Train Fever

Simulátory všech druhů a tvarů patří neoddělitelně k hernímu průmyslu už po více než dvě desetiletí. V poslední době s nimi nezávislí tvůrci začali neohroženě experimentovat, díky čemuž se nám do rukou dostaly i takové šílenosti, jako jsou simulátory kozího života, toastového chleba nebo třeba záchodu. Mnohá studia se naštěstí nevzdala svých dětských snů a nadále vypouští tycoony, v nichž se dostáváme do čela dopravních společností a zoologických zahrad. Je mezi nimi i švýcarský tvůrčí tým Urban Games, který před pár měsíci dorazil s kouskem Train Fever. V době vydání však ještě nebyl tak úplně připravený, takže jsme se na něj rozhodli zpětně podívat teprve nyní. Měli byste mu dát šanci?

Hra nás uvádí na scénu v roce 1850. Světlo světa právě spatřily první pořádnější dopravní prostředky, které vybízejí k tomu, aby zbohatlíci založili dopravní firmy a pustili se do stavby sítě silnic a železnic. Vy jste mezi nimi. Na vás je, abyste na cesty několika městeček, jež jsou vám vložena do rukou, vypustili první autobusy, co kdy sešly z výrobních pásů. Brzy pak samozřejmě dojde i na expanze, propojování měst a budování tunelů, železnicí a časem třeba i dálnicí. Train Fever je zcela klasickým zástupcem žánru dopravních tycoonů, a pokud jste za svůj život někdy propadli kouskům jako Transport Tycoon a Cities in Motion, budete v obraze téměř ihned. Všechny základní prvky těchto her měli vývojáři v malíku už od počátku. Trochu složitější je to však s celkovým obrazem, s nímž se Train Fever na trhu ukázal. O tom si však povíme teprve později.

Nejprve bychom se totiž měli pustit do samotné hry. Při pohledu na menu každopádně přichází lehký pocit zděšení. Žádný multiplayer. Vlastně je k dispozici pouhý jeden mód, jímž je singleplayer s otevřeným světem. Nabídka Train Fever, kdybychom ji porovnali s konkurencí v podobě kusu OpenTTD, jenž je tu sám o sobě už dobrých deset let, vypadá poměrně zoufale. A taky taková bohužel je i ve skutečnosti. Žádná skrytá tlačítka ani postup ve hře vám další specialitky neotevřou. Prostě si jen zvolíte, jak velká by měla být mapa, na níž následně budete trávit čas, určíte si náročnost terénu, s níž jsou ve hře každopádně řady nedořešených problémů, takže bychom doporučili okamžitou volbu placky, a vrhnete se do hraní na náhodně vygenerované mapě, jež téměř vždy působí nečekaně věrohodně a realisticky. Pár základních silnic pro vás bude rovnou předpřipraveno uprostřed menších měst, vše ostatní už ale od toho momentu bude záviset jen a jen na vás.

Abyste se však měli šanci stát bohem dopravy, nebude se stačit držet hry za ruku. Prakticky nic vám totiž sama od sebe nevysvětlí a budete muset zapátrat i v jiných zdrojích, pokud se vám zachce využít jejího plného potenciálu. Obsahuje totiž extrémně nedostatečný tutoriál, v němž se dozvíte tak maximálně to, jak postavit cestu, což zrovna patří k věcem, na něž by se dalo s trochou snahy přijít i bez pomoci. Až ale budete v pozdějších fázích potřebovat vysvětlit rozdíly mezi různými typy silnic, jaké přinášejí výhody a kde se je vyplatí stavět, zjistíte, že hra žádné info nenabízí a automaticky počítá s tím, že všechno zvládnete i bez pomoci. Zrovna u takto komplexního kousku je něco takového nicméně příliš náročné.

Skutečně se nám zalíbila možnost svůj svět odstartovat v několika různých momentech historie. Polovina 19. století vás naučí absolutní základy a dá vám k dispozici extrémně omezenou hrstku vozidel, díky nimž se něco málo naučíte o tom, jak Train Fever vlastně funguje. Začít ale můžete také o sto let později, kdy už musíte počítat s výběrem z mnoha různých typů automobilů, autobusů, vlaků i různých silnic a železnic. Pro zkušené hráče tato volba funguje jako okamžité přeskočení nejzdlouhavější části hry, které se rozhodně může hodit. Ani poté se navíc titul nezmrazí na místě. Abyste odemknuli skutečně všechno, co nabízí, budete muset strávit hraním na jedné mapě minimálně dvacítku hodin, načež se už dostanete i do blízké budoucnosti.

Vytváření linek pro jednotlivé dopravní prostředky ve hře funguje bezvadně. Pokud ale na jednu nasadíte více než jedno vozítko naráz, musíte počítat s tím, že se automaticky nesynchronizují a druhé pojede celou dobu v závěsu za tím prvním. Proto je zapotřebí trochy mikromanagmentu a soustředění. Samotná správa jednotlivých drah každopádně září. Jednoduchá tabulka umožňuje zobrazení všech drah, jež se právě nachází v místě, které si prohlížíte, což neskutečně ulehčuje snahu se zorientovat ve složitějších systémech, s nimiž budete pracovat už po pár hodinkách ve hře. Okamžitě se navíc dozvíte, které z tratí jsou prodělečné a které naopak využívá největší počet lidí, takže se je nemusíte bát rozšiřovat a vkládat do nich peníze. Ačkoli se hra na vlaky soustředí nejvíce, paradoxně to jsou právě ony, jež fungují nejhůře, ukrývají mnoho bugů a peníze z nich neplynou ani v případě, že se vám je povede dostat do chodu.

Extrémně důležitá jsou pro dopravní simulátory nejen vozítka, která ovládáte vy, ale samozřejmě i všechna zbylá, jež má na starosti umělá inteligence. Přijde nám skvělé, že doprava houstne s věkem, takže když na konci 19. století uvidíte mohutnější nával jednou za rok, nemusíte se bát, že by hra časem neodrazila skutečnou situaci na silnicích a na začátku třetího tisíciletí jste nepotkávali dopravní zácpy téměř každý den. Train Fever se navíc sám stará o vyvíjení měst, jež propojujete a pomáháte jim s pohybem. Jednotlivá centra mění svoji tvář každých pár desítek let a zástavba je ovlivňována dokonce i tím, kudy vedou vaše hlavní dopravní trasy. Okolní prostředí je zpracováno skutečně do detailů a máte možnost sledovat život každého člověka nehledě na to, zda jsou do vašeho dopravního systému zapojeni, nebo jenom vyrazili na výlet do sousedního městečka se svým osobním vozem.

Pravděpodobně největším problémem celé hry je fakt, že před vás nepředkládá žádné cíle. Náročné budování obrovské dopravní sítě tak ve výsledku působí beze smyslu. Neexistují žádné žebříčky, v nichž byste se mohli porovnat s ostatními hráči, přestože je komunita hry neuvěřitelná a v každém případě by si přímo ve hře alespoň nějaké propojení zasloužila. Ukazatelem toho, čeho všeho už jste dosáhli, tak mohou být jedině dosažené achievementy, což nám přijde málo. Jakmile jednou přesáhnete určitou hranici času stráveného na jedné mapě, uvědomíte si navíc, že už není, co dalšího byste mohli dělat. Naštěstí dosažení tohoto momentu trvá pěkně dlouho, protože hra umí zaujmout skutečně pořádně, přesto bychom od end-game fáze očekávali trochu víc.

Technická stránka Train Fever není ani po řadě patchů, přestože jí velmi výrazně pomohly, tam, kde bychom si ji představovali. Rozhodně však nezabraňuje v hraní, jde pouze o menší chyby a chybky, které znepříjemňují celkový zážitek. Ideálním příkladem jsou občasné bezdůvodné záseky vlaků ve stanici, které není možné žádným způsobem vyřešit. Snaha tvůrců je naštěstí vidět, neboť každou chvíli vypuštějí nové updaty. Tuzemské fanoušky zaručeně potěší česká lokalizace, přestože je nedokonalá a určité části hry byly zcela vynechány z procesu překladu. Rušivým elementem je bohužel do jisté míry soundtrack, z nějž se vám bude chtít po chvíli strčit hlavu pod vlak, i když samozřejmě stačí pustit si do pozadí vlastní hudbu a ničím se trápit muset nebudete.

Train Fever do žánru dopravních simulátorů díru neudělal. Přestože určité prvky fungují skutečně skvěle a je vidět, že si s nimi vývojáři vyhráli, mnohé části hry neustojí porovnávání s OpenTTD, jež je navíc zcela zdarma. Obzvláště nás mrzí nedostatek herních módů, neboť ten s otevřeným světem začne vaše hráčské srdce kvůli absenci cílů po pár zábavných hodinkách spíše frustrovat. Slušných 65 % hře pomohla získat kromě jiného také výborná komunita, která se pustila do tvorby módů, jež mají potenciál hru dostat na zcela novou úroveň. V současném stavu bohužel Train Fever za koupi nestojí a mnohem lépe uděláte, když se vrátíte ke klasikám, jež neztratily šmrnc ani po letech strávených na trhu.