Yonder: The Cloud Catcher Chronicles je titul s tak trochu dlouhým názvem, který vyvíjí nové studio Prideful Sloth. V podstatě jde jen o tři vývojáře, kteří však dle vlastních slov mají bohaté zkušenosti s vývojem. Označují se tak přímo za veterány. Titul vydali pro Windows a PlayStation 4.
Ještě než odvážně naběhneme do neznámých končin, je třeba vytvořit si vlastní postavu. Možnosti výběru jsou dosti skromné, avšak je to samozřejmě pořád lepší, než kdyby nebyly vůbec žádné. Zvolíme si pohlaví, barvu kůže, vlasů i očí. Pak už si lze vybrat jen stavbu postavy a tím jsme naše možnosti zcela vyčerpali. A tak nezbývá, než se naplno vrhnout do dobrodružství.
Představme si příběh. Ten začíná vyprávět naše matka. Dle ní jsme byli v ohrožení a tak nás poslala na bájný ostrov, který však trpí řadou problémů. Vlastně ani ne tak samotný ostrov, jako spíše jeho obyvatelé. Vlastně to tu vypadá jako po řádění několika tornád. Pěkná řádka domů, mostů a dalších stavení je totiž rozsekaná na třísky. Přesto jsou okolo postávající ve vyloženě dobré náladě a rádi nás požádají o pomoc. Kromě těchto bočních úkolů však samozřejmě můžeme plnit také cíle příběhové linie. Ta nás postupně zavádí do dalších částí ostrovů, takže se v podstatě podíváme úplně všude.
Bez ohledu na to, který úkol právě plníme, nám cestu spolehlivě ukáže magický kompas. Stačí jej vytáhnout, vytasit nad hlavu a vzdušná čára nás okamžitě spojí s hledaným cílem. Zatímco máme kompas vytažený, mezi questy lze listovat a čára v reálném čase mění svou pozici. Kompas však není potřeba příliš často. Na ostrově se totiž dá poměrně dobře vyznat a to musím přiznat svůj nepříliš dobrý orientační smysl.
Nebyl by to ale Yonder, kdyby ve hře nebyla přítomna byť menší dávka prastaré magie. Jakmile nás loď vysadí na ostrově, ihned se nám zjeví neznámá bytost Aaerie, která se představí jako strážce zdejšího území. Po dalších dvou minutách už na ostrově potkáváme další zajímavé stvoření. Lumie je malý létající tvor, který nás prosí, aby nás mohl doprovázet. Samozřejmě souhlasíme a společně putujeme dál. Speciální schopnosti Lumie využijeme především v boji proti podivnému dýmu, který se drží na některých místech, jakoby byly prokleté. Pokud máme trochu speciálního materiálu, Lumie jej dokáže využít k trvalému prolomení kletby, takže se dané místo zcela očistí.
Pokud má tenhle titul nějakou silnou stránku, pak je to rozhodně prostředí. Právě zdejší ostrov totiž skrývá slušné množství opravdu zajímavých lokalit. Tak zajímavých, že si hráč užije pouhopouhé objevování nových míst a procházení se po nich. Ostrov přitom není zase tak malý a tak neomrzí zase tak brzo. Užijeme si krásných výhledů na okolí, nádherných luk i nablýskaných hladin jezírek či moře. Různorodá místa ale nejsou vytvořena pouze přírodou. I zdejší obyvatelé se přičinili a vytvořili krásné domečky. A protože mají výtečný vkus, nepřijdeme ani o krásně ozdobené objekty. Člověk se tak může procházet po ostrově a relaxovat. Kreslená grafika hraje všemi barvami a kvalitně udělaná je také hudba. Audiovizuálně se tak hra má čím chlubit. Suše vypadají jen rozhovory, kdy nikdo nemluví a za ticha je třeba číst bubliny s textem.
Yonder lze celkově chápat jako oddechovku. Zdejší úkoly jsou totiž vyloženě triviální a zřejmě jsou určené pro mladší publikum. Například máme za úkol opravit farmu, poté zase postavit most. K tomu je mimo jiné zapotřebí materiál – dřevo. To získáme jednoduše tak, že přijdeme k nejbližšímu stromu, třikrát sekneme sekyrou a je vystaráno. Dřevo stačí posbírat a hurá k mostu (či farmě), kde jediným kliknutím vše postavíme (opravíme) a úkol tak splníme. Obdobným způsobem posbíráme kamení, jen s tím rozdílem, že využijeme jiný nástroj. Možná je to jen mým věkem (25 let), ale zadané úkoly mi přišly tak jednoduché, až mě vyloženě nudily. Stačilo jen někam zaběhnout, kliknout a tím se vše splní. Nejzábavnější z prvních úkolů bylo chytání ryb. Zadání spočívá v tom chytit co nejvíce ryb ve vymezeném čase. Pak starší rybář oznámí, že jsme soutěž vyhráli, ačkoliv v okolí žádný jiný soutěžící není. Že by měl mistr rybář halucinace? Chytání probíhá tak, že jakmile ryba polapí návnadu, kroutí sebou a hra nám ukazuje šipky, které musíme držet. Pokud šipky stíháme, rybu nakonec polapíme. Pokud ne, ryba nám unikne.
Milovníci zvířat si zajisté užijí možnost starat se o vlastní farmu. Tu dostaneme darem za opravu jedné zchátralé barabizny. Pak už nezbývá než spustit systém stavění, kdy náš pozemek snímá kamera shora a my umisťujeme jednotlivé objekty. Tak například postavíme stáj, kam vzápětí umístíme nějaké to zvíře. To si však nejdříve musíme sehnat. Stačí si nějaké vybrat v okolí, dát mu něco dobrého a zatímco co nás následuje s vidinou dalšího pamlsku, dojdeme pomalu až na farmu. Pak se nás hra automaticky zeptá, zda ono zvíře chceme ustájit. Sice bude potřebovat jídlo a další údržbu, avšak odmění se nám třeba čerstvým mlékem. Aby toho nebylo málo, farmu někdo musí mít na starosti. Najmeme si tedy farmáře, který na oplátku vyžaduje ne peníze, ale jídlo. Hodně jídla.
Celkově však lze posbírat mnohem více druhů itemů. Ten, který nelze získat přímo, si hezky na koleni vycraftíme. Pokud si chytíme čerstvou rybu a k dispozici budeme mít také uhlí, během vteřiny tu máme rybu opečenou. A ta má mnohem vyšší hodnotu! Finanční hodnotu. Ano, i zde lze libovolné zboží prodat či naopak koupit. Sám jsem zpočátku nevěděl, odkud brát uhlí a tak jsem jednoduše nachytal více ryb a ty vyměnil. Sem tam narazíme na bednu, kterou lze rozbít a získat tak něco nového. Místy jsou k dispozici dokonce i truhly.
Yonder: The Cloud Catcher Chronicles bych doporučil buďto mladším hráčům (pod 13 let) nebo někomu, kdo sní o exploraci překrásného světa. Nic víc od hry však bohužel očekávat nelze. Úkoly jsou směšně jednoduché, příběh ucházející a činnosti vyloženě stereotypní. Nebýt vizuální přitažlivosti, hra by zcela určitě pohořela. Takto ji však hodnotíme na 65%. Pokud jste však mladší třinácti let, k hodnocení si připočtěte ještě 10% navíc.
