Becup – prvenství eSuby a FU.sk. A dál?

Profesionální organizace v podání realizačního týmu, špičkové zázemí moderní sportovní haly a zejména výrazné úspěchy našich reprezentantů. Takovou podobu měl ostře sledovaný turnaj s oficiálním názvem Budapest Esport Cup (Becup) v srdci Maďarska, jenž definitivně uzavřel své brány minulou neděli. Nás může těšit především fakt, že jeho průběh byl zcela v režii českých a slovenských zástupců, kteří v obou soutěžních disciplínách slavili kýžené prvenství. V dějišti turnaje si dala dostavení naprosto kompletní domácí smetánka včetně velké řady průměrných, či dokonce svátečních týmů. Do bojů se nakonec zapojilo bezmála 50 klubů, jež od pátku, respektive sobotního rána soutěžily o lákavou dotaci ve výši necelých 140 tisíc českých korun.

Žhavý favorit na cenné vítězství. Tím byla v turnaji Counter-Strike Source československá sestava předního tuzemského velkoklubu eSuba.HAL3000. Tým v čele s nesmírně mladým, leč talentovaným kapitánem Markem Kádkem (PhP) zvládl svou úlohu na výbornou. Po suverénním postupu ze základních skupin rovněž hladkým způsobem dokráčel skrze vyřazovací část až do závěrečného finále, v němž i přes následné obtíže slavil velké prvenství a zisk hodnotných cen. “Pocity jsou samozřejmě skvělé, vyhrát na takovém turnaji – to je něco – a myslím si, že kdo takové finále na pódiu nezažil, tak neví o co jde.” svěřil se nám na zpáteční cestě z Maďarska Daniel Ladra (Storm). Ani další české týmy si v Budapešti nevedly vůbec špatně. Jen málokdo před startem soutěže vkládal své naděje na zisk předních příček v klub Conexia. Byť na stupně vítězů nakonec v silné konkurenci nedosáhl, konečné čtvrté místo je v silné konkurenci jednoznačným úspěchem. “Já nemůžu nic víc než souhlasit a čtvrté místo je krásné místo.” řekl nám krátce před odjezdem k umístění týmu Jan Hort (Mr.Hanz). Naopak slavný a poměrně štědře podporovaný tým nEophyte.Intel v Maďarsku své fanoušky zklamal. Nevýrazné výkony podtrhla překvapivá porážka s tuzemskou Conexií ve vyřazovací části, která týmu Jaroslava Ferense (Ice) definitivně přiřkla dělenou sedmou příčku, což za přijatelný výsledek považovat rozhodně nelze.

Překvapivě největší pozornost přítomných diváků, mezi nimiž nechyběli ani samotní hráči, budil slovenský klub FU.sk v Counter-Strike 1.6 turnaji. Místy bylo až k nevíře, kolik fanoušků bylo schopno sledovat poměrně nezajímavý zápas zkušených matadorů nikoliv na pódiu, nýbrž za jejich zády, což dokládá pořízená fotografie. Favorizovaní Slováci si i přes nepříjemné komplikace během vyřazovací části zajistili účast v závěrečném finále, které již výbornými výkony doslova opanovali. Právem se tým Radoslava Bratinky (uNreaL) radoval z cenného prvenství. “Já osobně jsem se hrou našich bavil a spolu s hráči jsme všem Maďarům udělali myslím pěknou show,” řekl krátce po vítězství slovenské sestavy Ondřej Pokorný (p0ky), manažer a kouč v jedné osobě.

Skutečnou atmosféru dramatických duelů a vypjatých situací umocnilo zejména samotné publikum, které neváhalo podpořit své favority vždy, když bylo potřeba. Byť českoslovenští fanoušci čelili několikanásobné přesile, v konfrontaci s maďarskými diváky rozhodně nezklamali. Hlasitá podpora, kaskádové překřikování a skandování dokonce místy nahánělo husí kůži a atmosférický dojem nenechal nikoho chladným. Jaké pocity ale zažívají samotní hráči? “Úžasné. Někoho to možná může nervovat, jelikož každý se divá na to, co v danou chvíli dělá, jak hraje, jaké chyby dělá. Ale myslím si, že nás to naopak vyhecovalo a podali jsme ten nejlepší výkon. Například především zápas proti Ancients byl snad nejnapínavějším zápasem, co jsem kdy v životě hrál, neuvěřitelně atmosférický. A skvělý pocit ho poté vyhrát, ohromná radost.” vyjádřil se Daniel Ladra. “Když kluci hrají, tak to podle mě nevnímají. Pokud třeba vyhrají kolo a někdo jim zatleská, tak to určitě ano, to zřejmě každý hráč. Ale většinou je hráč do hry tak zapálený, že se podpora publika vnímá těžko. Alespoň tedy naši hráči, kteří mají zkušenosti z turnajů, kde hrají na pódiu, Myslím si, že jim to problém nedělá.” míní naopak Pokorný.

Ani Becup se neobešel bez komplikací
Scházelo však málo a celá událost mohla skončit velmi kontroverzním fiaskem. První, páteční den turnaje se nesl v duchu nepříjemných událostí. Jen pouhé otevření pomyslných registračních bran se zpozdilo o bezmála dvě hodiny, což řadě účastníků, včetně československé výpravy klubu eSuba, která na místo dění dorazila s přibližně dvou hodinovým předstihem, na klidu rozhodně nepřidalo. Ani samotná registrace hráčů neprobíhala podle původních představ organizačního týmu. Před šatnou, v níž pořadatelé koordinovali registraci jednotlivých účastníků pomocí jedinečných kartiček, se pochopitelně vytvořila nepříliš dlouhá fronta, jež však kupředu postupovala doslova šnečím tempem. Bez zajímavosti ani není negativní fakt, že akreditaci novináře, která zaručovala volný vstup do téměř všech prostor haly, mohl získat teoreticky kdokoliv. Žádné ověřování osobních údajů, nic takového. Po několikanásobném a marném vysvětlování, že nejsem členem týmu eSuba, nýbrž zahraničním novinářem, vše svérázným způsobem vyřešil slavný Balász Török (Kodiak), jenž mi bez jakýchkoliv skrupulí předal kýženou akreditaci s osobně mě dovedl až k vyhrazeným stolům pro novináře. Požadovaná registrace příslušníků médií s dvou týdenním předstihem před zahájením soutěže byla zřejmě naprosto zbytečná.

Bohužel nejvýraznějším, naštěstí však zcela posledním nedostatkem turnaje byl komplexní výpadek sítě. Prakticky celý páteční večer se hráči, novináři a dokonce i samotní pořadatelé nemohli připojit na internet, případně si skrze lokální síť propojit počítače. V rámci přípravy, soutěžních zápasů či reportáže zaznamenal zbytek pátečního dne nulovou hodnotu, což realizační tým avizoval přibližně okolo desáté hodiny prohlášením, že všechna utkání se přesouvají na sobotní ráno. Omluva v podobě zlatavého moku zdarma na účet pořadatelů pro všechny účastníky se pochopitelně setkala s nadšením. Někteří tak volné chvíle využili k noční prohlídce Budapešti spojené s večeří či prostým relaxováním před sportovní halou, kde se turnaj odehrával. Uvnitř zůstala jen pouhá hrstka náruživých hráčů a organizační tým, jemuž se po usilovném snažení podařilo síť zprovoznit až krátce po dvanácté hodině. Paradoxní ovšem je, že žádnému z českých a slovenských týmů tato neblahá skutečnost v podobě zmařeného úvodního dne příliš nevadila a přijaly ji s naprostou samozřejmostí bez jakýchkoliv výtek. Menší a ojedinělé trable se nevyhly ani našim zástupcům. Například tuzemský klub eSuba byl hned několikrát nucen reklamovat u pořadatelů zapůjčený počítač a monitory, jejichž skutečné parametry ani zdaleka neodpovídaly kýženým a slibovaným požadavkům hráčů.

Pořadatelé příliš nepotěšili ani příznivce hry FIFA, jež měla být v Budapešti zastoupena v podobě vlastní soutěže až pro 48 hráčů. István Csányi (Akira), jeden z nejvýše postavených představitelů turnaje, se v exkluzivním rozhovoru pro náš magazín před startem turnaje dušoval, že je realizační tým v úzkém kontaktu s domácí komunitou a nízká účast rozhodně nehrozí. Během registračního období však účastnické koše doslova zely prázdnotou a pořadatelům nezbylo nic jiného, než se uchýlit k nevyhnutelnému verdiktu, tedy soutěž zrušit. Populární fotbalová arkáda se na turnaji přesto objevila. Díky spolupráci s maďarskou filiálkou slavné společnosti Electronic Arts bylo organizačnímu týmu zapůjčeno hned několik speciálních stánků s analogovými ovladači a konzolemi XBOX 360, stejně jako obletované závodní trenažéry pro hru Need for Speed: Carbon, které se u návštěvníků setkaly s velmi kladnou reakcí. Možnosti zábavného odreagování však hráči mohli využít pouze páteční den, v sobotu se všechny tyto hračky nejen pro dospělé přestěhovaly na maďarskou WCG kvalifikaci, jejíž termín naneštěstí kolidoval s datem turnaje.

Nezodpovězena naopak zůstává otázka, kam se ztratily slibované ceny pro týmy, které se umístily pod stupni vítězů. István Csányi v srpnovém rozhovoru uvedl, že téměř žádný z účastníků neodejde s prázdnými rukami a na turnaji bude řada doprovodných soutěží o rozmanité odměny. Realita však měla k původním představám rozhodně daleko. Nejen český tým Conexia, jenž v Budapešti obsadil výborné čtvrté místo, o případných cenách vůbec neslyšel. Výrok o slibovaném množství “veřejných turnajů a tuně zábavných záležitostí ke shlédnutí a na vyzkoušení” vzal rovněž za své.

Skvělá organizace v podání realizačního týmu
Několik málo mírně negativních momentů však hravě přebíjí naprosto precizní organizace v podání realizačního týmu, v jehož řadách působili zkušení domácí matadoři. Skutečnými vítězi maďarského turnaje totiž byli sami pořadatelé. Tedy minimálně v mých očích. Pravda, velké množství významných a svým rozsahem zajímavých událostí jsem rozhodně nenavštívil, natož za hranicemi našich luhů a hájů, přesto se nemohu zbavit dojmu, že všichni členové organizačního týmu soutěžili o pomyslný titul nejlepšího turnaje uplynulého roku. Jejich nasazení tomu zkrátka odpovídalo.

Byť vleklé registrace hráčů měly ke své dokonalosti daleko a samotný páteční večer se nesl v duchu problémů spojených s komplexním výpadkem sítě, pilná a neustávající snaha pořadatelů vyřešit veškeré potíže jakékoliv neduhy rázem přebila. “Myslím, že každý z hráčů, který se Becupu zúčastnil, mi dá za pravdu, že organizace byla perfektní.” svěřil se nám v Maďarsku Ondřej Pokorný, manažer a kouč slovenského týmu FU.sk, který v Budapešti triumfoval. Profesionalitu z dílen pořadatelů a zájem o turnaj navíc dokládá houf žurnalistů a rovněž přítomnost televizních kamer, díky nimž měli diváci na internetu možnost shlédnout živé přenosy zápasů, rozhovory a v neposlední řadě záběry z události. Poměrně početný organizační tým se s nevídaným nasazením věnoval nejen hráčům, kteří v daný moment potřebovali pomoc, ale rozhodčí dokonce postupně obcházeli individuálně všechny účastníky a kontrolovali, zda-li je všechno v pořádku.

Situace, že by v případě naléhavé potřeby nebyl na blízku žádný člen realizačního týmu prakticky nepřipadala v úvahu. A když pomineme přesun pátečních duelů na sobotní ráno, jednotlivá utkání téměř postrádala časovou prodlevu, což je skutečnost na podobných turnajích opravdu nevídaná. Bohužel, ne vždy tento fakt přispěl k dobru věci. Zejména týmy v kategorii Counter-Strike 1.6 musely během jediného dne odehrát velké množství zápasů a prostor pro krátkou přestávku, ne-li občerstvení byl naprosto minimální, dokonce až nedostačující. Své o tom ví také hráči klubu eSuba, kteří v domněnce odpolední siesty odešli na oběd, přičemž po návratu zpět do haly na ně čekalo nemilé překvapení v podobě kontumace ve prospěch maďarského soupeře.

“Dostalo se nám vřelého uvítání od sličné dívky z řad adminů, která nás okamžitě vzala stranou, zkontrolovala osobní údaje, rozdala hráčské karty, přidala k tomu papír s informacemi o síti a pak nás dokonce sama zavedla k místům pro nás vyhrazeným. Ale to ještě nebylo ze strany pořadatelů vše. Asi za hodinu jsme byli zavedeni do útrob sportovní haly, kde jsme vyfasovali svou osobní šatnu, v níž se nacházely tři sprchy, několik umyvadel se zrcadly a toaleta. Práci adminů pak korunovala i ochota a zájem o nás. Neměli naprosto žádný problém s pomáháním nám.” nešetřil Pokorný superlativy na adresu pořadatelů. Koneckonců jeho slova potvrzují jednoznačně kladné a pozitivní reakce dalších českých či slovenských účastníků, přičemž domácí hráči mohou být s kvalitou odvedené práce realizačního týmu spokojeni dvojnásob.

Špičkové zázemí moderní sportovní haly
Každý účastník při registraci obdržel nejen jedinečnou kartu se svým jménem, ale také list s detailními informacemi o síti a v neposlední řadě rovněž samolepky s identifikačními čísly, které sloužily coby prevence před případnou krádeží počítačů, laptopů či monitorů. Právě zajištění kvalitní bezpečnosti je důležitým, ne-li klíčovým parametrem každého turnaje a Maďaři v této otázce obstáli na výbornou. Přísná opatření ostatně dokládá má osobní zkušenost. Závěrečný den jsem si laptop vzal jednoduše do rukou a chtěl s ním vyjít mimo prostory sportovní haly, načež mě zastavila ochranka se slovy, že nemohu dál. Legrační situaci vyřešil v můj prospěch až jeden z vyšších představitelů vedení turnaje, jenž Na druhou stranu žádný bezpečnostní systém není dokonalý. Stačilo dát laptop do tašky a ochranka se ani neobtěžovala věnovat mi pozornost svým pohledem. Žádné krádeže hlášeny naštěstí nebyly a když pomineme páteční záhadu s rozbitým zadním sklem u auta českého týmu Conexia, celá událost se obešla bez jakéhokoliv narušení bezpečnostních opatření.

Obrovskou devízou maďarského turnaje bylo především jeho umístění. Moderní špičková hala nabídla všem účastníkům královské podmínky, na jejichž adresu mají čeští a slovenští hráči pouze slova chvály. Na místě dění panovala vždy příjemná teplota, líbivé vnitřní prostory lemované reklamními plakáty partnerů budily až profesionální dojem, o to víc, když přihlédneme ke starostlivé péči pořadatelů. Stoly, mezery mezi řadami hráčů, pódium, prostor pro publikum a v neposlední celková rozloha spolu s výsledným rozvržením zasedacího pořádku, s tím vším se realizační tým vypořádal více než skvěle. Zejména pódium bylo řešeno zajímavým, leč osvědčeným způsobem. Po stranách diváci mohli sledovat aktuální duel na dvou plátnech, pod každým z hráčů byla navíc umístěna obrazovka. Nervy drásající atmosféru však umocnili teprve až samotní diváci podporující své favority. Dovolenou si po dobu konání turnaje vybral také známý strašák většiny podobných událostí – hluk.

Útroby sportovní haly skýtaly hned několik špičkově vybavených šaten, v nichž některé týmy, včetně obletovaných slovenských reprezentantů, dokonce přespávaly. Hráči se také mohli občerstvit v poměrně laciném a co do nabízeného sortimentu bohatém bufetu, který byl navíc otevřen dlouho do noci. A pokud neposloužil bufet, nedaleko haly se nacházela celá řada menších obchůdků či restaurací. Rovněž pravidelná hygiena nebyla na turnaji žádným problémem, toalet, umyvadel a kvalitních sprch bylo v hale opravdu požehnaně. V rámci zázemí pořadatelé jednoduše obstáli na jedničku. Prakticky jediné, co se dá po technické stránce organizačnímu týmu vytknout, jsou prostory pro spaní. Hráči se sice mohli uvelebit téměř kdekoliv – na tribunách, chodbách či několik málo šťastlivců v šatnách – přesto měl výsledný efekt k optimálnímu spánku daleko. Každý z účastníků však moc dobře věděl, jaké podmínky pro spaní budou na turnaji panovat a představa, že by pořadatelé hráčům nabídli pohodlné postele, by byla velmi naivní.

Již v polovině letošního léta István Csányi (Akira) v rozhovoru pro náš magazín avizoval, že první turnaj na přelomu srpna a září bude pouze pomyslnou vlaštovkou v připravované sérii podobných soutěží. Cílem organizačního týmu bylo – a stále je – nastolit jistý standard na maďarské scéně, jež se donedávna potýkala s absencí kvalitních a pro zahraniční kluby zajímavých událostí. Vůle k realizaci nesnadného úkolu rozhodně nechybí a pokud úsilí pořadatelů opět podpoří partneři, v cestě za uskutečněním v pořadí druhého turnaje by nic nemělo bránit. Csányi se nám rovněž svěřil při krátké konverzaci v Budapešti s tím, že následující Becup by měl odstartovat přibližně v lednu příštího roku, pravděpodobně však na jiném místě, což by byla ale velká škoda. Turnaj ve sportovní hale skýtající moderní zázemí se totiž jednoznačně zapsal mezi ty úspěšné.