Vanquish

Jsou hry, o kterých se mluví dlouho předtím, než z nich vidíme byť jediný obrázek a které nás neustále masírují novými a novými detaily, na které se můžeme těšit, a ve finále nás řada z nich, právě díky přehnaným očekáváním, zklame. Na druhou stranu jsou tu jiné hry, o kterých se ví tak nějak okrajově a nikdo od nich nic neočekává. O to více nás pak mohou příjemně překvapit. A to je právě případ Vanquish, hry o které možná většina z vás neslyšela do doby, než vyšla.

Že se bude jednat o kvalitní titul nám dopředu mohla naznačit hlavní osoba, která za vývojem stojí. Není to nikdo menší, než Shinji Mikami, tvůrce série Resident Evil a spolupracovník na takových titulech, jako je například akční bojovka Devil May Cry. Nyní tedy zabrousil do akčního žánru a servíruje nám svižnou střílečku z pohledu třetí osoby, která si bere to nejlepší z her jako je Gears of War, nebo Halo. Příběh hry je naprosto jednoduchý a dá se říct, že absolutně klišovitý. Jednoho krásného dne se Rusové zmocnili vesmírné základny, pomocí nějakého paprsku zničili kompletně celé město San Francisco a opilí mocí nyní vyhrožují, že za pár hodin srovnají se zemí i New York. To se Američanům samozřejmě nelíbí a tak vyšlou speciální jednotku, která má obří vesmírnou stanici dobít zpět. Jedním z vedoucích členů je i vaše postava, Sam Gideon, namakaný voják s drsnou mluvou. Jeho hlavní výhodou je speciální oblek ARS (Augmented Reaction Suite), který vytvořila organizace DARPA a jistý profesor Candid. Ten byl ale Rusy rovněž unesen a tak se cesta za získáním vesmírné stanice mění také trochu na osobní. No a to je vše, ale pro dobrou střílečku to stačí.

Hlavního hrdinu sledujete z pohledu třetí osoby, který zajišťuje výhled na povedený speciální oblek. Ten krom obrany svého majitele umožňuje na několik vteřin zásadně zrychlit a po kolenou tryskem zmizet na jiné místo. Navíc pokud během tohoto rychlého pohybu vystřelíte, zpomalí se celý čas a vy máte prostor pečlivě zamířit, nebo odpravit více nepřátel najednou. V některých fázích hry je využití zpomaleného času zcela nezbytné a to především při soubojích s bosy. Existuje také druhá situace, kdy se zpomalený čas automaticky spustí, a to ve chvíli, kdy jste na pokraji smrti. Máte tedy šanci se z problému vystřílet a ukrýt se někam do bezpečí. Systém krytí je ve Vanquish hodně propracovaný. Stejně jako v Gears of War se můžete přitisknout za nejbližší překážku a váš avatar se jí přizpůsobí. Škála pohybů, které může za překážkou vykonat se nám zdá širší než u zmiňovaného Gears of War a pokud je překážka nízká, Sam si klidně i lehne a vykukuje kolem. Na běžné nepřátele překážky jako systém krytí stačí, ale jakmile narazíte na nějakého bosáka, musíte se více pohybovat, protože většina z nich umí překážky prostřelit, případně dokonce zničit.

Souboje s bosy patří vůbec k tomu nejlepšímu, na co ve hře narazíte. Většinou se jedná o ohromné roboty nebo robotizované pavouky a styl, jakým je zničíte, je vždy stejný. Je třeba najít jejich generátor, takový rudý bod (jsou to ostatně Rusáci, takže to odpovídá) a pálit do něj co to jde. Tento bod je ale většinou skryt za těžkým brněním a jediným způsobem, jak se k němu dostat, je trefovat se do citlivých částí jeho nohou (či co to má) a donutit ho položit se na zem, čímž se jeho generátor odkryje. Ač se to může zdát jednoduché, skutečně tomu tak není, protože během boje s ním se objevují také obyčejní vojáci a vy musíte pálit na všechny strany. Navíc útoky bosů jsou neskutečně silné a některé vás dokonce zabijí na jednu ránu. Naštěstí se dá vždy vypozorovat, kdy bude tento útok používat a můžete uniknout a to většinou za pomoci zrychlení obleku a zpomalení času. Smrt totiž většinou znamená návrat na začátek boje, protože ukládání probíhá automaticky před a po boji. Boje jsou tedy hodně frenetické a nevydechnete si ani minutu.

K destrukci můžete využívat řadu zbraní, z nichž většinu poznáte již na začátku hry a tak si můžete vybrat, které budete k průchodu hrou používat. Můžete u sebe vždy nosit pouze tři zbraně a granáty, ale můžete kdykoliv měnit za některou nalezenou. Časté používání určité zbraně má ale za následek, že si ji postupně vylepšujete z nalezených komponent. Z počátku to bude větší zásobník nebo lepší zaměřování a takových vylepšení je ke každé zbrani zhruba osm. Ve výzbroji najdeme i některý ryze fantastické kousky jako naváděný laser, který dovede zaměřit více cílů najednou a zasáhne je ze vzduchu silnými paprsky. Nejlepší jsou ale podle nás klasické zbraně jako assault rifle, nebo těžký kulomet. V průběhu hraní se nemusíte bát, že byste se ocitli bez munice a stejně tak je to s cíly pro ni, neustále se objevují nepřátelé ať už pěší, nebo v malých robotech, které jim můžete dokonce sebrat a o obřích bosech jsme již psali.

Jak jste mohli pochopit, hlavní náplní Vanquishe jsou mohutné boje. Ty se odehrávají na obří vesmírné kolonii a scenérie tak mají zajištěnu monumentálnost. Tu a tam kolem prolétnou gigantické lodě, někdy některá narazí blízko vás a hlavně vše provází obrovské exploze a destrukce všeho kolem. Ač se celá hra odehrává na jednom místě, ve zmíněné kolonii, prostředí se mění. Jednu chvíli se probojováváte úzkými koridory, kde není úniku a o chvíli později se dostanete do obrovského otevřeného prostoru, kde se na vás hrnou desítky nepřátel podpořených bojovými roboty. Jedna mise se také odehrává ve stavu beztíže a druhá je trochu stealth, ale to je, co se týká variability, tak nějak všechno. Světe div se, ale ono to nevadí a možná díky extrémní krátkosti hry, vás hra celou dobu nepřestane bavit. Pokud se ale budete snažit, hru dohrajete za méně než šest hodin a to není mnoho. Vše závisí na tom, jak často budete umírat a vězte, že umírat budete, protože Vanquish je dost těžká hra a rozhodně vás za ručičku nevede.

Jakmile dohrajete základní kampaň, máte k dispozici ještě různé výzvy a možnost hrát mapy znova s co nejlepším výsledkem, žádný multiplayer nehledejte. Na jednu stranu je škoda, že si nemůžeme užít hrátky s časem a s rychlostním oblekem ve více lidech, ale na stranu druhou je lepší, když se autoři nesnažili přilepit nějaký rychlokvašený multiplayer za každou cenu (vzpomínáte na zbytečný multiplayer u Bioshocku?). Jediný online prvek, který je ve hře přítomen je žebříček, kde se zapisuje skóre ze hry pro jednoho hráče. V průběhu hraní jste totiž hodnoceni za každé zabití, zničení, osvobození a také penalizováni za smrti a další úkony a ve spojení s rychlostí vašeho projití hry vám hra nakonec přidělí nějaké skóre. A právě to si můžete porovnat v celosvětovém žebříčku.

Grafický engine, který pohání Vanquish rozhodně nepatří k nejlepším a textury jsou poměrně strohé. Ale i v takovém enginu dokázali grafici vytvořit skutečně monumentální vesmírnou stanici, kterou neustále osvětlují výbuchy všeho druhu, které jsou asi nejlepší co se ve hře objevuje. Velmi hezky také vypadá efekt pohybu vašeho obleku a změna zbraní v ruce. Sam je totiž nepřehazuje, ale zbraně se v ruce samy transformují na jiné. Díky jednoduššímu enginu navíc hra běží naprosto plynule, bez znatelného poklesu frameratu i ve velmi exponovaných scénách se spoustou lidí, kdy se naplno využije podpora fyzikální technologie Havok.

Jak už zřejmě vyplynulo z předchozích odstavců, Vanquish se nám skutečně líbil a je to příjemné překvapení letošního podzimu. Nadšení sice trochu kazí krátkost hry, slabší grafické zpracování některých detailů a také obtížnost, která řadu hráčů může odradit. Přesto se jedná o velmi zábavný titul a pokud chvíli počkáte, než trochu zlevní, bude to jasná koupě. Za nás hodnotíme 85%.