Darkfall

Řecko. Země nádherných snědých žen, země milovníků anýzového ouza, oáza starověké kultury a poznání. Řecko dalo světu Pythagora, číselného mystika a „vynálezce“ notoricky známé poučky o přeponě pravoúhlého trojúhelníka. Svou životní pouť zde začal i Sokrates, mistr dialogu a autor nejslavnějšího výroku o vědění. Řecko dalo lidstvu filozofii, logiku, fyziku – jen v oblasti počítačových her tvořiví Heléni zatím pokulhávají. Tento nedostatek se ale už několik let usilovně snaží napravit firmička Aventurine, která ve svých athénských kancelářích kutí zajímavé MMORPG s názvem Darkfall.

 

 

Darkfall je ve vývoji už neuvěřitelných osm let. Co začalo v roce 2001 jako poměrně skromný online projekt, nabobtnalo za ty roky do úctyhodných rozměrů. Přestože se tento nadějný titul potýkal s mnoha odklady, vývoj konečně dospěl do závěrečného stadia a vydání je na spadnutí. (Ve chvíli, kdy čtete tento článek, je datum vydání stanoveno na 25. února.) Darkfall nabídne především nevídané pojetí soubojů mezi hráči (PVP), kdy každý může bojovat s každým kdykoli a kdekoli. Nikde nebudete v úplném bezpečí, dokonce i ve městech, tedy v oblastech, které jsou v tradičních titulech zásadně nebojovými zónami, vás může skolit paní s kosou. Před bezuzdným řáděním player killers ale naštěstí poskytnou jakous takous ochranu NPC strážci a hlavně hráči, kteří – jak známo – s velikým potěšením likvidují postavy s vysokým PK statutem.

 

 

Vše se bude odehrávat ve fantasy světě zvaném Agon. Ačkoli pohnuté dějiny Agonu byly tvůrci již odhaleny a historie světa je známa, příběhové pozadí zůstává obestřeno tajemstvím, a to z velmi prostého důvodu. Darkfall totiž bude obsahovat dynamickou storyline měnící se v závislosti na akcích hráčů. Něco podobného neslyšíme poprvé a jsme zvědaví, jak se s náročnou tvorbou příběhového obsahu za pochodu Aventurine vypořádá.

 

 

Agon je nebývale rozsáhlý, na rozlehlém centrálním kontinentu se nachází hlavní města každé z šestice dostupných ras, hráče pak na probádání čekají ještě čtyři menší kontinenty a nespočet ostrovů a ostrůvků. Podle tvrzení jednoho ze zaměstnanců studia vám zabere rovných osm hodin, než po svých přejdete z jednoho konce světa na druhý. Ještě štěstí, že si můžete osedlat mounta. Nás ovšem hlavně zajímá, jestli se tvůrcům podaří tak velikou plochu podaří zaplnit poutavým obsahem, tedy zda uvidíme nápadité lokace, nebo jen pusté pláně táhnoucí se do nekonečna. No, i v případě, že bude platit druhá zmiňovaná možnost, si to alespoň “užijeme” v líbivém grafickém kabátku. Když totiž vezmeme v úvahu, že na tvorbě Darkfallu nepracuje žádné obří vývojářské studio, vypadá vizuální stránka hry opravdu pěkně.

 

 

Kromě nezvykle pojatých soubojů nabourává Darkfall klasické pojetí onlinovek i systémem levelování. Nic takového tu totiž není. Místo toho se vaše postava zlepšuje v dovednostech, které využívá nejčastěji, podobně jako to před několika lety předvedlo Dungeon Siege. I systém classů se má podstatně lišit od konkurence. Ať už si zvolíte hru za postavu jakékoli rasy (jak jsme už řekli, k dispozici jich je 6), tato volba nijak neovlivní možnosti vašeho vývoje. Každá postava má přístup téměř ke všem dostupným skillům, takže například si bez problémů z trpaslíka, kterému těžkopádná fantasy klišé tradičně vkládají do rukou kladivo nebo sekeru, vytvoříte silného mága. Výjimku ale představují tzv. Prestige classes. Lze si totiž zvolit i jiný, konvenčnější přístup k hraní, kdy se dobrovolně vzdáte několika výhod otevřeného systému výměnou za jinak nedostupné dovednosti. Takže stanete-li se dejme tomu druidem, hra vám sice nedovolí nasadit si plátové brnění, ale zpřístupní se vám několik speciálních kouzel. Zní to sice trošičku komplikovaně, ale zároveň velmi zajímavě. V recenzi se nepochybně rozepíšeme o tom, jak to celé funguje v praxi.

 

 

Za zmínku stojí i umělá inteligence potvor. Tou se v Aventurine chlubili hodně hlasitě a nutno říct, že dojmy testerů beta verze potvrzují, že se ze strany tvůrci nejednalo jen o velkohubá prohlášení. Bestie vzájemně spolupracují, není to sice ukázka dokonalé souhry jako v titulech od CryTeku, ale na poměry MMORPG se prý jedná o něco nevídaného. Už taky bylo na čase. Oblíbený přístup ostatních vývojářů, založený na tom, že jakmile se hráč dostane na „attack range“, spustí se skript přikazující potvoře bezhlavě útočit, ať se děje co se děje, nás už zrovna neuchvacuje. Když o tom tak přemýšlíme, Darkfall nám v mnoha ohledech nebezpečně připomíná nově zvoleného amerického prezidenta. Každý dostupný kousíček informace na vás totiž křičí: „Aleluja, přichází změna!“ Jen doufejme, že populární Barack se neutopí ve svých reformách a Darkfall v problémech technického rázu.

 

 

Porážkou v souboji, a to i při PKnutí, můžete přijít o celou výbavu. Situace naštěstí není tak tragická, jak by se mohlo zdát, poněvadž nezáleží ani tak na výbavě, jako spíš na naučených skillech a schopnostech hráčů samotných ohánět se mečem, lukem, eventuálně magickou hůlkou. Případnou ztrátu výbavy rychle nafarmíte zase zpět, tvůrci totiž (zase) opustili klasický koncept, kdy každičký kousek eqipu je vykoupen potem a krví hráče. Dobrou výbavu zde získáte relativně snadno a rozdíl mezi „dobrým“ a „TOP“ bude téměř zanedbatelný. K tomu si přičtěte, že úplně každý předmět půjde craftnout… Tento přístup nabourává jeden ze základních pilířů (MMO)RPG, což se mnoha lidem zřejmě nebude příliš zamlouvat. Na druhou stranu ale odpadá frustrace z toho, když vás někdo sundá jen proto, že u hry tráví nezdravě moc času. (Ovšem takový člověk vás nejpíš porazí tak jako tak, ale to už je věc jiná.)

 

 

A aby těch netradičností nebylo málo, bude implementován i friendly fire. (Tento pojem snad netřeba překládat.) V žáru boje tak budete muset dávat pozor i na to, abyste svým obrovským obouručním mečem nezasáhli i parťáky. Určitě by vám nepoděkovali. Obzvláště to platí pro mágy, jejichž plošná kouzla mohou napáchat opravdovou paseku i ve vlastních řadách.

 

 

Nápadití Řekové chtějí milovníkům MMORPG nabídnout titul, který vybočuje z řady téměř ve všech ohledech. Zní to všechno až příliš krásně na to, než aby to byla pravda, nemyslíte? Upřímně řečeno, nedokážeme se zbavit jistých pochybností, s jakou se výsledek potáže. Přece jen, Aventurine za sebou nemá jedinou hru, právě Darkfallem se tato firma hodlá etablovat na herní scéně. Jestli se těmto vzdáleným příbuzným Aristotela, Sofokla, Sapfó a dalších podaří splnit, co si předsevzali, pak existuje reálná šance, že nám při hraní spadne čelist a řekneme „wow“. A blizzardího krále žánru pustíme úplně z hlavy.