The Walking Dead: Season Two

Už je to dva roky, co vyšla první sezóna videohry The Walking Dead. Tehdy udělala pořádnou díru do světa. Mimo všeobecně kladné přijetí si vysloužila hned od několika herních magazínů ocenění Game Of The Year a kromě klasických platforem se vzhledem k svým nízkým technickým požadavkům s postupem času podívala i na iOS nebo třeba netradiční Kindle Fire HDX. Veřejnost přiměla diskutovat o tom, kde leží hranice mezi hrou a interaktivním příběhem, a dala jí naději, že snad přeci jen mohou vznikat dobré tituly na základě filmových a komiksových předloh. Po vydání krátkého DLC 400 Days, připravujícího půdu pro další pokračování série, bylo vše potvrzeno několikavteřinovým trailerem. Druhá sezóna vycházela epizodicky, jak to v Telltale mají rádi, a mohli jste si ji pořídit od Vánoc.

 

Svět podle komiksu Roberta Kirkmana má svoje kouzlo. Všichni víme, že zombie apokalypsa je vděčným tématem, který se dá pojmout mnoha pohledy. Hry odehrávající se v takovém světě jsou často střílečky typu Left4Dead, kde zabíjíte tisíce nemrtvých a jen se snažíte pročistit si cestu dál. Také se mohou soustředit na přežití v prostředí, které rozhodně není přátelské a nabízí omezené množství prostředků, jako třeba DayZ. Anebo se mohou poukazovat na vztahy mezi lidmi a lidská morální dilemata, v čemž exceluje právě The Walking Dead.

  

The Walking Dead: Season Two pokračuje v příběhu prvního dílu a zahrajete si v něm za Clementine, malou holčičku, o kterou jste se jako Lee dříve starali. To, že již nejste statný afroameričan, vám je dáváno najevo jak v interakci s okolím tak herními mechanismy. Už zkrátka nemáte tolik síly, abyste sami udrželi těžké dveře, a jinak než slovy násilnému souboji ve vlastní skupině jen těžko zabráníte. Přesto si však Clem už prošla svým a nejste tak v okolním světě natolik nevinní, jak byste si mohli myslet. Až mě zaskočilo, nakolik jsou k ní tvůrci schopní být krutí – vždyť je jí přeci jen jedenáct! Ale střílení po dětech a střílející děti, násilí a krev ke světu, kde smrt číhá na každém rohu, asi zkrátka patří. Předčasné dospívání Clem je do velké části svěřeno do vašich rukou – jak se vlastně vyrovná se smrtí nespočtu známých i milovaných a s mnoha hrůznými situacemi, kterými si musela projít? Moje Clementine v mnohém byla dospělejší než ti, kterým by to příslušelo, a nikdy nezaváhala, když bylo potřeba rychle jednat, jakkoli těžké to mohlo být. Se svou bolestí se naučila žít – nikdy ale nezapomněla.

     

Na hloubce, do které se tvůrci zabývají charakterem postav celá série vlastně stojí. Všechny jsou až překvapivě lidské. Ve skutečnosti byste člověka jen těžko zařadili do klasických stereotypů, jako jsou “zloduch” nebo “ten, co by nikdy nepodvedl”, a v Telltale to moc dobře vědí. I dobří lidé někdy dělají špatné věci a ti špatní jsou často jen nepochopení. Je důležité, že hráč, jako Clementine, není vševědoucí a ovlivňují ho pouze dojmy z chování a skutků ostatních. Často tedy za klávesnicí zažijete malý šok z překvapujícího jednání postav, kterými je všech pět epizod skrz naskrz protkaných. Nikdy nevíte, kdo se ve vypjaté situaci zlomí, kdo v srdci upřímně drží zájmy ostatních a komu jde v první řadě o jeho vlastní bezpečí. Mnohdy sami netušíte, co si o tom všem sami vlastně myslíte. A budete se muset smířit s faktem, že se nelze zavděčit všem.

 

   

Pokud jste hráli nějakou z novějších sérií od Telltale, zajisté jste si všimli, že se tvůrci již snaží omezovat point-and-click prvky, které způsobovaly zpomalení celkového tempa, a střídají především dva herní elementy – (povětšinou) výborně napsaný dialog a akce vyžadující rychlé rozhodnutí a reakce, někdy dokonce s prvky QTE. Tentokrát tomu není jinak – hra vám skutečně nedá moc odpočinout a hází s vámi z jedné zběsilé přestřelky do druhé jen přes pár poněkud klidnějších chvil, ve kterých ale zase musíte udělat několik zásadních rozhodnutí. Bohužel postupně přijdete na to, že ať se vaše volba může tvářit sebedůležitěji, ve skutečnosti se hra po chvíli srovná do úplně identického stavu. Dává to smysl, protože scénáristi si nemohou moc dovolit rozvětvovat děj – je škoda, že nemohou každou epizodu pojmout jako tu závěrečnou, kde hráčům nadělili dokonce pět rozdílných konců. Ať už příteli v nesnázích pomůžete nebo nepomůžete, stejně umře, jen za jiných okolností.

 

    

Po grafické stránce se The Walking Dead nadále nedá odepřít jeho komiksová předloha. Tvůrci navíc vědí, že když místy chtějí použít víceméně statickou kameru, prostředí musí být dostatečně zajímavé samo o sobě. Drží se další své tradice a opět zvolili velice zajímavá místa, kam zasadit děj. Vánoce oslavíme v horské chatě se stále se točícím větrným generátorem a podíváme se třeba mezi ruiny historického muzea. Hodí se také vyzdvihnout klasicky vynikající dabing postav se skvělou Melissou Hutchinson v hlavní roli. Ve zvukové stránce ho podporuje uchu již známá instrumentální hudba a překvapivě velkou roli hraje pět výborných písní vlastní produkce při závěrečných titulkách každé epizody.

 

    

Velkou výtku na účet Telltalu si však nemůžu ušetřit u podle mě naprosto nezvládnutého vydávání hry. Je mi jasné, že mají v oblibě dělat hry epizodicky a v mnohém jejich přístup respektuji. Dějový spád udržitelný v několika hodinu a půl dlouhých citových bombách by se dal po spojení v jeden celek jen stěží udržet (a z hráčova pohledu případně i vydržet). Když ale epizody vychází s odstupem dvou měsíců a hra je kompletní téměř po roce, jde pro mě hlavně o koupení dalšího času na vývoj hry s penězi od věrných fanoušků, kteří si ji pořídí hned na začátku. Těm se Telltale za jejich slepou důvěru přitom jen vysmívá do obličeje. Zaplatí totiž plnou cenu. Poté, co je do světa vypuštěna třetí část, již hru najdete na nejpopulárnějších distribučních platformách o čtvrtinu zlevněnou. Po páté epizodě následuje sleva dokonce 75% s tím, že si můžete celý příběh užít ve svém tempu a bez čekání, během kterého často zapomenete, o co vlastně jde. Pokud si tedy nad postel nelepíte plakáty Leeho a Clementine (*ehm* nebo hru nerecenzujete), nedává moc smysl si nepočkat a ušetřit. Ekonomicky si samozřejmě studio samo vypočítá, co se mu vyplatí, ale jelikož u předcházejícího titulu studia The Wolf Among Us byl postup naprosto stejný, alespoň podle odezvy na internetu si i mnoho fandů příště brzkou koupi rozmyslí. Nezbývá než doufat, že mistři ve hře na city poberou více respektu k zákazníkům a zvolí jinou prodejní strategii dříve, než se jim stanou trnem v oku.

 

  

Druhou sérii The Walking Dead doprovázela nemalá očekávání a můžu říct, že se tvůrcům rozhodně povedlo tyto naděje nezklamat. Nabízí solidní pokračování v sérii, která obrovský růst Telltale vlastně nastartovala. Jen těžko se dá ale tvrdit, že by svého předchůdce nějak výrazně předčilo – mnoho herních systémů sice zdokonalilo a jde více do hloubky, nicméně z nějakého důvodu za sebou nezanechá tak silnou citovou stopu jako první díl. Vždyť bez toho, abych vám zkazil herní požitek, můžu zmínit, že nejsilnějším momentem je opětovné představení některých starých známých. Přesto jde stále o svým způsobem unikátní hru a těch pár hodin, které jí věnujete, rozhodně nebudete litovat. Ode mě dostává 80 %. Nedávno Telltale Games oznámili pokračování v podobě třetí sezóny. Zatím nevíme, jestli se vrátí zpět k příběhu Clementine, ale doufejme, že se jim podaří udržet vysoko nastavený standard. A také, že si s vydáváním epizod příště o něco více pospíší.