World in Conflict

Celý vývoj projektu World in Conflict měl poměrně zajímavý průběh a z počátku od tohoto titulu nikdo nic zvláštního neočekával. Postupně jak tvůrci zveřejňovali další a další informace, očekávání se nehorázným způsobem zvyšovalo. Nakonec se tento titul stal snad nejočekávanější RTS letošního roku. Nyní se již finální verze konečně dostala na naše monitory a my si můžeme říci, zdali se ono čekání vyplatilo. Skutečně přináší tolik inovativních prvků, skvělou hratelnost a výborné vizuální zpracování?

Třetí světová
Zasazením příběhu do druhé světové války trpí mnoho akčních her i strategií. Tedy trpí asi není to úplně správné slovo, někdo je naopak použitím této doby nadšený. Já osobně jsem jí spíše přehraný. Pokud máte snad stejný názor, určitě vás World in Conflict potěší – žádného profláknutého konfliktu se zde totiž nedočkáte. Celý příběh je zasazen do alternativní historie, takže si mohli tvůrci všechno hezky sami vymyslet a promyslet. Smyšlené konflikty se mi líbí právě především kvůli oné volnosti, jež je autorům dopřána. Přesto úplně všechny informace nejsou absolutní fikcí. Příběh v podstatě maličko čerpá z historických análů a řeší otázku co kdyby. Odehrává se zhruba kolem roku 1989 a hned první mise v kampani vás zavede do amerického města Seattle. To je napadeno jednotkami Sovětského Svazu, který sice původně zaútočil na Evropu, odkud ho však vystrnadily jednotky NATO. Zkrátka vojenské potyčky probíhají absolutně všude, proto by se tento smyšlený konflikt dal klidně nazvat třetí světovou válkou. Celá kampaň se skládá ze čtrnácti misí, které jsou společně provázány právě zmíněným příběhem. Nečekejte však časovou (ani místní) souvislost, začínáte v den invaze v USA, potom se přesunete na časové ose zpět a zabojujete si ve Francii. Na závěr vás čeká Rusko a následný návrat do své domoviny. Každá mise nám zabrala necelou hodinku, do toho různá videa nebo opakování neúspěšného tažení a dostaneme se na nějakých 15 hodin hraní. Není to málo, na druhou stranu singleplayerové kampaně ve strategiích bývají i delší.

Battle for Pine Valley
Rozhodně vám nechceme do detailů prozrazovat celý příběh, protože to bychom vám ukradli poměrně značnou část zážitku ze samotné hry. Nastíníme si alespoň průběh jedné samotné mise, na které si ukážeme základní možnosti a především zajímavost a variabilitu jednotlivých úkolů. Úmyslně přitom vybírám hned jednu z úvodních (konkrétně jde o třetí kousek s názvem Battle for Pine Valley), abych neprozradil žádný spoiler z příběhu. Začínáme v kopcích za malým přímořským městečkem Pine Valley. Po úvodním briefingu dostaneme první „povinný“ úkol – získat zpět benzínovou stanici na předměstí. Po cestě však vidíte ještě vysoký komín, na němž je ukrytý sniper. Právě jeho zneškodnění je naším druhým (vedlejším a nepovinným) úkolem. Můžete ho s klidem vynechat, ovšem jak byste následně zjistili, odstřeloval by vám v pozdější fázi jednotky. Takže v první řadě pro jistotu zničíme pomocí tanků rovnou celou věž a přesuneme se k pumpě. Tam už nás čeká první větší přestřelka, protože ji okupují nepřátelé. Po jejím vyčištění a okoupení rázem dostáváme nový úkol. Spojenci řízení počítačem již nezvládli sami ubránit město a Sověti se dostali i do něj. Proto máme zvýrazněné dva body, jež musíme získat. Poté na nás čeká další část města – místní TV stanice. Hned za ní na kopečku se navíc objevila pozorovatelská pozice nepřítele. Tu opět můžeme zlikvidovat dobrovolně a pokud se tak rozhodneme, ulehčíme si pozdější fázi mise, protože o nás nebudou mít tak dobrý přehled. Tolik zhruba k ukázce z jedné mise. Myslím, že je na ní dobře vidět promyšlenost, zajímavost a především to, že se pořád něco děje.

V jednoduchosti je síla
Základní koncept hry se nám zdá naprosto jednoduchý (což je výborné například vzhledem k ovládání), přestože obsahuje množství novinek a je skutečně výborně hratelný. Ve World in Conflict nikdy nenarazíte na klasické sbírání a shromažďování surovin, jak ho známe z mnohých jiných RTS. Všechno se tady zaměřuje na čistý boj a taktizování. Skutečně nestačí jakékoli jednotky poslat do boje a čekat jak to dopadne. Předně si všechny jednotky musíte sami vybrat. Vzhledem k tomu, že nesbíráte suroviny ani si nestavíte žádné domečky, jste omezeni pouze přiděleným počtem bodů. Za ně si totiž veškeré vozidla, vojáky či letouny jednoduše objednáte. Ano, přesně to jsou základní tři skupiny, na které se bojové jednotky dělí. Celkově nás pouze maličko zklamal jejich nízký počet. Těžko odhadovat kolik jich celkově je, ale například tanky se dělí pouze na tři druhy (light, medium a heavy) a i s pěšáky (případně vrtulníky) tomu není jinak. Na druhou stranu u každé z nich přesně vidíte k čemu je nejúčinnější a vybrat si mezi nimi ideální sestavu není problém. Za přidělené body si takto nakoupíte na počátku mise a občas můžete doplňovat i v průběhu. A jak probíhá samotné dopravení na určené místo? Zkrátka a jednoduše na mapě si zvolíte cíl, kam vám je má letectvo spustit (lze to pouze na vámi ovládané území), chvíli si počkáte a už vidíte, jak s padáky přistávají.

Speciální schopnosti
Zajímavým prvkem jsou „speciální“ schopnosti jednotek. Prakticky každá má jednu útočnou a jednu obrannou. Jejich použití v soubojích je prakticky bezpodmínečně nutné (alespoň tedy na těžší obtížnost), protože jejich síla je ohromná. Jejich aktivace se však neprovádí automaticky, ale musíte je používat ručně. Každá z nich má určitý cooldown (tedy dobu, během níž se nabíjí k dalšímu použití), takže skutečně musíte boj neustále sledovat a dokonce se do něj v podstatě sami zapojovat. Pro lepší představivost si opět uveďme jednoduchý příklad s běžným tankem. Jeho útočná schopnost je účinná a použitelná proti vozidlům, především těžkým tankům. Vy ji tedy aktivujete, vyberete cíl a způsobené zničení byste protivníkovi za stejnou dobu museli dělat alespoň třemi běžně útočícími tanky. Defenzivní abilita je ještě zajímavější – vypustíte totiž kolem sebe ohromnou kouřovou clonu, díky níž se na chvíli ztratíte protivníkovi. Například u vojáků najdete jako obrannou schopnost běžný sprint, díky němuž mohou rychleji utéct. Celkově je toho hodně a i takováto „maličkost“ se dokáže zajímavým způsobem projevit na celkové hratelnosti. Především díky tomu, že se tak více musíte zapojit do soubojů.

Letecká posila
Při naprosté většině střetů se sovětskou armádou budete bojovat proti razantní přesile. A jak je na tom počítačový protivník s umělou inteligencí? V tomto ohledu nás nijak zvlášť nepřekvapil a samozřejmě jde hodně o zvolenou obtížnost (na výběr jsou tři stupně). Vy jste povětšinou v pozici obránce, kdy si musíte obsadit určité území a následně čekat soupeřův útok. Při těchto situacích se AI těžko hodnotí – najíždějí na vás zkrátka přímo další a další tanky, přibíhají vojáci a přilétávají vrtulníky. Nikdy se nám například nestalo, že se osamocený nepřátelský tank na chvíli vzdálil a počkal na posily. Ba naopak občas mu zkratuje a vjede sám do vámi obléhaného území. Někdy se útočné pozice vymění a vaším úkolem je získání zpět nějakého území. Tady je sice situace opačná, ale nezdálo se nám, že by počítač nějak zvlášť taktizoval. Většinou je těžký díky své přesile. Možná je to ovšem pouze osobní pocit a dojem z hraní. Když jsme u těch menších zklamání, musím také zmínit počet vámi ovládaných jednotek. Rozhodně nečekejte, že budete najednou velet desítkám jednotek. World in Conflict rozhodně není masovou strategií, kde ovládáte ohromné bitvy, ale musíte udělat maximum s menším počtem svěřenců. Na bojišti ovšem nejste sami, po vašem boku totiž bojují i spojenecká vojska řízená počítačem. V jedné z misí například musíte vybojovat a ovládnout most a hned po jeho dobití dostáváte pružně další úkol. Most pochopitelně nezůstane prázdný, ale přijede k němu jiná část americké armády (řízená počítačem), která ho má pro změnu za úkol chránit a udržet. Věřte, že na pohled i hratelnostně to působí opravdu skvěle a reálně.

Taktizujeme
Kromě vašich a počítačem řízených spojeneckých jednotek, které jsou přímo na bojišti, je tady ještě další podstatná složka vašeho útoku. A její používání bude naštěstí opět ve vaší režii. Na mysli máme podpůrné vzdušné jednotky. V průběhu běžných soubojů se vám přičítají speciální body, za něž si právě tuto formu „pomoci“ můžete objednávat. Je to jednoduché – v levém horním rohu stačí rozkliknout jedno tlačítko a vybrat si z přehledné nabídky. Ta se v jednotlivých misích mění a celkově je odlišných útoků na výběr požehnaně. Každý z nich se opět vyznačuje odlišnými vlastnostmi. Především svojí rozsáhlostí, účinností, časem během kterého bude proveden a v neposlední řadě cenou v podobě zmíněných bodů. Opět je při jejich použití potřeba dobře rozmýšlet, protože výsledný účinek může mít dopad na celý průběh mise. Pokud zvolíte správný typ, ve vhodný okamžik a na ideální místo, můžete protivníkovi sakramentsky provětrat jeho vojsko. Naopak pokud se vám to nepovede a nebo nedej bože sešlete útok a potom na ono místo pošlete svoje jednotky, budete patrně hodně litovat. Zkrátka tento typ letecké podpory je dalším z inovativních prvků, který funguje na jedničku.

Hratelnost především? Když ta grafika je tak krásná!
Tolik k základním hratelnostním aspektům. Teď se pojďme přesunout k jinému trumfu hry a to sice ke grafickému zpracování. Pokud jste již měli možnost zhlédnout nějaké screenshoty a nebo dokonce videa z hraní, patrně jste se právě tohoto okamžiku nemohli dočkat. Celé audiovizuální zpracování je totiž skutečně naprosto úžasné. Hned v první misi jsem byl ohromený dohledem. Vidíte klidně přes celou mapu. Veškeré prostředí, krajina, jednotky i budovy jsou precizně a detailně vymodelované a i textury stojí za pochvalu. Přestože grafika pro mě není u her zdaleka tím hlavním aspektem při hodnocení, zde mne naprosto pohltila. Hned v průběhu úvodní mise jsem se chvíli zasekl, nic nedělal a jenom doslova s otevřenou pusou zíral. Všechno vypadá zkrátka úžasně. Bohužel na screenshoty se celá ta atmosféra přenést zkrátka nedá. Když přímo ve hře koukáte na ohromný útok uprostřed malého městečka, je to něco úplně jiného než na obrázku. Množství ohromných výbuchů, rozpadající se domy, navíc skvěle doplněné po stránce zvukové. Rozhodně vám doporučujeme alespoň zhlédnout videa u tohoto článku. Díky vlastnímu enginu je ve World in Conflict zabudovaný i specifický model poškození, kdy můžete na mapě zničit opravdu všechno. Například po leteckém útoku na poli poznáte i nemalé následky na samotné krajině. Engine je pochopitelně kompletně 3D, takže můžete dle libosti otáčet, pohybovat a zoomovat kamerou. A když si dáte maximální přiblížení, připadáte si skutečně jako v nějaké graficky velmi hezké akční střílečce. Nebo spíše rovnou jako kdybyste byli na bojišti. Samozřejmě všechno tohle zní (i vypadá) moc hezky, horší už je to s hardwarovými nároky. Oficiální požadavky až natolik drasticky nevypadají (procesor 2 GHz, graf. karta 128 MB a 512 MB RAM), ovšem po pravdě řečeno neumíme si představit, jak by na tomto stroji hra vypadala. Možnosti nastavení grafiky jsou rozsáhlé, takže ji skutečně na méně výkonných počítačích rozjedete, ale rozhodně si ji neužijete v plné své kráse.

Multiplayer
Snad úplně největším lákadlem měl být multiplayer. A skutečně si i na něm dali tvůrci záležet. Hra pro více hráčů běží opět na vlastním systému, do kterého se musíte povinně registrovat. Po tomto procesu si vytvoříte uživatelský účet, na který se vám budou celou dobu zapisovat úspěchy, a budete tedy sbírat body. Následně je samozřejmě možné prohlížet různé top listy, apod. V průběhu hraní získáváte i medaile, ocenění a vyšší hodnosti. Zkrátka dobrý motivační systém, protože po odehrané hře někde vidíte určité zlepšení a vaše působení neskončí pouze stisknutím tlačítka exit game. World in Conflict prozatím nabízí tři herní módy, přičemž všechny mapy jsou vytvořené pro poměrně velký počet hráčů – klidně i 16 lidí, což je na strategie slušné číslo. Na druhou stranu když je vás méně, není problém nastavit boty. Asi nejlepším módem je Domination, který do velké míry připomíná hru Battlefied, pouze ne z pozice FPS, ale důkladného stratéga. Na mapě jsou rozmístěny určité body a vaším cílem je jejich obsazení a ovládnutí. Body se přičítají vždy tomu týmu, který má v držení v jednu chvíli více míst. Rozhodně zajímavě na nás působí i další mód – Assault. V tom jde také o dobývání, ovšem pouze jednoho konkrétního místa. Po uplynutí poloviny stanoveného času se role vymění.

RTS roku?
World in Conflict byla pro nás rozhodně velmi očekávanou RTS. A nyní můžeme konstatovat, že právem. Pro mne zatím rozhodně minimálně nejlepší strategie roku. Zkrátka prakticky ve všech směrech není co vytknout, jenom snad škoda poměrně krátké kampaně. Nějakých těch 15 hodin hraní není zas až tak málo, ovšem u hry byste nejraději strávili klidně dvojnásobek času. Kromě parádní a vytříbené hratelnosti přináší i ohromující audiovizuální zpracování, díky němuž se do jednotlivých bitev úžasně vžijete. Zkrátka tento parádní počin si od nás odnáší 92%. WiC je prostě okázalou a moderní válečkou strategií jak má být. V ČR nám ji navíc CD Projekt dodává s českými titulky a navíc za tradiční fajn cenu 999,- Kč. Nám už teď nezbývá než si užívat multiplayeru a čekat na ohlášení datadisku, který patrně skoro jistě přijde.