Brütal Legend

Vezměte zpoceného chlápka vyřvávajícího do mikrofonu z plných plic, co si myslí o světě, přidejte kytarový nářez, okořeňte to třískáním do bicích, dolaďte rázným rytmem a máte polovinu hotovo. Teď najměte bandu programátorů, grafiků a designérů, sjednoťte je pod vedením někoho dostatečně šíleného a pokuste se přepracovat obsah první věty do podoby netradiční konzolové hry. Když esenci metalu vtisknete do podstaty fantasy světa, v němž vládnou bohové elektrických kytar, měli byste dostat něco jako Brütal Legend.

 

 

V Double Fine Productions, kde působí známý herní developer Tim Schafer, vzniká akční adventura, která si bere na paškál heavymetal a vše kolem něj. Hlavním protagonistou se stane Eddie Riggs, který je členem početné suity techniků doprovázejících heavymetalovou skupinu po koncertním turné. Riggs je jedním z těch neviditelných lidiček, kteří připravují pódium, jevištní efekty a starají se, aby se kolečka rockového byznysu točila hezky zčerstva a nikde to neskřípalo. Roadies prostě zajišťují, aby až přijde noc a na pódium vlítne banda vlasatých maníků, všechno klapalo, jak má. Eddieho příběh začíná jedné temné noci, kdy se poraní při ladění kytary. Kapka jeho krve potřísní přezku starobylého opasku, jenž ho záhy přenese do fantaskní říše, kde vzduch prosycuje „drsné metloš“, jak pravíme my Moraváci.

 

 

Brütal Legend bude hra pro ty největší tvrďáky. Jen si zkuste vyslovit „brütal“ a uvidíte. Ano, až takhle drsné to bude. Vražedný umlaut naznačuje, že tady kšiltovkářům nebo smažkám či jiným pochybným individuím, mezi než se čistě náhodou řadí i autor tohoto článku, pšenka rozhodně nepokvete. Zato lidé, kteří jako jediní dokážou docenit umělecké ukusování holubích hlav, si zaručeně přijdou na své. Představte si, jak Eddieho bagančata nemilosrdně drtí lebky padlých nepřátel; na zádech si tento hrdina, jemuž v žilách koluje kovem říznutá krev, nese dvoubřitou sekyru, že by se za ni nemusel stydět ani Gimli. A v rukou třímá kytaru. Magickou kytaru, která kromě zběsilých riffů umí i vrhat kouzla.

 

 

Předchozí odstavec raději berte s rezervou, ale i tak si buďte jisti, že Eddie to pořádně roztočí. Tim Schafer se o to postará. Tato pozoruhodná osobnost se na scéně pohybuje už nějaký ten pátek a v jejím portfoliu najdete tituly jako The Secret of Monkey Island, Full Throttle či z nedávné doby Psychonauts. Pokud jste si vyzkoušeli alespoň poslední zmiňovanou hru, je vám asi jasné, že Brütal Legend se rozhodně nezařadí mezi tuctové hry. Tim a jeho parta si umínili vytvořit bizarní svět, nacpat do něj metalové propriety a na každém kroku si dělat srandu z hudebního stylu, který milují. A vám se to buď zalíbí – anebo taky ne. Faktem totiž je, že zatímco recenzenti nad kousky páně Schafera řičí nadšením a blahosklonně jim udělují vysoká hodnocení, „prostý lid“ se drží při zemi. Psychonauts nabídli stylovou grafiku a originalitu a podívejte se, jak dopadli. Vysoká hodnocení, mizerné prodeje. Nejspíš té neotřelosti a stylu bylo příliš.

 

 

BL ovšem hodlá spojit nezaměnitelný tvůrčí rukopis s komerčním úspěchem. Otevřený svět, zabydlený obskurními NPC, jež se mnohdy nápadně podobají ikonám hudebního průmyslu, si snad získá příznivce nejen z řad milovníků tvrdé muziky, kterých sice není málo, ale přece jen, většinová kupní síla se skrývá někde jinde. Každopádně si troufáme tvrdit, že dobrodružství Eddieho, kterak zachraňuje zemi zaslíbenou heavymetalu, má potenciál zaujmout i širší veřejnost. Hlavní hrdina se postaví hordám démonů, vedených zlotřilým lordem Dolivicem a jeho poskoky z řad lidí, snažících se do nevinného království vnést glam metal, což je popová – a proto zavrženíhodná – odnož heavy metalu. A to nelze dopustit. Někteří z těchto proradných enemáků nosí kožené oblečky ve stylu BDSM, jiní se zase rádi oblékají do černé a jsou nápadně pobledlí, poněvadž se nabumbali vody z Moře černých slz. Potkáte i kentaury metalového světa: napůl kance, napůl motocykly, což zní dost pošahaně a klidně vsadíme vlastní ledvinu na to, že ve finále to pošahané opravdu bude. Poněkud obloustlý Eddie se s těmito výplody choré designérské mysli  vypořádá pomocí sekery nebo kytarových komb, po nichž protivníkům slezou obličeje z hlavy. Doslova. Také prý půjde vyvolat ze země spalující plameny, přesně ve stylu metalových koncertů.

 

 

Dabing hlavní postavy si vzal na starosti Jack Black, jenž se kromě toho, že fušuje do komediálního herectví, věnuje i skupině Tenacious D, kde zpívá a hraje na kytaru. Eddie se Blackovi vzhledově trochu podobá (samozřejmě se nejedná o náhodu) a možná je to jen náš dojem, ale nemůžeme se zbavit pocitu, že developeři se maličko inspirovali i postavou Marcuse Phonenixe z Gears of War. Ale co na tom sejde, hlavně že si s Eddiem užijeme pořádnou akci, vrchovatě prokládanou černým humorem a říznou muzikou. O hudebním doprovodu snad ani nemá cenu se zmiňovat, snad jen blázen by v podobně zaměřeném titulu čekal pohodový popík. V soundtracku zazní věci od Sabbathů, Judas Priest či Wolfmother, objeví se prý i několik původních skladeb. Zvuková stránka jistě citlivě a nevtíravě podbarví kovem prosáklou atmosféru. 🙂 Pikantní však je, že nechybělo mnoho k tomu, aby se vám doma z reproduktorů pronikavě ozvýval hip hop. Schaferova parta, přestože většina z nich dává přednost tvrdší hudbě, totiž v počátcích vývoje uvažovala i tom, že hlavním hrdinou bude rapper… Nakonec však dostal přednost heavymetal, a to především díky komerčnímu úspěchu Guitar Hero.

 

 

Léta Páně 2005, kdy světlo světa spatřila adventurní skákačka Psychonauts, udělali v Double Fine zásadní chybu: špatně odhadli, na co slyší herní veřejnost, a tak jejich kvalitní titul zcela (ne)zaslouženě propadl. Snad se podobná situace nebude opakovat koncem letošního roku, kdy vyjde Brütal Legend, protože to by nejspíš znamenalo zánik Schaferova studia. Inu, nikdo si nemůže dovolit vydávat propadáky. Mimochodem, namále měl jednou i samotný Brütal Legend: tuto hru totiž málem zabila fůze Blizzardu a Activision. Hra zčistajasna neměla vydavatele. Naštěstí se do věci vložil moloch Electronic Arts, což je na jednu stranu potěšující, protože BL rozhodně stojí za záchranu, ale zároveň nás to přivádí k zajímavé otázce. Jak se podaří skloubit skloubit pragmatický přístup EA („hlavně ať si to koupí co nejvíc lidí“) s vizionářstvím („hlavně ať to srší originalitou“) Schaferovy grupy? Snad vše dopadne ke spokojenosti hráčů i vydavatele. Obzvláště vydavatele, protože jinak se utopíme v záplavě zoufale nenápaditých her, jelikož by neexistovala motivace produkovat neotřelé tituly.