V roce 2017 herní scénu obohatil opravdový klenot v podobě neskutečné adventury s názvem What Remains of Edith Finch. Z neznámých důvodů jsme tuto hru opomněli zrecenzovat, a tak naše čtenáře se hrou obeznámíme alespoň nyní. Vždyť tahle hra dle oficiálních stránek získala 29 ocenění a vývojářské studio Giant Sparrow se tak okamžitě katapultovalo mezi nejuznávanější tvůrce.
Nezapomenutelný příběh se otáčí okolo rodiny Finchových a jejich mimořádného domu. Ten po mnoha letech navštívíme v roli mladičké dívky Edith, která zde dříve žila se svou rodinou. Přesto v polovině pokojů nikdy nebyla, její máma je totiž zapečetila. V tomto domě žijí Finchové po generace a už dlouho tuší, že se kolem nich motá tajemná kletba. Právě tam má dle všeho na svědomí brzké úmrtí valné většiny rodiny, kteří nejrůznějšími způsoby uhynou, často již v dětském věku. To je také důvod, proč maminka hlavní postavy ukrývá ony zachovalé pokoje zemřelých a Edith nic neřekne. Je totiž názoru, že žádná kletba dost možná neexistuje a lidé si smrt nevědomky navozují pouhým očekáváním nějaké zlé události.
Na prahu života však maminka Edith přece jen předala klíč, kterým lze odemknout první dveře z ukrytého pokoje. Jeden za druhým tak prozkoumáváme tajemství pokojů a v každém z nich prožijeme část života i konec života jeho majitele, tedy jednoho z našich příbuzných.
V rámci příběhů se vrátíme až do 19. století a například se podíváme na životní osudy mladé filmové hvězdy Barbary, Waltera ukrývajícího se mnoho let v úkrytu před válkou i Lewise, který v práci celé dny usekával rybám hlavy, zatímco ho myšlenky unášely do barvité a živé představivosti. Je naprosto neuvěřitelné, jakým způsobem odžijeme každý příběh a například u poslední zmíněné postavy skutečně monotónně pohybujeme myší, abychom ovládali rutinu odsekávání hlav, zatímco před námi ovládáme panáčka představujícího naše představy. Začínáme v 2D světě, pochodujeme stále vpřed, až se dostaneme do 3D světa a nakonec imaginární svět prožíváme rovnou z pohledu první osoby. To odpovídá tomu, jak se do imaginací stále více dostáváme a zdaleka nejde o jedinou příhodnou analogii. V nejvyšším pokoji se nakonec usadíme a sepíšeme všechny uplynulé zážitky do deníku. A komu je deník určen? To vám necháme jako překvapení…
Od téměř neznámých příbuzných se dostáváme stále blíže současnosti, až dojdeme k našim nejbližším, jako je naše babička, bratr nebo maminka. Každý prožitý příběh si zaznamenáme do deníčku pomocí nakresleného avatara včetně něčeho, co daný příběh charakterizuje. Vůbec tak není třeba, abychom si pamatovali jména, což by určitě vedlo k zaměňování některých postav. V sešitě máme předem k dispozici seznam jmen, které máme prozkoumat, což zároveň slouží jako kontrola. Může se totiž stát, že stejně jako já některou postavu omylem obejdete a byla by škoda, kdybyste o jeden z příběhů přišli.
Jen těžko lze slovy popsat, jakou atmosféru hra vytváří a jak snadno hráče pohltí. Titul mi několikrát navodil husí kůži, ať už šlo o sledování blížící se úmrtí batolete nebo návštěvu hřbitovu vedle domu. Zatímco v jiných hrách jsou památné scény spíše výjimečné, zde narážíme na jednu mimořádnou scenérii za druhou. Jeden pokoj třeba zcela pokrývá růžová (včetně chlupatého koberce), jiný se tyčí nad domem a nabízí nádherný výhled na oceán, zatímco další je naopak podzemním temným úkrytem. Nikdy bych nevěřil, je jediný dům dokáže navodit natolik různorodé dojmy.
Vcítění dále podporuje i ovládání. Namísto ojedinělých kliků zde vše ovládáme pohybem myši. Když tedy chceme otevřít dveře, musíme patřičným směrem táhnout i myší. To samé platí pro otáčení klikou, zvedání čehokoliv a další pohyby. Hra jasně a přehledně vyznačuje, kde je možná interakce a jen horko těžko mineme to, co nám hra zrovna nabízí (ale výjimečně se to stát může).
Ačkoliv adventury nejsou mým šálkem kávy a často mi připadají vyloženě nudné, ploché či nezajímavé, hra What Remains of Edith Finch mě svým dokonale plynoucím zážitkem ohromila. Jednotlivé události na sebe krásně navazují, aniž by byl hráč vystrčen do pozice diváka, jak se tomu děje třeba u her od Telltale Games. Hru přitom neprzní ani kdo ví jak složité hádanky či jiné interakce, které by umožňovaly zaseknout se a narušit tak zážitek. Přesto má tahle hra jeden velký háček. Tím je chybějící čeština, kvůli které je tak hráč zcela odkázán na anglický či jiný dostupný jazyk. Pokud však angličtinu příliš neovládáte, tahle hra pro vás prakticky postrádá smysl. Zřejmě i proto autoři přistoupili k zobrazovaní psané formy textů, takže je porozumění přece jen snadnější. Texty jsou různými způsoby zobrazovány ve 2D i 3D prostoru. Vzápětí se také stylové rozplynou a často letí směrem, kudy se máme vydat, takže nám tak trochu i napoví.
Chvílemi si ale pozorné oko přece jen všimne podprůměrné grafiky. Ve víru mimořádné atmosféry a pod rouškou silného příběhu si toho však drtivá většina hráčů zřejmě vůbec nevšimne. Sám si to uvědomil všiml teprve s prohlížením vytvořených screenshotů. Naopak hudba, dabing a celkové ozvučení je naprosto famózní a vývojáři si od nás zaslouží upřímnou poklonu.
Je pravda, že příběh lze poznat skrze kompletní gameplay na Youtube, avšak z osobní zkušenosti musím říct, že video zdaleka nenavodí atmosféru, a tak ani zážitek, jako to dokáže samotný titul. Proto doporučujeme nekazit si zážitek a pustit se rovnou do hry. Ta vám zabere zhruba hodinu a půl, a i když by si mnozí přáli delší hru, je otázkou, zda by to nebylo na úkor kvality. Čekáte-li od hry veselý příběh, vysmáté obličeje a údolím zalité slunce, najděte si raději jiný herní počin. Zde totiž skutečně zažíváme téma konce života a na smrt zřetelně upozorňují i uvedená data úmrtí.
What Remains of Edith Finch není hrou, ale uměleckým dílem. Hledáte-li nezapomenutelný zážitek v podobě silného příběhu a jedinečné atmosféry, rozhodně s touto hrou neuděláte chybu. Hráči na Steamu titul hodnotí na 95 %, a my se s touto známkou zcela ztotožňujeme. Hru však raději nedoporučujeme těm, kteří v poslední době řeší závažné onemocnění či otázku smrti u sebe či svého blízkého. Dům rodiny Finchových nabízí tak silný zážitek, až by mohl být citlivějším povahám nepříjemný.
