Time Crisis 4

Mnoho z vás jistě, stejně jako já, mělo doma jedny z prvních televizních her od prodejců z tržnice, které obsahovaly, mimo jiné, i „světelnou“ pistoli, kterou bylo možné střílet slepice, desperády na divokém západě, případně pouze asfaltové holuby. V době, kdy u nás byly tyto televizní hry nejdostupnější zábavou pro čechy, plnily herny ve světě automaty s podstatně lepšími možnostmi a mezi nimy byly na předních místech ty, které měli nějakou speciální periferii, která na první pohled zaujala hraní chtivé hráče. Osobně jsem se s nimi setkal před nějakými patnácti lety v Itálii, kde mě naprosto uchvátil automat jednoduše nazvaný Time Crisis. Hratelnost byla naprosto jednoduchá, příběh taky, ale přesto byl tento automat stále obsazený a stále ho spousta mladých hrála znovu a znovu.

 

 

Léta již uplynula, ale série Time Crisis se stále drží a ve světě koluje již čtvrtý díl na automatech. V česku se s ním však nejspíš nesetkáte a tak je dobře, že se stejně jako předchozí díly dostává aspoň na konzole, konkrétně na PlayStation 3. Systém hry je naprosto jednoduchý, stačí na něj dvě tlačítka, jedno pro střelbu a druhé pro schování. A když vám napovíme, že se tato tlačítka nacházejí na imitaci pistole, těm důvtipnějším začne docházet, kde se nachází zábavnost hry. Ano, stejně jako u stařičkých televizních her, i tady máte k dispozici poměrně věrnou imitaci pistole, kterou střílíte přímo na televizi a sžití s prostředím zde dostává zcela nový rozměr, která kazí snad jen dva fakty. Pistole je bohužel drátová a tak jste odkázáni vláčet za sebou asi dvoumetrový kabel a za druhé je celá oranžová, což je údajně proto, aby nikdo nemohl pistoli využít k nějaké trestné činnosti, čemuž oranžová barva skutečně zabraňuje, protože s pravou pistolí by si ji snad nikdo nespletl.

 

      

 

Po technické stránce se jedná vlastně o ovladač vložen do plastové skořepiny pistole, která má na přední části ještě jedno držátko a trochu připomíná lehký kulomet. K dispozici dává dvě analogové páčky (k čemu jsou si řekneme později) a šest tlačítek. Aby bylo možné pistoli používat i na moderních plasmových a LCD televizích, je třeba na horní stranu televize přiložit dva senzory, pomocí kterých se pistole orientuje v prostoru. Instalace není nijak složitá a nehrozí u ní žádné poškození televize. Maličko mi ale není jasné, co v případě, že je televize menší nebo větší, ale mám štěstí, že na mou 82cm televizi pasují senzory akorát. Podle oficiálních stránek, by ale měly být senzory univerzální. Před hraním je třeba pistoli kalibrovat a stát proti televizi, jinak není míření přesné. To může být trochu problematické pro ty, co mají televizi výše. Jinak není s pistolí žádný problém a nastavení a ovládání je skutečně jednoduché.

 

   

 

Dost již bylo technické stránky, podívejme se na stránku hratelnosti. Hra nám nabízí dva hlavní herní módy – arcade a complete mission. V režimu arcade hra automaticky prochází sekvenci lokací, jako byste sledovali film a v určité fázi se hra zastaví a dostanete se ke slovu vy. Z předem daného směru začnou proudit nepřátelé a vy je musíte střílet. Ve chvílích nouze se můžete skrýt za předem zvolenou překážku, kde sou časně dojde k nabití zbraně, případně si můžete zbraň změnit. Zbraně jsou celkem čtyři – pistole, samopal, brokovnice a granátomet a krom pistole musíte do každé sbírat náboje, které padají ze zneškodněných nepřátel. V průběhu hraní narazíte na několik typů nepřátel, které je třeba likvidovat odlišně. Naštěstí hra naznačí, jak kterého zabít a tak se nikde dlouho nezdržíte. O něco tužší jsou souboje s bosy zvlášť, když do toho ještě musíte střílet řadové poskoky. Novinkou mezi nepřáteli jsou brouci – létající a lezoucí. Na každé platí jiná zbraň, ale obecně je jich velké množství a dost často se vám dostanou až na kůži – lezou po vnitřku obrazovky a vystřílet všechny na první pokus je takřka nemožné. Pokud mise opakujete, nepřátelé se nacházejí stále na stejných místech a tak je možné (a vlastně je to potřeba) si zapamatovat jejich výskyty a precizně pak procházet dále.

 

     

 

Aby průchod přeci jen nebyl tak jednotvárný, narazíte občas na drobné obměny. Nejčastější je obrana území, kdy jeden z týmu něco děla (třeba odemyká) a vy musíte bránit dva a více směrů, přičemž se otáčíte trhnutím pistolí, nebo pohnutím kloboučku. Velmi zábavná fáze je, když letíte jako střelec ve vrtulníku a střílíte těžkým kulometem s neomezenou municí, abyste v další fázi vzali sniper pušku a museli prostřelit kola kamionu, což není žádná sranda, protože vrtulník se pohybuje, kamion taky a navíc je třeba trefit přesně gumu. Suma sumárum vám projití arcade režimu zabere asi hodinu až dvě a díky tomu, že se prostředí stále mění v dost rychlém sledu, nepotkáte nudu. Když už budete tak akorát mít dost vnitřních prostor, dostanete se třeba do jeskyně, kde mimo střílení pohybujete i baterkou nebo budete za běhu střílet po nepřátelích v lese. Celkově zato je převedení režimu stejně zábavné jako na automatu a lze ho hrát stále dokola.

 

   

 

Druhým dostupným režimem je complete mission, kdy ovladačem i chodíte a pohybujete pohledem, stejně jako v klasické fps a lze i skákat a krčit se. Prochází sice úzkými koridory bez možnosti zabloudit, ale i tak je hlavní zábavou využití „opravdové“ pistole. Nepřátele jsou o něco zpomalení, aby jste měli šanci se vůbec orientovat, ale hra je i tak docela těžká a je třeba se s ovládáním sžít. Další hloupá věc je, že předním analogem ovládáte pohyb a v tom případě již pistoli držíte jednou rukou za předek a druhou za zadek a míření je tak méně přesné, než když oběma rukama pevně svíráte pažbu. Průchod misemi je o něco delší a může trvat i hodinu, přičemž během ní narazíte na několik checkpointů, takže není třeba začínat od znova po každé smrti. Tento režim je nudnější než arcade, ale má také své kouzlo, zejména při soubojích s vrtulníky.

 

 

 

Možná se divíte, že jsme zatím nemluvili o příběhu. Ono totiž není co. V pozadí jsou klasická klišé – tajná vládní organizace, zrada, teroristi a podobně a nějakou hloubku rozhodně nečekejte. Abychom řekli pravdu, po průchodu hrou si z něj nepamatujeme v podstatě nic a ani nás to nějak netrápí. Příběhové animace jsou sice poměrně pěkné, ale stejně je budete přeskakovat, abyste už byli v akci.

 

 

 

Každý správný muž má mít nůž a každá správná hra má mít bonusy. V případě Time Crisis 4 se jedná o osmnáct miniher, během nichž budete střílet na cíle, trefovat plechovky a vůbec si cvičit práci s pistolí G-con. Po průchodu oběma režimy si navíc otevřete cisis (ne Crisis!) mod, kdy stačí jedna trefa a jdete do kytiček.

 

   

 

Po grafické stránce je hra bohužel na stejné úrovni jako předchozí díl a z PS3 ždímá asi tak pět procent jejího výkonu. Nelze však říct, že by vzhled byl ošklivý. Lokace jsou jednoduché, hodně zničitelné a nepřátele jasně rozeznáte podle barev. Je škoda, že na této stránce hry Namco více nezapracovalo a nedotáhlo next-gen do skutečného smyslu. Výhodou slabší grafiky je možnost hrát bez instalace. Osobně doporučujeme hru z menu nainstalovat, protože načítání se pak zrychlí asi o polovinu, ale jak říkáme, není to povinné jako u jiných her. Pokud byste nějakou záhadou získali druhou pistoli, lze hrát v kooperativním módu s rozdělenou obrazovkou, kdy každý z vás ovládá jeden charakter. Toto lze částečně hrát i s jednou pistolí a jedním ovladačem, ale ten na koho zbude ovladač je spíše do počtu a hru si moc neužije.

 

   

 

Co kazí dojem ze hry nejvíce, je cena, která se u nás pohybuje přes 2500,- korun. Chápeme sice, že v ceně je pistole se senzory, ale její přítomnost a cenu zatím nic moc neospravedlňuje, protože ji na nic jiného krom této hry nelze použít. Údajně se připravují nové hry, ale nic jistého na obzoru není, takže bychom na to moc nespoléhali.

 

 

 

Závěrečné hodnocení je tentokrát skutečně těžké. Pokud nebudeme brát v potaz cenu hry, jedná se o skutečně kvalitní kousek a držení ovladače ve tvaru pistole dává hře zcela jiný rozměr a zaslouží si hodnocení 82% a naše vřelé doporučení. Procenta, která srazíte za cenu, necháme na každém z vás.