Zaklínač 2: Vrahové králů

Je to už dlouhé čtyři roky, kdy jsme se prvně mohli ujmout temného hrdiny Geralta a zažít společně s ním příběh, který volně navazoval na předchozí knížky polského spisovatele Andreje Sapkowskeho. Výlet do Temerie byl velmi úspěšný, o čemž svědčí i hodnocení na našem portále (recenze – 92%) a tak početná komunita čekala na příchod druhého dílu jako na smilování. Druhého dílu jsme se konečně dočkali, stojí za ním opět vývojáři z polského CD Projekt RED, má podtitul Vrahové králů a v dnešní recenzi se na něj podrobně podíváme.

Příběh druhého dílu navazuje na ten první a Geralta v něm nalezneme, kterak se účastní dobývání hradu La Valleta po boku krále Foltesta, kterému dělá pomocníka a ochránce poté, co mu zachránil život na konci prvního dílu. I přes Geraltovu ochranu je král zabit a právě náš zaklínač se stává hlavním podezřelým a je uvržen do vězení, kde čeká na soud a trest. Naštěstí se ale najde dobrá duše, která věří v Geraltovu nevinu, pomůže mu utéct z vězení a umožní mu, aby našel pravého viníka a odkryl politické intriky, které pronikají celou zemí. Výhodou pro vžití do příběhu je samozřejmě aktivní hraní prvního dílu, ale není to zcela nutné, protože Geralt se stále rozpomíná na události, které se staly předtím, než byl oživen, což znamená, že uvede zhruba do děje také vás. Podstatnou výhodou ale je, pokud máte uchovány savy, protože druhý díl je umí přijmout a vy si tak kromě své předchozí postavy můžete přinést také nějaké získané předměty. Příběh hry je rozdělen na úvodní prolog, dále tři hlavní kapitoly a uzavřen epilogem, který samozřejmě nechává otevřená dvířka pro další díl.

Postup hrou je zajišťován hlavní dějovou linkou, která na sebe navazuje různé zajímavé úkoly a také vás nutí si tu a tam vybrat, kterým směrem se budete ubírat. Již první Zaklínač byl velmi chválen pro svou variabilitu při různých volbách a druhý díl na tom není vůbec hůře. Skrze hru vás čeká celá řada rozhodnutí, které nejen ovlivní některé rozhovory nebo setkání s postavami, ale dokonce vás navedou na zcela jinou dějovou linku, která může vyústit až ve zcela jiné řešení problému a dokonce vás dovede k několika různým koncům. Celý děj je totiž spletitou sítí politických intrik a tahanic, přičemž ovlivnění každé z nich může řešení posunout zcela jinam.  Trochu v pozadí zůstaly doplňkové boční úkoly, kterých není tolik, jako nabízí některé obdobné hry, ale díky tomu je každý trochu jiný a neztrácejí šťávu ani ke konci hry.

Zaklínač 2 je v první řadě samozřejmě RPG a rolí ve hře naleznete více než dost. Postavy, které svět obývají, jsou velmi pěkně propracovány a chovají se tak, jak bychom od nich čekali. Ve dne je tedy najdete na jiných místech, než v noci, plní své každodenní úkoly a hlavně řada z nich vám je ochotna prozradit zajímavé informace. Ač herních lokací není až tolik, vždy jsou situovány do historického pozadí, do kterého je hra zasazena, postavy se chovají dobově a vše odpovídá středověku spojenému s trochu té magie. Najdeme tu obyčejné chudé obyvatele, jejichž jediná starost je zajistit obživu pro svou rodinu, dále šlechtu, které jde jen o peníze a neustále hledá způsoby, jak je dostat z těch obyčejných a v neposlední řadě tu najdeme trpaslíky a elfy, kteří jsou tak trochu na okraji společnosti a jsou vystaveni rasové nenávisti ze strany některých skupin lidí.

Na své cestě narazíte na řadu klíčových postav, které jsou většinou zcela jasně odlišeny od ostatních a se kterými si můžete moc pěkně popovídat. Pro rozhovory byl upraven stávající systém, který se nyní více podobá například Mass Effectu a umožňuje vám vybrat si některou frázi, kterou poté Geralt v rozhovoru rozvede na detailnější dialog. Na rozdíl od Mass Effectu se zde nestávalo, že by finální hrdinova odpověď neodpovídala zvolené variantě a většinou tedy dopředu odhadnete, jaká reakce bude. Fráze jsou navíc označeny symboly, které jasně ukazují, která odpověď je více přemlouvací, která je vyhrožovací, případně občas můžete také využít znamení, kterým diskutujícího donutíte něco udělat, nebo říct. České hráče může potěšit kompletní překlad do českého jazyka, který se ale tentokráte omezil pouze na texty a dabing zůstal pouze v originální polštině, případně v angličtině.

Další podstatnou částí RPG jsou souboje, které vypadaly moc pěkně již v prvním díle, ale druhý je ještě dotahuje. Geralt má opět k dispozici jeden velký ocelový meč na běžné nepřátele a k tomu jeden menší, stříbrný, určený na magické potvory. Novinkou je, že na začátku souboje Geralt automaticky vybere potřebný meč, takže většinou odpadá nutnost přehazovat ihned na meč druhý. Aby toho nebylo málo, může si ještě do kapes nacpat různé házecí nože, petardy a různé druhy pastí, které umí každý správný zaklínač vyrábět. Souboje jsou opět dynamickou kombinací používání silných, ale pomalých a slabých, ale rychlých útoků, které je třeba prokládat používáním magických znamení a případnými obranými úskoky a postoji. Pohyb postav při soubojích vypadá velmi efektně i ve větších vřavách, kde ale narážíme na jeden z problémů, kterých ve hře není mnoho. Hře totiž chybí kurzor a tak vám automaticky vybírá nejbližšího soupeře, na kterého Geralt zaútočí. Často se vám tak ve vřavě stane, že nezaútočíte na toho soupeře, na kterého chcete, a boj se změní v poskakování hlavního hrdiny mezi jednotlivými nepřáteli, i když ve výsledku to tolik nevadí a boj vypadá velmi dynamicky.

Pokud se ale bojů nechcete zúčastnit, můžete se řadě z nich vyhnout a někdy je to dokonce vyžadováno v rámci plnění úkoly. Tyto stealth části hry ale nejsou moc povedené, protože čím více je v bojích Geraltova živelnost a rychlost jedině ku prospěchu věci, tím méně je pak vhodná k plížení skrze křoviny za zády nepřátel. Ve většině případů se tak bojům nevyhnete a především na konci každé kapitoly narazíte na nějakého ultimátního bosáka, kterého musíte porazit nejen šikovným používáním bojových schopností, ale také zapojením mozku a chytrosti. Všechny souboje jsou navíc nadprůměrně náročné i na nízké obtížnosti a ke každému je třeba přistupovat s rozmyslem. Pokud se vám povede během boje naplnit ukazatel adrenalinu, můžete využít některé z otevřených komb, které zaútočí na nepřítele znatelnější silou a dorazit jej za pomoci některé z fatalitek, kterých hra nabízí pěknou řádku.

Když už jsme nakousli magii, podíváme se, jaké schopnosti si Geralt může osvojit. V prvé řadě jsou zde právě znamení. Těch je celá řádka a většinou slouží pro podporu boje, než samotné bojování. Pomocí znamení tak můžete nepřítele omráčit, zapálit nebo obrátit navzájem proti sobě. Proti některým protivníkům je využití znamení zcela zásadní a jak jsme psali, především u soubojů s bosy je jejich využití nezbytné. Dále může Geralt sbírat různé květinky a vytvářet z nich masti a lektvary, které použijete pro léčení, vylepšování svých, nebo pro získání zcela nových schopností. Ostatně alchymie je jedna z větví, do kterých můžete v rámci stromů schopností investovat. Ten je rozdělen na čtyři stromky – obecné schopnosti, zmíněná alchymie, šerm a znamení. Nikdy se vám nepovede vybrat si všechny, ale do konce hry si dokážete hlavního hrdinu přizpůsobit k obrazu svému.

Předchozí odstavce ale zdaleka nedokázaly pokrýt vše, co vám hraní Zaklínače umožňuje. Úkoly jsou často doplněny o řadu miniher jako je odklízení mrtvol, sledování krvavých stop a stopování nepřátel, nebo unášení nepohodlných osob a pokud se přeci jen začnete nudit, můžete v knajpě vyzvat některého ze štamgastů na souboj v páce, hrát v kostky a účastnit se dalších zábavných aktivit. V souvislosti s minihrami by možná ještě stálo za to zmínit občas se vyskytující quick-time události, které vyžadují rychlé zmáčknutí odpovídajícího tlačítka, nebo sekvence tlačítek. Krom soubojů se s nimi setkáte také v rozhovorech, kdy je reakce na zobrazované tlačítko doslova otázkou života a smrti a pokud se vám nepovede v čas zareagovat, budete muset loadovat a zkoušet štěstí znovu. Naštěstí i obtížnost těchto klikacích momentů se dá nastavit skrze volbu obtížnosti, a pokud tedy budete mít s některou událostí problém, můžete si ji usnadnit.

I po grafické stránce patří Zaklínač 2 k tomu nejlepšímu, na co můžeme ve hrách narazit. Perfektně vymodelované postavy a pohyby jak hlavního hrdiny, tak ostatních účastníků jsme již chválili. Vše doplňují dobově vyvedená města a ostatní lokace, kde je skutečně na co koukat. Například přítelkyně hlavního hrdiny Triss je tak sugestivně provedena v celé své nahotě, že se dokonce dostala jako první digitální postava na obálku polské mutace časopisu Playboy. Vše samozřejmě podkresluje odpovídající dobová hudba plná louten, brnkání a chytlavých rytmů. Ruku v ruce s vyvedenou grafikou jdou hardwarové nároky, které ale nejsou tak brutální jak se z počátku mohlo zdát. Na testovací sestavě Intel Core i5, 4Gb ram, GeForce 8800GT s Windows 7, která už nepatří mezi nejmodernější, se hra dala hrát na střední detaily v rozlišení 1280*1024 tak, že se fps stabilně držely kolem hodnoty 30. Při autodetekci hra dokonce nabízela vysoké nastavení detailů, ale při něm už hra nebyla hratelná. Navíc by v těchto dnech měl vyjít první patch, který grafiku ještě více optimalizuje a krom toho umožní ještě různé další volby a nastavení, především směrem k ovládání hry. Ke grafickému enginu směřuje jen jedna výtka a to je znovu absence kurzoru jinde, než v inventáři. Občas je tak problém s trefením předmětu, který chcete použít a občas se i stalo, že místo sebrání louče Geralt vylezl na stěnu.

Poznámka: Více obrázků najdete v galerii po rozklepnutí kteréhokoliv obrázku v článku

Geralt se nám vrátil po čtyřech letech ve skvělé formě, s propracovaným příběhem, postavami, se kterými je radost se bavit a hlavně maximální zábavností, která se vyrovná i hrám od Bioware a možná je dokonce předčí. Vše doplňuje skvělá grafická a zvuková prezentace a minimum chyb, které svědčí o tom, že polský CD Projekt si na hře dal skutečně záležet. Už nyní se těšíme na další díl, který slibuje opravdu epický rozvoj událostí, na které ve hře narazíte (což je tedy naše spekulace). Zaklínač 2 si od nás zaslouží hodnocení 90% a maximální doporučení!