White Knight Chronicles

Role-playing hry mají kořeny především na počítačích, ale některé z nich se dostávají i na konzole. S MMORPG už je to ale o něco horší, v tomto žánru bohužel mají konzolisté smůlu a naopak PCčkáři jasnou převahu. A to se nemusíme bavit jen vysloveně o masivních online hrách. Když totiž tohle spojení vyslovíme, tak se nám vybaví masivní FPS pro PlayStation 3 s názvem MAG, kterou jsme nedávno recenzovali. A ta nedopadla zrovna nejlépe. Přesuňme se již více k dnešnímu titulu, jímž se stalo RPG White Knight Chronicles, které vyšlo v Japonsku už zhruba před rokem. S tradičním zpožděním zavítalo i do Evropy a USA a my jsme na něj byli vcelku zvědaví. O vývoj se dlouhou dobu staralo studio Level 5, jehož zaměstnanci opravdu nejsou žádnými zelenáči, ba naopak mají v žánru RPG hodně zkušeností, a tak jsme byli zvědaví i na jejich nový počin.

V první řadě si hru musíme zařadit žánrově, což není úplně jednoduché a v mnohém vybočuje úplně novým směrem. Spíše než RPG bychom White Knight Chronicles označili za tzv. JRPG, protože prvky známé z Japonských her sem pronikají na každém kroku. Nechť si každý sám posoudí, nakolik to jemu vyhovuje, ale já osobně se musím přiznat, že dávám přednost těm více evropsky naladěným role-playing hrám. Kromě toho se o tomto titulu dlouho mluví jako o multiplayerové záležitosti. Rozhodně nakonec nejde o ryze MMORPG, ovšem hra se dělí jak na singleplayerovou, tak onlinovou část, ale o tom až později. Že by tedy OJRPG?

Ještě než se vám pustí první úvodní (a dost zdlouhavé) intro, tak si musíte vytvořit vlastní postavičku, s níž potom budete brázdit rozsáhlý svět White Knight Chronicles. Upravovat lze pomalu každičkou kost v těle virtuálního hrdiny, ale už tady na nás dolehlo Japonsko. Ptáte se jak? Inu, když možné předpřipravené postavičky, v jejichž kůži můžete hrát pokud se nechcete nimrat s její tvorbou, mají do výšky maximálně 180 cm, tak to na nás Evropany působí docela divně. S touto postavičkou pak budete brázdit oba světy – jak ten onlinový, tak offlinový. Právě proto vás možná překvapí, že ve skutečnosti nejde o hlavního hrdinu. Tím je totiž mladičký Lenard, jehož příběh hra sleduje.

V úvodu se dostáváme do města Balandor. V něm právě probíhají ohromné oslavy osmnáctých narozenin princezny Cisny. Po několika menších a nepodstatných událostech se ale stane jedna dost zásadní. Na město zaútočí nepřátelé a zrovna tuhle naši oslavenkyni unesou. Inu, na scénu musí okamžitě přijít právě Lenard, který se vydává na dlouhou a strastiplnou cestu, na jejímž konci má být záchrana princezny. Klišé, nic jiného se mi prostě v této souvislosti nevybaví. Nápaditost příběhu se už během oslav narozenin vytratila (že by za to mohl popíjený alkohol?) a musím se přiznat, že posléze už jsem i příběh přestal sledovat. Hra mě nijak nedokázala přikovat k monitoru nebo motivovat k dalšímu hraní a teď už vám asi musí být jasné, že s White Knight Chronicles to nedopadlo tak dobře, jak bychom si představovali a jak jsme dříve doufali.

 

Hraní se po několika málo hodinách (nebo spíše desítkách minut) stává prachobyčejnou nudou, kdy prostě jen musíte hledat bod na mapě, abyste věděli, kde splnit další úkol. O příběhu i vytvoření postav jsme si už řekli, a tak se přesuňme více ke hře jako takové. Protože jsme ve fantasy RPG (i když takovém trochu hybridním), tak většinu času budete prozkoumávat rozlehlý svět, zažívat v něm dobrodružství a samozřejmě i kosit hordy nepřátel. Do toho občas nějaké to renderované video, návštěva městečka, které působí jakoby žilo vlastním životem a tak dále. Však to znáte. Musím se ale přiznat, že jsem si často připadal jako v nějakém MMORPG, byť se zatím stále bavíme čistě o singleplayeru. Zkrátka právě z tohoto žánru si tvůrci vypůjčili dost různých postupů a možností, což nevidím jako stinnou stránku.

A jakou činnost děláte v tomto titulu vůbec nejčastěji? Samozřejmě tasíte zbraně, tedy bojujete. Jak prozkoumáváte nová prostředí a plníte úkoly, tak se neustále dostáváte do potyček s protivníky. I v tomto směru na nás hra působí jako masivní online RPG. Ale hlavně vzhledem k ovládání konzolí tady mnoho prvků funguje tak trochu jinak. Souboje probíhají následujícím způsobem: napravo vidíte kruhový ukazatel, po jehož naplnění náš hrdina vykoná vámi vybrané kouzlo, schopnost nebo celé kombo. Takže vy prostě jen musíte vybírat ideální schopnosti z menu v dolní části obrazovky, které si před tím musíte vytvořit a sestavit. Nejzajímavější jsou právě komba, kdy si prostě můžete různé schopnosti nastavit za sebou a potom při soubojích si jen vychutnávat ten úžasný pocit. V tomto směru tedy tvůrce chválíme, protože tohle se docela povedlo. Jen škoda, že právě při soubojích dost zlobí kamera.

Kromě starých známých ukazatelů života (HP) a many (MP) tady přibyl ještě jeden AC – Action Chips. Ty se vám načítají během soubojů a využít je pak lze k vyvolání různých silnějších schopností. Především jedna z nich vyniká – transformace do větší postavy. To využijete hlavně proti obrovským bossům, s nimiž nejsou střety úplně lehké. Schopnosti využívající AC body jsou nejzábavnější a právě s ohromnou silou si užijete nejvíc srandy. Taktéž nesmí chybět sbírání zkušeností a postupování po levelech. Za každou novou úroveň získáte speciální body a ty si pak můžete rozdělovat mezi nové schopnosti, kouzla nebo dovednosti se zbraněmi. Právě díky tomu tak můžete určovat povolání své postavy. Pokud budete dávat zkušeností body do skillů se zbraněmi, bude se vám rýsovat válečník. Naopak vydáte-li se cestou magických schopností, tak styl hratelnosti se logicky zaměří na kouzelného mága. Tento vývoj funguje znamenitě a jde skoro o jedinou větší přednost tohoto jinak moc nezajímavého RPG.

Konečně se dostáváme k povídání o jednotlivých částech hry. White Knight Chronicles můžete být klidně pouhou singleplayerovkou. V menu nenajdete dvě nabídky – pro hru jednoho hráče, nebo řádění online, tady to probíhá trochu jinak. Základ je přeci jen singleplayerový a doplňují ho právě online možnosti a featurky. Jednoduše mnoho úkolů můžete plnit ve více lidech, kdy se potom připojíte do online světa a daný quest děláte společně s dalšími živými hráči. Pochválit musíme tvůrce za docela propracované komunitní možnosti, což bylo možná až zbytečné. Zkrátka o něčem jako online RPG se tady nedá tak úplně mluvit, spíše je to tak, že procházíte určité dungeony s živými spoluhráči a pak se zase rozdělíte a každý si jde svojí (singleplayerovou) cestou.

V souvislosti s tím musíme ještě zmínit jednu zajímavost. Featurka se jmenuje Georama systém a nejde o nic jiného než takovou mini-hříčku integrovanou do této hry. Každý si tak může vytvářet vlastní domovské město, budovat nové domky, obchody v nichž se pak mohou usadit NPC obchodníci a mnoho dalšího. Takže vlastně taková malá budovatelská strategie, jež se stala součástí tohoto RPG. Vcelku dobrý a zajímavý nápad, ovšem zabaví vás to pouze na malou chviličku. Jak jsme zmínili v dnešní recenzi už jednou – opět zde chybí motivace ve formě nějakých odměn.

I když hra původně vypadala vcelku inovativně, nakonec je tady všechno spíše zastaralé. Počínaje herními mechanizmy a vizuálním zpracováním konče. Na původních screenshotech i traileru vypadala alespoň dost sexy, ale nakonec grafice chybí šťáva. Prostředí bychom ještě jakžtakž vzali (byť jeho přebarvičkování v Japonském stylu bije do očí), horší je to se zpracováním všech modelů i textur postav, ty jsou skutečně otřesné. Po vizuální stránce jde celkově o takový průměr, ale my jsme zklamaní kvůli tomu, že původně hra slibovala o hodně lepší zážitek ve všech směrech.

Osobně jsem od White Knight Chronicles nečekal žádný zázrak. I když se hra evidentně v mnoha věcech snaží být evropskou záležitostí, tak si troufám tvrdit, že tady úspěch nesklidí. A v Česku už tuplem ne. Zkrátka tento mix singlu a online hraní šlo pojmout o hodně lépe a zpracovat zábavnější a chytlavější formou. Ovládání je krkolomné a nepohodlné, grafická stránka hře také nepřidává na kráse a tak ve finále šahám po docela nízkém hodnocení 55%. Pokud máte chuť na nějaké singleplayerové RPG, pak si raději znovu projděte Dragon Age: Prameny. A jste-li závislí na MMORPG, pak se ani nesnažte uniknout ze světa World of Warcraft. Tím nechci tyto hry srovnávat, ale jen říci, že White Knight Chronicles neobsahuje prakticky nic zajímavého, čímž by si vás mohlo získat.