Tom Clancy’s H.A.W.X 2 bychom si mohli vymezit jako Hot Pursuit leteckých simulátorů. Stejně jako nedávno vydaná závodní pecka, které jsme udělili pořádně vysoké hodnocení, ani druhý H.A.W.X nemá s realismem pranic společného. Jenže zatímco zběsilí závodníci z Criterionu obrátili tuhle skutečnost plně ve svůj prospěch, rumunský Ubisoft zůstal se svou leteckou akcí v půli cesty. Když už arkádu, tak vysokooktanovou, napumpovanou testosteronem a pořádně ujetou (ideálně ve stylu Ace Combatu či Crimson Skies). H.A.W.X 2 se ale sveřepě drží v rádoby seriózních stopách svého předchůdce, z nichž nehodlá vykročit ani o píď.
Ubisoft Romania opět využívá typických clancyovských propriet, ke slovu se tedy dostanou ruští separatisté, ukradené atomovky a vymakaná udělátka blízké budoucnosti, to vše obalené překombinovanou zápletkou. Tvůrci s vážnou tváří předkládají značně provařené téma, zřejmě v naději, že právě to fanoušci Toma Clancyho chtějí a očekávají (prodejní čísla jim však nedávají za pravdu). Na pozici hlavního hrdiny si dělají zálusk hned tři protagonisté: za Davida Crenshawa, který se tentokrát drží vpovzdálí, zaskakuje Alex Hunter, jemuž zdatně sekundují kolegové britské a ruské národnosti. Vytrácí se tedy absurdní roztěkanost prvního dílu, kdy chudák David cestoval v nemožně rychlém sledu z jednoho konce světa na druhý, což nevypadalo ani pěkně, ani uvěřitelně.
Jinak se ale – pokud jde o způsob vyprávění a výstavbu zápletky – nezměnilo téměř nic. Zlotřilé soukromníky vystřídali neméně zlotřilí povstalci, co šlohli Rusům tři nukleární pumy*, toť vše. I tentokrát si zajedete s exotickou cestovkou Toma Clancyho na výlet do různých končin extrémně nestabilního moderního světa. Prolétnete se nad majestátním Kavkazem, rozbombardujete oceánské ropné plošiny, prohlédnete si Kreml či pouště afrického kontinentu. Clancyovští separatisté se zkrátka rozlezli, kam jen oko dohlédne, a samozřejmě disponují prostředky, které jim může závidět leckterá armáda (český ministr obrany by upsal duši ďáblu, kdyby mohl dostat byť jen dvacetinu povstalecké techniky). Jinými slovy, vy a všechny vaše herní inkarnace budete mít plné ruce práce v rozmanitě vyhlížejících lokacích.
Tvůrci spíchli rovnou dvacítku misí (kampaň vám zabere kolem desíti hodin). Každý level se snaží oživit vzdušné boje novými prvky. Vyzkoušíte si ovládání bezpilotních letadel, manuální navádění střel, leteckou špionáž spojenou s odposlechy telefonních hovorů, nechybí ani značkování cílů pro následný útok. V jistém okamžiku se dokonce posadíte nikoli do kokpitu, nýbrž do křesla kulometčíka, odkud budete poskytovat podporu Ghostům uvízlým na nepřátelském území. Nu, a pak jsou tu samozřejmě dogfighty. Variabilita je tedy solidní, byť se často opakují schémata z minulého dílu: náplň mnoha úkolů se neliší od rok a půl staré jedničky. V letním preview jsem podotýkal, že moc nového se na tomto poli už vymyslet nedá a ačkoli se druhý H.A.W.X snaží, seč může, o opaku zcela nepřesvědčí.
Pro hlubší vtažení hráče do akcí nabitého dění byl zapracován systém vzletů, tankování za letu a přistávání. Mise tedy mají hlavu a patu, začátek, prostředek a konec, což činí herní zážitek intenzivnějším. Vzlet probíhá tak, že stisknete tlačítko pro start motorů, stíhačka automaticky doroluje na ranvej a pak stačí jen přidávat plyn. Přistávání je už o trošičku náročnější, poněvadž si musíte hlídat náklon, směr a rychlost, ale – také z toho důvodu, že lze využít služeb asistenčního systému (ERS) – rozhodně nejde o nic nezvládnutelného. Tankování za letu pak představuje nejtvrdší oříšek, jehož rozlousknutí vyžaduje precizní manévrování a pevné nervy. (Bohužel, nic jako palivoměr zde nenaleznete, k tankování se dostanete, jen když to vyžaduje scénář.)
Neodpustím si několik poznámek k designu misí a celkovému pojetí hry. Až příliš často se stává, že vám nejde ani tak o vlastní kejhák, jako o kejhák cizí: musíte někoho chránit. Neměl bych nic proti – kdyby to nebyla tak šílená otrava. Vaši wingmani jsou extrémně neschopní – stejně neschopní jako chráněný subjekt – což znamená, že veškerá dřina padá na vaše bedra. Zachází to dokonce až tak daleko, že jsem občas měl pocit, že nehraji, ale pracuji. (Což je v mém případě pravda. Co chci říct, je, že zábava v H.A.W.X 2 čas od času ustupuje úmorné dřině. Za dobu, co jsem hře věnoval, jsem nebyl snad ani jednou sestřelen**, ale protože ostatní padali z oblohy jak švestky, mise jsem opakoval mnohokrát.)
S výtkou v předchozím odstavci tím souvisí i způsob, jakým se tvůrci snaží navyšovat laťku obtížnosti. Zprvu sundáte nepřítele z oblohy jedna báseň. Rychle však přituhne: nepřátelé se naučí manévrovat a nedají svou kůži jen tak zadarmo. Což je fajn. Pak ale začnou vypouštět klamné cíle, jako by snad jejich stíhačky trpěly chronickým průjmem, a to už fajn není. Dogfighty se totiž neuvěřitelně zvrhnou: nabudou nehorázně na délce, ze zaměřování raket se stane klamnocílová noční můra. Nepřátelé disponují neomezeným množstvím klamných cílů a nebojí se je použít, kdežto vy si musíte vystačit pouze s několika, což ústí ve zbytečnou frustraci.
Po technické stránce se sequel nijak zvlášť neliší od prvního H.A.W.X. Modely letadel jsou nádherně detailní, efekty efektní, krajina vypadá při pohledu z výšky skvěle (zejména co se týče horských masivů). Opět došlo k využití satelitních snímků GeoEye, aby se docílilo co nejrealističtěji vypadajícího prostředí, to vše při zachování velmi příjemných nároků na HW. Bohužel, hru trápí tytéž neduhy, co minule. Při nízkých průletech se textury rozpliznou, z budov se stanou škaredé kvádry nalepené na o nic méně škaredou texturu země. Cut-scény vyvedené přímo v enginu, které nějakým způsobem zabírají dění na zemi (např. útok artilerie) proto vypadají otřesně a člověk se nemůže dočkat, až se vznese do oblak, vysoko nad nepěknou matlaninu a starosti všedního dne. Ještěže alespoň předěly mezi misemi jsou renderované.
Slovo závěrem: Tom Clancy´s H.A.W.X. 2 vybočuje z monotónnosti prvního dílu a snaží se zaujmout velkým množstvím různorodého obsahu. Potěší mód Arkáda, kdy plníte pozměnené úkoly v příběhových misích, a Přežití, kdy čelíte nekonečným vlnám nepřátel. Zároveň s tím vším si ale hra s sebou nese slušnou řádku problémů, které ji sráží dolů: neoriginalitou příběhu počínaje a zdlouhavými souboji konče. Slibně vypadající titul tak nenaplnil očekávání do něj vkládaná. Nicméně smutným faktem je, že žádná (současná) alternativa neexistuje. 62 %
Pozn.:* Čím víc knih, filmů a her jsem četl, viděl a hrál, tím neodbytnější mám dojem, že jaderný arzenál Rusů by dokázalo vyplenit i komando retardovaných čivav.
** Pádů ovšem bylo požehnaně, zčásti proto, že při pohledu z třetí osoby se špatně odhaduje poloha stíhačky vůči zemi, a z části proto, že výškoměr někdy ukazuje absolutní výšku a jindy zase ne. Anebo jsem se v těch čísílkách prostě jen nevyznal, možné je všechno.
