Call of Duty 5: World at War

Než přejdeme k tomu, co vás zajímá, začneme nejprve povídáním o číslech. Tak třeba… Od roku 2003, kdy byla vydána hra Call of Duty, uběhlo 5 let a za tu dobu vzniklo dalších 7 her (!) s tímto trademarkem. Prodejnost těchto válečných stříleček dosáhla astronomických výšin – jen čtvrtého dílu série, Modern Warfare, se zatím prodalo více než 10 milionů kusů. A koncem roku prodejní šílenství nejspíše vypukne znovu, protože vyjde Call of Duty 5: World at War. Značka Call of Duty bývá spojována především s Infinity Ward, nicméně za vývojem nejnověšího pokračování stojí lidé z Treyarchu, kteří se postarali o datadisk United Offensive či o konzolový CoD 3.  A protože se oběma zmiňovaným kouskům dostalo příznivého přijetí jak mezi recenzenty, tak mezi hráči, byla tomuto týmu svěřena i práce na čerstvém přírůstku série.

 

 

CoD 5 můžeme považovat za jakýsi návrat ke kořenům: po osvěžujícím výletu do blízké budoucnosti v Modern Warfare opět sklouzneme do šedivého pekla největšího konfliktu v dějinách lidstva.  Druhá světová má zřejmě jakousi kouzelnou přitažlivost, která způsobuje, že hry týkající se spojeneckého úsilí porazit vojska Osy, jsou vyráběny jako na běžícím pásu. Myslíme si, že se jedná o poněkud křečovité lpění na mnohokrát propraném tématu, které už jen těžko může nabídnout něco nového. Každičká významnější událost druhé světové války už byla minimálně jednou někým zpracována, takže se nabízí otázka, proč takovéto hry neustále vznikají (a proč si je lidé kupují). Ale proti gustu… 

 

 

Těžiště World at War tentokrát tkví v bojích pod horkým podnebím Pacifiku, což je prostředí, které naštěstí ještě není tak profláklé. Postavíme se proti Japoncům, jejichž zvláštní způsob boje, kdy se příliš nehledí na ztráty (a zemřít se považuje za čest), je pro západního člověka jen těžko pochopitelný. Hra má směřovat spíše k temnějšímu, drsnějšímu zobrazení války, než na jaké jsme byli doposud zvyklí. Pěkným příkladem tohoto „posunu atmosféry“ ukazuje jedna z prvních misí, v níž četa mariňáků osvobozuje zajatecký tábor. Vy ale nejste mezi osvoboditeli, nýbrž mezi vězni. A pevně spoutáni ve výslechovém baráku, čekajíc na smrt, budete nuceni sledovat scénu brutálního mučení vašeho kamaráda.

 

 

Než se venku strhne přestřelka přinášející svobodu, hezky zblízka uvidíte japonského důstojníka, jak zháší svou cigaretu o zajatcův sklivec. A po tom trýnitel jediným máchnutím samurajského meče ukončí nebožákův život. Dosud se takovýmto scénám vývojáři raději vyhýbali (zřejmě kvůli ratingu). Zdá se, že tentokrát už ne… Máme z toho poněkud tísnivý pocit: nikdy jsme se nebránili realistickému (tedy brutálnímu) pojetí války, ale tady se trochu bojíme, aby chlapci z Treyarchu až příliš netlačili na pilu. Chceme si užít intenzivní zážitek blížící se sledování dobrého válečného filmu, neradi bychom však hleděli na přehlídku bezúčelného násilí…

 

 

 

Pátý díl CoD přinese poprvé v historii série kooperativní multiplayer, konečně se tedy dočkáme možnosti užít si nástrahy kampaně s přáteli, a to buď přes splitscreen (2 hráči, pouze u konzolových verzí hry) nebo přes protokol TCP/IP (4 hráči). V nekooperativním multiplayeru zůstane zachován systém získávání zkušeností,úrovní a perků, jaký byl zaveden v Modern Warfare. Na jediné mapě si zahraje až 32 lidí v jediném okamžiku a poprvé od dob United Offensive se ukážou i různé druhy vozidel (tanky, džípy, …), což nejspíše bude mít za následek i vzrůst komplexity online řežeb. Že by pokus o přiblížení se Battlefieldu? Ať už je to jak chce, Treyarchu se nedá upřít snaha přinést do online klání alespoň nějakou změnu – na bitevní vehikly se opravdu těšíme.

  

 

Na veřejnost prozatím prosáklo jen několik obrázků ze hry, přesto si však můžeme udělat alespoň hrubou představu o tom, jak bude vypadat finální produkt. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že grafika udrží standard nastolený předchozími díly: tedy že se dočkáme grafických hodů, odpovídajících možnostem současných PC a konzolí. Hra běží na stejném enginu, na kterém byl postaven i Modern Warfare, (ovšem s mnoha vylepšeními, především co se fyzikálního modelu a světla týče). Prostředí má být vysoce interaktivní (rozuměj zničitelné), takže např. dřevenou chajdu stojící v cestě bez problémů srovnáte se zemí pomocí trhavin nebo plamenometu.

 

 

Zařazení plamenometu kvitujeme s povděkem, přece jen „deratizace“ nepřátelských bunkrů pomocí “očistného ohně” dokáže uspokojit jako máloco. 🙂 Raději ale nepočítejte s tím, že vám Japonci budou pod nenasytné plameny nabíhat jako tupé ovce, Treyarch hlásí, že od základů překopal umělou inteligenci, a tak bychom se prý měli těšit na dobře sehrané útoky japonských jednotek usilujících o hlavy Yankeeyů. Jak již bylo řečeno, pro každého Japonce je ctí zemřít v boji – ale ještě větší ctí je vzít přitom s sebou co nejvíc Amíků… Snad řeči o propracované AI nepatří k marketingovým žvástům, kterými manažeři rádi oblbují potenciální kupce. Dodrží-li autoři sliby a přenesou reálné chování Japonců ve válce na svou AI, v recenzi jim za to vzdáme hold. Ave, Treyarch.

 

 

Na konec si necháváme zařazení pěkné novinky: vojáci se dokážou brodit vodou. Úžasné, co říkáte? V reálu to kromě hydrofobů zvládne asi každý, jenže virtuální vojáci v sérii CoD se zatím vodě vyhýbali jako čert kříži. To se změní. Při průchodu vodním tokem nebudete moci sprintovat, a může se stát, že vás oslepí vodní sprška (např. od nepřátelských kulek). Upřímně řečeno, nemyslíme si, že by přítomnost či nepřítomnost „brodícího elementu“ mohla mít nějaký vliv na dojem ze hry. Autoři tomu ale zjevně přikládají důležitost, poněvadž tento fakt trousí v různých interview – a kdo jsme my, abychom vám něco takového zatajovali, že. Raději přejděme k podstatnější zprávě: World at War se neomezí pouze na bitvu v Pacifiku. Autoři zařadili i kampaň za příslušníky Rudé armády, kteráa pod vedením generála Žukova osvobodí Berlín. Rozsahem nevelká kampaň má sloužit jako zpestření, aby se hráči vytrhli z jednotvárného kosení Japonců. Chováme podezření, že dobývání Berlína bude zařazeno čistě jen proto, že “do nácků se prostě stříli nejlíp”. 🙂

 

Duty calls… Služba volá… Zase. I ten nejzatvrzelejší fanoušek válečných stříleček, který si nenechá ujít jedinou military hru, určitě přizná, že hry s trademarkem Call of Duty představují mainstream toho nejhrubšího zrna.  Mainstream… To slovo mnoho „pravověrných“ hráčů vyplivuje s nechutí, v dnes popisovaném případě k tomu ale nemají důvod.  Mainstream u CoD znamená, že do rukou dostanete odladěnou hru s pěknou grafikou, intuitivním ovládáním, vybalancovanou obtížností a snadnou přístupností. CoD je divadlo. Barevné a pestré, na které je radost koukat – a ještě větší radost je v něm účinkovat. Od World in Flames nečekáme revoluci; revoluční hra nepotřebuje zdůrazňovat, že vojáci dostali schopnost pohybovat se vodou. Pátý díl přinese spíše jen „mírný pokrok v mezích zákona“ – ale i tak se docela těšíme, a to i přes neskutečně provařené téma. CoD hry se prostě vždy příjemně hrály. Pokud se vývojářům podaří dodržet datum vydání, o čemž mírně pochybujeme, hra vyjde koncem roku (zřejmě před vánoční sezonou) na PC, PS3, X360 a Wii. Wii verze má podporovat ovladač Zapper. And that´s all, folks.