Tak šel čas: Hitman

Vítejte u prvního dílu našeho nepravidelného seriálu „Tak šel čas“, kde si sem tam projdeme evolucí zajímavých herních postav nebo titulů. A kdo jiný má tu čest stát při samotné premiéře než nechvalně proslulý zabiják, který po sobě nenechává stopy – Hitman. Těm zasvěcenějším už možná tane na mysli, že ve skutečnosti je Hitman pouhý titul, zatímco „jméno“ našeho hrdiny je krajně odlišné. Zřejmě vás nepřekvapí, že ho najdeme hned v podtitulu prvního názvu, a tak se samozřejmě nejedná o nikoho jiného než agenta „Codename 47“. Toto označení je však naprosto zásadní, jelikož nám prozrazuje mnohé o tom, kde se náš Hitman vůbec vzal a jaký je ve skutečnosti jeho původ. Není žádným tajemstvím, že se nejedná o člověka, nýbrž o výsledek specifického genetického experimentu, jehož cílem bylo vytvořit perfektního a dokonalého zabijáka – klon na zabíjení! K tomu se však váže mnoho zajímavostí…

 

 

Výsledný klon měl představovat prototyp assasina (v dnešním, nikoliv historickém slova smyslu), který nedělá chyby, jedná naprosto chladně a racionálně, neoplývá žádnými emocemi, práci splní do posledního detailu a nezanechá po sobě jedinou stopu. Inu týpek, kterého po svém boku uvítá nejen mafiánský consigliére k řešení překážek a problémů, ale i náměstek ministra vnitra. Pokud vám přijde příběh o tom, jak vytvořili nejdokonalejšího zabijáka na zemi z ničeho (ex nihilo) poněkud podivný – zachovejte trpělivost – vše má svou příčinu, stejně jako má každá rovnice své řešení. Málokdo ví, že kromě onoho vědce byli hlavními iniciátory projektu 4 nejmocnější šéfové podsvětí na světě – skuteční „criminal masterminds“! Právě ti měli největší zájem na vytvoření „dokonalého uklízeče“ a jejich zájem byl natolik silný, že byl dokonce každý z nich ochoten přispět vzorkem vlastní DNA. Matematicky vzato tak měl být Hitman syntézou TOP mafošů a kriminálníků, kteří aktuálně běhali po světě a kdo sleduje RD, moc dobře ví, že už Legie nás naučil, že celek je víc, než součet jeho částí!

 

 

A proč zrovna 47? Inu, každý vážně míněný vědecký postup by měl začínat na ustanovení hypotézy, která je následně empiricky testována v jednotlivých experimentech, než se „vyjeví“ exaktní výsledek, který lze popsat jazykem vědy a hlavně ho opakovat! Z čehož si můžete lehce vyvodit, že občas to holt na poprvé nevyjde… někdy ani na podruhé, ale třeba po čtyřicáté sedmé už možná jo. Pokud se vám právě vnutila představa o tom, jak se šílený vědec 47x pokoušel vytvořit zabijáka a zaznamenal 46 neúspěchů, které se mu rozpadly pod rukama – není to představa úplně pravdivá. Ve skutečnosti bylo opravdu vytvořeno 47 hitmanů, schopných postavit se na nohy a na různé úrovni úspěšnosti obdržet a následně splnit příkazy. Se svými genetickými bratry se dokonce setkáte osobně, a to právě v závěru prvního dílu. Co nám však výrazně hraje do karet je fakt, že jako poslední kousek jsme ten nejpovedenější.

 

 

První Hitman spatřil světlo světa 20. listopadu roku 2000, přičemž vyšel pouze na PC, jelikož konzolová verze byla z dodnes neznámých důvodů na poslední chvíli zrušena. Hitman tak vstoupil trvale do světa konzolí až od druhého dílu. Jak již bylo zmíněno, kromě toho, že Hitman byl tehdy naprosto nevídaná a svěží záležitost, podstata prvního dílu se točila kolem odkrývání vašeho genetického původu. Symbolicky se víceméně jednalo o jakousi cestu sebepoznání, jelikož Hitman postupně vyřešil všechny „velké šéfy“, kteří přispěli svou DNA na jeho stvoření. Postupně jste se tak dozvídali více informací o projektu, z kterého jste vzešli. Celá cesta pak vrcholí přímo u vašeho stvořitele, kde se zároveň setkáte se svými genetickými bratry. Právě zabitím svého vlastního stvořitele se Hitman osvobodil, a stává se tak autonomním zabijákem, jehož podstata je vyjádřena podtitulem druhého dílu.

 

 

Pokud jde o první díl, nelze nezmínit jistou skrytou funkci, která je naprostým specifikem, které byste v několika dalších dílech hledali spíše marně. Málokdo věděl (ne každý měl tehdy ještě internet, kde se informace dala samozřejmě hravě najít), že klávesou Scroll Lock lze ve hře zapnout zpomalený čas, nechvalně známý jako Bullet Time. Pokud jste o této funkci nevěděli, ale považujete se za fanoušky Hitman série, už byste měli jedničku instalovat – jelikož zpomalený čas přidává hře další, a to velmi podstatný rozměr. Je sice pravdou, že případné přestřelky jsou pak o něco jednodušší, ale celá hratelnost je jaksi obohacena o další aspekt, a tím atraktivnější. Kromě toho vám zpomalený čas také umožní vychutnat si celou řadu scén, kdy Hitman plní svou práci, jak jinak než profesionálně. Samozřejmě, že technicky je první díl dnes již kdesi na hranici RETRA, ovšem pokud jde o položení příběhu a celé řady mechanik, které byly ve své době naprosto impozantní a zároveň byly nadále zdokonalovány, což dalo vznik dnešním dílům – jednička je tak skutečně zásadní a dodnes hodna pozornosti.

 

 

Pokud by vás zajímalo, kdy přesně byl Hitman 47 stvořen, mohli bychom údajně nalézt odpověď přímo u něj na hlavě – jak jinak než na čárovém kódu, který v případě našeho zabijáka zní: 640509-040147. Vezmeme to odzadu – druhé součíslí má údajně znamenat 4. série, 1. třída, 47. klon. Nanejvýš zajímavé a ještě více matoucí, jelikož by to znamenalo, že zde existovaly již série předchozí. O Hitmanových předchůdcích však není nic známo. První součíslí má pak referovat právě ke dní jeho stvoření a s trochou nadsázky tak představuje jeho narozeniny. Jedná se o 9. května 1964, přičemž je dobré připomenout, že Hitman je sice klon, ale nikoliv robot nebo terminátor. To znamená, že normálně vyrůstal, tak jako ostatní chlapci. Přirozeně byl však velmi odlišný – vykazoval naprostý chlad v oblasti vztahů, na druhé straně však oplýval nadprůměrnou inteligencí.

 

 

Druhý díl s podtitulem Silent Assasin, který nás poctil svou přítomností hned za další 2 roky, jen potvrdil originalitu a zároveň funkčnost principů, na kterých byla celá série vystavena – jo, tohle prostě funguje a navíc je to náramně zábavné. Možná si vzpomenete na zasněžené Rusko, které mělo na začátku hry prezentovat nový grafický kabátek. Když se pomine pár drobných technických chyb a místy mírné obtíže s umělou inteligencí (které tehdy prostě byly), hra sklidila výrazně positivní hodnocení a celé jméno série tak výrazně posilnila. Hitman: Contracts byl poněkud specifičtější – jméno sérii jistě nezkazil – naopak skvělá atmosféra a ryzí hratelnost byla tehdy předkládána jako vrchol stealthových akcí – nicméně objevovaly se hlasy, že se nejedná o plnohodnotné pokračování. Především díky kratší herní době byla hra celou řadou fanoušků vnímána, jako jakýsi datadisk nebo balík misí. Někteří mohou spatřovat jistou paralelu s aktuálními epizodami (což jsou v podstatě kontrakty v otevřeném světě), které si rovněž vedou výborně a získávají veskrze positivní hodnocení. O těch si však přečtěte v našem jiném článku.

 

 

Hned za další 2 roky od kontraktů přišly krvavých prachy nebo-li Hitman: Blood Money. Nutno podotknout, že v této době už nebyl Hitman tak originální a ojedinělý na herním trhu, jako doposud, jelikož se začaly objevovat tituly, které mu chtěly ať už přímo či nepřímo konkurovat. Stealth akce byla zkrátka na vzestupu a stávala se častější a častější součástí her. Pravdou však je, že vliv konkurence jen donutil vývojáře „zatlačit na pilu“ a své místo na pomyslném trůně stealthových akcí, tak Hitman čtvrtým dílem jen potvrdil. Byl to první díl, kde jste si mohl vzít rukojmí, jako živý štít a zároveň nám grafici začali využívat nejrůznější shadery, bloomy a další vychytávky. Jinak ale čtvrtý díl žádné revoluční změny nepřinesl, spíš opět ukázal, že principy Hitmana jsou stále aktuální a zábavné.

 

 

Na další díl, kterým byl Absolution, jsme si museli počkat celých 6 let! I ten však sklízel veskrze positivní hodnocení (80%+), ovšem přinesl poněkud odlišné pojetí. V první řadě je hra některými letitými fanoušky označována za „příliš mainstreamovou“. Nejde o to, že by někdo zpochybňoval, že Hitman po letech svého úspěchu mainstreamovou hrou není, ale myšlenka je v tom, že Absolution je až příliš poplatný mainstreamovým schématům, na kterých je vystaven. Mluvíme přitom o schématech, které bychom našli v celé řadě her, především těch, které oplývají portem na konzole. Konkrétně tak může být takovým mainstreamových schématem např. způsob ovládání nebo ona slavná šipečka, která vám ukazuje, kudy jít. Patý díl byl taky oproti předchozím pojat výrazněji filmově. Co se týče formy – měli jsme tu Hitmana v trochu novém pojetí, co se týče obsahu – nic zásadního se nezměnilo. Tak či onak je tedy i Absolution povinností pro všechny fanoušky série.

 

 

Pravda je taková, že ve skutečnosti existuje dílů ještě více. Máme tu například Hitman: Sniper Challenge, jehož obsah napovídá dosti explicitně samotný název nebo pár Hitmanů na mobily, kterým se však doporučujeme vyhnout obloukem. Jako zarputilí a oddání fanoušci byste totiž mohli přijít i k psychické újmě. Na závěr jsme chtěli zmínit něco jiného, a to je prosím film Hitman z roku 2007. Na ten si dávejte skutečný pozor, jelikož v univerzu pravděpodobně neexistuje nic horšího, co by neslo takový vznešený název. Jistě, že všichni víme, jak to dopadá, když se točí filmy o hrách, stejně jako vice versa, když se dělají hry na zrovna populární filmy – ovšem tohle byla záležitost skutečně do nebe volající. Celý příběh totiž spadl na tom, že se nám Hitman zamiloval… a tak nemohl patřičně splnit svůj úkol. Každý zasvěcenec ví, že tady se všechny základy rozpadly… a tak se k nim radši vraťme, třeba prostřednictvím prvního dílu nebo velmi kvalitního posledního, epizodicky vydávaného, Hitmana, jehož recenzi si můžete přečíst přímo zde.