Wolfenstein

Legendární herní společnost id Software nevlastní mnoho herních značek, ale o to jsou kvalitnější. Mezi ně patří Doom, Quake a především Wolfenstein, což je hra, která před bezmála dvaceti lety definovala žánr 3D stříleček, ač se obecně dodnes říká „doomovky”. Nový díl Wolfa byl tedy očekáván s velkým zájmem, především díky tomu, že také předchozí díl Return to Castle Wolfenstein byla kvalitní hra a její multiplayer se hraje, ač modifikovaný, dodnes.

Hru od jejího prvního dílu provází charismatický hrdina B. J. Blazkowicz, speciální britský agent. Toho nachytáme hned v úvodním videu, kde zlikviduje loď vezoucí náklad smrtících raket směrem k Anglii. Během této operace se zmocní záhadného amuletu, který okamžitě začnou zkoumat vědci. V návaznosti na jejich zjištění je B. J. odeslán do německého městečka Eisenstadt, kde se nejen pohybují houfy němců, ale také se vyskytují různé paranormální jevy. Příběh opět operuje s nacistickými choutkami o využití magie a tajemných sil a tak od něj nečekejte žádnou přehnanou realističnost. Přesto je navržen velmi dobře a zajímavě.

V samotném městě operují různé odbojové skupiny, k nimž se přidáte. Město je poměrně veliké a můžete se po něm pohybovat dle libosti s pouze občasnými loadingy. Na různých místech jsou zde operační místnosti odboje, prodejna doplňků do zbraní, hospoda a další skryté oblasti. Krom toho je tu velitelství německých jednotek, továrna na paranormální jevy a nad městem pluje vzducholoď. Město slouží jako základna pro získávání úkolů, komunikaci s odbojem a vylepšování vybavení. Většina misí se odehrává v lokacích, do kterých se dostanete nějakým východem z města a jedná se například o  farmu, podzemní jeskyně, zámek a další lokace. Pak se vždy vracíte do města. Úkoly si občas můžete plnit ve zvoleném pořadí, ale hlavní linie vás vždy povede směrem k cíli hry. Wolfenstein je totiž navzdory své otevřenosti hodně lineární hrou a nejvíce o tom svědčí radar, který nejen že ukazuje směr k cíli, ale on vám přesně na každí zatáčce ukáže, kam zahnout.

Trochu se nám nelíbilo, že přes město se musíme většinou znovu prostřílet, abychom se dostali na místo cíle, i když jsme předtím vyhladili celý jeden blok a nebyl zde žádný voják. Samozřejmě je možné namítnout, že němci sem prostě ženou posily, ale občas to vypadá hrozně strojeně. Krom vás se po městě pohybují také členové odboje a můžete tak sledovat skriptované souboje o důležitá místa. Město má také rozsáhlou síť podzemních chodeb a lze chodit také po střechách. Někdy je to dokonce žádoucí, abyste se vyhnuli očím německých jednotek. V takovém případě je docela špatně použitelná mapa, kterou musíte otevřít skrze deník a podívat se kam jít. Hra je hodně lineární, tak bychom ocenili, kdyby v rohu byla aspoň malá mapka, na kterou bychom se mohli koukat během hry. Designu by to určitě neublížilo.

Nepřátelé jsou několika různých typů. Předně se jedná o klasické německé vojáky a jejich velitele, dále jsou tu zmutované potvory lezoucí po čtyřech, těžce obrněný voják se speciální experimentální zbraní, nacistické bojovnice v latexovém oblečku a řada dalších. Většina disponuje speciálními schopnostmi a  například jeden z velitelů je schopen velmi rychle cestovat kolem vás a navíc dává spřízněným jednotkám tu a tam štít. Aby toho nebylo málo, zpoza štítu na vás ještě střílí. To doplní neviditelní zabijáci s noži, kteří jako by vypadli z oka nacistickému vrahovi z filmu Hellboy. Nepřátel je tedy slušná řádka a jak vtipně a velmi výstižně ukazuje tento komiks, jsou to všechno variace na základního vojáka.

Zbraní, které budete moci využít je také hodně a krom samopalu, který dostanete na začátku se dostanete k raketometu, pušce, elektrické pušce a také zbrani, která střílí modrý paprsek a rozpouští nepřátele na prach. Krom toho dostanete na konci ještě některé libůstky, které nebudeme prozrazovat. Zbraně se dají v mnoha stupních vylepšovat, k čemuž potřebujete peníze. Ty získáváte jak za plnění misí, tak je hledáte v podobě zlata a pytlů v misích. Bohužel většina peněz je dobře poschovávaná a pokud nechcete nudně zkoumat každou místnost, na konci hry zdaleka nebudete mít všechna vylepšení. Navíc se nám osvědčilo pouze vylepšovat základní zbraně, do kterých je stále dost munice. V podstatě jsme si, až na výjimky, vystačili do konce hry se základním samopalem na nejvyšším stupni vylepšení.

Až doteď možná recenze vykreslovala Wolfensteina jako tuctovou střílečku s několika paranormálními potvorami. Ta pravá zábava ale přijde ve spojení s nalezeným talismanem a jeho schopnostmi. Ty se zhruba v půlce hry rozšíří na čtyři, které budete často využívat. První funkce je, že se B. J. přenese do jiné dimenze nazvané Veil, kde jasněji vidí nepřátele, zvládne procházet určitými místy a také využije některé funkce, které standardně nevidíte. Změna na druhou dimenzi je zpracována velmi pěkně a vše se najednou zbarví do tmavších barev, světelné zdroje jasně září a kolem vás plují podivné příšerky, které jsou netečné do chvíle než je střelíte. Druhou vlastností talismanu je vytvoření štítu kolem vaší osoby, který po vylepšení dokonce umí odrážet kulky zpět ke zdroji. Třetí funkce je zpomalení času, které využijete především na začátku hry, kdy budete probíhat mezi čelistmi dveří, utíkat z padajícího mostu a podobně. A konečně poslední vlastnost je něco jako agresivita, kdy nepřátele vidíte ještě jasněji a síla vašich zbraní je zněkolikanásobněna.

Tyto vlastnosti budete využívat skoro pořád, a někdy se bez nich ani nedostanete dále. Omezením je pouze ukazatel nabití talismanu. Ten se nabíjí na speciálních fontánkách energie. Občas na vás nastraží němci past ve formě rušičky signálu, kdy nemůžete žádnou speciální schopnost použít. Stačí ji ale zničit, a jste v pohodě. Také talisman je možné vylepšit  a k tomu využijete nejen peníze, ale také staré svitky, které tu a tam najdete a které vám nějakou tu novou vlastnost odemknout. Většinou se ale jedná o docela drahé úpravy, které ne vždy vyváží funkci.

Abychom hru jen nechválili, musíme si postěžovat na umělou inteligenci. Hru jsme hráli na obtížnost normal a občas se stávalo, že vojáci stáli vedle sebe, jednoho jsme oddělali a druhý zcela nevzrušeně dál stál a hlídal, nebo byl například za tenkou lucernou a nic neviděl. Druhá věc je spíše chyba designu, protože vojáci se sice pěkně skrývají před vaší palbou, ale často se skryjí tak, že je polovina jejich těla vidět. Pokud ale na tuto viditelnou část zamíříte a dokonce se trefíte, vojáka stejně nezasáhnete, protože on je prostě programově schovaný. Jsou to sice drobnosti, ale občas jsou hodně nepříjemné.

Grafická stránka vypadá skvěle a nevíme proč, ale hodně připomíná Painkiller, především svými texturami. On Wolfenstein ostatně hodně čerpá z jiných her, jejichž výčet tu vypisovat nebudeme, ale pokud hru budete hrát, určitě si uvědomíte, že některé momenty jste již viděli jinde. Kompletní prostředí, ale i postavy jsou moc pěkně vymodelovány a náročnost hry je skoro obdivuhodná. Na své starší sestavě s Core2Duo E6300, 2GB ram, GeForce 8800GT jsem hru hrál zcela bez problému naplno a pokles frameratu se dostavil pouze ve chvíli, kdy jsem točil video pomocí Frapsu. Hra je také hodně krvavá a pokud například trefíte vojáka z metru do krku, začne z něj cákat krev na všechny strany. Někdy je to bohužel přehnané a tak když trefíte nepřítele na velkou vzdálenost kulometem, objeví se na něm průstřely jako z velkorážního děla.

Suma sumárum, nový Wolfenstein je velmi povedená hra, která je sice příšerně lineární a velmi okatě kopíruje některé konkurenční tituly, ale v celku funguje na jedničku, obsahuje příběh, který neurazí a zabaví vás minimálně na deset hodin. Pokud si tedy chcete zahrát střílečku ze staré školy, která nebude vyžadovat myšlení, určitě vám Wolfensteina doporučíme. Na druhou stranu se nejedná o nic extra nového a hodnocení 80% hru velmi dobře vystihuje.