásobníku. Jindy srazíte protivníka na zem, ten otevře pusu, aby prosil o milost, načež mu do ní narvete brokovnici a nekompromisně zmáčknete spoušť. A nemyslete si, že kamera v takových chvílích milosrdně uhne. Tomu se říká nekompromisní policejní práce.

 

 

Druhou část Retribution si logicky odbudete v kůži již zmíněného Shadowa. Aha, my vám neřekli, kdo to ten Shadow vlastně je. Inu, vězte, že je to pes – ano, i za něj se dá docela dobře hrát. Obraz je v tom případě černobílý, což imituje psí neschopnost vidět barvy. Za tohoto dobráka můžete hrát přinejmenším dvěma způsoby. Buď se budete opatrně plížit a prozkoumávat terén, nebo ze svých nepřátel za hlasitého ryku naopak vyrvete srdce. Ale i v tichém „módu“ je Shadow nekompromisní. Ladným skokem dokáže prakticky kohokoliv neslyšně zlikvidovat a pak ho i odtáhnout někam, kde nevzbudí pozornost ostatních.

 

 

Po dosud zveřejněných obrazových materiálů vyplývá, že Dead to Rights: Retribution pravděpodobně nestanou na grafické špičce. Hra přesto vypadá velmi sympaticky a uvěřitelně, tedy pokud si odmyslíte tu nadstandardní míru brutality. Předně by to ale měla být opravdu kvalitní zábava, která se jen tak neomrzí. Bitky by měly být velmi variabilní, navíc si užijete dvou zcela odlišných charakterů – tvrdého poldy a šikovného psiska. To vše ve městě, jehož zločinnost působí až komiksově. Dočkat bychom se měli ještě letos, a to na Xbox 360 a Playstation 3.