TOCA Race Driver 3

Dobrý den, vážení a milí internetoví čtenáři, vítáme vás při pročítání dalšího dílu našeho seriálu recenzí různých, především však zábavných her na úrovni. Sluníčko nám dneska hezky svítí, od rána nebyl vidět na obloze ani jeden mráček, už týden ve zdejším okolí nezapršelo a podle meteorologů to tak má zůstat minimálně po dalších 24 hodin. Co to pro nás znamená? No to znamená jediné, vážené obecenstvo – počasí nám přeje, podmínky v redakci jsou přímo ideální a co se týče herní nabídky za poslední dobu, tak to taky není zrovna špatná úroda. Dnešní závod však bude trochu vybočovat z řady. Jistě, mohli bychom postavit na startovní rošt hned několik zajímavých kandidátů a sledovat jejich soupeření – namátkou můžeme zmínit třeba GT Legends, nějaký díl ze série Need for Speed, Richard Burns Rally, Insane, F1 Challenge nebo třeba postarší Re-Volt – ale tvůrci našeho dnešního materiálu na to šli od lesa. Každá z vyjmenovaných závodních her je svým způsobem jedinečná, v něčem lepší než ostatní, v něčem horší, každopádně žádná z nich se nedá dost dobře přirovnat k jiné. Jejich společným jmenovatelem, pomineme-li obchodní úspěch, je snaha o co největší hratelnost. Té se snaží dosáhnout i hra TOCA Race Driver 3, ovšem oproti spoustě jiných her má jedno podstatné želízko v ohni – spojila dohromady několik různých motoristických sportů, což se hned tak nevidí! Jste zvědaví, jak celý tento počin dopadnul? Pak pokračujte ve čtení…

O příběhu jako z filmového plátna…
… by si zdejší rodák mohl nechat jen zdát. I kdyby se kdokoliv sebevíce snažil a do svého týmu draftoval nejvěhlasnější bollywoodské scénáristy a k nim alespoň kamion múz, troufám si tvrdit, že kvalitní příběh by na šablonu závodní hry napasoval jen velmi těžko. Na závodní hru měl relativně ucházející příběh třeba poslední díl NfS, ale zde je situace poněkud komplikovanější. Chybí nagelovaný hustodémon, jehož cílem by bylo poklidné leštění svého (plechového) miláčka. Chybí rovněž nagelovaný maniakální megazáporňák, který tento sen o poklidném stáří v garáži mezi autíčky násilně naruší. Dokonce chybí i policie, se kterou by byl náš hrdina na své cestě za spravedlností neustále konfrontován. Soudě podle screenshotu číslo 8 sice nechybí to, co bychom v reálném světě po dvou třech pětipííívech nazvali sexy modrookou blondýnou s vytrénovanými plícemi, ovšem samo o sobě to základ příběhu netvoří – teď se totiž nepohybujeme v pornoprůmyslu. Mnohem důležitější je na stejném screenshotu onen vyklidněný stařík, který pro vás bude tím, co slečna Moneypenny pro Jamese Bonda nebo miska šťavnatého Chappi pro chlupatou Lassie. Prostě jeden bez druhého být nemůžete – vy s ním jste kvůli jeho stáji plné nejrůznějších plecháčů, on si vás vydržuje kvůli vašim jezdeckým schopnostem. A je předem jasné, že ze závodnické nicky se v průběhu hry vyklube hvězda sportovního nebe, která klátí nejen traťové rekordy, ale hlavně i zástupy svých fan… No nic, možná by bylo na čase přejít k důležitějším částem recenze, než to pan vrchní cenzor celé promaže.

Hráč v roli megalomana
Jakožto jedinec s děravou pamětí jsem sice častým terčem dobře mířených vtipů, avšak doufám, že mi odpustíte, když se teď pokusím trochu zavzpomínat. Klidně zkuste přemýšlet se mnou – viděli jsme už na svých monitorech hru, která by nabízela celkem 70 věrně zpracovaných aut a jejich odvozenin? Hru, ve které by se tato auta mohla prohánět po celé osmdesátce licencovaných tratí? K tomu hned dvě kampaně, volnou jízdu a multiplayer…? Ať počítám jak počítám, mám pocit, že to tady ještě nebylo. Strohá je však řeč čísel, mnohem lepší bude podrobnější analýza těchto údajů.

Zcela první, na co si bohužel ve hře budete muset zvyknout, je konzolové ovládání. Místo rozčilování se nad tím, že integrace elektronického hlodavce přece není tak těžká záležitost, bych vám spíše radil nasadit úsměv. Je to prakticky jedna z mála věcí, která vás bude obtěžovat v průběhu hry, vše ostatní je ale lepší. Po nastavení všech potřebných parametrů, jako je třeba ovládání nebo detaily vzhledu hry, se můžete vrhnout třeba do volné jízdy. Osobně bych ale doporučoval začít rovnou první kampaní nazvanou World Tour, protože Free Ride bude hned na začátku až nepěkně moc uzamčená.

World Tour je jakýmsi základem a pro mě osobně to byla rovněž nejzábavnější část celé hry. Právě zde začínáte jako ona nicka a hned od prvního startu pomalu získáváte zkušenost. Zajímavé je ale především to, jakým způsobem se škrábete nahoru po kariérním žebříčku. Schodů je docela dost a v každém vás čekají většinou dvě až tři závodní témata, z nichž každé obsahuje různý počet tratí. Většinou je tomu tak, že timetrialové rally, kde ze sebe musíte vydat skutečně vše, obsahuje pouze jednu trať, kdežto méně náročná témata (jako je kupříkladu jízda formulí Ford) mohou obsahovat třeba až čtyři tratě. Důležité však je dojet alespoň v jednom takovém tématu nejhůře do čtvrtého místa na to, aby se vám odemknula úroveň následující. Takto lze ze začátku postupovat vpřed rychlostí téměř raketovou, s postupem času však náročnost houstne, což je ale jedině dobře – hra alespoň déle vydrží. Rovněž by byla škoda přeskočit některé z mnoha závodů na stejné nebo nižší úrovni, protože mohou nabízet jinou sortu aut, než se kterými se setkáváte ve hrách běžně. Závody si rovněž můžete zpestřit kvalifikační jízdou, pokud si chcete osahat trať a nezačínat až ze zadních pozic…

Pokud někomu nestačí ani tato dlouhá série nejrůznějších závodů, může zabrouzdat do kampaně Pro Career, která už je těžší a je spíše tématicky zaměřená. I zde si užijete spoustu zábavy, nicméně si připravte pevnější nervy – soupeři vám nenechají exkluzivní místa jen tak zadarmo a budou se prát o co nejlepší umístění. Pokud nebudete chtít nechat nic náhodě, zde více než jinde platí „udělej si sám“. Mluvím o fázi tuningu auta před samotným startem v soutěži. Určitě by se našly hry s propracovanějším nastavením, ale já byl v této fázi spokojen, což je asi hlavním cílem.
Rád bych zmínil i multiplayer – ten sice nabízí onlinovou hru až pro dvanáct hráčů, já byl však v průběhu testování nejvíce vděčný za funkční splitscreen. Vždyť kde jinde máte možnost regulérně a hlavně pohotově dát přes držku vítězícímu spoluhráči? :o) Bohužel jsem zde narazil na problém s ovládáním. Zatímco jeden z nás hrál na volantu nebo joysticku, ten druhý byl odkázán na klávesnici. A to byl problém, neboť se mi nepodařilo nastavit ovládání v režimu I/O, ale hra považovala i klávesnici za analogový vstup – a tedy práce s brzdou a plynem i zatáčení bylo mnohem pomalejší než na skutečném analogovém ovladači. Hráč na klávesnici tak byl automaticky celkem v nevýhodě.

Skvělé zpracování
Na co jsem se těšil snad nejvíce, bylo očekávané fyzikální a audiovizuální zpracování hry. Nenašel jsem však čas vyzkoušet ani demoverzi, nicméně jsem se dočkal a mohu říct bez obav, že jsem velmi potěšen. Očekával jsem sice trochu lepší fyzikální model, alespoň podle toho, co se všude psalo, nicméně hráč může být zcela spokojen – každé auto se chová (o trochu nebo i výrazně) jinak než auto předchozí, a tyto rozdíly jsou v závodech mnohdy znát. Vaši jízdu ovlivňuje spousta faktorů, jako je třeba terén nebo konstrukce auta. Váš styl jízdy následně ovlivňuje konstrukci auta – například výdrž motoru, počet utržených dveří, rozbitých oken nebo upadnutých kol. V posledním případě už vám většinou nepomůže nic jiného než restart a opakování závodu. Naštěstí není restart závodu ani poškození auta nijak penalizováno, a tak můžete rozbíjet a restartovat do sytosti.

Co se týče grafiky a zvuku, zde vývojáři rovněž nezklamali. Hra běží i v poměrně vysokých detailech na dnes už zcela průměrném a šedém (vzlyk) stroji s vnitřnostmi typu Athlon 2600+, 1GB RAM a GF 6600GT. Samozřejmě čím lepší mašina, tím více detailů, odlesků, speciálních efektů a dalších srandiček. Zamrzely mě pouze dvě věci – jednak vypadá celkem divně pokroucené auto, jehož skleněné části (světla) nabývají nezvyklých tvarů, mnohem více mi však vadila absence pořádného kokpitu. Nějaká náhražka sice k dispozici je, ale otáčející se volant a pořádnou palubovku byste hledali marně.
Zvuková stránka je rovněž vynikající – každé auto má jiný zvuk, každý povrch má rovněž jiný zvuk. Dokonce i diváci mají zvuk. Do toho všeho vypadne z děduly ze stáje občas duchaplná hláška jako „tvé pneu má optimální teplotu“ nebo „jedeš výborně, jsi první“, což mi téměř vždy přišlo v dané, občas velmi špatné situaci jako vtipný komentář.

Slavnostní průjezd cílovou páskou
Myslím, že pozorný čtenář celkem rychle pochopil, že tato recenze se nese v optimistickém duchu. Spousty aut, spousty tratí, spousta herních módů, skvělé audiovizuální zpracování, povedená fyzika. Jen drobné vady na kráse v podobě konzolového menu a s tím souvisejících útrap, místy trochu nadsazené obtížnosti a nakonec i útrap s ovládáním ve splitscreenu sráží laťku hodnocení o malý kousek dolů. Výsledných 88% je však jasným ukazatelem, že koupí této hry neprohloupíte.