WALL-E

O hrách podle filmů se často mluví s despektem. Oprávněně. Donedávna bylo smutným faktem, že se jednalo o stupidní rychlokvašky, které měly jediný účel: přinutit diváka, aby otevřel peněženku a utratil své těžce vydělané dolary (koruny, eura) za programátorské a designérské paskvily. Zdá se však, že se blýská na lepší časy: některé hry podle filmové předlohy, jež jsou v současnosti ve vývoji, bychom si velmi rádi vyzkoušeli (např. The Wheelman, Ghostbusters). No, a dnes tu máme WALL-E, PC verzi hry podle stejnojmenného filmu studia Pixar. Rádi bychom vám teď řekli, že WALL-E se může řadit po bok výše zmiňovaných her, ale nechceme vám nic nalhávat. WALL-E není zrovna skvost, a to i přihlédneme-li k tomu, že se jedná o titul zaměřený na mladší hráče. Než ale začneme hledat hnidy, povězme si, o čem dnešní titul vlastně je.

 

 

WALL-E pojednává o robotovi, jenž se ve spolupráci se svými kovovými kolegy snaží zbavit Zemi hor odpadu. Někdy v polovině 22. sotletí se celé lidstvo na luxusních vesmírných korábech vypravilo do hlubin kosmu, kde se nechává opečovávat haldou elektronických pomocníků – a po sobě zanechalo zaneřáděnou planetu a armády úklidových robotů. Ti transformují odpad do podoby jakýchsi krychlí, s nimiž se dá lépe disponovat (pro případ, že by se lidé rozhodli začít na Zemi s velkým úklidem). Provádění plánu je však zastaveno, úklidové jednotky jsou staženy na mateřskou loď. Na planetě však nedopatřením zůstane jeden robot třídy WALL-E (Waste Allocation Load Lifter-Earth, vyslovuje se jako „Wally“). Wally neúnavně pokračuje v práci, a dělá to bez oddychu po celých 700 let. Za tu dobu se z něj stane osobitý (podivínský?) robot, který miluje všechno nečekané a neznámé. A když jednou osamělý Wally spatří dalšího robota…

 

 

Když jsem se po zhlédnutí úvodního filmečku dostal do výcvikové úrovně, první věc, která mě napadla, byla: To si v THQ snad dělají srandu! – Objevil jsem se v jakémsi vyblitém pouštním prostředí, uprostřed obrazovky stála hnusná krabice (Wally), všude pusto a prázdno, plochu monitoru mi vyplňovaly škaredé žluté textury. Jelikož grafické nastavení nelze ve hře měnit, následovala kombinace kláves alt a F4 (kdo by se zdržoval otravným vyjížděním do menu, že), abych si externě zlepšil úroveň grafiky. Když si zapnete všechny vychytávky (antialiasing, anizotropní filtrování) na maximum, na WALL-E se i dá koukat, i tak ale hra v některých okamžicích vypadá, jako by do roku 2008 přicestovala odněkud z počátku tisíciletí. Později jsem sice svůj názor trochu poopravil, protože k některým prostředím se grafická strohost hodí (např. sterilní vesmírná loď), ale celkový dojem z vizuální stránky přesto zůstává rozpačitý. Na screenshotech provázejících tento článek vám to tak možná nebude připadat, ale grafika je opravdu chudá

 

 

Wally si poklidně uklízí své celoplanetární smetiště. Vždyť na to má věčnost. Na scéně se ale objeví průzkumný robot („robotka“) jménem EVE, který má prozkoumat, zda se někde v horách odpadu nenachází organický život – a Wallyho zkorodované obvody zažijí dosud nepoznaný cit: lásku.  A protože se Wallyho vyvolená brzy ocitne v nesnázích, podnikne smetištní robot strastiplnou cestu za naplněním své touhy. K tomu mu dopomáhá několik vychytávek. Wally disponuje výkonným laserem, kterým může ničit překážky blokující cestu nebo zabíjet nepřátele (v pozdějších fázích hry). Nepřátele může též likvidovat házením různých krabic (zaměřování je automatické). Také se umí složit do krychle – v této podobě má zvýšenou odolnost vůči poškození. A nejdůležitější věc na konec: magnetofon. V magnetofonu má Wally pásek s písničkou z muzikálu Hello, Dolly. Pomocí téhle  písničky dokáže Wally na svou stranu získat neutrální roboty a ti mu pak usnadňují cestu. A tak např. robot-deštník funguje jako trampolína, která umožňuje doskočit výš, a security-bot otevírá zamčené dveře atp…

 

Ale co z toho, že Wally má poměrně rozmanité schopnosti, když je vy coby Wallyho „páníček“ pořádně nedokážete využít… Hře WALL-E se do vínku dostalo nepříliš povedené ovládání, což umocňuje zvláštně zpracovaná kamera. Mnohdy si nebudete jisti, jestli se zmáčknutím klávesy "vpřed" postavička robota doopravdy vydá vpřed. Vývojáři se zřejmě snažili vytvořit kameru, která by vás automaticky sledovala, abyste s tím nemuseli zatěžovat vy. Jejich snaha se však pěkně zvrhla. WALL-E bohužel nutí hráče kameru korigovat (klávesami nebo myší), protože ta si někdy dělá, co chce. Veřte nám, dost to komplikuje život. Přestože je obtížnost WALL-E na poměrně nízké úrovni, občas budete vývojáře proklínat. Když se stane, že po vás jdou nepřátelští roboti, potřebujete rychle a přesně reagovat, jinak vás usmaží jejich paprsky – a zkuste si reagovat rychle a přesně, když se kamera vašemu pohybu přizpůsobuje tak, že vidíte „velký kulový“…

 

 

Přiznám se, že Wally mi byl zpočátku hodně nesympatický. Škaredá plechová krabice, která ani neumí mluvit (jen různě pípá, chrčí) si však získala mou náklonnost. Úsměvné scénky při nalezení skrytých předmětů (k čemupak asi slouží plácačka na mouchy?), roztomilé pokusy říci slovo „EVE“, elektrické polibky a houževnatost, s jakou se snaží získat svou Milovanou, zaujme i chladného cynika. Jen se musíte naladit na správnou vlnu, protože WALL-E se téměř obejde beze slov, takže uvidíte poněkud netradičně pojatý příběh. Dáte-li Wallymu šanci, zjistíte, že je mnohem lidštější než lidé, které později potká.

 

 

Příjemným bonusem jsou minihry a "freeride" levely, které se odemykají postupem v příběhových misích. U miniher se nejedná o nic převratného: hopsání v hustém provozu, sjíždění prudkého srázu (mimochodem, ženete-li se velkou rychlostí, okolí se rozmázne – a v tu chvíli vypadá WALL-E opravdu pěkně) odemykání bezpečnostích zámků formou pexesa – to všechno už tu nejméně milionkrát bylo, ale to příliš nevadí. Soupeření s kamarádem na rozdělené obrazovce tomu dodá šťávu. Též si můžete dopřát i hot-seat mód, kdy se hráči postupně střídají. Čeho se ale nedočkáte, je síťová hra. Za rozbíjení krabic, postup příběhem a nalézání předmětů získáváte body, jež můžete utratit za cheaty (např. neomezené používání laseru) nebo za hi-res artworky. Zhlédnout  můžete i filmový trailer. Shrnuto a podtrženo, bonusová část WALL-E je příjemným překvapením.

 

 

Zmiňovali jsme se o nepovedené grafice a poněkud nepřátelskému ovládání, ale to všechno by se snad dalo překousnout. Wally je opravdu fajn plechovka a stojí za to sledovat jeho dobrodružství, abyste zjistili, jak to s ním a EVE dopadne. Co se ale překousnout nedá, je nuda, která vás provází po celou dobu hraní. Všechno je totiž neskutečně repetitivní, už první misi se dostanete do vlaku stereotypu, z nějž nelze vystoupit. Mnohdy jsem se přemáhal věnovat WALL-E další minuty svého času – ono otevírání dveří sesbíráváním určeného počtu modrých krabic roztroušených po úrovni není po dvacáté zrovna osvěžující. A uvidíte-li někdy situaci, která se stereotypu vymyká, můžete si být jisti, že se do této situace ještě několikrát dostanete (tj. stereotyp se z ní stane). Ach jo. A aby toho nebylo málo: hudba vám brzy začne lézt na nervy, poněvadž se neustále opakuje v kraťoučkých smyčkách (toto je obzvláště patrné v počátečních levelech).  Je dobře, že WALL-E zatím v naší krásné zemi neměl premiéru: takhle jsme si mohli užít seznamování s Wallym a EVE, oťukali jsme si příběh, abychom si jej v srpnu naplno užili v kině. Být tomu naopak, hra WALL-E by ztratila velkou část svého kouzla (a procentní body v hodnocení).

 

 

Větší část dvacátého století ovládala scénu animovaného filmu společnost Disney pana Walta Disneye. V roce 1995 se však nad klasickými animáky pro malé děti, v nichž je spousta zvířátek a často se zpívá, začaly stahovat mraky. Do kin totiž přišel Příběh hraček studia Pixar, film vytvořený pomocí (tehdy) převratné technologie počítavé animace. Byl to hit, který se líbil dětem i rodičům, a předznamenal vlnu podobně laděných snímků, v nichž si každý našel něco. Pixar ovládl trh s animovanými filmy. Tím vším chceme říct, že preciznost, vtip, kreativita jsou znaky každého snímku od Pixaru. Nejinak je tomu i u filmu WALL-E, který si zatím od zahraničních kritiků vysloužil samou chválu. Nyní se nám nabízí otázka:  Proč si, sakra, Pixar nepohlídá i kvalitu herních zpracování svých děl? THQ na svět vypustili ošklivé káčátko, které se ale nepromění v krásnou labuť. Jen tak pro zajímavost: na návštěvu ke mně přišel devítiletý bratranec, tak mě napadlo, že mu dám WALL-E vyzkoušet. Hrál to asi deset minut, pak se mě zeptal: „A nemáš Kólofduty?“ Wally je roztomilý, jeho dobrodružství dokáže chytit za srdce, jenže WALL-E dostane kvůli stereotypní hratelnosti, ovládání, na nějž si autor recenze nemohl zvyknout, a nepovedené grafice 60%. Mohlo to dopadnout lépe.