Confrontation

Preferujete házení kostkou před klikáním na klávesnici a myš? Potom vám určitě nemohla uniknout stolní fantasy hra Confrontation se všemi jejími panenkami s vyceněnými zuby a panáčky měnícími se v krvelačné vlkodlaky. Právě ona se nedávno dostala do bodu, v němž je v současnosti nadmíra podobných stolních her, a totiž, že se chystá její další verze, která však bude oproti všem předchozím výjimečná. Nemá v plánu okupovat vaše stoly a zabírat stohy papírů zaměřených na taktické postupy, ale tvrdě si půjde za počítačovými součástkami a rozebere je do posledního šroubku, aby vám následně mohla naservírovat co nejchutnější hru inspirující se v sobě samé, byť samozřejmě v nyní již docela jiné realitě než kdysi. Autoři jí v tuto chvíli už jenom brousí poslední nevyvedené zoubky v tlamičce, nicméně by se i tak hodilo vědět, ještě než vyleze z povrchu papírového, zda tam neměla zůstat a doopravdy má šance uspět i na našich monitorech.

 

Jedním z hlavních vodítek k úspěšnosti série je bezesporu i úspěšnost tvůrců hry. To se u vývojářů ze studia Cyanide Studio nedá považovat, vzhledem k uplynulým letům, za problém. V současnosti kromě samotného Confrontation spřádají i RPG sítě kolem seriálového Game of Thrones, který již byl jednou zpracován formou real-time strategie, avšak právě od druhého ze zpracování se očekává nejvíce. Též si počíhají na další RPG a totiž Of Orcs and Men, která vás přenese do těla ochočeného orka, s nímž naděláte v nepřátelských řadách takovou paseku, za kterou by se nemusel stydět ani hlavní hrdina Skyrimu. Nešmatejme však pouze v budoucnosti, když se ze strategií studio podílelo i na již zmíněném Game of Thrones: Genesis, či dvou sportovních hrách, mezi něž řadíme komiksový Blood Bowl a závodnickou sérii Pro Cycling Manager. O vyloženém neúspěchu se nedá hovořit ani v jednom případě, a proto se dá bez problémů očekávat, že pečlivým pilováním ani Confrontation nedostanou na okraj propasti.

 

 

Jednou z hlavních deviz celé hry by měl být zcela jednoznačně příběh a soubojový systém. Co se týče prvního jmenovaného, dostáváte se do země sužované válkami, ve kterých však nebojuje proti sobě několik nadmutých států, nýbrž několik ras. Jádro problému, kvůli kterému byla tato Rag’narok, tedy válka se samotnou temnotou, způsobena, tvoří nejen neobyčejní lidé, jež zastupují i nadpozemští bohové, kteří si vybírají své hrdiny, ale též, jak jsme z dalších fantasy her zvyklí, vlkodlaci, skřeti a obdivuhodně velcí tvorové vypadající jako hnědé gorily či případně jako obrovští trollové. Právě gorily se na válce zasloužili nejvíc, protože se chtěli dostat co nejdále od své země a navrátit svoji zašlou slávu do všech koutů velmi propracovaného světa Aarklash. Zní vám dosavadní názvy jako vrtačka bourající doslova všechny zábrany vašeho mozku? Tak to se nebojte, že by si hra na starost nevzala i zbylé mytologicky nevyslovitelné detaily pocházející z původního Confrontation, který by se dal považovat za jednu z nejpropracovanějších her s panáčky vůbec.

 

Aarklash je svět vcelku rozsáhlý. Když se to vezme tak, že na několika málo metrech se tento svět rozkládá na mapě obyčejné deskové hry, zkuste se zamyslet, co vás asi tak může čekat v počítačové podobě?! Abychom po vás však neházeli planými řečmi, než se mu skutečně zavrtáme pod kůži, řekněme si: Laróon Ruins, Ynkarö river, Daneran, Denda Cartho. Ano, jestli jste si nestačili všimnout, že se na mapě nezorientujete ani po deseti hodinách strávených s ní před očima a kompasem hned vedle, vraťte se o dvě věty nazpátek a čtěte znova. Důležitější než rozsah by ale měla být náplň, která je ale docela i lákavá. Dost času strávíte poblíž objemných řek, u skladišť, u moře, ale výjimečně se budete cítit, až portálem projdete do dimenze plné sněhu kdesi ve vrcholcích zdejších hor, či si projdete síť malinkatých ostrovů táhnoucí se uprostřed obrovského jezera. A, přestože PS3 ani Xboxu nijak nekřivdíme, pokud by něco tak obrovského utáhly, nechtěli bychom vidět ty lagy, což je asi názor i samotných vývojářů, který hru tvoří cíleně jen pro PC hráče.

 

 

Druhou možností, proč se rozhodli pro PC platformu, je ale spíše žánr a totiž real-time strategie, která si své kořeny pěstovala už ve verzi na noční stolek. Taktika je zde klíčovým prvkem a obejít se bez ní znamená vaši okamžitou smrt a nahrávání staré pozice. Proto se hodí jedna z nejdůležitějších částí vůbec, která zahrnuje zmáčknutí mezerníku a následné zastavení veškerého pohybu na monitoru. Možná tak se vaše myška bude honit za rozdáním příkazů všem bojovníkům v partě, protože času sice máte nekonečně mnoho, ale stejně je zábavnější se dívat, jak vaši chlapci a děvčata dostávají na frak než jen tupě stát a zírat do nehýbající se obrazovky. Funguje zde i klasické rozřazení rolí, že čím silnější máte bojovníky, tím méně nutné je cokoli zastavovat a v případě nesnesitelně snadných soubojů lze dokonce zcela upustit od všeho příslušenství k počítači a jen sledovat, jak vaše jednotky kosí všechno v dohledu.

 

Do party se postupem času dostane celá řada různých jednotek, a přestože ze začátku oplýváte možností ostatní zabíjet pouze jednou malou postavičkou, než se nadějete, máte před sebou obrovské množství naprosto odlišných hrdinů se zcela odlišnými rolemi a hra vám dá pouze na výběr, aniž by k tomu cokoli dodávala. Na plac tedy vejdete pokorně, ale hned co se po pár minutách hraní dostanete k první hrstce, na způsob Conana se nebudete bát žádného souboje a vaší jedinou oporou bude meč. Anebo luk? Nebo kouzelnická hůlka? Taktika velmi závisí právě na výběru zbraní. Každá postava má překvapivě několik sad, jako je meč + štít, dva meče, kuši a další, které si poté kombinuje ve výbavě dané postavy. Každá rasa a role v partě určuje, jak moc killů si dáte a bez jejich správné kombinace daleko nedojdete. Asi se to zdá velmi zásadní, každopádně ono to zásadní i je! Vezmete-li třeba do party léčitele, mága, bojovníka i lučištníka, rozhodně se nemusíte bát, že byste si mísením jejich schopností protivníka neschlamstli jako chleba a čaj ke snídani.

 

 

Jednotlivé rasy a jednotlivá povolání ale nabízí ještě více než pouhý výběr dvou zbraní, ale i, jak se dalo předpokládat, hojné pole schopností. Až se pustíte do prvního monstra, vcelku jich budete mít pár, ale jak budete zabíjet potvory a získávat z nich zkušenosti, levely vám postupně dovolí se tvářit více a více krvelačně. Pouze systém, že se všechny XP body rozdělují mezi všechny členy party rovnoměrně je nepříjemný, pokud si chcete z jednoho krutopřísného drakobijce udělat nezávislého naboostovaného tanka, který porazí všechny, než se stihnou otočit. I vylepšování vašich hrdinů se stalo v Confrontation originálním, neboť vy opravdu dostáváte body. Když zabijete protivníka, můžete si vzít nějakou tu schopnost. Zatím je stupeň obvyklosti na umírněném stupni. Když však dostanete další bod a máte v plánu si vylepšit zbraň, neseberete nějakému padlému meč, ale vy si vyberete ze dvou možných v inventáři právě za získaný bod. A to samé platí i u zbroje, což se hodí, neboť každá z možností nabízí jiné výhody, a tak si můžete svého panáčka usměrňovat, kam se vám zlíbí.

 

Pro fanoušky původní hry si Confrontation přichystal jednu obrovitánskou sbírku originálních postaviček se všemi detaily, co k nim patří. Každá postava nabízí krátké shrnutí a tak máte možnost se na ně připravit, ještě než se s nimi pustíte do křížku. Tyto postavy jsou samozřejmě děleny do frakcí, a tak si můžete uvědomit, co na kterou z nich platí a následně to využít při samotném boji a zajistit, že se vaši hrdinové nebudou ostýchat do všech kolem mlátit hlava nehlava. Taktika je pro hru zcela zásadní a i právě proto budete schopni u tohoto seznamu prosedět několik málo chvil před soubojem, či si nejprve dojdete zkouknout, co na vás autoři přichystali, a pak teprve nasadíte odhodlaný výraz a všem se v té vteřině zamlží před očima a vybaví celý holý život se vším, co je zabíjelo a bralo jim naděje a snahu vyhrát válku.

 

Jak se dalo očekávat, Confrontation se zaměřuje v první řadě na původní hráče klasických deskových her, každopádně se nemusíte bát, že byste si i bez znalostí o univerzu pořádně neužili. Graficky se Confrontation nesnaží řadit mezi špičky, ale díky izometrickému pohledu to vůbec nevadí, neboť se dá horší grafika vzhledem k přívětivé hratelnosti snadno přehlédnout. Soundtrack u jednotlivých cut-scén a skřeky hráčů i nepřátel jsou předvedeny ve skvělé podobě, ale, jak již bylo zmíněno, nejvíce si užijete právě rozmanitých prostředí, po nichž se budete pohybovat a na kterých zabijete všechny, co se k vám přiblíží, jen aby se neřeklo, že nejste správní hrdinové řešící válku.

 

Confrontation dostávající se do další dimenze hraní? Minimálně téma si autoři z Cyanide Studio nevybrali špatné. Samotná desková hra si po světě drží poměrně nadprůměrnou hráčskou základnu, a pokud by se vzal fakt, že právě na ně je hra zaměřena, pravděpodobně se neobjeví příliš mnoho nespokojených hráčů. Země zmítaná válkou, čtyři zcela odlišné rasy s mnoha jednotkami v každé z nich, hrdinové přidávající se k vám téměř instantně, jen aby udělali nemožné. To vše mísené v taktické fantasy akci s milionem a jednou schopností postav a překrásným různorodým prostředí. To by v tom musel být čert, aby se hra alespoň do této míry nepovedla. Věcí k pokažení je však stále mnoho a dlouhá kampaň se nedá předem považovat za vyhranou válku. S trochou trpělivosti se nicméně na hru můžeme těšit už během pár dní.