Po několikaleté odmlce se série Total War opět vrací s plnohodnotným historickým dílem, tentokrát ze starověké Číny. Otázkou je, jestli se ji povedlo vzít si zkušenosti z fantasy dílů a skloubit je úspěšně s historickým realismem.
Téměř každý díl Total War patří ke klenotům mezi strategiemi, takovéto postavení si série vydobyla zejména díky skloubení realistického vyobrazení bitev, kde proti sobě nestojí jen shluk jednotlivých jednotek, ale skutečné armády, s kampaňovou mapu na níž ony armády posouváte, stavíte města, věnujete se diplomacii, politice atd. Díky tomu působí správa říše skutečně realisticky a nezjednodušeně. Tato skvělá kombinace samozřejmě v Three Kingdoms, nicméně najdete toho zde mnohem více.
Na celém díle poznáte, že se v Creativ Assembly (kteří za Total War stojí) rozhodli své zkušenosti z fantasy dílů co nejvíce užitkovat. Tak třeba přístup k historické přesnosti ve vztahu ke hratelnosti. Celé Three Kingdoms se sice odehrává ve 3. století v Číně, kdy se rozpadla říše Chan a celá země se zmítala ve válečném chaosu. Nicméně na tyto události se budete moct podívat ze dvou různých perspektiv. Ihned na začátku si totiž vyberete ze dvou módů. Ten první se zakládá na čínském románu Příběhy Tří Říší, což znamená, že hra má pak spíše blíže k fantasy. Hrdinové jsou sami schopni porážet celé armády, někteří dokonce mají nadpřirozené schopnosti a sami se mohou mezi sebou utkat na bitevním poli v efektních duelech. Druhý mód nazvaný „záznamy“ má pak o něco blíže k realistickému vyobrazení historie. Generálové jsou v něm jen pouhými smrtelníky, kteří navíc mají celou svou jednotku bodyguardů (tak jak tomu bývalo vždy v historických dílech TW). Navíc vojáci se rychleji unaví a v bitvách již nemáte možnost hrdinských duelů. To vše by vás mělo přimět k menší pozornosti na hrdiny, a naopak většímu zaměření na strategie a taktické uvažování obecně. Three Kingdoms v sobě tedy obsahuje de facto dvě hry, zatímco v jedné vychází vstříc fanouškům fantasy, v té druhé zase potěší ty, kdo si libují v historii. Dlužno dodat, že toto rozdělení opravdu funguje skvěle.
Snad největší novinkou je ale diplomacie. Ta je teď opravdu sofistikovaná a na úrovni. Už to není jen o obchodních smlouvách, nabízení dohod o neútočení a vyhlašování válek, nyní máte na výběr z celé plejády možností. Např. můžete obchodovat s jídlem a s položkami z inventářů vašich postav, taktéž můžete ovlivňovat vztahy různých frakcí či dokonce se nabízí podpora vazalského státu proti jeho utlačovateli. Je toho tolik, že zde dokonce přibyla možnost „rychlé dohody“, která vám umožní vyhnout se pročítání všech diplomatických interakcí a jednoduše třeba domluvit obchodní smlouvu. To ale není vše, diplomatické jednání nyní probíhá jako skutečné vyjednávání. Ve výsledku to znamená, že žádná dohoda není nereálná, jen za ni budete zaplatit odpovídající částku (ať už v penězích či jiných zdrojích). Můžete klidně sjednat mír s vaším zarytým nepřítelem (což dřív často nešlo), ale budete muset zaplatit tučnou částku, přihodit k tomu nějaké území a třeba i provdat vaši dceru do nepřátelské rodiny. Když na to přijde, budete muset i pokleknout a stát se vazalem. Diplomacie je náhle o několik řádů propracovanější, užitečnější a bude mít na hru větší dopad než kdy dříve.
Aby celá recenze nebyla jen o výčtu novinek, tak ty zbylé důležité už jen stručně shrnu. Předně, vrací se mechanika populace, o kterou si fanouškovská základna tolik prosila. Města jsou ještě mnohem důležitějšími než dříve a musíte si je střežit jako oko v hlavě. Rozhodně totiž nechcete, aby vám nepřítel vyplenil vaše sídlo a v jednom okamžiku tak vyhladil většinu populace, jež se vám zde pod vaší moudrou vládou rozrůstala několik desítek tahů. Co zde naopak už nenajdete jsou klasičtí agenti, zejména špióni. Ty se přesunuli na šlechtické dvory, kam je můžete poslat a získávat informace o nepřátelských frakcích. Naneštěstí špionů máte k dispozici jen omezený počet a nemůžete s nimi klasický „hýbat“ po mapě, tudíž ztratíte podstatnou část přehledu o dění ve vedlejších frakcích (až na ty, ke kterým těch pár špionů přiřadíte). Mě osobně tahle novinka zarazila, protože jak můžete vést efektivní válku, když jednoduše nemůžete rozeslat své špióny do okolí a získávat informace o pohybu cizích armád? Nyní můžete sledovat vždy jen malý počet konkrétních frakcí (vč. jejich vojsk), ale o těch ostatních ztratíte přehled, bohužel.
Toto ale není jediný nedostatek hry. Např. je mnohem méně přehledná než její předchůdci. Nové uživatelské rozhraní vám jednoduše neumožní jedním pohledem vyčíst všechny informace. Pokud např. po bitvě chcete zjistit, jak jsou na tom vaše jednotky se stavem mužů, budete si je muset jednotlivě prozkoumat v tabulce a přečíst si konkrétní čísla. Je zde sice jakýsi grafický ukazatel, ten je ale tak minimalistický, až je takřka neviditelný. To samé platí pro bojiště, občas (pokud se sejdou frakce s podobnými barvami) je těžké rozeznat na první pohled své vojáky od nepřátelských, natož abyste na dálku rozeznali třeba lehkou pěchotu od té těžké. Např. ve Warhammeru Total War každá jednotka měla svůj velký prapor, z kterého jste vše důležité vyčetli, tady místo něj najdete jen jakési malé „kolečko“ (viz gameplay). To sice je sice samo o sobě docela šikovné a dokáže v sobě zobrazit celou řadu informací, ale bohužel je moc malé. Ve výsledku jsou zde bitvy jen chaotickou vřavou. Což možná přidává trochu na realističnosti, ale značně ubírá na hratelnosti.
Three Kigdnoms pak trpí i klasickými úskalími celé série. Umělá inteligence se sice zlepšuje, ale stále přemýšlí spíše ve krátkodobém měřítku. Začátek kampaně je možná výzva, ale jakmile se přehoupnete přes onen pomyslný bod (kdy získáte dostatek armád a bohatství), začnete být takřka neporazitelní. Střední až pozdní fáze kampaňe se tak proměňují v jeden velký stereotyp. Toto ale neplatí pro tzv. krátkou kampaň, ale pro tu dlouhou, kterou lze doporučit snad jen skutečným nadšencům do čínské historie nebo Total War série jako takové.
Nicméně stále se jedná o kvalitní díl, u kterého nahrajete stovky hodin a nebudete toho litovat, jak už to u Total War bývá. Nová diplomacie je fenomenální, čínská historie a reálie jsou poutavé (najdete tady i kompletní čínský dabing kromě toho anglického) a pokud jste spíše na akci ve stylu fantasy, i vy si přijdete na své díky romantickému módu. Takže ano, Three Kingdoms si rozhodně bere to úspěšné z fantasy dílů a zasazuje to do realisticko-historického prostředí. Třebaže tak činí jen do určité míry, pořád je to přece historický díl! Kromě toho bitvy jsou stále zábavné a nejednou vám vyrazí dech, až budete sledovat epický střet dvou (nebo i klidně čtyř) armád. Suma sumárum, Three Kingdoms je velmi kvalitní hra a celou sérii Total War posouvá opět o jeden krůček k dokonalosti.
