Unreal Tournament 3

Letošní „štědrý" herní podzim odstartoval již na konci léta Bioshockem. Ten se nám náramně líbil především svojí atmosférou, ale i graficky dokonale vynikl. A právě Bioshock byl první hrou, v níž byl pořádně použitý dlouho očekávaný Unreal3 engine. Od vydání tohoto FPSka již několik měsíců uplynulo, představilo se pár dalších titulů využívajících tento engine, ale my jsme stále čekali na to hlavní – třetí pokračování Unreal Tournamentu. Trochu by mne svádělo říci, že právě on je tím hlavním, proč byl Unreal 3 engine vyvíjen, ovšem to nebude tak úplně pravda. Epic Games totiž pokaždé většinu peněz vydělají samotným jeho prodejem jiným týmům a tržby plynoucí z prodeje UT3 by patrně jeho náklady ani nepokryly.

Kampaň

Když se vysloví slovní spojení Unreal Tournament III, každý si nejspíš představí hodiny a hodiny hraní po internetu. Ano, celá série vždy vynikala právě v multiplayeru. Tentokrát se však rozhodli vytvořit i kvalitní singleplayerovou kampaň, aby si mohli hru užít i hráči, kteří nemají přístup k internetu. Chtěli udělat chytlavý příběh, jenž jsme zatím nikdy v Unreal Tournamentu neviděli. A ani tentokrát jsme se ho bohužel nedočkali. Po úvodním spuštění nejdříve zhlédnete několik na sebe navazujících videí a záhy zjistíte, že story postrádá jakoukoli zajímavost. Pokud byste snad čekali klasické mise jako v běžných first person střílečkách, byli byste taktéž na omylu. I v kampani se totiž proháníte pouze v mapách, které najdete i v multiplayeru s tím rozdílem, že hrajete proti botům. Respektive pokud si zvolíte online kampaň, tak i zde budete hrát s živými hráči. Samotný sigle tak pouze zastupuje trénink, v němž se malinko naskillujete před samotným online hraním, nic víc. Záhy však musíme doplnit, že umělá inteligence botů se vydařila. Ať už hrajete kampaň nebo klasické mapy s boty (ono to vlastně vyjde úplně nastejno), doopravdy se mohou vyrovnat živým protihráčům. Dokážou se sakramentsky dobře krýt, šikovně se pohybovat i reálně střílet. Samozřejmě pokud si zvolíte nějakou opravdu těžkou obtížnost, liší se především v přesnosti střelby, což je malinko škoda. Suma sumárum tedy singleplayer není vůbec špatný, špatná (a to hodně) je pouze kampaň s bídným příběhem.

  

UT3 engine

Čekalo se na něj dlouho, v několika titulech se již objevil a právě v Unreal Tournamentu III je takříkajíc „doma". Není řeč o nikom jiném, než samotném Unreal3 enginu. Právě grafickému (resp. celému audiovizuálnímu) zpracování není takřka co vytknout. Dlouhou, velmi dlouho před vydáním lákali v Epic Games na next-gen zpracování a tady ho máme. V plné své kráse. Detailní a kvalitní textury, precizně vymodelované prostředí i postavy, hezké zbraně s ještě hezčími efekty, to všechno je v tomto titulu k vidění. Spokojeni jsme i se samotným stylem, jež prostě přesně odpovídá tomu Unrealovskému. I zvuky hezky doplňují celkový pocit ze hry. Atmosféra se stupňuje společně s hudbou, kterou ale v podstatě nevnímáte – přesně tak by to mělo být. Zkrátka neměli byste si užívat hezkého soundtracku, ale měl by skvěle doplnit prostředí, což se stalo. A pokud se vám zrovna daří, začne vám do toho všeho řvát tolik typický hlas: „Double Kill… Multi Kill… Mega Kill… Ultra Kill…" Inu pokud jste hráli nějaký z předchozích tří dílů z této série, určitě to dobře znáte. A pokud snad čirou náhodou nikoli (což je patrně nemožné), rychle se vám to zalíbí. I při kvalitní grafice se podařilo autorům  podržet na uzdě hardwarové nároky. Minimální sestava je dnes již dosti podprůměrná a zní následovně: 2 GHz, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta, doporučená potom 3,5 GHz, 1 GB RAM a k tomu 256 MB grafická karta.

  

Šest kvalitních módů

Celkově Unreal Tournament III nabízí šest módů. První tři z nich jsou opravdovou klasikou. Tím máme na mysli konkrétně Deathmatch (aneb klasická bitva všichni proti všem), Team Deathmatch (souboj dvou týmů, kde jde opět čistě o počet zabití vs. smrtí) a Capture The Flag. I tento poslední zmíněný mód se může řadit mezi opravdovou klasiku – každý tým má svoji základnu s vlajkou a úkolem je ukrást tu nepřítelovu a donést ji do své základny. Tolik zhruba k hodně „profláknutým" režimům hry, nyní se již pojďme trošku podrobněji zaměřit na ty originálnější. Čtvrtý mód se jmenuje Vehicle CTF a jak napovídá samotný název, nemá  daleko od běžného souboje o vlajky. Jeden patrný rozdíl byste zde však našli – vozidla. Bitvy se odehrávají na podstatně větších mapách a v exteriérech, abyste si mohli jízdu pořádně užít. Kromě toho však nenabízí žádnou inovaci oproti běžnému CTF. O samotných vozidlech si povíme ještě více v dalším odstavci, nyní je ten pravý čas přesunout se k dalšímu módu. Tím se stal Warfare, v němž má každý tým ve svém centru jádro a vaším úkolem je zničit protivníkovo. Na druhou stranu to má jeden háček, protože v první řadě musíte obsadit několik bodů na mapě, čímž si uděláte pomyslnou cestu k nepřátelskému jádru a následně je ho již možné tvrdou silou zničit. Warfare se hodně odlišuje od všech ostatních módů, je zajímavější, ale na druhou stranu i složitější. Rozhodně lepší bude v tomto módu hrát se známými kamarády, než s cizími lidmi na publicu. Tam totiž občas dobrá spolupráce nefunguje a jen vás to naštve. Poslední mód je hodně jednoduchý a už samotné jméno říká mnohé – Duel. V něm zkrátka pouze hrajete 1 vs. 1, skvělé místo, kde si vyřídit účty se svým kamarádem. K dispozici v něm jsou bohužel i větší mapy, kdy se neustále jen a jen hledáte a to není zrovna ideální. Stará známá klasika tedy nezmizela, ale některé poměrně úspěšné módy z UT 2004 bohužel ano.

Mapy

Tvůrci hry naštěstí nešli cestou kvantity, ale kvality. Map by tedy rozhodně mohlo být více, ale jsme raději za menší počet a o to kvalitnější. S jejich designem jsme opravdu byli spokojeni a pro ryze online FPS se náramně hodí. Mnohé z nich se takřka naprosto podobají svým předchůdcům z minulých dílů, jiné jsou úplně nové. Většinou jsou si všechny mapy podobné svou rozlohou, přičemž pochopitelně ty na deathmatch jsou nesrovnatelně menší (a povětšinou v interiéru), oproti těm na Vehicle CTF nebo Warfare. Každá mapa je také zasazena do specifického prostředí – některé opravdu futuristické, jiné třebas i malinko historické. Ve finále jsou však všechny především rozmanité, což se nám líbí. Než se vám všechny ohrají, rozhodně přijdou mnohé nové – ať už od samotných autorů hry a nebo od vášnivých fanoušků. V tomto směru se skutečně není potřeba strachovat. Jak jsme zmínili v minulém odstavci, k dispozici jsou i vozidla. Jejich typ (a především vzhled) se liší podle prostředí samotné mapy. Rozhodně přidávají hře na chuti (ostatně jako u UT04) a jejich zpracování vypadá skvěle. Kromě klasických aut někde narazíte i na originálnější kousky, jako třeba různá pojízdná „monstra" na několika jakoby pavoučích nohách. Detailně si je můžete prohlédnout na našich screenshotech a vězte, že v pohybu vypadají bravurně.

  

Zbraně

Výběr zbraní opět naprosto odpovídá celé filozofii Unreal Tournamentu III. Rozhodně tedy nesbíráte peníze, za něž byste si následně museli zbraně kupovat a ani žádný podobný systém zde nefunguje. Jednoduše začínáte s „obyčejnou" pistolkou a co si ulovíte (rozumějte najdete ležet na zemi), to máte. Pro upřesnění jen dodám, že od mrtvol si nic brát nemůžete, ale zbraně se objevují na předem daných spawnech. Tudíž kdo je dobře zná, má jistou výhodu. Se zbraněmi nás však malinko mrzí, že nepřidali autoři nějaké zajímavé a originální novinky. Naleznete tady totiž opravdu pouze starou a dobře známou klasiku, jakou je například Rocket Launcher, Flak Cannon, Rocket Pack nebo Sniper Rifle.

 

   

Solidní pokračování klasiky

S naprostým klidem již mohu konstatovat, že Unreal Tournament 3 naprosto splnil naše očekávání. Na druhou stranu se ale ani nedá říci, že by je předčil. Zkrátka ve finále je přesně takový, jaký bychom ho chtěli. Zatímco různé vývojářské firmy se snaží svoje populární série kdejakým způsobem „modernizovat", až z toho vypadne úplně jiná hra (např. NFS: Pro Street či SimCity: Societies), Epic games se tím nenechali zlákat. Zkrátka hru „pouze" převedli do svého nového enginu, vytvořili nové a kvalitní mapy, ale ono kouzlo hře zůstalo. A v tomto případě tento přístup skutečně vítáme, protože jsme se skvěle bavili. Zatímco singleplayerovou kampaň totálně zpackali, multiplayer dokáže toto zklamání na plné čáře vynahradit. Pokud bychom měli hodnotit čistě hru pro jednoho hráče, zůstali bychom poměrně nízko – maximálně u osmdesáti procent. Naopak samotný multiplayer celkový pohled na hru značně vylepšuje a dohromady jsme se rozhodli dát Unreal Tournamentu III 88%. Opravdu si užijete hodně velkou porci zábavy, navíc za nadmíru přijatelnou cenu 899,- Kč. Přestože jsme s tímto titulem nadmíru spokojeni, pro samotný herní průmysl je rozhodující především samotný Unreal 3 engine. Vždyť kolik skvělých her běžících právě na něm již vyšlo a kolika se ještě dočkáme! Úplně na závěr již jen dodáme, že pokud si chcete na vlastní kůži hru vyzkoušet, doporučujeme demoverzi (stahujte například zde), kterou můžete hrát i u nás na GameParku.