X-Men: The Official Game

Právě v těchto dnech přichází do kin poslední díl filmové trilogie X-Men s podtitulem Poslední vzdor. Jak již začíná být pravidlem, nenechávají producenti nic náhodě a součastně s filmem vychází i hra, která má být dle oficiálních informací jakýmsi mostem mezi druhým a třetím filmem. Tvorbu si vzali na svoje bedra vývojáři z Z-Axis a Beenox Studios pod taktovkou Activision.

Ještě než se začnu věnovat samotné hře, dovolte mi pár slov o X-Men sérii, což vzhledem k zaměření hry jistě nebude od věci. Všechno začalo už velmi dávno, kdy v šedesátých letech minulého století vyšla první série komixů, která si postupem času získala obrovské množství příznivců. X-Meni jsou vlastně mutanti, kteří disponují neuvěřitelnými vlastnostmi a tím se stávají „trnem“ v oku normálním lidem. Do toho jsou samozřejmě zakomponovány skupiny hodných a zlých X-menů a základ děje je na světě. V devadesátých létech pak vzniká i animovaný seriál, který se rovněž dočkal několika sérií a výrobce – firma Marvel, ho dokonce označila za jeden z největších „firemních pokladů“ (rozuměj vydělají na něm nejvíc peněz). V roce 2000 jde do kin první film, který se mě osobně hodně líbil. Jde o první setkání Wolverina (ten chlapík co mu z rukou vyjíždí nože) s X-meny. Wolverin není mutant od narození, ale svoje zvláštní schopnosti získal díky vojenským pokusům. Pokračování filmu se objevilo v roce 2003 a mě už se tolik nelíbilo, protože se v něm až příliš rozebíraly současné problémy. Zatímco první film řešil otázku, jaké to je být X-men a jak tím třeba mohou nechtěně ublížit svým blízkým, druhý si vzal až příliš na paškál jejich začlenění do společnosti. Potom už jen stačí místo X-menů dosadit třeba homosexuály nebo černochy a máte v podstatě film rozebírající dnešní horkou současnost. Třetí závěrečný díl jsem ještě neměl možnost vidět, nemohu tedy zhodnotit, jak velkým příběhovým mostem hra je. Tak se koukám, že jsem se rozepsal až moc, takže dost rozebírání X-Men historie a jde se hrát.

O co jde
V první řadě je třeba zmínit, že X-Men: The Official Game je third person akce. A to akce s velkým A, tentokrát nebudu dlouze chodit kolem horké kaše a prozradím to hned na začátku. Akce a zase akce, to je to hlavní a dovolím si říct i jediné, o co v této hře jde. Samotný příběh sice ve hře je, ale je až na druhé koleji a není až tolik podstatný. Dějová linie se vždy posouvá mezi jednotlivými levely a to na dnešní dobu už nezvykle, formou nepohyblivých obrázků s dialogem postav. Zkrátka na několikaminutový rozhovor stačí tři různé obrázky. Možná vývojáři chtěli, aby to vypadalo komixově a netradičně, ale na mě to působí spíše odbytým a laciným dojmem a velmi bych uvítal, kdyby tyto pasáže byly hrané. U oficiální hry k filmu by to bylo více než vhodné a zvedlo by to celkový dojem.

To by bylo lákadlo před každou misí a hurá do akce. X-Men je především arkádovitá bojovka. Ve zkratce by se dala náplň jednotlivých misí popsat takto: dostaň se z bodu A do bodu B, cestou nasbírej nějaké karty nebo rozmlať ovládací panely a hlavně zneškodni neutuchající vlny nepřátel. To je to hlavní co nám hra nabízí. K likvidaci nepřátel má postava pár úderů, které se dají kombinovat do několika málo komb, popř. je může ničit na dálku, záleží na použité postavě. Pak už se jen musíme bránit té mohutné přesile, která se na nás začne hrnout ze všech stran. Někdy se jedná o nekonečné zástupy nepřátel a až budete pobíhat 5 minut stále v jedné místnosti a ničit třeba osmou vlnu protivníků, jistě mi dáte za pravdu.

Postavy
Možná si teď říkáte, že to zní velmi jednotvárně. V podstatě máte pravdu, i když tak strašné to zase není. Máte totiž možnost hrát nejen za jednu postavu, k dispozici jsou hned tři. Výběr charakteru před jednotlivými levely není na naší vůli, ale každá z postav je předem určena pro konkrétní level. Představme si X-meny jednotlivě:

Wolverine: neboli Rosomák. Získal svoje speciální vlastnosti díky tajnému vojenskému experimentu. Jeho hlavní zbraní jsou dlouhé nože, které mu dle jeho vůle vyjíždějí z pěstí a schopnost se rychle uzdravovat. Specifický je pro něj boj na blízko.

Iceman: Ovládá led, který je schopen vrstvit před sebe, díky tomu může bez problému ladně létat. Bojuje hlavně na dálku, díky jeho dovednosti vrhat kousky ledu jako střely.

Nightcrawler: Jeho hlavní zbraní jsou teleporty, díky kterým se velmi rychle pohybuje. Zároveň je může využívat k boji, kdy se teleportuje přímo za nepřítele a toho zneškodní zezadu.

Každá z postav vyžaduje jiný přístup a odlišný systém boje. Jejich téměř pravidelné střídaní po několika misích tak výrazně oživuje hru a rozhodně ho chválím. Je zcela určitě lepším řešením, než dohrát třetinu hry za jednu postavu a teprve poté začínat s další. To sebou ovšem přináší jedno úskalí, o kterém si povíme hned v dalším odstavci.

Systém boje
Tím úskalím je způsob ovládání. Vzhledem k tomu, že tato hra vzniká zároveň i pro konzole a jedná se o bojovku, není ovládání přes klávesnici tím pravým ořechovým. Každá z postav se navíc ovládá jinak, takže prvních pár misí budete mít docela problém si na správné a hlavně rychlé ovládání zvyknout. Ještě si ani nezažijete Wolverina v první misi a už se budete muset přeorientovat a učit se Icemana. Je to sice trošku nepříjemné, ale dá se to rychle překlenout a po pár desítkách minut vám ovládání sedne do krve. Co už se tak snadno překlenout nedá je zmíněné hraní přes klávesnici. Jednou rukou ovládáte pohyb a blokování (W,S,A,D, SHIFT) druhou pak údery a komba (U,I,J,K,L,ů). U Nightcrawlera je ovládání ještě těžší, protože pro správné směrování teleportace musíte postavu nastavovat myší, ovšem boj probíhá zase přes klávesnici. Nevím jak u vás, ale pro mě bylo tohle ovládání nemotorné a docela náročné na únavu rukou a prstů. V nejtěžších bojích jsem začínal mít pocit, že snad umím hrát i na harmoniku :-). Pokud máte doma gamepad, neváhejte a tuhle hru hrajte na něm.

Hloupá kamera
Jistým úskalím je někdy se nepříliš dobře chovající kamera. Velmi citelné je to hlavně v misích s Wolverinem, kde není možnost otáčet si pohled pomocí myší o 360°. Nepřátelé, kteří se na vás hrnou zezadu prostě nevidíte, jen dokážete pomocí radaru odhadnout jejich počet. Ještě horší je to při zásadních změnách kamery, třeba v úzkých chodbách. Díky skokům kamery se mění i směr ovládané postavy. V jednom okamžiku běžíte do dveří, při jiném pohledu proti zdi. Hlavně ze začátku je to poměrně nepříjemné, ale dá se na to zvyknout.

Grafika a zvuk
Zpracování prostředí nepřináší nic převratně nového a je, dalo by se říci, zažitým (čti nudným) standardem. Design úrovní by si jistě zasloužil větší pozornost a i když se grafici snažili, udělat prostředí zajímavým se jim nepodařilo. Je vidět, že hra byla primárně tvořena pro konzole a grafika je tomu uzpůsobena. Co musím naopak vyzdvihnout je zpracování a animace postav a protivníků, tady je opravdu na co koukat, pokud se v zápalu boje najde chvilka. Hudební stránka mě moc nenadchla, v menu je jen stále se opakující monotónní podklad. Zpracování zvuků je kvalitní.

Hodnocení
X-Men: The Official Game je klasická oddychovka, ve stylu arkádovité bojovky. Vzhledem k tomu, že se chlubí příbuzností k X-men rodině, čekal jsem od ní daleko víc, než jen bezmyšlenkovitou a stále se opakující mlátičku. Mohu vám ji doporučit v případě, že hledáte rychlé odreagování na pár podvečerů, jste skalní X-Men příznivci nebo máte doma hyperaktivní dítě, které potřebujete zabavit.
Hodnocení 62%