Transformers: The Game

Mediální masáž kolem nového blockbusteru hvězdného režiséra Michaela Baye dosahuje vrcholu právě v těchto dnech. Není divu, že se ve stejnou dobu objevuje herní zpracování v podobě Transformers: The Game. Stejně jako je tomu u filmu, byly i v případě hry názory ještě před jejím vydáním značně rozrůzněné. Podle mnohých nemůže snímek ani hra uspět, už kvůli plytkosti námětu, který sotva stačil na několik sérií animovaných seriálů. Jenže je tu i druhá skupina, do níž patří všichni souvěrci Michaela Baye a z nich se rekrutuje menší tábor hráčů, kteří mají za to, že se virtuální Transformers napojí z bohaté filmové studnice a bude to hit. Když ne příběhem, tak hratelností určitě. Jak už to tak ale bývá, realita je někde mezi.

Je docela dobře možné, že jste o mini-fenoménu Transformers ještě neslyšeli. Pro vás tedy přiblížíme, že poprvé se tyto myslící robotické a všelijak morfující „bytosti“ ukázaly na přelomu 80. a 90. let ve zmíněném kresleném seriálu – a zaznamenaly velký úspěch, byť u nás šlo o záležitost několika fajnšmekrů. Transformers se dělí do dvou skupin: Autobots a Deceptions. Ty jsou odjakživa znepřáteleny. Pochopitelně jejich bojem, přeneseným do uvěřitelnějších parametrů na zem, se zabývá film, čímž pádem se mu nemůže vyhnout ani licencovaná hra. Zatím nevíme, jak to v kinech dopadne, ale co víme, je, že ve hře má děj naprosto podružnou roli a po většinu času o něm ani nebudete vědět. Obě frakce se chtějí dostat k artefaktu jménem AllSpark, jenž je hybnou silnou všech transformerů. Aby to vše nebyl jen odosobněný epický konflikt, dostává se do středu zájmu teenager Sam Witwicky, který je údajně cestou k nalezení kýženého artefaktu. Prakticky celou hru se tak nepřetahujete ani tak o artefakt jako spíše o Sama. Ale jak už bylo řečeno, zápletku v průběhu hraní poberete jen ve velmi hrubých obrysech. Ač hra nešetří renderovanými videi, jsou tu spíše pro efekt a nabuzení bojového atmosféry, než že by se snažily cokoliv osvětlovat. Většinou se tak spokojíte s prostým zadáním mise. Nakonec ani to není tak od věci – aspoň hra nesrší spoilery a film si tak lze vychutnat nanovo, ovšem jen za předpokladu, že nebude podobně plytký.

Transformes jsou zcela evidentně jen a pouze akční hrou. Na robota, který se může měnit buď v auto či poletuchu, shlížíte z perspektivy třetí osoby. Zpočátku nám přišlo jako velmi dobrý nápad, že hra nabízí dvě samostatné kampaně. Můžete si tak zahrát i za ty zlé, což jsou v tomto případě Deceptions, kteří inovativně neslouží jen jako cíle pro Autoboty, ale zvolíte-li jejich tažení, užijete si vlastních cílů a lehce jiného průběhu hry. Říkáme lehce, protože záhy zjistíte, že obě kampaně jsou si podobné jako hnědé vejce bílému. Autoboti, zastoupení například Optimem Primem, Bumblebeem či Jazzem, nad vlastní pátrání po AllSparku staví záchranu Sama Witwickyho, a aby toho nebylo málo, tak i celého lidstva. Deceptions, jejichž řady tuží Megatron, Starscream a Barricade, mají přesně opačné záměry: chtějí ničit, dostat Sama za každou cenu a nijak se s ním nepárat – to vše má v první řadě vést k AllSparku. Tak a víte vše.

Ať už si vyberete jakoukoliv kampaň, dříve než by se slušelo vám dojde, že náplní je stále to samé. Prostředí jsou relativně otevřená, přestože jde o samostatné celky, které na druhý pohled nemají takovou rozlohu jako na první. Obvykle jste vyplivnuti na určité místo na mapě a dostanete úkol: odstranit z ulic (kasáren, rozestavěného areálu atd.) nepřátele. Každý z transformerů má tři útoky, dva střelné na tlačítkách myši, jeden obzvlášť účinný na blízko. Je prakticky jedno, jaký z nich používáte, stačí ho jen vyvolávat v takové frekvenci, aby udolal nové a nové přílivy nepřátelských robotů. Čas od času se mezi nimi objeví předák, kterého není jednoduché zlikvidovat konvenčně. Když do něj střílíte, okamžitě aktivuje štít. Stačí se však rozhlédnout po okolí a zjistit, že je interaktivní. Pak už vás určitě napadne popadnout projíždějící vůz a efektně ho na vzdorujícího pohůnka mrsknout. A vida, zabírá to! Mnohem větší otrava nastává v případě, že se nepřátelé rozhodnou před vámi prchat. To pak nastává poměrně nudná a zbytečná honička. Protivníci to dělají i tehdy, když jim to mise nepředepisuje, což je nepochopitelné. Jindy, kdy například v roli Autobota máte zabránit invazi Deceptionů do domu Sama, to ještě lze pochopit. Důsledky jsou však stejné.

V takových případech autoři počítali s použitím „skvělé“ vychytávky transformerů. Tito hoši se totiž mohou v mžiku přehodit do auto-módu, což prostě a jednoduše znamená, že místo několikatunového robotického kolosu se na obrazovce objeví sporťák. Což o to, teoreticky jde o pozitivní herní prvek, horší však už je praktická část. Vůz se totiž chová velice podivně a často se zasekává o prvky okolního prostředí. To je mimochodem částečně zničitelné. Všude běhají nebozí človíčci, mezi nimiž na sebe roboti pohazují auta, ať už civilní nebo policejní. Ano, i policie tu je. Bude vás často otravovat, ale její účinnost je minimální.

S všudypřítomným chaosem a interaktivním prostředím se pojí dost možná největší plus hry. Radost z ničení. Zní to hloupě, ale jsou mise, především za Deceptions, které si díky tomu budete skvěle užívat. Právě za tyto zloduchy totiž máte nařízeno páchat zkázu všude možně. Za Autoboty to můžete dělat rovněž, ale poněkud se to neslučuje s jejich vyznáním, čímž pádem pak nelze počítat s nejrůznějšími i s filmem se pojícími bonusy. Střílení a šlapání do všeho vám dává pocit enormní moci. Stačí jen lehce strčit do stojícího vozu, a ten už se kutálí v kotrmelcích ze svahu dolů. Tvůrcům se povedlo vytvořit efektní show, která hýří výbuchy, naléhavými zvuky a jen se to v ní hemží zbytečnými, ale v tomto směru atmosféru podporujícími objekty. Bohužel, často uvíznete v tzv. válečných zónách – to když na vás počítač posílá vlny nepřátel. Z těchto poměrně striktně vymezených zón nesmíte v průběhu boje vystoupit na více jak několik sekund, jinak mise končí nezdarem.

Efektu chaosu měla jistě pomáhat i třesoucí se kamera. Když s robotem kráčíte, obraz ještě relativně snesitelně tancuje. Jakmile však kolem sebe rozpoutáte peklo a potřebujete mít aspoň jakýs takýs přehled, je třesení na škodu, jelikož občas zapříčiní pohled někam jinam, než byste chtěli. Grafickou stránku musíme jinak jednoznačně pochválit. Umíme si představit hráče, kteří si modely robotů zamilují, protože tyto jsou provedeny s opravdovým důrazem na detail a skládání či rozkládání do aut či vrtulníků je moc pěkné. Prostředí působí rovněž příjemně živě, hlavně když se v něm zrovna činíte. Navíc to vše běhá bez sebemenších problémů i na průměrných sestavách.

Transformers jsou typickou hrou na motivy filmů. V žádném ohledu nepřekračují jím dané hranice, ba právě naopak – drží se hluboko uvnitř. To může být fandy vnímáno jako plus, ale široká veřejnost bohužel najde několik věcí, které jí tak úplně nesednou. Příběh veškerý žádný, úkoly mohly být mnohem zajímavější, jsou tu jistá omezení a v některých částech haprující ovládání. To vše znemožňuje Transformers stát se hitem. Stále jde však o nadprůměrný titul, který se dá relativně pohodově hrát, obzvlášť máte-li v oblibě masivní akce, kde se výbuchy a poletujícími troskami jen hemží. Naše hodnocení je tedy 65%.