Byl bych velmi nerad, aby se označování titulů za velmi slibné kousky stalo jakýmsi klišé, které uvidíte pomalu v každém mém preview. Na druhou stranu, pokud se hra tváří opravdu jako unikátní kousek, byla by škoda ji nevyzdvihnout nad ostatní, trošku průměrnější tituly, kterých máme všude okolo velkou spoustu. Je tomu také tak proto, že si bohudík slušný počet vývojářských firem naskočil do vlaku, jenž se vydal po herní evoluční trase. Cílem je samozřejmě vydělat více peněz, ale k tomu se dá dojít jedině tak, že vám hru budou lidé více kupovat. Musí tedy zaujmout. Dark Messiah zaujme již tím, jaký koncept hry je uvažován. Bude to RPG hra podávaná z pohledu první osoby. Není to tak, že byste si sami ukazovali pod nohy, kam se má vaše postava pohnout, ale bude zde jakýsi skill tree, velmi podobný tomu, jak jsme ho mohli vidět v legendárním Diablu II. Čím se tedy liší od klasických stříleček, u kterých jsme nejvíce navyklí na pohled z vlastních očí?
Hlavní rozdíl bude samozřejmě ve stylu boje. Zatímco v klasické FPS jste si již celkem navykli na boj se zbraněmi delšího dosahu, čeká vás zde příjemné překvapení v podobě bojů na krátkou vzdálenost. Trošičku by vám to mohlo připomínat Thiefa. Hra bude stylově ponurá a časově se vrhnete do stejného časového období, tedy do středověku. Nic naplat, nikam jinam to ani nešlo, zvláště pak, když autoři chtějí používat zbraně a triky, které nakonec ve hře spatříte. Plížení podél zdí, zatajený dech a nakonec přesně umístěné bodnutí. Tady, společně s tichými výstřely na trošku delší vzdálenost však veškerá podobnost s Thiefem končí.
Arx Fatalis. To je jméno předchozího dílka od Arkane Studios, jenž jsou autory této hry. Dalo by se k nim ještě dodat to, že sami jsou velkými milovníky RPG, nicméně v Dark Messiah se realizovali také trošku jiným, akčnějším směrem. Ano, hra je koncipována spíše jako akce, nežli zdržující rozdělování skill pointů a nekonečné přehrabování se v dialozích s postavami.
Nápad a provedení tedy zní velmi zajímavě. Záleží, jak toto podání přijme hráčská veřejnost. Pokud se podíváte na screenshoty, které se tu válí někde okolo, zjistíte, že to nebude jen o bodání dýkou a švihání mečem, nýbrž si také užijete fireballů, blesků, vrhání zbraní a mnoho jiného. Krom toho budou vidět vaše ruce a vše, co s nimi děláte. To zní možná divně, ale krása jednotlivých krytů a jiných pozic vašich rukou má také něco do sebe. Interaktivita je dalším prvkem, který se nám do her cpe čím dál tím více a je tomu tak dobře.
Pryč jsou dny, kdy jste nemohli dělat vůbec nic, pouze procházet danými lokacemi, jak vám to autoři nalinkovali dopředu. Dneska to funguje víceméně podobně, ale již si to tak neuvědomujeme, protože po cestě smíme dělat co se nám zachce a co nám engine dovolí. V této hře budete zapalovat věci, jak se vám bude chtít, mrazit podklad, na kterém se budou pohybovat nepřátelé a k tomu zde také bude možnost destabilizovat jednotlivé objekty díky zakomponované statice. Dalšími špinavými triky jsou uvolňování předmětů na vaše soky, jejich nefér zmrazení a nezapomeňme na shazování vysutých mostů.
K tomu všemu je možné si připočíst konvenční přivírání hlav do dveří a jiné záludnosti a zjišťujeme, že prostředí nám bude velkým spojencem. Možná nyní nastal ten správný okamžik, abych zmínil, že engine, na kterém hra pojede, není nic menšího nežli Source Engine, známý už z HL2. Zajímavostí je, že tato hra se dobrovolně ochudí o některé vypiplané detaily, ale zato je chce nahradit větší otevřeností prostředí. Nemluvím o ničem menším, než o nabídce, díky které hráč bude mít na výběr z několika možných řešení situace a navíc by si na ně měl přijít sám.
Stejně tak tomu bude se samotnými mapami, které budou koncipovány co nejvíce zábavně. Na začátku hry budete mít na výběr, jaké chcete pro vaši postavu povolání. Je zde na výběr – mage, warrior a rogue. Nezáleží ani tak na tom, co si vyberete, ale spíše na tom, jak budete hru hrát. Díky tomuto systému nakonec můžete vypěstovat mága válečníka a jiné myslitelné kombinace. Je to tedy jen o tom, jak vás budou bavit jednotlivé situace a pro jaká řešení se rozhodnete.
Levely ve hře budou dostatečně veliké na to, abyste se v nich pořádně vydováděli. Tím mám na mysli i vertikální rozměr. Zbraně budete muset volit podle toho, kdo proti vám zrovna bude stát a v jaké se budete nacházet situaci. Hůl je dobrá na to, abyste s ní někomu pomohli dolů z útesu, kdežto její ranivý efekt je skoro nulový. Dýky jsou zase dobré do stísněných prostor, kde upotřebíte mrštnost. V jednom levelu na vás bude číhat jeskynní obr, kterého půjde zabít pouze přesnou ránou do jeho jediného oka. Nepřátelé jsou ve hře zastoupeni v hojném množství a jejich inteligence také nevypadá špatně.
Co zní snad nejlákavěji na celé hře je možnost ji hrát společně s vašimi přáteli a to buď jako kooperaci nebo proti sobě na X klasických způsobů. S touto hrou bychom se měli setkat již toto léto a dohromady bude obsahovat dvanáct rozlehlých levelů, na čtyřicet druhů zbraní a slušnou řádku ničivých kouzel. Svět Might and Magic se tak pokouší dostat k ještě širšímu publiku, nežli je tomu nyní. Příběh samotný bude pokračováním událostí, do nichž nás vtáhnou autoři hry Heroes of Might and Magic 5.