Call of Duty: Infinite Warfare

Vše co dále řekneme je vyvozené z informací a videí, které autoři doposud propustili. Sami jsme ale hru nehráli a tak jakýkoliv závěr je spíše spekulací, než hotovou věcí. Vývojáři stále mají mnoho času věcí pozměnit.

Hru Call of Duty: Infinite Warfare vyvíjí vývojářského studio Infinity Ward pod hlavičkou Activision. Vývoj započal již v průběhu roku 2014 a celkem se jedná již o třináctý kousek slavné herní série Call of Duty. Po Call of Duty: Advenced Warfare, jež v roce 2014 dosáhlo výtečného hodnocení okolo 85 %, následoval Call of Duty: Black Ops III (2015), jež si na PC vedl o něco hůře. Bude nastávající kousek, na který se dnes podíváme, návratem na vrchol? Zatím jsou reakce hráčů poněkud rozporuplné. Oba vydané gameplaye získávají na Youtube mnoho palců dolů a hráči jakoby byli rozděleni na dva tábory.

 

 

Co se týče časové linie, i tentokrát se autoři vydali daleko od kořenů hry, tedy pryč od 2. světové války. V Infinite Warfare se staneme kapitánem jménem Nick Reyes, prvotřídním pilotem, jehož děj se odehrává okolo roku 2100, tedy v daleké budoucnosti. Je to doba, kdy jsou na Zemi vyčerpány všechny zásoby a to i díky stále rostoucí populaci. Situace začíná být kritická. Naštěstí se národy světa spojily a vytvořily organizaci United Nations Space Alliance (UNSA). Pod její hlavičkou pak lidstvo využívá asteroidy i jiné světy jako náhradní zdroje. Vše šlo dobře, dokud na tyto důležité posty nezaútočili radikálové.

 

Vzhledem k době můžeme logicky očekávat mnoho moderních zbraní a vychytávek. Vidět jsme již mohli například robotického pavouka, který si sám najde nepřítele a vybouchne (funguje tedy jako jakási chodící bomba) nebo granát, jež na chvíli vyruší gravitační pole a tím znemožní skupině vojáků bojovat, takže se stanou snadným terčem naší palby. V akci jsme mohli vidět i jakýsi štít, se kterým můžeme bezpečně běžet skrz nepřátelskou palbu, abychom se následně ukryli u nějakého toho krytu.

 

 

Ve hře bude možný také bezdrátový hacking na dálku. To je o to důležitější, že právě high-endové vybavení je nedílnou součástí boje. Někteří nepřátelé jsou navíc roboti. Dostat se jim do hlavy a napáchat škodu ve vlastních řadách, bez jakéhokoliv ohrožení vlastní osoby – to nezní vůbec špatně. V boji budeme mít kromě podpory okolních spolubojovníků také v záloze jiné bojové složky. Co takhle označit hnízdo nepřátel a nechat je všechny rozstřílet přivolanými stíhačkami?

 

Oproti Call of Duty z 2. světové války, je zde široce využit i rozměr nahoru/dolů. A to i díky četným vesmírným bitvám, kde si to coby zkušený pilot pilot rozdáme s nepřáteli ve stíhačce schopné létat i mezi vzdušným prostorem Země a vesmírem. Ve vesmíru však svedeme i osobní boje. Stačí vyskočit ze stíhačky, vystřelit svůj hák a ten nás již automaticky navine k cíli, kde se díky speciálním botám přisajeme k povrchu. V takovém boji může být nepřátelé v podstatě kdekoliv, vlevo, vpravo, nahoře či dole. Všude vidíme výbuchy, kryjící se nepřátele a střílíme skoro do všech stran. Musím se přiznat, že na můj vkus je zde až příliš chaosu.

 

 

Samotný boj není realistický jako třeba v ArmA, ale zůstává stejný, jak ho známe ze série Call of Duty. Tedy ne každá kulka zabijí, ale můžeme se klidně rozběhnout do davu nepřátel  a střílet do všech hlava nehlava. Řadu kulek zkrátka vydržíme a to i z výstřední blízkosti. Ale na to si už hráči tak nějak zvykli. Velmi se mi zalíbily komba, kterými likvidujeme nepřátele. Stačí se k nepříteli přiblížit, stisknout příslušnou klávesu a již se můžeme kochat zakončením. Také lze vystřelit hák přímo do nepřítele, vyskočit a nechat se jím přitáhnout, po čemž zase následuje doražení. Různé komba se střídají, takže se hned neokoukají. Například nepříteli odjistíme granát a odkopneme ho, aby si pěkně vybouchl. Menší kritika se dotkla i zbraní ve hře. Střelné zbraně se totiž až příliš podobají klasickým zbraním dnešní doby (zejména samopaly). Při tvorbě futuristické hry by to možná chtělo vymyslet zajímavější a méně okoukané zbraně.

 

V gameplayi jsme mohli vidět, jak hráč přistupuje k holografické mapě a vybírá si dané mise. K dispozici mají být kromě hlavních misí příběhu také boční mise, jež nám umožní získat lepší vybavení a následné boje si tak zjednodušit, případně se dozvědět věci navíc z příběhu. Objevit se mají také různé multiplayerové módy, a to jak PvP, tak co-op. Zde jsme vás například informovali o zombie módu, který vypadá poněkud bláznivě.

 

 

Jako obvykle si hru užijeme z pohledu první osoby a právě jedna z nejdiskutovanějších záležitostí hry je, co přesně z onoho pohledu vlastně uvidíme. Mám na mysli otázku – jak kvalitní grafika vlastně bude? K dispozici totiž máme dvě ukázky ze hry. Zatímco jedna ukazuje kvalitnější grafiku, u druhé se vizuální stránka nezdá být nejlepší. Ne, že by to bylo špatné, ale od tak velkého amerického studia (čítá asi na 100 lidí) lze zkrátka čekat spíše špičkovou grafiku, než-li (pod)průměrnou.

 

Call of Duty: Infinite Warfare vyjde 4. listopadu (původně měl vyjít již 11.dubna) pro Windows, PlayStation 4 a Xbox One. Oficiální stránky najdete zde. Titul je možné předobjednat hned v několika edicích. Kromě standardní edice za 60 dolarů (1500 Kč) tu mámy edici Legacy (v překladu odkaz). Edice Legacy nabízí kromě kopie hry Call of Duty: Infinite Warfare také Call of Duty: Modern Warfare Remastered. Poslední možností pak je koupit edici Legacy PRO, kde je kromě obou zmíněných her také Season pass (tedy všechny budoucí DLC) a další bonusový kontext navíc. Pokud byste chtěli něco ušetřit a zakoupit si jen obě hry se Season pass, bude pro vás to pravé Digital Deluxe edice u PC verze za 100 dolarů (2450 Kč).

 

 

Nutno dodat, že právě skrze tyto balíčky je jediná možnost, jak koupit vylepšenou Remastered edici hry Call of Duty: Moder Warfare. To samozřejmě rozhořčilo mnoho hráčů, kteří nemají žádný zájem o CoD: Infinite Warfare a který si prostě musí zakoupit, aby se dostali k zmíněnému Modern Warfare Remastered. Je tohle cesta, jak hráče donutit ke koupi Infinite Warfare? Tuší vývojáři, že jinak by byly prodeje až příliš nízké? Těžko říct, ale může to dopadnout také tak, že Infinite Warfare odradí i od koupi Remastered Modern Warfare a vývojáři prodělají na obojím.

 

Zatímco v poslední době u řady her mírně kritizuji jejich nezáživnost, CoD:Infinite Warfare se mi z videí jeví jako druhý extrém – tedy jako příliš velká divočina. Záleží ale na vkusu každého a milovníci maximální akce budou jistě spokojení. Osobně mi však vyhovovaly staré dobré bitvy 2. světové války. Třeba nás všechna ale nový CoD nakonec mile překvapí.