Warhammer Mark of Chaos: Battle March

Popravdě řečeno, s datadisky už to není takové jako to bývalo. Kde jsou ty časy, kdy prakticky ke každé strategii vyšel přinejmenším jeden, spíše však dva či tři datadisky. Vzpomeňte například na jednotlivé díly série Command and Conquer. Dnes už se ani ty větší pecky mnohdy nedočkají ani jediného přídavku. Warhammer ale jako by byl výjimkou. Teď však máme na mysli Warhammer 40.000, tedy velmi vzdálenou odnož základního světa – ten se v podobě Dawn of War dočkal velice kvalitní strategie, která se mezi hráči uchytila a uživila dokonce trojici datadisků. Jenže studiu Relic Entertainment se podařil stvořit opravdu dobrý titul. To se o adaptaci starého dobrého světa Warhammer: Mark of Chaos s čistým svědomím říci nedá. Dokonce máme obavy, že si na tuhle hru s odstupem půldruhého roku vzpomenou jen fandové předlohy, a to ještě kdoví jestli. Přitom se Mark of Chaos svého času těšil velikému haló. To ale bylo ještě před vydáním. Když hra konečně vyšla, protáhli obličeje nejen fandové, ale i hráči, kteří si chtěli užít pořádnou RTS. Ne, nebyla to špatná hra, jen jí někdo zapomněl osolit a omastit. Ale abychom jí nekřivdili – určité místo na trhu si našla, čehož důkazem je právě i datadisk Battle March.

   

Od add-onu se pochopitelně očekává nová obsahová nálož. Některé přídavky přináší skutečnou kopu vylepšení a novinek – jako například Command and Conquer 3: Kanes Wrath, jiné jen jakoby činily své povinnosti zadost a rozšíří původní herní dobu o pár hodin, aby pak hráči mohli nadávat na nenasytnost vývojářů. Nutno dodat, že takových je většina. Kam se řadí Battle March? Někam mezi. Původní čtveřici ras, což už je i tak solidní porce, rozšiřují další dva přírůstky. Popravdě jsme se už v originálu divili, kde jsou Orkové. Autoři si je zjevně šetřili pro datadisk, kde jejich frakci ještě doplnili podobně zelenými Gobliny. Druhou nově příchozí stranou jsou potom Temní elfové, kteří mají ve warhammerovském univerzu rovněž nenahraditelné místo. Pokud jste se ale těšili na dvojici nových kampaní, máte smůlu. Autoři zachovali úsporná opatření z původního titulu, kde také všechny frakce neměly vlastní tažení, a zhruba šest hodin trvající kampaň věnovali pouze Orkům a goblénům. Pokud přijmeme za své, že takové rozhodnutí padnout muselo, pak výslednou volbu musíme kvitovat, jelikož oba barbarské národy se povedlo spojit náramně, a nejenže jsou vtipnější, ale také se za ně příjemněji hraje.

   

Ale počkat! Jak ono se to vlastně hraje? Taková otázka jistě padá od těch, kdož původním titulem neprošli, nebo ho viděli jen letmo a už si na něj nemohou vzpomenout. Inu, ne že by jim samotný datadisk byl k něčemu platný – vyžaduje originál a navíc bez předchozích zkušeností pouze frustruje pochopitelně vysoko nastavenou obtížností. Ale recenzentské povinnosti je třeba učinit zadost. Takže poslyšte, jak že se to Mark of Chaos a logicky také Battle March hrají. Jedná se o čistě bojovou RTS, takže se rozlučte s myšlenkami na stavění baráčků, v nichž byste si pomalu, ale jistě – zabarikádovaní za hradbami a střílnami – rekrutovali armádu. Kampaň je rozdělená na mise a rámec příběhu pro každou z nich předepisuje určité podmínky v podobě předem poskládaných šiků. Pravda, sem tam je lze omezeným způsobem ovlivnit, ale nic významného. To ve skirmishi či multiplayeru se mají věci jinak a své legie si můžete poskládat podle vlastní libovůle, i když se samozřejmě musíte vejít do daných limitů, aby nebyla porušena vyváženost.

   

Tak nebo tak, po loadingu se objevíte na tu menší, tu větší mapě, kde ještě před započetím reálného času můžete svou armádu kliknutím přesouvat na místa ve vymezeném prostoru. Ale to se ukazuje být zbytečnou vychytávkou. Když konečně spustíte běh času, měli byste se co nejrychleji pokusit prozkoumat mapu, vybrat všechny bonusy a power-upy a vyhlédnout si místo, kde by bylo nejlepší vést bitvu. Pro vás samo sebou. Jakmile se vám to podaří a pokud do té doby nepotkáte nepřítele, kterých může být na mapě až pět (frakcí, nikoliv jednotek), pokusíte se soupeře nalákat do nějaké té pasti, kdy byste měli určitou bojovou výhodu. Pak už jen zacinkají zbraně, spustí se válečný řev a bojovníci se do sebe pustí hlava nehlava. Ačkoliv to není úplně přesné – měli byste se je stále snažit dirigovat – například se pokoušet o udržení pro úspěch nutných formací, nebo využívat signifikančních schopností určitých jednotek, nebo s pomocí hrdinů obrátit rozhodující momenty na svou stranu. Rekové jsou důležitou součástí armád, většinou se ale hloupě drží v popředí, takže mají v málo přehledné bitevní vřavě malé šance na dlouhodobější přežití. Je potřeba si na to dát pozor – pak mohou být užiteční, a na základě získaných zkušeností vylepšovat schopnosti a odemykat nové.

Na několik prvních bitev je to systém velmi zábavný a především pro fanoušky Warhammeru skvělý v tom, že si mohou prohlédnout všechny ty v knihách popisované jednotky v pěkné akci. Jenže řežba je sice záživnou podívanou, bohužel však nenabízí tolik taktické hloubky, jak bychom si přáli. Jistě, je tu docela variabilní prostředí, jehož výhod se dá občas vtipně využít, na výběr je poměrně široká škála formací, hrdinové mají zajímavé schopnosti atd. Ovšem na dlouhodobou zábavu je to přeci jenom málo a po odehrání kampaně vám už ani Battle March nebude mít moc co nabídnout. Abyste rozuměli – v kampaních jsou bitvy poměrně často zaonačené do různých úkolů, ale hraje se to stále tak nějak stejně. A pak už člověk nemá příliš chuť se pouštět do samostatných bitev, které jsou opět o tom samém.

   

Ale buďme konkrétnější. Kampaň za Orky a gobliny totiž ty předchozí spolehlivě zastiňuje a je tak tím nejpovedenějším, co si v rámci celého tohoto titulu můžete zahrát. Jednak nechybí občas i docela důmyslné cíle misí, ale především jsou zelenokožci sympatickými burany, kteří mají vždycky v rukávu nějakou tu hlášku, jíž po nakliknutí bleskurychle vypálí. Navíc se jejich armáda skládá z parádních těžkotonážníků, kteří se příliš nepárají s rychlostí, o to více ale dokáží udeřit silou. Skvělý je třeba kyklop, jenž jedním úderem svého kyje odhodí pěkných pár soupeřových jednotek do dáli. To Temní elfové jsou o něco komplikovanější, a pokud je postavíte třeba právě proti Orkům a necháte je se jen tak mydlit, hodně rychle pohoříte. Je s nimi zapotřebí mnohem více manipulovat a využívat speciálních schopností. Co se týče obtížnosti, je jasné, že orčí kampaň je oproti těm předchozím o poznání tužší, ale jak už bylo řečeno – také zábavnější. Horší to je s navazujícími misemi za elfy, které jsou podivné a občas jsme s nimi měli nepříjemné problémy v tom, že nebylo jasné, co se po nás zrovna chce. Kromě toho přináší datadisk porci nových skirmishových map využitelných i v multiplayeru a nezanedbatelný je i přínos dalších jednotek pro stávající rasy.

   

Po grafické stránce se nezměnilo zhola nic, ale není to důvod k panice – hra vypadá stále velmi dobře a umožňuje opravdu maximální přiblížení, kdy se vám odhalí bojovníci v překvapivých detailech. Každopádně jsme po herní stránce nečekali žádné zázraky, protože datadisk k lehce nadprůměrné hře ani žádné přinést nemůže. Proto také nejsme zklamáni a konstatujeme, že datadisk sám o sobě, s výchozí pozicí, kterou díky hlavní hře měl, udělal docela dost. Bohužel ho takto odtrženě není možné hodnotit a je třeba zohlednit problematický koncept, který se brzy ohraje. Pokud vás ale velkolepé bitvy s licencovanými jednotkami stále baví, proč ne. Battle March je v takovém případě solidní nášup. 65%.