Clash of the Titans

Jak jistě víte, Zeus byl prostopášný sukničkář a nenapravitelný svůdce, ve srovnání s nímž byl Giacomo “Chlípník” Casanova jen neschopný babral. Vládce Olympu, patron Helénů, otec bohů a lidí rozséval své sémě, kudy chodil – a sklízel bohatou úrodu. Čistě pro pořádek a bez nároku na úplnost: Zeus dal život Apollónovi, Hermovi, devíti múzám, Persefoně a Héfaistovi. Pomohl na svět Herkulovi, Heleně Trojské, Argovi, Dionýsovi, krétskému Mínoovi a mnoha, mnoha dalším. Smilnil s bohyněmi i s obyčejnými ženami; nepohrdnul dokonce ani starým dobrým incestem. Pro naše potřeby je ovšem podstatné hlavně to, že se spanilou vězenkyní Danaé, kterou navštívil v podobě zlatého deště, zplodil Persea, poloboha předurčeného k velkým věcem. Například k masakrování mytických stvoření.

Opusťme teď staré řecké báje a pověsti (skvělé čtivo, mimochodem) a nahlédněme do žhavé současnosti. Hned v úvodu si nalijeme čistého vína: ideální čas pro vydání Clash of the Titans, videoherní adaptace nepříliš zdařilého blockbusteru, už pominul. Film proběhl kiny, zprznil klasiku z osmdesátých let (pravili kritici), vydělal hromadu peněz a namíchnul řadu fanoušků, jež znechutil toporný Worthington a zprasený 3D obraz, který filmaři, zlákáni úspěchem Avatara, narychlo spíchli během postprodukce. Na výsledku byl marketingový kalkul zatraceně znát, na tržbách však – naštěstí pro Warnery – nikoliv. Kdyby hra vyšla před premiérou filmu nebo těsně po ní, jak mělo Namco Bandai původně v plánu, jistě by se prodávala daleko lépe, než se bude prodávat koncem července, kdy teprve přijde na pulty obchodů. Ale to je problém vývojářů a distributora: nechť se s ním vypořádají po svém. Pokud jde o příznivce 3rd person akcí, pozdější datum vydání hraje jednoznačně v jejich (náš) prospěch. Zdá se totiž, že studio Game Republic, které stojí kupříkladu za povedenou akční adventurou Folklore, nechce svůj projekt uspěchat, nechce vypustit do světa nefunční rychlokvašku.

Jestliže od Souboje titánů čekáte brutální řežbu ve stylu God of War, pak jste pravdě ještě o kousek blíže, než byste hádali. Na vývoji GoW se totiž výrazně podepsal původní snímek z roku 1981, o čemž ostatně svědčí i fakt, že tehdejší představitel Persea si tutéž roli zopakoval i v God of War 2. Dochází tak k zajímavému paradoxu, ideovému střetu, z nějž vzejde jediný vítěz. Pochopitelně, CotT má ztíženou výchozí pozici, hru nemine srovnávání s etablovanou sérií a jakmile vyjde, jistě na její adresu padnou štiplavé poznámky ohledně kradení nápadů. Ovšem tentokrát v tom tvůrci budou docela nevinně…

Hra hodlá respektovat dějovou linii letošního remaku (s vývojáři prý spolupracuje jeden z autorů filmového scénáře), ale ne úplně a ne pořád. CotT zjevně nechce spadnout do kategorie titulů, které nabízí jen to, co jste už viděli na stříbrném plátně, a ani o chlup víc. Vezmeme-li v úvahu “kvality” předlohy, jde o rozumný přístup. Game Republic chce hráče překvapit délkou Perseova dobrodružství: celkem prý bude ke splnění více než 100 různých úkolů. Což ovšem – vzhledem k faktu, že máme co dočinění s čistokrevnou akčňárnou – zní až příliš dobře, vlastně přímo podezřele. Snad se Souboj titánů nesmrskne na sérii nenápaditých pětiminutovek (rozuměj questů), kterými prolétnete jako namydlený blesk, aniž by ve vás zanechaly jakýkoliv dojem.

 

Protože Perseovi koluje v krvi Diova síla (díky, taťko), hrdina spolehlivě likviduje všechna monstra, co se mu připletou do cesty. A že jich bude! Tvůrci vyhrabali, co se z řecké mytologie jen dalo, a naházeli to našemu polobohu pod nohy. Perseus spoléhá především na svůj věrný meč, jenž nedá z ruky, ale v nouzi nejvyšší nepohrdne ani magií a magickými předměty (např. křídla harpyje, která jí osobně ufikne). Ke slovu přijdou též sekundární zbraně, mezi nimiž najdeme bojová kladiva, morgensterny, šaršouny, halapartny, dvoubřité sekery, luky atp. Tyto zbraně však vyžadují neustálý přísun energie, kterou lze získat jedině šmelcováním nepřátel; využití proto naleznou pouze v určitých situacích. Bojový arzenál má čítat kolem osmdesáti kousků, každý s vlastními statistikami, výhodami a nevýhodami. Jelikož zbraně půjdou upgradovat hned v několika směrech, můžeme se těšit na solidní bojovou variabilitu. Tedy za předpokladu, že tvůrci nepodřídí všechno kvantitě a nevykašlou se na kvalitu; to ostatně platí i pro předchozí odstavec.

Perseus ovládá dva typy primárních útoků, lehký a silný, jež sdružuje do smrtících komb. V jednom okamžiku má k dispozici až pět zbraní: příruční meč + 4 sekundární zbraně podle svého výběru, přičemž ty může prostřednictvím zvláštního menu kdykoli obměňovat. Nepřátelé mají slabiny vůči určitým typům zranění (bodné, sečné, tupé, elementální), a tak si chytrým střídáním sekundárních zbraní dost usnadníte život, obzvláště při soubojích s přerostlými bossy. Ve hře se objeví i tzv. quick time events, tedy zvláštní sekvence, kdy musíte stiskem příslušného tlačítka pohotově zareagovat na dění na obrazovce. K takovým situacím má docházet poměrně často: když udělíte enemákovi dostatečné poškození, získáte možnost ukončit jeho bídnou existenci vražednou sérií úderů, budete-li dostatečně hbití. Mimochodem, Game Republic podřizuje naprosto všechno frenetické akci, nenarazíte tedy na žádné puzzly či série plošinovkovitých překážek.

Starověkým bytostem budete po většinu herní doby čelit sami, čas od času se k vám ale přidá společník, jehož ovládání se zhostí buď kamarád (a CotT se tak promění v polovičaté co-op), nebo jej můžete svěřit AI. Pomocníci se rekrutují z postav spatřených ve filmu, jedni excelují v přímém boji, jiní se drží v povzdálí, sesílají na Persea podpůrná kouzla, případně grilují nepřátele s bezpečným odstupem. Tedy… teoreticky. Zahraniční novináři, kteří již dostali možnost hru si vyzkoušet, svorně konstatují pravý opak: umělou inteligencí řízení kumpáni prý ve skutečnosti nejsou příliš k užitku.

 

Neradi vyvozujeme závěry ještě před tím, než se hra dostane do rukou nám, ale nehodláme zastírat, že CotT v nás přinejmenším vzbuzuje obavy. Grafika – soudě podle obrázků – nevypadá zrovna úchvatně, což nevěstí nic dobrého, bavíme-li se o oficiálních, tedy “best of” screenshotech. Ani s kvalitou animací a celkovou úrovní audiovizuálního zpracování to prý není nijak slavné. Pochybnosti umocňuje též nepovedená předloha: jak asi dopadne hra na motivy nevýrazného filmu, když ani adaptace vysoce ceněných trháků se na tvrdě konkurenčním poli her neprosazují? Perseus má zkrátka před sebou strastiplnou pouť, těžko nyní soudit, zda jeho dobrodužství skončí fiaskem, či nikoli. Ačkoli oceňujeme, že Game Republic si na vývoj vyhradilo více času, než by z komerčního hlediska bylo žádoucí, větší naděje přeci jen vkládáme do jiného počinu tohoto studia, vyíjeného souběžně se Soubojem. A tím je Majin and the Forsaken Kingdom.