Victor Vran

Nejenom že bulharské nezávislé studio Haemimont Games funguje již 18 let, ale má za sebou i poměrně slušné úspěchy. Určitě jste už slyšeli například o Omerta – City of Gangsters či strategické sérii Tropico. I díky tomu si autoři zasloužili naši pozornost, když vydali akční RPG s názvem Victor Vran, jenž na Steamu nasbíral výborné hodnocení. A jak dopadlo naše testování?

 

Příběh není, kdo ví jak spletitý či zajímavý. Do rukou dostaneme zkušeného lovce démonů, který neohroženě přijíždí do smyšleného města Zagoravia, aby si tu bez okolků poradil se všemi zrůdami, kteří město i okolí zaplavili. A možná se i podaří zjistit, kde má zdejší zlo kořeny a odkud vlastně pramení. Uvidíme, zde ale žádné spoilery nepatří. Po krátkém úvodu následuje tutoriál, kde se naučíme základní ovládání. To je ale velmi jednoduché a zvládneme ho za pět minut. Projitím tutoriálem se zároveň dostáváme do naší hlavní základny – jakéhosi malého avšak honosného paláce. Zde na nás čeká několik dalších postav (např. princezna), které nám mimo jiné zadávají různé úkoly.

 

Uprostřed paláce pak nalezneme mapu, na které si lze prohlížet zdejší lokality. Mapu nelze posouvat do všech směrů, ale vzhledem k jejímu vertikálnímu rozložení pouze nahoru a dolů. Vidíme zde různorodé lokality, kam se můžeme po jejich objevení přímo teleportovat. Nudné cupitání tak jde ihned stranou. Při vstupu do každé lokality jsou nám zobrazeny konkrétní úkoly pro dané místo. Bývá jich zpravidla několik a můžeme zde narazit třeba na „10x použij tuto schopnost, „v časovém limitu zabij hlavního bosse“ nebo „zabij bosse, aniž bys utrpěl poškození“. Každý úkol slibuje jinou odměnu a po jeho splnění jsme okamžitě odměněni. Obvykle ze země vyskočí jakási vlajka, ze které začnou do všech stran létat odměny. Tyhle mini úkoly až překvapivě vylepšují hratelnost.

Po zdejším světě však samozřejmě nebudeme pobíhat jen tak pro legraci. Naše snaha se totiž bude upínat zejména na zadané hlavní mise, které nás posílají do konkrétních lokalit a míst. V praxi to vypadá tak, že nejdřív třeba musíme jít do jedné jeskyně, vylézt jít do druhé a pak zase do třetí. V každé přitom pochopitelně něco malého uděláme či zabijeme. Při pokuse neřešit mise a vrhnout se do zdejšího tajůplného světa jsme brzy zjistili, že mapa nás bez plnění hlavní linie brzy zarazí a dál už nepustí.

 

Victor Van částečně připomíná klasickou diablovku, ale hned ze začátku nemile překvapí. Není tu totiž na výběr z více druhů povolání! Tím je samozřejmě umořena touha hráčů po opakovaném hraní za jiné povolání, což u každé hry vždy vytváří několikanásobně delší herní dobu. Stejně tak zapomeňte na upravování vzhledu postavy, volbu rasy, pohlaví, výšky a tak dále. Nerozdělíme zde ani body a nezvolíme si tak silné a slabé stránky.

Všechny parametry tak lze upravovat pouze a jen skrze vybavení, které dostáváme buďto coby odměny za úkoly a mise, nebo klasicky nalézáme v truhlách, rozbitých bednách či mrtvých protivnících. Téměř každý kousek na nás přitom má různé bonusy a právě ty je třeba chytře kombinovat. Co takhle zvýšit si šanci na kritický zásah a zvýšit si poškození udělené právě kritickým zásahem?

 

Obzvláště důležitý je výběr typu zbraně. Ať už popadneme rychlý meč, těžké kladivo, kosu či brokovnici, u každé zbraně najdeme znatelné specifika. Nejenom že tohle nebezpečné náčiní má jinou rychlost, šanci na kritický zásah, ale co je důležitější, kromě základního útoku má každý typ zbraně dva speciální útoky. Ty se po spuštění a ukončení automaticky nabíjí a je třeba pouze počkat. Ze začátku můžeme držet pouze jednu zbraň, ale postupně se nám odemkne i druhý slot, takže zbraně můžeme hezky prohazovat dle aktuální situace.

Aby však nebylo vše jen o zbraních, další aktivní schopnosti jsou k dispozici skrze speciální karty. Karty stejně jako ostatní vybavení můžeme kupovat nebo dropovat ve světě. Jedna karta nám tak třeba poskytne kouzelné brnění a druhá zase umožní poslat roj meteoritů. Každá karta není zcela unikátní a často tak narazíme na stejnou avšak s jinou úrovní a tedy i účinností. Pořád je tedy co sbírat. Aby nechyběly schopnosti pasivní, existují zde sloty i pro jiný typ karet. Mezi pasivními například najdeme kartu pro vyšší poškození, více zdraví nebo více padnutých zlaťáků. A k čemu že jsou nám vlastně zlaťáky? Ve výše zmíněném paláci máme k dispozici různé překupníky, kteří nám rádi prodají vše, co budeme potřebovat. Tedy pokud na to máme dostatek financí.

 

Čím by se Victor Vran ale mohl přece jenom blýsknout, to je právě způsob boje. Tady totiž nepůjde pouze o klikání a používání schopností, ale i o včasné uhýbání skrze skákání a úskoky. Na soupeřích je vidět, že jsou záměrně vytvořeni tak, aby jejich začínající útoky byly včas předem patrné a abychom měli dostatek času uhnout. Možná to nyní zní jako příliš jednoduchá záležitost, ale jakmile po nás jde deset, dvacet protivníků, situace už tak růžová opravdu není. Přesto je třeba zmínit až směšně snadný únik téměř v jakékoliv situaci. Pokud nás protivníci zahlcují nebo se s nimi prostě nechceme párat, prostě mezi nimi proběhneme, případně je přeskočíme a je klid. Obvykle za námi sice chvíli poběží, ale už nás nedostihnou. Do různých dalších lokalit je přitom možné vstoupit i když máme přímo za zády krvelačnou hordu, což působí poněkud uměle. A když se přece jenom dostaneme do úzkých, můžeme si doplnit zdraví speciálními svatyněmi, které najdeme kolem či vytáhnout z kapsy léčivý lektvar. Kromě různých lektvarů pak lze využít i všelijakých ničivých bomb. Nutno dodat, že zdejší svět je složen ze slušné řádky různorodých lokalit, při čemž jejich rozdílnost se odráží i všelijakých příšerách. A tak každou chvíli bojujeme proti něčemu novému a musíme se tak učit nové taktice. Na každého totiž platí něco jiného. Grafická stránka je na slušné úrovni, což se ovšem nedá říct o hudbě, která je poměrně chabá.

 

 

Jak tak hezky postupujeme hrou, získáváme nové a nové úrovně. Ani tentokrát však nedostaneme body, které bychom mohli rozdělit do různých atributů. A tak s každou úrovní se nám automaticky vylepší nějaká konkrétní záležitost, jako třeba více HP. Za druhé pak s novou úrovní máme často na výběr z různých předmětů, truhel či karet.

Sečteno podtrženo, Victor Vran je sice poměrně zdařilým skloubením akce s RPG, avšak konečná hratelnost je (pouze) dobrá. Pokud si chcete zkrátit volný čas nějakým tím fajnovým titulem, můžete se do Victor Van pustit na Windows, OS X či Linuxu. Dle našeho názoru se však jedná o lehký nadprůměr, což na dnešní herní scéně samozřejmě nevzbudí velký ohlas a tak dáváme 73%.