Trine 2

Steam dal vzniknout hned několika desítkám výtečných titulů nezávislého charakteru, které mimo jiné zahrnovaly povedenou „hříčku“ Trine. Páni vývojáři ze studia Frozenbyte okamžitě začali uvažovat a došli k závěru, že když už je to jejich zatím nejúspěšnější titul, nebylo by na škodu ho rozšířit o další podstatně košatější díl. Jak se kdysi dávno řeklo a bylo milionkrát odloženo, tak se i stalo a do rukou nám přistál druhý díl. Nese stejné jméno jako předchůdce, pouze s dvojkou na konci. Co se však obsahu týče, s předchozí hrou se ani nemůže porovnávat. Anebo může? Pojďme se mu raději podívat na kloubek a zjistit, jak na tom ve skutečnosti jsme.

 

Proč byl vlastně předchozí díl tak úspěšný? Jak asi víte, muselo mít podobné nadšení pro věc hned několik důvodů. Tím nejzákladnější byla asi poutavá atmosféra, ve které se střetla všechna pohádková kouzla světa. Tři hrdinové, záchrana tamějšího světa, barvité pozadí a vše ostatní, co k tomu patří. Pro jasný důkaz kvality však musela čtečka projít i přes hratelnost. Založení se na logických hádankách a hopsání ve 2D světě je v současné době trochu výzva, ale co se nezávislých projektů týče, rozhodně si mohou dovolit, co je jenom napadne, hlavně ať je to originální. A bylo!

 

 

Příběh druhého dílu nepřímo navazuje na první díl a snaží se mu alespoň jemně přiblížit. Ať dělá, co dělá, přiblížil se mu víc, než měl v plánu. Jako obvykle je království v ohrožení, přichází snaha o záchranu princezny a všichni žili šťastně až do nešťastné smrti v závanu hrdinného boje. Ne, takhle to tu nefunguje. I když… základní kostra je tak nějak u všech pohádek stejná a ani její zápletka nebývá příliš složitá. Naši hrdinové objeví květinku, která překvapivě mluví. Dozví se, že jejich cílem, jen aby zachránili království, bude najití skoro-princezen Isabely a Rosabely. A jak si procházíte trnitou cestou, v druhé fázi rychle zjistíte, která z nich je ta zlá, a které jdete doopravdy hrdinsky pomoci.

 

Hlavní loutkou nepříliš složitého příběhu je mág Amadeus. Hrdinové jsou v Trine 2 ve stejném složení, jako minule, takže se nemusíte bát přílišné zrady v jejich schopnostech a vlastnostech. Trochu zvídavý, trochu ukecaný, trochu toho i trochu tamtoho. Jeho pusa se možná nezavře ani za použití brutální síly, zato však perlí jedna radost a váš úsměv umí se hrou dělat divy. No, zbývá zjistit jaké. Mnohem lépe se ale zjišťuje, jak snadno umí Amadeus vytvářet plošinky pro skoky, různé hybadla a zároveň s tím vším vesele manipulovat na velkou vzdálenost. Jako kouzelník v cirkuse by se však neuživil, už proto, že je vše vyjmenované to jediné, co umí.

 

 

O něco lépe jsou na tom zbylé dvě postavy. Zlodějka Zoya a rytíř Pontius své schopnosti rozšířily do jednoho či dvou směrů. Je sice nepříjemné, že všechny překážky zvládne Amadeus sám, ale o to lépe si tito dva posvítí na cestu zločinu a rabování ze strany goblinů. Ať jsou zelení, bílí, či modří, výbušný šíp je dokonale uzemní a planoucí meč zase zchladí, jako by byli pouze voodoo panenkami. Zoya a její strastiplné příběhy o kradení v sámošce, Pontius a jeho vyprávění o dobytí jeho hradu a hledání dobrodružství. To k nim prostě patří a nikdo jim to nevezme. Hrdinové zde jsou a nikam neutíkají, protože nejsou srabi a hodí se pro každou zabijačku a hledání obětí goblinů.

 

Zatímco postavy zvládnete přelouskat s přehledem a usměvavým pohledem k tomu, v čem hra opravdu spočívá, vám zůstane navždy skryto. Dá se říct, že je to jednoduché jako facka a kop s otočkou, protože se snadno dělí na dvě části – boj a přemýšlení. Každý, kdo si zamiloval původní Trine, si zamiluje logické puzzle, ale nepohrdne ani osvěžením v podobě boje se zrádnými skřety, kteří nejenže ničí image krajiny, ale jsou dotěrní, až to ani není pěkné. Většina z mozek vařících činností není ani tak složitá, jako spíše vychytralá. Trocha bystrosti se vždycky hodí a zde to platí dvojnásob, především, když vám vývojáři z Frozenbyte nachystají v okolí určitou nápovědu.

 

 

Naprostá většina z úkolů vás dostane do úzkých v blízkosti lávy, kyseliny, či problémových portálů. Na první pokus si nevíte rady, na druhý už tápete, na třetí se vše dovede do zdárného konce, ale když hru hrajete podruhé a nemáte přitom zapnutý alespoň multiplayer, snadnost všeho vás skoro až ubíjí. Což o to, puzzle, které vyžadují vaši přesnost místo chytrosti zde také jsou, ale koho by zase bavilo se neustále zabíjet na stejném místě, i když jste ho již 4x prošli. O to příjemněji se cítíte díky mísení obou zmíněných částí – akce a domýšlivosti vašeho dutého kokosu umístěného na krku. Asi největší pochvalu by autoři měli dostat právě za vyváženost. Nejenže se nikdy nedostaví nuda, nebo snad stereotyp, ale navíc vždy víte, co se od vás očekává, a tak neexistuje reálná možnost suché a surové frustrace. A nejlepší na tom je, že vše funguje do posledního detailu!

 

Obtížnost puzzle v Trine 2 není nijak závratná a hra se dá projít s prstem v nose, ale naštěstí trocha výzvy přichází s co-opem. Kooperativní režim vám totiž každému přidělí jednu postavičku. A hrajte si! Nebudete ale věřit, jak obtížné to je! Pro ty, kteří multiplayer zrovna v lásce nemají je na druhou stranu připravena výzva v oblasti hledání všeho a vždy. Nejlépe se zde sbírají zkušenosti, lahvičky se zkušenostmi, básničky a přenádherné artworky. Možná by někdo mohl mít představu, že sbírání zkušenostních bodů je snadné jako nic, ale vlastně tím dostáváte několikanásobnou výzvu díky jejich ukrytí za další obtížný puzzle, většinou několikanásobně obtížnější, než je hlavní dějová linie.

 

 

Soubojový systém v Trine 2 vyniká ve všech směrech. Sice nedodává očekávanou výzvu, ale i přesto perfektně zabaví a série se s ním nezadržitelně blíží hezkému vrcholu. Jak už dle padlých slov mohlo všechny napadnout, souboje si užijete především proti goblinům. Abyste neměli nepříjemný pocit ze zelených chlápků s oštěpem, dorazí i lučištníci a slavní bossové, kteří si nesou těžké břímě v podobě obrovského kyje. Ze strany bojovníka, zlodějky, ale tak trochu i mága můžete očekávat zcela rozdílné bojové techniky, které je třeba se naučit využívat. A pokud jste zrovna v nejlepším, nahoďte róbu a díky Amadeově schopnosti levitovat s monstry jim zapalte pod poklopcem, či je hoďte do lávy. Možnosti jsou omezené opravdu jen a jen okolním světem.

 

Nesmíte mu to však mít za zlé, on za to nemůže, naopak! Kouzlo světa je jednou z největších předností jak prvního Trine, tak i druhého. Fantastická atmosféra, která dodává celé hře jisté pohádkové kouzlo, proudí celou hrou nejen díky grafice motivující vás jít do dalšího levelu pro další pěknou scenérii, ale třeba také soundtrackem a hlavními hrdiny. Pohádka musí mít nutně snad stokrát zmíněnou „kouzelnou atmosféru,“ a to je zde dovedeno do 1. letové třídy. Velmi často se stane, že do této husté polévky přibyde zlobivý skřet, či puzzle, ale překvapivě, díky dalším efektům, hra na kouzle ještě přidá, což je skoro až neuvěřitelné.

 

 

Stejně tak neuvěřitelné je, že v podobně laděné hře může fungovat multiplayer, nehledě na to, že pouze kooperační. V něm dále narazíme na dva různé módy. První z nich každému ze tří hráčů jasně určuje postavu, zatímco ve druhém se na obrazovce mohou sejít hned tři zlodějky zaráz. Co si budeme namlouvat, jasně nejtěžším je právě první mód, který zároveň přidává nejednu výzvu týkající se projití celým levelem třeba bez jediné újmy na životě. Velmi vysoká obtížnost takového počínání je ale vykompenzována předchozími zkušenostmi s hraním, které u vás trochu podpoří tvořivost a nápady.

 

Velkou nevýhodou kooperace je však komunikace mezi hráči. Ať myslel, kdo chtěl, nic nevymyslel. S ostatními hráči lze mluvit opravdu pouze přes klávesnici, a mikrofon se vám zde hodí asi jako kladivo na slepení porcelánu. Ve výsledku ale zoufat nemusíte, už třeba kvůli vážně skvělému systému povzbuzujících látek k dalšímu hraní. Ta je totiž naplněna snad milionem různých drobností a maličkostí, jako například menší sadou achievementů na Steamu, překrásné artworky s princeznami, jedna dlouhatánská básnička složená z několika odstavečků, anebo třeba jenom výzva pro nás, kované, duchaplné hráče.

 

 

Pro uhlazené sekáče si zase připravila roztomilou a kouzelnou grafiku, která každého ponoří zpět do dětských let plných radosti a veselí. Famózní zážitek z neobvyklých scenerií navíc doplňují cut-scény nevídané kvality. Ta mimo jiné spočívá i v dabingu všech hlavních postav. Nedá se mu vytknout snad nic a ani o píď hůře na tom není soundtrack promyšlený do posledního detailu. Pro ty, kteří si snad myslí, že se jedná o obvyklou „skvělou“ tečku za větou, ani omylem! Zde se vám dostává plnohodnotné hudby zasahující do naprosto každého úseku hry, a pokud vás potom opustí, asi jste si spletli hru, v Trine 2 je totiž pořád a neubírá na kvalitě!

 

Možná je to už klišé, ale Trine byl ve všech ohledech kouzelný a Trine 2 nevídaně dobře navazuje s ještě větším odhodláním a nasazením ukázat, že na poli nezávislých her jste někdo! Atmosféra pohádkové říše se zlými, ale i hodnými bytostmi, soundtrack doplňující každou už tak příjemnou část hry, grafika k zulíbání, hratelnost, jež nemá obdoby. Co víc by si vlastně mohl od hry přát? No, vlastně, i když se k nám nezastavitelnou rychlostí blíží již oznámené DLC, obsahu by mohlo být o něco málo více a multiplayer také není vyladěn do posledního momentu hraní. Po všech ostatních stránkách však Trine 2 předvádí bravurní výkon a od nás dostává překrásných 85%. Trine 2 vás pohltí a vyplivne až na konci pohádky. „A žili šťastně až do smrti.“