eSuba|Nodlle u zpovědi

Devatenáctiletý student gymnázia Nad Kavalírkou Ladislav “Nodle_____” Dyntar působí na první pohled sympatickým dojmem. “Nejsem výrazný, ani zakřiknutý, dokážu se bavit téměř s kýmkoliv s o čemkoliv, ale mám raději ticho a soukromí,” charakterizuje v našem rozhovoru sám sebe. Jako většina z návštěvníků GameParku, i on přišel do styku s počítačovými hrami na základní škole, kde s učitelem hráli v hodinách informatiky legendárního Duke Nukema. Od této hry pak vedl už jen krůček k dalším, jako byly Kingpin nebo Medal of Honor. Osudovou hrou se však, podobně jako pro tisíce jiných hráčů v České republice, pro Nodlleho stala až Call of Duty, neskutečně chytlavá střílečka z prostředí bojišť druhé světové války. Bylo to právě v Call of Duty, kde Dyntar začal naplno realizovat svoje cíle a v srpnu roku 2005 se společně s dalšími lidmi rozhodl pro založení dnes velmi úspěšného týmu eSuba. Právě práce pro další rozvoj tohoto týmu je nyní jednou z náplní Ladislavova volného času. Kromě toho je Nodlle náruživým sportovcem, stihl již vystřídat fotbal, tenis, basketbal, squash, plavání, karate, kickbox, florbal a chvíli se dokonce věnoval i atletice. Nejoblíbenější Nodlleho činností je však dle jeho slov trávení společných chvil s přítelkyní Luckou. V současnosti je ovšem Ladislav mimo republiku, před několika dny odletěl vydělávat peníze do hlavního města Velké Británie Londýna. I na tuto cestu jsme se ptali v našem rozhovoru…

Většina návštěvníků GameParku tě může znát jako jednoho z lidí, který stojí za chodem týmu eSuba. Jak tento tým vznikl?
Bylo to v srpnu roku 2004. Já, sLic, PITTBULL a Kursk23 jsme odešli z klanu Military Committee záhy po neúspěšném účinkování na MČR v Ostravě. Rozhodli jsme se založit zcela nový tým, který by měl velké ambice. Přijali jsme havliho a screeho a stanovili si úroveň, které hodláme dosáhnout a šlo se na věc.

V současnosti patří eSuba mezi jeden z nejrychleji se vyvíjejících herních klubů v Čechách. Jaké jsou krátkodobé a dlouhodobé cíle vašeho týmu?
V nejbližší době bychom rádi zabezpečili tým po finanční stránce, abychom už nic nemuseli platit z vlastních kapes a klan mohl bezproblémově fungovat. Co se dlouhodobých plánů týče, samozřejmostí je kontinuální růst a postupné vypracování se na pozici evropské špičky, a to nejen v Call of Duty 2.

Kde je ta pomyslná hranice, které byste jednou chtěli dosáhnout?
Člověk by si podle mého názoru neměl určovat hranice, na kterých se jednoho dne zastaví a řekne si: “Tak, teď už jsem docílili všeho, můžu v klidu odejít.” Lidé by si měli, a to nejen v progamingu, stanovit jisté záchytné body a pomocí nich mířit stále výš a výš – vždy se ještě dá stoupat.

Jaké jsou ty záchytné body pro eSubu?
Těch je hodně a každý z nás ve vedení je má trošku jinak postavené, ale kdybych to měl shrnout, jsou to: sponzoři, kvalitní sekce, nové projekty…Jednoduše taková větší expanze.

Tento rok eSuba získala řadu nových sponzorů, můžeš prozradit, s čím sponzory oslovujete? Čím se je snažíte zlákat na svojí stranu?
Silnou stránkou eSuby je početná čtenářská základna našich stránek a poté Call of Duty 2 sekce, která je momentálně považována za jeden ze čtyř nejlepších klanů Evropy. Obecně si zakládáme na tom, že u nás působí tu nejlepší hráčí ve svém oboru a na profesionálním přístupu, který sponzoři často ocení.

Znamená to tedy, že sponzorům předvádíte především vysokou návštěvnost svých stránek a prezentujete jim úspěchy na různých turnajích?
Víceméně ano. Těch věcí je samozřejmě víc, ale každý musí nalézt ke sponzorům svou vlastní cestu a často je třeba přizpůsobit se konkrétním společnostem a jejich potřebám či očekáváním.

Jak vysvětluješ lidem, kteří pravděpodobně v životě o progaming neslyšeli, oblast, kterou se zabýváš?
Většinou začnu tím, že po internetu se dá nejen surfovat, ale i hrát počítačové hry s bandou kamarádů. Poté jim nějak zprostředkuju fakt, že i v tomto odvětví se začínají točit zajimavé peníze a že úspěch je, stejně jako v jiných sportech, založen na tvrdé práci a odhodlání. No a pak jim nějak nepřímo naznačím, že jsem sám součástí poměrně úspěšné organizace. A nakonec raději změním téma, lidi to stejně nezajímá.

Jak se tito lidé na progaming dívají?
Ve velkém počtu případů akorát ohrnou nos a myslí si své. Záleží ovšem na věku posluchače. Dospělí argumentují tím, že bych měl jít raději ven pouštět draka nebo prohánět ženský. Mladá generace se mě snaží ukecat na návštěvu podniku 4.cenové kategorie – dyť tam se přece volný čas tráví nejlépe! A nebo ne?

Ty nechodíš do “restaurací”?
Chodím, ale nepřeháním to. A nikde mě, narozdíl od některých ostatních, ještě neznají jménem.

Esuba v současné době platí za evropskou špičku ve hře Call of Duty 2. Plánujete rozvoj i v dalších progamingových disciplinách a nebo se v budoucnu hodláte úzce zaměřit pouze na Call of Duty?
To se bude pravděpodobně odvíjet od našeho úspěchu při jednání se sponzory. Pevně věřím, že se nám v blízké době podaří expandovat i do jiných herních odvětví. Velký rozmach nyní zažívají konzolové hry, ale v této scéně se bohužel vůbec neorientuji a nejsem si ani jist, že u nás by člověk našel kvalitní zastoupení schopné reprezentovat eSubu potažmo Českou republiku na celosvětové úrovni.

Kdy jsi poprvé potkal sLice, PITTBULLA a další lidi, se kterými nyní stojíš v čele eSuby? Čí to byl nápad vybudovat nový herní tým?
Z Medal of Honnor mě na Call of Duty 1 původně přetáhl Kursk, a to do klanu Military Commitee. Tam se k nám posléze připojit PITTBULL, který nám doporučil svého kamarádat, se kterým hrával Quake 3 Arena sLice. Chvíli jsme společně váleli za =MC=, a to společně s Worthyboyem a srpim, ale pak přišlo ono zmiňované odtržení a začátek od nuly. Kdo byl tehdy iniciátorem si už opravdu nepamatuji, ale s tou prvotní myšlenkou přišel pravděpodobně sLic, v té době velice úspěchu-lačný hráč.

S eSubou jsi se zúčastnil již několika zahraničních turnajů, jmenujme například dvojnásobnou návštěvu CrossFire PrizeFight Challenge v Nizozemsku nebo Milk.LAN v Paříži. Zároveň jsi na každé z LAN vystupoval buď v roli hráče a nebo v roli organizátora celé výpravy. Jaká pozice ti více vyhovovala a proč?
Naší první výpravu do Holandska na (ještě v roli hráče) jsem si samozřejmě opravdu užil a rád se ve vzpomínkách vracím do těchto svých “herních let”, ale člověk musí umět zhodnotit své možnosti a limity a jak kluci nyní dokazují, neměl jsem na to být naprostou špičkou, i když jsem pro to dělal maximum. Raději jsem proto své místo přenechal talentovanějším a vydal se trošku jiným směrem, a doufám, že se mi teď bude dařit o něco lépe. Pozice “organizátora”, jak jsi to nazval, mi vcelku vyhovuje. Rád poznávám nové lidi ze zahraničí a snažím se pro kluky zařídit maximální pohodlí a splnit jim vše, co jim vidím na očích. Pro ně je důležitá pohoda a možnost maximálně se soustředit na hru a pro mě naopak jejich stoprocentní výkon a dobré výsledky. Nic mě nepotěší víc než jejich dobré umístění.

K hraní Call of Duty jsi se dostal přes Kingpina a Medal of Honor. Co bylo důvodem toho, že jsi tyto dvě hry nakonec opustil?
Kingpina jsem chodil hrát ke kámošovi, co na to měl internet a mašinu, takže o nějakém aktivním hrání se moc mluvit nedá (i když jsem u něj byl skoro každý druhý den). Když jsme s bráchou dostali naše první PC, nainstaloval jsem téměř okamžitě MoH:AA (opět mě k tomu navedl kámoš) a hrál jsem až do té doby, než mě Kursk začal přesvědčovat o tom, že CoD je mnohem lepší. Dlouho jsem odolával, ale nakonec mě zlomil a já zvolil tu lepší cestu.

Proč jsi zůstal u Call of Duty, co tě na této hře tak fascinuje?
Popravdě řečeno, vždy mě fascinovaly spíše hry jako Unreal Tournament a Quake 3/4. Jsou jednoduše o aimu a map controlu. Bavilo mě hrát tyhle duelovky, ale věděl jsem, že už nemám šanci dohnat tehdejší špičku a navíc jsem měl rád CTF a podobné týmové módy, které se tehdy moc nehrály, a tak jsem pokračoval v Call of Duty. Ale abych nebyl na to Call of Duty tak zlý, tak musím říci, že oba díly mě strašně chytly. Líbí se mi na nich ta potřeba spolupráce se spoluhráči, téma druhé světové války, zbraně (hlavně pušky) a obecně celkové zpracování obou dílů, přičemž Call of Duty 2 mám raději.

V momentě, kdy vyšla Call of Duty 2 se řada hráčů nemohla rozhodnout, které hře dát přednost, jestli původnímu Call of Duty a nebo novému dílu a pamětníci jistě vzpomenou na památné několikasetkomentářové flamy. Jak dramatický byl tento přechod u tebe?
Já měl vcelku jasno, Call of Duty 2 mě nadchlo svou hratelností a akčností, navíc se k tomu přidal přechod kompletní špičky celé scény, a tak nebylo co řešit. V Call of Duty 2 jsem si navíc mohl splnit svůj “sen” hrát se snipou, a tak jsem se do toho obul na 110%.

Activision v současné době plánuje uveřejnění nového pokračování Call of Duty na PC. Mnoho lidí si myslí, že pokud by nové díly Call of Duty vycházely takto často za sebou, komunitě hráčů to v mnohém škodí. Jaký máš na to názor ty?
Myslím si, že multiplayer byl u Call of Duty 1 i 2 spíše pouhým doplňkem, a tak se o něj nikdo z vývojářů moc nestaral. Vyšlo minimum patchů, a to komunitu do značné míry brzdí. Připravované Call of Duty 4 pouze využívá úspěšného názvu svých předchůdců, s nám známým “CoDčkem” nebude mít nic společného. Hra se pravděpodobně přiblíží multiplayeru Battlefieldu a ten, jak je mi známo, takový úspěch neslaví. Tak i tak, jeden díl za dva roky nenasvědčuje tomu, že bychom my, komunita utvořená okolo MP této hry, někoho zajímali.

Myslíš si tedy, že vydání Call of Duty 4 ovlivní současnou scénu spíše pozitivně a nebo negativně?
Určitě negativně. Lidi začnou váhat zda-li přejít či zůstat a část scény určitě neodolá a zkusí své štěstí v Call of Duty 4. To logicky oslabí současnou scénu a scénář se dál bude odvíjet od úspěchu nového dílu. Pokud přejde minimum lidí a hra bude propadák, snad se to časem ustálí a s Call of Duty 2 to tolik nehne, ale to je spíše nepravděpodobné. A pokud bude hra dobrá, přejde hodně lidí, scénu to rozdělí a my se budeme moci rozloučit s ustálenými turnaji a dotací sponzorů. Jediné, co nám zbyde, bude naděje, že se podobná komunita časem utvoří i kolem CoD 4.

Za svojí herní kariéru jsi prošel mnoha českými týmy, jako NolS, Skyplace nebo Military Committee. Na které angažmá máš nejlepší vzpomínky a proč?
Pravděpodobně nejlépe se mi vždy hrálo se starou základní sestavou eSuby ve složení PITTBULL, sLic, Kursk a potom ještě s Worthyboyem. To jsou lidi, na které pořád vzpomínám a strašně rád bych si někdy tyhle časy zopakoval. Brali jsme to tehdy hodně vážně a chtěli jsme to někam dotáhnout, ale zároveň jsme si to strašně užívali a myslím si, že jsme měli hodně dobré vztahy.

V současnosti se věnuješ spíše praktickému obstarávání věcí kolem klanu, nepohráváš si ale občas s myšlenkou, že by ses vrátil zpátky jako aktivní hráč?
Přemýšlel jsem o tom a lhal bych, kdybych řekl, že ne. Už na to ale nemám vůbec čas, věnuju většinu svého volného času eSubě po organizační stránce, přítelkyni a škole. Navíc se mi přehřívá počítač a já nevím co s tím. Jediné, o čem bych byl schopen uvažovat, je účast na Invexu, to by se ale musel nejdříve najít někdo, kdo by měl zájem.

Co považuješ za vrchol svojí herní kariéry?
Pravděpodobně 1.místo v Clanbase OpenCupu. Tenkrát to byl ještě tuhý boj a troufám si říct, že se eSuba poprvé pořádně zviditelnila na evropské scéně. Potom bych zhruba na stejnou úroveň postavil 3. místo na Invexu 2006, kde jsme v mixu porazili a potrápili českou špičku a 1.místo na AMD Lannation, tam jsme měli asi nejlepší formu, jakou jsem kdy zažil a ta akce se celá parádně vydařila.

Jak jsi poznal svojí současnou přítelkyni?
Za to, že jsme teď spolu, vděčím převážně jí. Byla opravdu neodbytná a já vcelku dlouho odolával, nechtěl jsem v té době s nikým chodit, protože jsem věděl, že mám jisté povinnosti vůči eSubě a ač bych rád, myslel jsem si, že bych na ní měl málo času. Nakonec mě přesvědčila, že to nějak půjde zkloubit dohromady a tak začla jedna z nejhezčích částí mého života. Ze začátku to vycházelo i časově, ale pak jsem začal cítit, že to bude chtít víc a tak jsem se po velkých rošádách se sestavou rozhodl svou herní “kariéru” ukončit – a tohohle kroku rozhodně nelituju.

Jaký postoj zaujala k tomu, že jsi byl aktivním hráčem předního českého klubu a v současné době se stále hraní věnuješ, byť jako manažer?
Je vcelku tolerantní a já ji na to, že jsem hrál, předem upozornil. Proti tomu, co dělám teď, nenamítá skoro nic, jen mi pořád vyčítá, že moc nespím a občas se některým věcem dost diví.

Co na svojí přítelkyni nejvíce obdivuješ?
Nejvíce? Asi její chuť do života, vytrvalost a schopnost jít si za něčím. A nakonec to, že se mnou vůbec dokáže vydržet.

Jaké máš plány do budoucna?
Momentálně doufám, že mi vyjde moje cesta do Londýna. Pak bych rád konečně odmaturoval a pak…co pak? Nejsem si zatím vůbec jistej například tím, na jakou bych chtěl vysokou školu. To budu řešit asi až o prázdninách nebo začátkem školního roku. Ještě mám čas.

Za několik dnů odlétáš za prací do Londýna, kde jsi byl již před předloni. Jak těžké pro tebe bylo zorientovat se ve městě, které má tolik obyvatel co celá Česká republika dohromady?
Dá se říct, že jsem věděl do čeho jdu a byl jsem téměř na vše připravený. Samozřejmě, teorie a praxe je něco jiného, ale s pomocí sLice, který tou dobou už v Londýně žil přes rok, jsem neměl s ničím žádné větší problémy.

Vracíš se letos do Londýna na stejné místo, kde jsi bydlel a pracoval před dvěma roky? Jak pro tebe bylo těžké v Londýně sehnat práci a ubytování?
Bohužel nevracím. Lidé, se kterými jsem bydlel, jsou už dávno v Kolumbii a sLic se přestěhoval. Co se práce týče, tak si budu muset také shánět novou. Je to stoprocentně ta nejtěžší část tohoto “malého dobrodružství”, protože Londýn je přeplněný lidma, jako jsem já, a všichni se snaží něco si obstarat. Minule jsem měl štěstí a sehnal jsem si práci v jedné restauraci, tak uvidíme jak to dopadne tentokrát.

Jak máš letos naplánovaný pobyt v hlavním městě Velké Británie?
Odlétám toto pondělí (18.6. – pozn. autor) brzy ráno. Přiletím, seženu si ubytování nebo využiju na pár dní azyl u někoho ze známých a budu si shánět práci. Pokud se zadaří, v Londýně zůstanu do 22. července a pak odletím s jednou rodinou na jih Francie a tam zůstanu do začátku září. Pak se na pár dní ještě vrátím do Londýna, trošku si užiju, a pak alou do školy.

Ty umíš francouzsky?
Neumím ani slovo a ten jazyk se učit ani nehodlám. Nemám Francouze od Milk Lan rád, je to banda namyšlenců, co odmítá používat jakýkoliv jiný jazyk. Budu tam naštěstí s jednou anglickou rodinou a s “Frantíkama” se potkám maximálně tak při nákupech.

Kolik si v Londýně za dobu, co tam budeš, zhruba vyděláš? Na čem tvůj výdělek závisí?
Záleží na typu práce a počtu odpracovaných hodin. Když se šetří a člověk je nějak průměrně zaměstaný, dá se vydělat i pár českých průměrných měsíčních platů.

Minulý rok jsi pracoval jako číšník v restauraci. Co ta práce obnášela? Přijímal jsi třeba objednávky od hostů? Jak se lidé tvářili na to, že jsi cizinec?
Ano, přijímal jsem objednávky a míchal drinky (doteď si pamatuju pár speciálních indických zabijáků). Indové si ze mě dělali srandu, protože jsem musel nosit jejich klasický oblek (šéfová si na to dost potrpěla), plus jsem se naučil pár indických frází a ty jsem občas používal. Jinak si tam se mnou o tom nikdo nepovídal, ale asi si mysleli svoje.

Měl jsi v Londýně problémy s tím se dorozumět?
Prvních pár dní, než se člověk rozkouká a hlavně než si zvykne na britský přízvuk, to trošku problém je, pak už to ale bylo úplně v pohodě a dokud jsem nenarazil na huhňajícího černocha, neměl jsem téměř žádné potíže.

Co bys poradil lidem, kteří by také chtěli podniknout podobnou cestu, ale nemají odvahu. Co je důležité vědět, umět či mít, když se odhodláš vyjet naslepo do cizí země?
Prvně je třeba mít našetřeno alespoň 15.000, protože Anglie je nejméně čtyřikrát tak dražší jak Praha a peníze jsou potřeba hlavně v té fázi, ve které hledáte práci. Pokud není odvaha, není co řešit, protože to jistou dávku odhodlání vyžaduje. Je klidně možné, že se za 14 dní vrátíte domů bez peněz a bez práce. Samozřejmě je potřeba umět trošku anglicky (dorozumět se), ale dá se sehnat i práce pro naprosté neználky (např. trhání jahod). No a potom nějaké to info o tom, jak to tam chodí, kde se dá taková práce sehnat atd. Je toho celkem dost.

Jak jsi oblíbený v kolektivu lidí, kteří tě znají? Myslím tím, že většina z nich ví, že působíš aktivně v jednom z nejlepších progamingových týmů v Čechách, jak se staví k tomuto faktu, dávají ti to třeba nějakým způsobem najevo a nebo tě spíš berou jako normálního „smrtelníka“?
Já sám moc nemůžu hodnotit svou “oblíbenost” v kolektivu, ale řekl bych, že to bude takový střed. Nejsem nijak výrazný ani zakřiknutý, dokážu se bavit téměř s kýmkoliv o čemkoliv, ale mám raději ticho a soukromí. Samozřejmě záleží na kolektivu. S partou lidí co znám je to něco jiného než na maturitním plese kámoše kamarádovi kamarádky.

Sleduješ aktivně dění kolem sebe? Myslím tím, máš čas číst noviny, nebo registrovat nějaké důležité zprávy, které proběhnou médii?
Nedá se říct, že aktivně, ale na Novinky.cz projíždím vše, co mě zaujme téměř denně. Noviny nečtu, maximálně ty ranní v metru, a to jen kvůli tomu vtipu na konci, a na televizi nekoukám vůbec.

Tak schválně. Jaký osobně zaujímáš postoj k postavení radarové základny USA na našem území?
Neutrální. Nevadí mi a ani nejsem proti. Dle mého názoru jsme my, lidé, nedostatečně informovaní a nevidíme širší souvislosti. Nemám rád lidi, co si hrajou na chytráky a po přečtení jednoho názoru na internetu hned přebírají postoj autora a přitom nevědí téměř nic okolo. Od toho tu máme (neschopné) politiky, kteří by měli umět rozhodnout o takto choulostivých věcech ve prospěch našeho státu.

Když jsme se bavili před rozhovorem, uvedl jsi, že jsi vyzkoušel už řadu různých sportů. Zaujalo mě, že jsi se věnoval i kickboxu. Jak jsi se k tomuhle sportu dostal?
Ve škole se dala dohromady skupina lidí, která dříve dělala nějaké bojové sporty a společnou řeč jsme našli v kickboxu, pomocí nějž jsme si každý pátek vyhnali z mysli starosti právě uplynulého týdne.

Jak nejlépe strávíš volný čas, nevěnuješ-li se škole nebo eSubě?
Asi s Luckou, ať už je to kdekoliv. Nejradši bych někde relaxoval a odpočíval, ale to nejde úplně pokaždé.

Závěr rozhovoru pochopitelně patří tobě, pokud bys chtěl někomu něco vzkázat, tak máš tu možnost.
Nerad bych na někoho zapomněl, takže bych rád pozdravil a poděkoval všem lidem, kteří se nyní starají o chod eSuby nebo za ní hrají, tobě, jako člověku, co se podílí na rozvoji progamingu u nás, a potom bych rád pozdravil všechny lidi, co mě znají a já znám je.