Xcom: Enemy Unknown

Pokud patříte aspoň trochu k herním pamětníkům, určitě si pamatujete skvělou strategickou hru UFO: Enemy Unknown (na americkém trhu pojmenovaná Xcom: UFO defence). V ní jste měli zabránit „šmejdu z vesmíru”, aby otravoval pozemské obyvatele a pomocí základen po planetě zemi, bojových letadel a výsadkových jednotek reguloval jejich počet. Od vydání UFO už uplynula hezká řádka let (přesně téměř 20) a za tu dobu tu byla spousta pokusů, jak starý koncept vytěžit a oživit. Našly se i dobré hry, ale zase neměly s původním konceptem až tolik společného a tak fanoušci marně čekali až do letošního roku, kdy konečně vyšla hra z dílny Firaxis, nazvaná kombinovaným názvem Xcom: Enemy Uknown.

V hlavní roli hry se postavíte do čela tajné mezinárodní organizace X-com, která hlídá zemi před čím dál horšími návštěvami z vesmíru. Ty už nejsou tajné, ale ohrožují i běžnou veřejnost, po planetě se šíří čím dál větší panika a tak je třeba jednat, protože jednotlivé státy vaší organizaci nehodlají podporovat jen tak. Prvním krokem je tak umístění vaší základny do některé z nabízených lokalit. Je to v podstatě jedno a záleží jen na vašich sympatiích k dané lokalitě. Hlavním základem pro vaše fungování je dostatek zdrojů, které plynou právě z příspěvků jednotlivých členských států, těch je z počátku plná obrazovka, ale pokud se vám přestane dařit a nebude bránit útokům, některé se od vás mohou distancovat a nedostanete od nich ani korunu, vlastně dolar. Způsobů, jak si státy naklonit, je několik, ale jako první je to umisťování hlídacích satelitů na oběžnou dráhu nad určitou oblast. Tím se sníží v dané lokalitě panika a také by mělo být možné snadněji detekovat nepřátelské lodě.

Poté co umístíte satelit do některého z nabízených míst na velkém digitálním globusu a povede se vám zachytit první nepřátelský signál, vyrazíte na misi s partou vojáků. Po ekonomické stránce hry je to tedy druhá, bojová. Jakmile dorazíte letadlem do místa výsadku a vojáci se rozmístí, je třeba postupovat směrem ke splnění cíle mise.  Vzhledem k tomu, že se jedná o tahovou strategii, postupujete krok za krokem a využíváte k tomu nabízené schopnosti svých vojáků. Těch je celkem čtveřice tříd. Na výběr máte těžkého vojáka, útočníka, podporu, ostřelovače, každý s určitými vlastnostmi. Nicméně obecně platí, že každý voják může v rámci kola vykonat několik činností – kus popojít + zaútočit, popojít dvakrát anebo jednou zaútočit. Nepochopitelně chybí možnost zaútočit a poté popojít zpět do krytu, která by byla logicky hodně používaná. K tomu se ještě občas hodí speciální akce jako je připravení na protiútok v soupeřově tahu (ta je hojně využitelná), zvýšení vlastní obrany pro následující kolo a dobíjení zbraně. Pokud se vám povede vše dobře zkombinovat, misi vyhrajete a každý voják, který zabil, obdrží zkušenosti. Ty je možné po dosažení úrovně přeměnit na nějakou vlastnost specifickou k vojákově třídě. Sniper se tak může naučit střílet dvakrát za kolo, support se naučí používat více lékárniček a těžký bojovník zase rakety. Trochu chyba je, že voják se nezastaví ve chvíli, kdy narazí na nepřítele a tak občas nemůžete včas reagovat a voják dojde na porážku.

Samotné zlepšování vlastností by ale bylo ve srovnání s pokročilou nepřátelskou technikou k ničemu a tak se po každé misi vrátíte na základnu, která slouží k výzkumu, tréninku, stavbě, ale i jako ekonomické zázemí. Stavba vlastní základny je vlastně třetí typ hry, kterou si v rámci Xcomu zahrajete. Na úrovni několika podzemních podlaží můžete stavět celou řadu místností od laboratoří, přes ubikace vojáků až po místnosti pro detekci nepřátelských signálů a trénink psycho schopností. Protože zdroje nejsou nekonečné, vždy je třeba si dobře rozmyslet, co postavíte dříve a navíc je potřeba vzít v potaz i bonusy, které mají určité budovy, jsou-li postaveny vedle sebe. Postupem času se vaše základna rozroste na desítky místností a ve spojení s tím, se vám otevře řada dalších možností.

V každé misi totiž získáte nějaké ty mimozemské artefakty a v pozdější části hry dokonce živé exempláře. Pro jejich výzkum je tu speciální oddělení vedené cílevědomou doktorkou, ve kterém vyzkoumáte všechno od kovů, které ufouni používají, přes pitvu jejich těl až po psychické schopnosti, kterými vládnou. Každý výzkum vám přinese možnost výroby nové zbraně, brnění, lodě nebo nějakého vylepšení. K tomu zase slouží dvě výrobny, kde si můžete zadat výrobu techniky, která se vám bude hodit. Zakoupenou výbavu pak v ubikacích navěsíte na své vojáky, které si můžete pro větší sblížení pojmenovat a trochu i vzhledově upravit. V neposlední řadě je třeba stavět kontrolní místnosti pro satelity, které pak rozmisťujete po světě. Jejich přehled máte v hlavní řídící hale, kde je již zmíněný digitální globus s přehledem všeho, co se kde děje. Pokud se objeví nějaké ufo, vyšlete stíhačky a pokud se vám jej povede sestřelit, je tu mise. Krom likvidace sestřelených plavidel ještě budete zajišťovat místa mimozemských výskytů, likvidovat bomby, chránit civilisty, ničit bomby a řadu dalších. Každá mise je náhodně generovaná, takže nikdy nehrajete zcela to samé dokola. Je ale třeba přiznat, že pokud se budete zdržovat a nebudete pořád směřovat směrem k povinným cílům, bude se dost věcí opakovat pořád dokola. Pak už ale záleží na vás, jestli vás to bude bavit nebo ne.

Grafika určitě nepatří mezi špičku a našli bychom spoustu hezčích her, ale pro potřeby tahové strategie plně dostačuje. Postavy i prostředí jsou hezké, poměrně členité a vše doplňují hezké herní animace, které se ale často opakují a naštěstí se dají vypnout. Problémy s grafikou jsou spíš občas ve směru prolínání a problikávání textur, střelby přes zeď a podobně. Největší problém ale je, když se akce odehrává ve více úrovních, kamera neví jak se správně nastavit, musíte neustále přepínat mezi patry a často se nám stalo, že pohyb postavy směřoval úplně jinam, než se zprvu zdálo. Prostředí je také částečně destruktivní a tak vaše minuté střely zničí zeď, vozidlo, nebo kryt nepřítele. Nedá se toho bohužel využít cíleně a snažit se prostřelit skrz zeď na nepřítele.

UFO obsahuje i základní multiplayer, který je ale dost omezený. Umožňuje vám postavit si jednu šestičlennou jednotku složenou z vojáků i ufounů a postavit se proti druhé skupině svého kamaráda. K dispozici je bohužel pouze pět map, které se negenerují náhodně, ale jsou stále stejné. Vítězí ten, kdo druhého zničí první, přičemž na každý tah máte jen 120 vteřin. Není bohužel možné si vytvářet ani různé buildy pro různé typy her, ale skutečně můžete mít jen jednu uloženou jednotku, kterou musíte stále předělávat. Multiplayer tak mnoho parády neudělá, ale hlavní náplní je zde skutečně single.

Co říci závěrem? Po dlouhé době se konečně někomu povedlo vytvořit kvalitní remake jedné z nejlepších strategických her své doby, zkombinovat možnosti taktické, budovací a ekonomické strategie ve vyváženém konceptu. Samozřejmě hra to není dokonalá, má řadu mušek, ale ty snad budou brzy opraveny a nebraní samotnému hraní. Od nás si Xcom určitě zaslouží 90 %.