Co nás čeká tento měsíc na herní scéně?

Měsíc květen. Tento rok je to v podstatě měsíc jedné jediné hry a není tajemstvím, že je to Zaklínač 2. Na trhu se měla objevit i v celosvětovém žebříčku mírně očekávanější hra, ale nebyl by to Duke, aby si do datumu vydání nepřidal nějaký ten měsíc navíc. I přesto však víme, že v tom červnu se již na pultech objeví s nějakou parádičkou a hláškou u úst, my od něj neodtrhneme oči a… Ne! Geralt je v tuto chvíli důležitější, o Dukovi si popovídáme za měsíc. Možná Geralt nemá takové hlášky a takový elán do života, přesto charkter jemu vlastní zahrnuje krev všemožných nestvůr a nehygienické mordování bossů. Pokud jde o závodní hry, Shift 2 se ukázal v plné síle a nyní mu dorazí konkurence v podobě DiRT 3 a o tom, že to bude souboj perfektně zpracovaných titánů, nemůže pochybovat nikdo, jemuž žánr automobilových polosimulací není cizí. Pojďme se ale nejdříve podívat na něco, řekněme, “kostkovatějšího.”

 

 

13. května

Nedá se říct, že ten, kdo hraje videohry na LEGO téma, musí být nutně dětinský, nebo snad malý. Každý ví, že takové hry tu jsou pro odpočinek, kdy si po náročném pracovním dni se svým dítkem zahrajete v co-opu na jednom počítači slavného Harryho Pottera, nebo si projdete kompletní kreslenou ságu Star Wars. Je faktem, že Traveller´s Tales se s těmito tituly doposud zaměřoval na filmové licence a asi tušíte, že ani tato hra nebyla výjimkou a provedla nás všemi čtyřmi filmy série Pirates of the Caribbean v pěkném kostkovaném kabátku, od dob LEGO Batmana notně vylepšeném, a to zcela bez dialogů a nějakých dramatických scén, přičemž TT Games neupřednostňují žádnou platformu a hra poběží pěkně na všech myslitelných. Ostatně jak už to bývá pokaždé.

 

 

Svým způsobem jsou LEGO hry okouzlující a vše dotáhnou k určitému stupni vyspělosti, ze kterého se pak dlouho nic nehne. Nedávno nový level nabrala grafická stránka hry, na hratenosti se však bohužel nic nezměnilo už velmi dlouho. Nebo bohudík? Není na ní asi co vylepšovat. Tu máte desatero kouzel, tu stovky panáčků, za něž je možno dělat obličeje a s tím si budete hrát nečekaně dlouhou dobu, už jen kvůli chytlavosti světa. No a ani tentokrát se nekoná žádná výjimka a LEGO Pirates of Caribbean se ukázal se sutí zábavnosti a hned celým městečkem postaviček, které se většinou liší pouze vizuálně, ovšem každá má určité schopnosti, bez kterých se někdy neobejdete. Některé ale opět budou využity k řešení určitých puzzlů a s krásnou animovanou grafikou, která opět provedla příběhem naprosto beze slov, pouze se všemožnými i nemožnými zvuky, a tu a tam se nám do náhledu postaví výrazy tváří hlavních protagonistů, jimiž jsou kapitán, sličná děva a v předposledním dílu i její Orlando Bloom alá chlapec se strništěm.

 

To, že se nikdo nerozhodl ukázat tyto hry v novém světle je dobře. Kdyby vyšel nějaký editor, každá z vydaných her by šla hezky rychle splácat do sebe, ale žádný z výtvorů by nebyl tak úsměvný, jako ten od TT Games, kteří ví, že když do filmově dramatických scén nahodíte lehký vtípek, nejenže se nic nestane, ale mladí i staří se pobaví a nebude jiného vývojářského týmu, jenž by sklidil úspěch. LEGO hry mají osobní styl, který si ceníme a kdyby někomu přišel nějakým způsobem nepříjemný, ať se vrátí ke Call of Duty. Takovéhle hry jsou určené pro zábavu menších dětí a pro odpočinek těch větších, které týden nevstanou od Counter-Striku a začne se jim zajídat. Pak se kouknou sem… nebo do Brinku.

 

 

13.května

Poslední dobou se hry žánru FPS začaly vydávat v zásadě po třech cestách. Jsou jimi velmi kvalitní multiplayerové, dlouhodobé série, dále podprůměrné, nemastné a dokonce i neslané hry s terči místo hráčů a velmi hloupým AI. No a pak tu máme tu nejvýjimečnější a zároveň nejdůležitější cestu, bez které by se tento žánr nikam neposunul. Asi tušíte, že tyto musí být originální a překvapující. A ano, Brink si na nic nehraje a ukazuje v plné síle něco, co tu ještě nebylo. On totiž překvapuje hned na několika stupních zábavy. Nebudeme dělat, že to je všeobecně neznámé, jsou jimy grafická stránka, volnost prostředí a ještě k tomu zcela výjimečné spojení singleplayerové a multiplayerové části. Pojďme se tomu ale podívat trochu “pod kůži.”

 

 

Pokud nejdříve popřemýšlíme nad grafickými orgiemi, které zde budou probíhat, asi si uvědomíte, že už v tuto chvíli jsme v něčem neobyčejném. Nějak podobně vypadala i hra Borderlands, zde však vše autoři dotáhli k dokonalosti. Už jen vyspělost spojená s prostředím, které se neskládá pouze z písku a příšerek to dokazují. Tohle je totiž ten správný mix, aby se prostředí neokoukalo. Ba právě naopak, pokaždé vás grafika překvapí. Když už jsme u toho, musíme si říct, že k různorodosti určitě pomohou i avataři, kteří se tentokrát mohou vypiplat skoro jako v nechvalně proslulém All Points Bulletin. Tu máte oko, chcete pásku? Není problém. A ještě k tomu jsou všude kolem komixoví svalovci, přesněji Hulci, co si tričko nestačili koupit a jejich kérka okoukaná z Pepka námořníka se neukazuje jen na rameni, ale i na tvářích, pupku a nedivili bychom se, pokud by si ji někdo posadil ještě o něco níže.

 

Na rozdíl od dalších inovativních her tady nikdo nekončí. Jeden přinese RPG prvky a Brink přinesl mírně inovativnější věcičku. Téměř probořil hranice mezi singleplayerem a multiplayerem. V něčem takovém už vás prostě neomezuje. Klidně přijďete do hry, vstupte do singleplayeru, ale už po chvíli vás napadne zmáčknout jediné tlačítko. Ne, takové tlačítko nezpůsobí jaderný výbuch, nýbrž vás přesune během pouhých pár dlouhých vteřin do mutiplayerového klání. Stejná mapa, přičítá se stejné množství bodů, máte stejného avatara. A tím to rozhodně nekončí. Prostě si hra vše zachová, mimo (ne)inteligentních nepřáte. Avšak i v multiplayeru je  kooperace rozhodně na místě, ať už proto, že v singleplayeru jsou všichni tupí jak polena, nebo proto, že bez podpory inteligentních tvorů se stěží obejdete. A pak je tu to poslední. Volnost. A ta je, řekněme slušná. Myslím, že je jen malé procento hráčů neznajících Mirrors Edge a zde se jeho potenciál vyjeví naplno.

 

 

Ve zmíněné hře jsme měli Faith, neměla zbraně, jen skákala všude okolo. A Brink na to jde ze zcela jiného úhlu. Samozřejmě, přeskakujte lavičky, běhejte po střechách, odrážejte se od zábradlí, klidně si zde zkoušejte freeruning, ale to nejdůležitější, proč se to zde vůbec objevilo je, že díky tomuto rychlému způsobu přechodu překážek vám autoři dávají mnoho možností ve vpadnutí nepřátelům do zad. Vůbec vám tu nikdo neříká, ať se posouváte výhradně po vyznačené trase, naopak, čím více se kryjete, tím méně zabijete. No a taky je to parádní akce, jak jinak. Jenže jestli Brink něčím opravdu dokáže uzemnit hráče CoDu, MoHu, či nějakého Battlefieldu, bude to opravdu jen svou inovativní hratelností a tím, že v multiplayeru se jeden bez druhého neobejdete a stále budete trochu postupovat v příběhu a nebudete jenom běhat po mapě. Hra má šanci ještě vyjevit svůj plný potenciál, start se mu ale příliš nepovedl.

 

 

 

17. května

Pokud existuje nějaká hra, ke které máme nějaký citový vztah, musí jí být právě Zaklínač. Už je to nějaký ten den od doby, kdy jste s neuvěřitelným úžasem procházeli dlouhou dobu trvající příběh od polského studia CD Projekt RED. Přesto vám nic a nikdo nemůže z hlavy vytlouct to nejtvrdší sevření stříbrného meče, které jste kdy v životě zažili. Opravdu. Mnoho příběhových RPG má tu poctu být uctíváno všemi okolo, ale pravým králem žánru pro mnohé navždy zůstane právě Zaklínač. Není možné zapomenout na nelineární příběh s koncem na deset způsobů, nelze zapomenout ani na atmosféru, která by se nedala krájet ani keramickým nožem, natož pak na rozhovory, které byly dotažené do posledního slova, či skvělý bojový systém. Možná je to jediná hra, která Polsko vynesla do nadprůměru, ale když už, tak už.

 

Pokud si vzpomínáte, na začátku byla kniha. Sapkowsky s ní dokázal celé Polsko přesvědčit o kvalitách jím vytvořeného světa, který se o chvíli později objevil na obrazovkách, či stránkách komixů. Přesto je nejslavnější výtvor ten, který dolétl na naše obrazovky. I tak Sapkowskému musíme vzdát holt, ať už v nás třímají hráči, nebo literaturou oblažení umělci. Slavný Geralt z Rivie díky němu odstartoval turné po všech kobkách prokleté země, kde zradu, vraždy a intriky není třeba hledat dlouho. Snad je vám jasné, že questy se nemají v úmyslu vlákat do pastí stereotypu. Opět se dočkáme skvělých příběhových, ale zároveň i stejně dlouho vymýšlených vedlejších questů, které si jdou svojí vlastní cestou, a kde zároveň jediný pohled může znamenat smrt jedné z postav. I ten nejmenší čin zvládne ničit celé vesnice a města. Takhle tvrdě autoři vykládají karty na stůl.

 

 

Nenechte se ale zmást. Nikdo tu není užvaněný. Jak je ze hry cítit, autoři se nepřeřekli ani v jediném. Obě cesty vás dovedlou do stejného místa, ale každá vám zároveň předhodila jiný kus masa a cesta, kterou jste si vybrali, závisela na rozhodnutí, které se ukázalo teprve o desítku hodin později. Ovšem Vrahové králů nejsou v názvu zbytečně. Už jen tento dovětek  mírně nastiňuje příběh, který však pro každého hráče půjde jinou cestou. Všichni ale známe Geralta, cesta je trnitá a zasviněná největší lůzou Sapkowského světa. Ten se vyznačuje především velkým důrazem na slovanskou mytologii, povídky a pohádky. Ukazuje nám to, o čem si povídali naši předci, kteří zde v těch krušných dobách žili. Ukáže nám tajemné tvory, ale přesto se pořád drží podlahy fantasy standartu.

 

Velkou proměnou prošel soubojový systém, který je tentokrát dynamičtější, akčnější a zároveň stíhá být i taktičtější. Jistě si pamatujete, že onehdy jste údery shlukovali do všelijakých komb, která už jsou minimálně z části minulostí. Od doby, kdy exitovaly tři styly jsme se posunuli a tentokrát nám je CD Projekt rozdělil hezky na tlačítka. Zatímco levé si zasluhuje rychlý, svižný a o to slabší úder, pravé udeří s obrovskou silou, div že neodhodíte nepřítele i sebe. Už ale nebude stačit jen stát na místě. Při soubojích s většími skupinkami budete muset neustále dělat kotouly do všech světových stran a to ještě doplňovat o náležité krytí, bez kterého nevydržíte ani chviličku. Celkově však stmelování komb platí stále, jen ho využijete víceméně pouze při duelu jeden na jednoho.

 

 

Nenechte se ale zmýlit, že kdybyste podrželi pravé tlačítko, automaticky udělíte komukoliv obrovský damage. Jak už je známo, i nepřátelé mají určité schopnosti, které musíte během boje využít ve svůj prospěch, ať už je to jejich pomalý pohyb, nebo těžkopádný úder, po kterém jsou zcela nekrytí před úderem do holeně. To celé nyní pod krvavým hávem, za který by se nestyděl ani Dead Space. Asi tušíte, že krev nebude jediným “dospěláckým” určením 18+, ale že se tu vystřídají mnohem těžší kalibry, které by si dítě nemuselo úplně dobře vyložit. Tu poodhalená děva, či silné narážky při dialogu, ale autoři se nepřeřekli. Už z atmosféry je hra cítit jak pořádně prohnilý olomoucký syreček, ze kterého by mladší jedinci zemřeli na jediný nádech. Je to přímo určené pro staromilce, taková HC hratelnost se už dlouhou dobu v RPG hrách neobjevila.

 

Není všechno úder, čím je Zaklínač živ. Asi je vám jasné, že na dialozích se zapracovalo také s kudlou u krku. V prvním dílu jste si mohli všimnout, že hra zabírá jedinou postavu. Tento neduh už je pryč. Nás osobně ale musí velmi potěšit profesionální překlad, na který naneštěstí nenavazoval dabing. S tím se však muselo počítat. Jestli ale něco opravdu zkazí prožitek ze hry… ale ne, osud hry je zpečetěn. Snad tušíte, že pouze v dobrém slova smyslu. Vzhledem k tomu, že Mass Effect 3 byl odsunut až na příští rok, máme tu opravdu silného kandidáta na RPG roku. My to Geraltovi přejeme a pevně věříme, že vy také, ze hry je cítit jak perfektní je.

 

 

17. května

Počítačové hry poslední dobou zažívají bronzovou éru. V americe je odstrkují konzole, v Japonsku handledy a pouze naše část kontinentu si udržela jistou zdrženlivost a nevehnala se hned do náruče všem těm technologiím. Pěkně postaru si mačkáme do klávesnice a klikáme myší. Jenže to přináší problémy. A to většího i menšího rázu. Ten největší problém ale bývá opozdilost oproti konzolovým verzím her, které se po světě potulují klidně rok, než se konečně někdo rozhodne trošku pozměnit ovládání, aby hra fungovala i na osobních počítačích. Kdy jsou zlaté časy, kdy si na totéž stěžovali konzolisté? Teď už máme Zaklínače 2 a to už pomalu můžeme ve výčtu konzolových opozdilců končit. A Fable III?

 

 

Nenachytali jsme vás na špačkách, určitě víte, že jsme bohužel opět až ti druzí. Pokud to nevadí, hnedka dodáme, že s gamepadem to je o moc větší zábava a že se autorům ovládání docela nepovedlo, minimálně pro klávesnici a myš, zcela dotáhnout, což je škoda. Koneckonců minulý díl nás minul úplně, tudíž musíme být rádi alespoň za tohle soustíčko, které si celosvětově hráči vskutku oblíbili, i když bere principy a drtí je na padrť. Jestli se vám někdy v RPG hře stalo, že jste se starali o managment města, jeho výstavbu a hráli si na krále, pravděpodobně si pletete žánr. Zde se po velmi hezké RPG pozitivní půlce vydáme do světa tam za branou, kde vám poddaní platí daně a vy jim za to zkrášlujete obydlí.

 

Jakmile trochu pocítíte závan krásné, kouzelné grafiky, mírně dětinských dialogů a komixových postav, určitě tomu podlehnete. Navíc se to tak krásně vtírá, že si můžete sbalit nejbližší dívčinu, zadělat si na dítko, usadit se a po zbytek hry vesele hospodařit s několika questy, které budou neustále k dispozici. Přesně tak bychom si dokázali představit sociální MMO, vždyť i tady máte na výběr desítky druhů oblečení a nikdo vás nenutí na sobě táhnout brnění ze šedého železa. Snad už se ani nemusí zmiňovat rozsáhlý svět s řadou potvor, která vás… nezabijí.

 

 

Přesto si nikdo nestěžuje na dětskou obtížnost a grafiku jako z obrázků pana Lady, tedy s řadou vesnických baculek a statných kovářů. Hra vám dovolí téměř vše a po pomalejším rozjezdu se určitě bude na co dívat. Jestli se více vyžijeme v RPG, nebo managmentské části, to se dozvíme za týden. Tento měsíc má hra rozhodně velkou konkurenci, kterou asi v atmosféře nepřekoná, přesto po vynechaném druhém dílu opět zažijeme pocit blaha, který nám přinesl už první Fable. Až se vydáte do tohoto dobrodružství s věrným rekem při noze, dlouhou dobu oka nezamhouříte, aby vás náhodou virtuální (i ta kapku reálnější) manželka nepodváděla se sousedem lazebníkem.

 

 

20. května

Rockstar dělá perfektní hry a o tom nelze spekulovat. Minulý rok se Red Dead Redemption ověsilo spoustou cen a ocenění, která dokonale završila ta, kdy hra byla označena jako vůbec nejlepší hrou roku. O měsíce zpět to zase byl velmi úspěšné GTA IV. a tím výčet rozhodně nekončí. Bohužel posledních pár chvil své hry zaměřuje čistě na konzole a nejsou ochotni ani po půl roce dokončit PC port. Tyto hry můžeme konzolistům bez obav závidět a politování také není nemístné. I další titul vyjde čistě pro velké konzole. A z prvních gameplay videí, záběrů a vůbec z informací, jenž se nám dostaly do rukou víme, že hráči na PC mohou už nyní zaplakat, protože zhruba takhle měla vypadat Mafia II, jen za druhou stranu karty.

 

 

Narozdíl od Mafie se zda tedy dostaneme k policii a do rukou nám vpadne příjemný chlápek, který v policii zatím nestrávil příliš času. Přesto se s naším ovládání dokáže velmi rychle vzpamatovat a stát se důležitou osobností na poli Los Angeles, kde se hra již podle názvu bude odehrávat. I druhá část jména nám v mnohém napoví, protože staré kriminalistické “noirovky” jsou pro určitou generaci nezapomenutelné. Pokud nepatříte mezi hráče tímto žánrem knih políbené, nemusíte si hned jít koupit knihu, protože stačí, že se vám dostane perfektní adventury bez malicherností k tomu.

 

Abychom to hned nezacvakli, šedé buňky budou pracovat non-stop, ale když už si vyberou dovolenou, zamíříte do akční části hry, která v dosavadním pohledu vypadá téměř identicky jako ta ve zmíněné Mafii 2. Jednou z nejdůležitějších “featurek” L.A. Noire bude bezesporu způsob vyšetřování, kterým strávíte perné chvilky a rozhodně se budete muset dlouhé chvilky zamýšlet a vkrádat se do situace pachatele. Někdy se vám do rukou dostane prostě jen mrtvý chlápek a místo, kde bylo tělo nalezeno. Při dalším případu se už ale vydáte čistě na hledání důkazních materiálů, ke kterému pomůže výslech podezřelých. Zde našla uplatnění zcela revoluční technologie, jenž nasnímala oči, pohyby koutků úst a nosu v nesmírných detailech a podobným způsobem je převede i na televizní obrazovky. Díky tomu se budete snažit rozhovory vést podle toho, zda z tiků očí a dýchání rozpoznáte lhaní, či ne.

 

 

Není ale tajemstvím, že se L.A. Noire vydá i na cestu příběhovou. Velmi dobře vypadá systém náhodných setkání. Jak si tak budete procházet městem, rozmýšlet se nad situací, chystat lsti a podobné mozkové skopičiny, tu a tam z temné uličky vyběhne partička zlodějíčků, nebo naleznete mrtvolu na cestě. V tu chvíli začne možná pulzovat adrenalin a rozběhnete se vstříc vyšší pozici, pokud okamžitě a bez námahy odhalíte pachatele. Pak si ho zmáčknete ve výslechové místnosti a máte vyhráno. Hra vyskočí s mnohým a máme tušení, že se to studiu povede. Pak teprve někteří z nás srdceryvně zapláčou nad chybějícím PC portem.

 

 

20. května

Jsou série, které mají v zádech miliony prodaných kusů a stále jim to nestačí, jsou hry, které mají v zádech úctyhodnou dávku dílů a také jim to nestačí, jenže MX vs. ATV spojuje obě zmíněné dohromady. Více než 10 milionů prodaných kopií musí něco znamenat a pro tuto konzolovou sérii to platí dvojnásob. Existuje řada kvalitních závodních her. Občas mezi ně vklouznou simulace, ale trend se drží u arkádovek se skvělou a chytlavou hratelností, jakou si už tato série vypěstovala dostatečně vysoko. Dokonce tak vysoko, že s novým dílem se THQ nechystá znovu začít s auty místo pořádných off-roadových závodů s motorkami, prostě jen vše dotáhne k působivému výsledku.

 

 

Většina z matiček, na které má studio zálusk jsou zakrslé drobečky, o které nikdo nestojí, ale jak už nám plno sérií dokázalo, i detaily dělají divy. Jestli to tentokrát bude vracení času o několik sekund zpět, nebo nová fyzika použitá na tvarování krajiny, pro otrlé hráče série to bude jako dávka adrenalinu, která jim rozproudí krev v žilách a po velmi dlouhé době zatleskají. Samozřejmě se může stát, že se to nepovede, ale my bychom na to nesázeli. Z dostupných informací je asi nejdůležitější, že tentokrát se naše motorky vydají opět na off-roadové tratě, kde se pokusí zajet několik koleček. Je jasné, že tratí bude hromada, ale i že nebudou rozsáhlé jako Sahara, nýbrž oproti obrovského komplexu pouští spíše jako hřiště v Sazka aréně. Také je nutno zmínit, že si zahrajeme v obvyklých módech, které čítají obyčejné závody, i ještě obyčejnější tratě, na kterých se budete snažit nahonit co nejvíce bodů. Tím výčet nekončí, ale odkopněme rutinu a pojďme na to, co se opravdu změnilo.

 

Snad nejdůležitější a zároveň nejzajímavější změnou bude systém placení. Hra se vám v podstatě nabídne jako holé dítko a jak si budete dále platit, postupně se dostanete ke kouskům, které si jen vyberete. Ať už nakoupíte obleky, vozidla, tratě, nic nebude stát mnoho a už vzhledem k původní ceně hry se nedá mluvit o DLC, která vás chtějí vyžrat. Také vám hra řekne, ať si pěkně pošupajdíte do koutečku a pokoušíte se nahnat co nejlepší čas a porazit své kamarády. Stejně, jako to zakusilo mnoho lidí na osobních počítačích se Steamem, i zde si otevřete menu a jakmile zjistíte, že Jarda vyhrává nějakou z vašich oblíbených tratí o dvě sekundy, koupíte ji a hurá natřít mu to v plné zbroji. Samozřejmě se vám nedostane nedodělávka, ale plnohodnotný titul, který poznáte už podle vylepšeného enginu. Opět se podíváte do arkády jak řemen, tudíž vlastně bude jedině dobře několik drobností v upravování samotného chování (nejen) motorek v závodě.

 

 

Aby se někdo neusekl, engine to nyní bude trochu lépe zvládat i s fyzikou. Nic nového pod sluncem, ale rýhy, ďolíčky po popadaných hráčích a podobné nerovnosti na trati jsou plně na místě. Padat se bude. A hodně. A to ať už pod náporem AI, od kterého sice nečekáme zázraky, ale i tak mu jistým smyslem věříme, nebo obyčejných živých hráčů. THQ se nechalo slyšet, že chce upoutat staré HC hráče, ale zároveň se podívat do očí novým teoretickým penízkům, ze kterých by šlo vytřást co nejvíce, a proto dodají kapku odlehčenější hru. Ovšem nedá se říct, že by se chystala revoluce žánru, jen taková malá evoluce série. Pokud vlastníte konzoli Xbox360, nebo PS3 a máte rádi offroado-arkádové závody, určitě se při koupi neuhmátnete.

 

23. května

Codemastres mají za sebou jednu velmi úspěšnou sérii, která tento měsíc naroste o  nový, již třetí díl. Jelikož je série již vcelku známá a lidmi oslavovaná, chystá se pouze příjemná řada lehkých změn, kde nikdo nemá v úmyslu sázet na zcela nejistou kartu. Navíc nám zemřel slavný Colin, představitel prvních dvou dílů, a proto se musíme rozloučit s jeho jménem v názvu. Památka se uctívá různými způsoby a vývojáři se rozhodli jít právě touto cestou. Nic se s tím ovšem nemění, opět se nám dostane jediných pořádných rallye závodů, které neminou PC. Codemasters dokonce poskytnuli informaci, že hra byla vyvíjena primárně právě pro tuto platformu, což v současné době může jedině potěšit.

 

 

To ovšem neznamená, že klávesnice bude naším nejlepším přítelem a opět si pořádně zahrajeme především s volantem. Jako předchozí díly série nám do garáže zaparkuje pořádná řádka kvalitních liencovaných aut, perfektní multiplayer vedený přes Stem, či GfW Live až pro osm hřáčů a samozřejmě vymazlená hratelnost, kvůli které si autoři pravděpodobně chodili zajezdit na opravdové tratě, aby zapůsobili s jízdou. I okolí má ale zcela nový kabátek, ve kterém tentokrát budou gumy vyjíždět otisky do sněhu, či do kaluží. Celkově se však cesty, po kterých budeme četné závody jezdit, spíše zalesknou při hře světel a stínů a zároveň se hra představí s autory opěvovanou fyzikou.

 

Také nám nakyne o velmi gurmánský mód Gymkhana, působící na adrenalin nečekanou velikostí skoků, jízdou po dvouch kolech, driftování a dalších akčních kousků. Tento mód by vás měl zanést na motoristická hřišťátka s bagry, úzkými cestičkami s nájezdy a dlouhé skokánky, to vše navíc okořeněné o kýbly na driftování. Jestli je něco, čím se Codemasters opravdu mohou pochlubit, asi to bude právě tento mód. Ani tento rok nechybí implentovaný flashback, pomáhající hráči v případě srážky vrátit čas o nějaké ty sekundy zpět. Čím dříve série vybočovala už dnes používá každá druhá závodní hra, takže se studio vytáhlo především se zmíněným nevšedním módem, jenž ale nebude jediný z podobných.

 

 

Tato série se tedy může těšit na další, doufejme že i skvělý třetí díl, který si nebere servítky a vše si udělal podle svého. Žádné trendy, prostě dobrá hratelnost s nutností odvykací náplasti a nějakou terapií k tomu. Mnoho liencovaných aut a tratí, představitel Ken Block a ještě něco k tomu. Co odešel Colin, nic velkého se nechystalo a pouze byla doplněna již tak skvělá hratelnost. I na závodní hře se bohužel dá zkazit mnohé, o čemž však v případě veteránů z Codemasters ani nepřemýšlíme. DiRT 3 by měl přispěchat s otevřenou náručí již 24. května.

 

Tento měsíc je pro PC měsícem Zaklínače, který (naštěstí) nevyjde v současné době pro konzole a ti si tak mohou trochu popřemýšlet při hraní L.A. Noire. Obě strany mají proč si závidět, neboť se vytasí s kandidáty na hry roku. Do třetice všeho dobrého pak určitě zapůsobí závodní DiRT 3. Čas s nimi strávený ale uplyne velmi rychle a na příští měsíc se chystá snad král nejvyšší. Duke Nukem Forever doplněný o Alenku z říše divů a tyto dva dobře vypadající, a v případě jedné velmi dlouho se vytvářející, rozhodně vytasí své kolty v tuto chvíli položené překvapivě nízko. A jako rozhodčí to ještě zkusí urovnat elektricky nabitý inFamous 2.