Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas

Skutečně od vydání posledního dílu velmi úspěšné taktické střílečky z pohledu první osoby neuběhl ani rok a hle – Vegas již okupuje naše disky. Vše nasvědčuje tomu, že i samotným autorům (respektive spíše vydavatelům) je jasné, že Lockdown se zkrátka nevydařil a to skoro ve všech ohledech. Že by si nás tedy ještě závěrem roku chtěli udobřit a dostat opět na svoji stranu? Kdo ví, každopádně na vývoj byl nasazený jiný vývojářský tým (konkrétně oblastní pobočka UbiSoftu v Montrealu), která má na svědomí mimo jiné úžasný třetí díl Rainbow Six. Na závěr recenze na Rainbow Six Lockdown jsem řekl, že nám nezbývá nic jiného než na tento titul zapomenout a vyčkat, s čím přijdou vývojáři příště. A protože my jim stále věříme (jako snad každý fanoušek taktických akcí), pojďme se tedy rychle kouknout, jak to dopadlo!

Příběh

Příběh nikdy nebyl tím, kvůli čemu bychom hráli hry z této série. A u Vegas ve skutečnosti ani žádný příběh není. Opět jste členem elitní Raibow Six jednotky a jak nám napovídá název, tentokrát se mise budou odehrávat ve známém městě plném hvězd a nočního života – Las Vegas. A právě toto americké centrum zábavy nyní čelí teroristické hrozbě, kterou musíte odvrátit. Žádné bližší podrobnosti nebo detaily namáte a něco podobného skutečně nelze nazvat uceleným, natož pak originálním a zajímavým, příběhem. Kampaň se odehrává převážně v tomto městě a to jak v budovách, tak v exteriérech. Složení vašeho týmu se během hry nemění a kromě vás, tedy velitele Logana Kellera, zahrnuje další dva členy. Ve kůži velitele rozdáváte příkazy svým dvěma parťákům z R6, jde o Michaela Waltera a Junga Parkera. Každý z nich má jinou specializaci – první zmíněný preferuje těžkou zbroj a trhaviny, naopak Jung Park odstřelovací pušky. Vy, coby univerzální člen, ovládáte pochopitelně všechno brilantně a jaké složení zbraní ponesete je také čistě na vás – před každou misí si volíte arsenál vlastních zbraní. Velcí fanoušci této herní série teď patrně čekají na zásadní okamžik – jak je to s taktizováním a rozdáváním úkolů ostatním členům. Pojďme si o tom tedy hned říci, hurá do akce!

Taktika

Již minulý díl ukázal, že vývojáři začínají opouštět skutečné hardcore taktické prvky. A bohužel ani zde tomu není jinak. Pro někoho je to samozřejmě spíše výhodou, skalní fanoušky tento fakt ale zaručeně nepotěší. Zkrátka právě díky dlouhému taktizování a velmi pomalému postupování misí mělo vždy Rainbow Six svoji specifickou atmosféru. Naštěstí alespoň některých prvků jsme se dočkali. Před misemi však žádné plánování nečekejte, pouze si zvolíte svůj arsenál, jak jsme již ostatně zmínili v předchozím odstavci. Samotné příkazy však svému týmu i nadále zadávat můžete a jiný než pomalý a opatrný postup nevede k úspěšnému splnění cíle. Základně bychom rozdělili vaše taktické možnosti na tři části. V první z nich určujete, jestli má Micheal a Jungem stát na místě a nebo vás následovat. V druhé potom můžete zaměřením a stiskem mezerníku určit nějaké místo, kam se mají přemístit. To doporučujeme skutečně hodně využívat, protože pošlete-li je za nějakou překážku (například bednu), hbitě se přemístí, obhlédnou situaci a opatrně začnou útočit (pakliže mají zvolen „útočný režim) a odvrátí tak pozornost od vás. Přeci jen lepší ztráta člena týmu, poněvadž tomu ještě můžete rychlým zásahem poskytnout první pomoc a tím ho obživit. Pokud nepřátelé dostanou vás, máte smůlu. A v podstatě závěrečná část vašich taktických možností se týká „práce s dveřmi“. Na té zůstalo všechno při starém, tak jak to známe například i z jiných her (SWAT, atp.). Naběhnete ke dveřím, mini-kamerou pod nimi můžete obhlédnout situaci a potom už stačí vydat rozkaz – otevřít a vyčistit, hodit granát (ostrý nebo „smoke“) či zničit. Toť vše. Pravda možnosti nejsou na taktickou akci příliš rozsáhlé, na druhou stranu je díky tomu hra svižnější a celkově akčnější. Zbývá ještě dodat, že pod klávesou TAB se ukrývá mapa prostředí, na které vidíte své jednotky a také nepřátele, o kterých podal někdo z vašeho týmu „report“ s jejich pozicí.

Mise a obtížnost

V průběhu celé kampaně zavítáme do šesti misí, někomu by se to mohlo zdát jako nízké číslo, ale není tomu tak. Všechny jsou poměrně velmi rozsáhlé, rozdělené na menší části a celkově hra vydrží poměrně dlouhou dobu. Odehrávají se na různých místech převážně velkoměsta Las Vegas, některé části nás však zklamaly nízkým počtem detailů. Dokonce se nám zdály až odfláknuté. Pochvalu si ale rozhodně designer misí zaslouží, jsou vcelku nápadité a dobře rozvržené. Většinou se vám nabízí několik možností kudy (respektive jakou stranou, ulice) se vydat k cílovému místu a i překážky sloužící jako úkryty jsou šikovně rozmístěny. Pokud bychom se ještě trochu vrátili k celkové době hraní, je zapotřebí zmínit obtížnost. Ta totiž o nějakou hodinku prodlouží váš herní zážitek. Na výběr jsou dva stupně – normální a realistická, zkušenější hráč by v té normální mít problémy neměl, ovšem pro začátečníka to bude poměrně náročné. Pro ujasnění – žádný ukazatel zdraví zde neexistuje, někdo do vás pošle šikovně mířenou střelu ze sniperky a papá. Pokud si snad věříte a zvolíte nejtěžší, tedy „reálnou“ obtížnost stačí jeden špatný krok, chápejte „jedna obyčejná kulka“, která vám proletí rukávem, a rázem zčervená obrazovka a můžete klikat na možnost nahrát poslední uloženou pozici. Celkově ukládání nemůžete ovlivňovat sami, autosave funguje na určitých checkpointech a právě těch je ve hře dle mého názoru poměrně málo a občas je zapotřebí dostat se přes skutečně dlouhý úsek a jeho opětovné procházení mne skutečně nebavilo.

AI, zpracování

Určitých změn se opět dostalo umělé inteligenci a naštěstí v tom dobrém slova smyslu, tedy k lepšímu. Vaši spolubojovníci skutečně pilně studovali, tudíž se jejich IQ zvedlo, pořád však nedosahuje úrovně průměrně vzdělaného člověka, takže občas se stále nad jejich „hloupostí“ stejně pozastavíte. Počet těchto situací se však rapidně snížil, což velmi oceňujeme. Už se nestává (tak často) že by vám jiný člen týmu vlezl v průběhu střelby přímo před hlaveň, sami se dokáží solidně krýt a dokonce si i cení svého života. Tudíž tupě nevybíhají do volného prostranství, apod. Samozřejmě pokud je tam sami nepošlete, v tom případě to už není vina na jejich straně, ale na samotném hráči. Grafické a celkové vizuální zpracování je solidní, jak je od Ubisoftu standardem. Veškeré zbraně (včetně zvukových doprovodů) jsou vynikající a skutečně detailně zpracované. Ono Rainbow Six Vegas vyšlo také ve verzi pro nex-gen konzoli Xbox360, kde autoři určitě chtěli představit její vysoký grafický potenciál a výkonnost. Na PC to však trochu odskákaly hardwarové požadavky, které nasadily laťku docela vysoko a musím říci, že i na mojí poměrně výkonné sestavě jsem občas pociťoval sekání (především při větších přestřelkách v exteriérech). Oficiální požadavky jsou procesor 3 GHz, 1 GB RAM, grafická karta 128 MB s podporou SM 3.0 (čili například uživatelé ATI Radeon X800 a X850 mají smůlu). Jako doporučenou sestavu abyste si skutečně hru užili však doporučuji tuto konfiguraci vynásobit dvěma, potom byste snad mít problémy neměli.

Lépe a radostněji?

Rainbow Six již není co bývalo, s tím však nic neuděláme a musíme se s tím smířit a objektivně zhodnotit takové, jaké je. Uff, tak tedy – Vegas rozhodně není vůbec špatnou hrou, ba naopak. Výsledné hodnocení dávám 85%, především z několika důvodů. Celkové technické zpracování je velmi slušné, umělá inteligence se snad konečně někomu vydařila a hra vás vtáhne a bude bavit. Naopak ho snižují opravdu vysoké hardwarové nároky, chvílemi lehce odfláknutá místa a absolutně nulový příběh. Jak to tak vypadá, na rozsáhlé taktizování musíme pomalu hledat nějakou novou hru. Doufejme, že se některé vývojářské studio tohoto velkého potenciálu chytne a připraví nám skutečnou lahůdku, ve které nepůjde pouze o postřeh při střelbě, ale také o myšlení a s ním spojenou taktickou průpravu. Vegas je totiž právě především o té přesné a rychlé střelbě, i když máte za svým zadkem navíc dva parťáky.