The Wheelman – recenze PC verze

Neostýchám se přiznat, že jsem napjatě očekával, kdy mi ve schránce přistane review disk závodní akce na motivy stejnojmenného filmu. The Wheelman. Ta hra pro mě má zvláštní kouzlo, jelikož preview, co jsem o ní zhruba před rokem psal, byl můj první článek zde na Gameparku. Proto mě přirozeně velice zajímalo, co z Wheelmana pod rukama lidí z Dieselovy úspěšné herní firmičky vyrostlo. Tak pojďme na to, a hezky zčerstva.

 

 

Do hry naskočíte v prosluněné Barceloně, kde se na vás okamžitě pověsí dotěrní policajti a podobná havěť – a už z vás prakticky neslezou. Ano, Wheelman je jízda, adrenalinová jízda, která skončí teprve až když doběhnou závěrečné titulky, oznamující konec opravdu hloupého příběhu. Tady by recenze vlastně mohla skončit, sbohem a šáteček, protože bylo řečeno v podstatě vše, co řečeno být mělo. Ale to bych ochudil sebe i vás, takže raději pokračujme dál.

 

 

Hlavní hrdina Milo Burik je chlap do nepohody, namakaný holohlavec, který se pod rouškou utajení snaží dostat na kobylku bossům španělského podsvětí. O příběhu ani nemá cenu se podrobněji zmiňovat, je to snůška nesmyslů a provařených klišé; objeví se i několik takzvaných „WTF momentů“, kdy prostě jen zíráte na monitor a říkáte si, že to snad ani není možné. Kupříkladu se nikdy nedozvíte, pro koho Milo vlastně dělá. Pracuje pro poldy, CIA, FBI nebo snad Interpol? Ne že by na tom nějak extra záleželo, ale celek kvůli tomu působí jako vytržený z kontextu. Příběh evidentně funguje jen jako prostředek k pořádné akci, nic víc, ale aspoň je podán velice zábavně. Barcelonští gangstas hláškují jako o život, Milo zůstává vždy a za všech okolností ledově klidný, občas utrousí nějakou tu drsňárnu, s níž setře všechny okolo (včetně jejich promiskuitních matek a neznámých otců). Pokud chcete brát Wheelmana vážně nebo u něj snad nedejbože přemýšlet, raději ho nezkoušejte, jinak se nevyhnete škaredému zklamání. Když totiž zapojíte mozek, nejspíš vás zarazí hned několik věcí. Tak například: jak Milo asi telefonuje, když nemá telefon přiložený k uchu a evidentně nepoužívá handsfree? Prkotina, řeknete si, ale podobných maličkostí najdete ve hře tunu, proto se přemýšlení opravdu zásadně nedoporučuje.

 

 

Wheelman stojí na akci (jen a pouze na akci, aby bylo jasno), a té se vám díkybohu dostane požehnaně. Milo umí dobře šoférovat, v zásobě má sice jen pár triků, o nichž jste si mohli přečíst už v recenzi konzolové verze, ale bohatě si s nimi vystačí. Milo je totiž frajer kalibru Chucka Norrise, pokud vám to ještě náhodou nedošlo, a tak není problém přeskakovat za jízdy z auta na auto; průjezdy kancelářskými budovami jsou na denním pořádku a nechybí ani oblíbené demolice restauračních zařízení. To vše se odehrává v neskutečně rychlém sledu, protože díky interaktivní mapě lze mezi misemi pohodlně přepínat, tudíž odpadají zdlouhavé projížďky městem. Takže v jednu chvíli máte v autě arogantního chlápka, kterého chcete vystrašit k smrti, a o málo později už na mrštné motorce frčíte tunely metra zabránit únosu… A tak dále. Hra neustále graduje, šílené úkoly se střídají jako na běžícím pásu, až nakonec člověk přestane vnímat okolní svět a plně se ponoří do hlubin sice bezduché, ale zatraceně návykové akce…

 

 

Mimo vozidlo nebo sedadlo motocyklu už ale Wheelman není tak pevný v kramflecích. Nehrajete-li zrovna nějakou misi, můžete se leda tak kochat prohlídkou památkek, které vývojáři po Barceloně halabala rozeseli, jinak nelze dělat nic. Ani oblíbená kratochvíle bezohledných asociálů – střílení do nevinných civilistů nebo strážců zákona – nepřipadá v úvahu, jelikož Milo přece jen stojí na straně „těch hodných“, proto není tolerována žádná agrese vůči negangsterům. Když někoho zraníte při plnění mise, okamžitě končíte. A pokud ublížíte někomu “ve volném čase”, ihned se na vás sesype celý barcelonský policejní sbor. Vystoupením z auta jako byste přestali sledovat vysokrozpočtový hollywoodský akčňák a šli nahlédnout za kulisy. A za blýskavým pozlátkem spatříte nudnou prázdnotu. Proto je lepší zůstat v káře, dupnout na plyn a vrhnout se do víru příběhu či vedlejších misí. Potom je Wheelman prostě skvělý, zaháčkuje si vás a jen těžko se od hry dokážete odtrhnout. „Dám si ještě pět minut a pak už určitě půjdu spát…“

 

 

Kromě misí spjatých s příběhem můžete plnit i vedlejší úkoly, jež sice nepatří k nejoriginálnějším, ale dokážou prodloužit hrací dobu o pár hodinek. A pokud při nich získáte vysoký rating (A nebo S), o stupínek se zlepší Milovy řidičské schopnosti, což jistě přijde vhod, protože hlavní kampaň s postupem času dost přituhuje a i při banálně znějících úkolech („znič novinové stánky“) kladou později tvůrci na hráče vysoké nároky. K vyšší obtížnosti přispívá i nešťastné rozmístění checkpointů, při selhání musíte někdy opakovat opravdu dlouhé úseky, a to samozřejmě frustruje. Prostředí je velmi interaktivní – interaktivní v tom smyslu, že designéři po ulicích rozeseli spoustu zničitelných předmětů, a tak se za jízdy pořád něco děje. Přišlo mi ale poněkud zvláštní, že i když svým bourákem způsobíte chaos v polovině města, nikdy na sebe neupozorníte policii, nežádá-li si toho scénář. (Stačí ovšem jen vystřelit na pár civilů a hned se vezete v problémech.)

 

 

Jízdní model nemá s realitou pranic společného, ale na rozdíl od PC portu Saints Row 2, kde jsme viděli něco podobného, se vám ovládání dostane rychle do krve a s vehikly se rychle sžijete. Zpracování fyziky doznalo oproti konzolovým verzím mírného zlepšení, přestože však Wheelman využívá engine Havok, nečekejte zázraky. Vyloženě mi ale vadila spíše jiná věc: hra úplně ignoruje jízdní model nepřátelských vozidel. Dejme tomu, že máte pronásledovat nepřátelskou dodávku a zmocnit se jí. Ve vašich rukách je to těžkopádná mrcha, která se po silnici vyloženě šourá, ale když jste ji před chvílí honili, bylo to snad nejrychlejší vozidlo pod sluncem. Od tvůrců je to škaredá podpásovka, která navíc působí velmi nepřirozeně.

 

 

Co se technického provedení týče, PC verze obsahuje několik nepříjemných kazů. Několikrát se mi stalo, že jsem vyjel mimo otexturouvanou oblast a propadl se do šedé nicoty, občas šlo lze vidět skrze zdi a podobně. I grafické stránce by se dají vytknout nedostatky: jde především o nepříliš detailní pozadí. Zatímco postavy, automobily a motorky jsou zpracovávány na jedničku, s prostředím už to tak slavné není. Město by zasloužilo detailnější textury a větší rozmanitost co se týče modelů budov. Ulice jsou až příliš uniformní, schází jim osobitost a styl (v tomto ohledu má přede všemi náskok série GTA; v Rockstaru prostě umí dělat velkoměsta nejlépe ze všech). Ve velké rychlosti, a určitě chápete, že ve Wheelmanovi se jinak nejezdí, ale všechny nedokonalosti splývají v jednu velkou rozmazanou skvrnu. V té chvíli přestává na všem záležet, svět se scvrkává na jen vaše auto, vozidla nepřátel a četné překážky v cestě.

 

 

Jak Wheelmana zhodnotit? Na jednu stranu je to frenetická akce plná parádních honiček a zběsilé střelby. Na stranu druhou tu máme nedostatky v technickém zpracování, příběh nestojí za moc (i když zábavný je díky dialogům až až) a tvůrci z Tigon Studios šroubují obtížnost nepříjemně vysoko, když na vás v pozdějších fázích hry posílají nekonečné zástupy nepřátel. Milo sám o sobě by si s nimi hravě poradil i s větší přesilou, ano, takový je to machr, ale to by ho nesměli ovládat hráči… Wheelman je v mnoha ohledech rozporuplný: nenabízí ani zdaleka tolik možností jako GTA, ale zase akce, kterou vůbec nešetří, je neskutečně chytlavá – 70%

Soutěž: U příležitosti vydaní recenze PS3 verze jsme pro vás připravili soutěž o originální hry s Vin Dieselem v hlavní roli a to včetně Wheelmana v profesionální české verzi pro PC! Soutěž končí za dva dny a tak vy, co jste ji minuli, ještě máte možnost zkusit štěstí!