Damnation

Na některé hry se ani příliš nečeká, protože do jejich propagace vydavatel necpe peníze – a ony potom mile překvapí. Mohl by to být i případ titulu Damnation, jenž vzniká v kancelářích neznámého studia Blue Omega, a za nímž po vydavatelské stránce stojí rozrůstající se britský dům Codemasters. Damnation je přesně ten případ hry, která vypadá na první pohled zajímavě a lákavě, přestože je v zásadě klasickou střílečkou. Důležité je ovšem vybrat solidní zázemí, který by samo o sobě vyvolávalo hutnou atmosféru. A to se v případě Damnation – zdá se – podařilo. Stačí se podívat na obrázky a vidíte, že tenhle kousek bude sice podivným, nicméně přitažlivým mixem prvků.

V dáli se něco hýbe! Přes mohutný most přejíždí hadovitý konvoj složený z vojáků a vozidel. Náš úkol není z nejlehčích: vyhodit most do vzduchu. Žádný problém – nakonec, jsme v roli kapitána Hamiltona Rourka a máme takové schopnosti, které by francouzským parkourovým sportovcům vehnaly slzy do očí. To nám v tento okamžik ale příliš nepomáhá, protože jsme od cíle mise vzdáleni pár kilometrů. Stojíme na výběžku a civíme na konvoj, který přejíždí přes mohutnou rokli. Rychlý pohled nám ukazuje, že nedaleko pod námi je malá vesnička, ve které se dá rozeznat něco jako výtah. Mapa? Ale kdeže! Na co také? Autoři chtějí udržet všechny cíle misí viditelné – i když jsou vzdáleny několik kilometrů a nacházejí se v jiné výškové úrovni než hráč. Našeho hrdinu ovládáme z pohledu třetí osoby, jako bychom mu civěli přes rameno. Ukazatel zdraví tu chybí. Stejně jako v Crysis se obrazovka zbarví do ruda, když utrpíme zásah. Zdraví se ostatně po vzoru moderních stříleček neustále obnovuje.

Kapitán Hamilton Rourgke neprovádí své výstupy na hory jen tak pro nic za nic nebo pro zlepšení své kondice. Naopak, je ve službách organizace známé jako „Peacemakers“, tedy mírotvorci. Jedná se o guerillovou skupinu, která chce ukončit třífrontovou válku, jež hrozí definitivním zničením Spojených států amerických. Damnation se totiž odehrává v alternativním univerzu, v němž se nebyla americká občanská válka nikdy ukončena a za čtyřicet let od svého začátku stála život nesčetného množství obětí. A to jak na straně Konfederace, tak Unie. Aby toho nebylo málo, do hry se přimotá ještě industriální magnát, který celé to šílenství chce také ukončit. To je vlastně dobré. Jen škoda, že za tímto účelem používá armádu, která zabíjí vše, co pobíhá kolem. Celé to vypadá trochu jako parodovaný western. Tak tomu ale rozhodně není. Jistě, kapitán Hamilton nosí klobouk jako kovboj a občas se chová jako indián, ovšem do hry se přimíchá celá řada vlivů, jež nemá s divokým západem nic společného.

Damnation se řadí k těm akcím, které využívají nejrůznějších vertikálních vychytávek a notně tak zvětšují herní prostor. V poslední době se hodně rozšiřují a dá se říct, že tuto módu opravdu hodně prohloubil Assasins Creed a podpořil Prince of Persia. Připravovaných titulů tohoto ražení je hned několik, například Dark Void, inFamous či Prototype. Ovšem Damnation se nechce nechat zahanbit. Vertikalita je tak přítomná opravdu všude. Můžete lézt po domech a vcelku jednoduše se tak dostat do míst, na která byste jinak jen civěli. Často vás budou na vašich cestách doprovázet nejrůznější parťáci. Ti mají být poměrně inteligentní, poněvadž jim nepůjde zadávat rozkazy. Ostatně, o jejich schopnostech svědčí fakt, že nedokáží jen střílet, ale rovněž umí šplhat po barácích. A aby toho nebylo málo, ten samý talent si osvojili také nepřátelé. To slibuje například atraktivní honičky ve vertikálním prostoru.

  

Na druhou stranu, nečekejte takovou volnost, jakou vám dával právě Assasins Creed. Autoři záměrně nevytvořili takový sandbox, v němž byste si mohli pobíhat a dělat, co vás napadne. Nelze vylézt či vyskočit na jakoukoliv zeď. Je třeba se držet daných elementů, jako jsou visuté tyče, skokánky či okna. Na jejich základě se potom dá někam vylézt. Autoři tak chtějí hráče stále vést a mít ho aspoň trochu pod kontrolou, což jim umožní zajímavější inscenaci. Zatímco Assasins Creed oplýval nebývalou volností a po čase byl stereotypní, v Damnation vám autoři část volnosti odkrojí, ovšem o to zábavnější hratelnost dostanete. Důležité je, že není nutné skákat na centimetry přesně, abyste se zachytili nějakého okraje. Menší odklony hra dokáže vyrovnat. Díky tomu by měl být herní průběh maximálně plynulý a držený v rychlém tempu.

Přes v jistém smyslu omezenou volnost byste si měli užít velké variability v řešení jednotlivých situací. Vezměme si například tu nejpříznačnější. Je třeba zlikvidovat hlouček nepřátel. Buď si na něj vezmete nějaký těžší kvér, vlétnete do něj či k němu a všechny nepříliš elegantně vystřílíte. Nebo dvorek obejdete, vylezete na některou z budov a nic netušící chudáky jednoho po druhém odstřelíte sniperkou, než si vás kdo všimne. V posledním případě se můžete proplížit a zbraň opatřenou tlumičem použít jen v nouzi. I tak se dá projít dále. Jakákoliv z variant funguje a podobně by na tom měly být i ostatní situace.

Nejrůznější zbraně sbíráte vždy po úrovních, ovšem více jak tři najednou neunesete. Kvéry jsou ostatně vždy jasně viditelné jak na vašem, tak na tělech nepřátel, což potěší. Oproti tomuto realističtějšímu trendu jdou ale speciální schopnosti, jako například „Spiritvision“. Jakmile tento duchařský pohled aktivujete, nemůžete se pohybovat ani bránit. Zato ale dostanete možnost, která je v multiplayerových střílečkách striktně zakázána – vidíte skrz zdi. Spřátelené jednotky, které se budou na bojišti běžně pohybovat, jsou zbarveny modře, nepřátelské potom červeně.

Abyste po světě Damnation nemuseli pobíhat po svých, připravili autoři plejádu nejrůznějších vozítek. Hodně zajímavá je například motorka zvaná Steambike. Je to pořádně rychlý kousek, a když ho osedláte, tak jeden s parťáků pohotově přiskočí za vás a sekunduje vaší jízdě například palbou či pohazováním granátů. Motorka dokáže dokonce jezdit po stěnách. Je ale tak rychlá, že se občas vybouráte a je nutný návrat k automaticky ukládaným pozicím na checkpointech. Ty mají být rozmístěny velmi rozumně a nikdy by tak nemělo být nutné probíjet se k ošemetnému místu déle než minutu.

Jak vidno z obrázků, Damnation oplývá nejen technicky velmi kvalitní grafikou, ovšem i zajímavým vizuálním stylem, jenž tento titul činí jedinečným. Kromě singleplayeru si v něm užijete i hutné hrátky na síti. Tvůrci připravují plejádu zábavných módů, tak uvidíme, zda se multiplayer Damnation chytí. Šanci rozhodně má, stejně jako celá tato hra, jež působí opravdu dobře a kompaktně. Tak snad začínající autoři nezaváhají a přinesou nám vynikající akční koktejl.