Všichni příznivci žánru RPG se v minulosti zajisté alespoň jednou setkali s některou z her od francouzského studia Spiders. Tento tvůrčí celek se v oboru pohybuje již velmi slušných osm let, během nichž vytvořil celou řadu zajímavých titulů, jež rozhodně stojí za pozornost. Snad nejdůležitějším rokem od svého založení byl pro Spiders rok 2012, neboť právě v něm zcela oddalo své srdce hrám na hrdiny. Na epické příběhy neohrožených dobrodruhů jsme se v minulosti vydali díky tomuto týmu s hrami Of Orcs and Men, Bound by Flame a Mars: War Logs. Přestože každý z těchto výtvorů měl bezpochyby něco do sebe, žádný z nich nedokázal naplnit očekávání fanoušků do té míry, aby bylo nadcházejícím kusům týmu možné plně důvěřovat. Je ale jasné, že se na celku zkušenosti, jimiž si prošel, výrazně podepsaly a on tak pomalu ale jistě míří ke svému průlomu. Stal se jím jeho nejnovější produkt s názvem The Technomancer?
S novinkou se vydáváme zpět na Mars, kde na hráče čeká další nečekané dobrodružství, s nímž si bude muset poradit. Proč říkáme „zpět”? Je sice možné, že v názvu tvůrci na žádnou ze svých dřívějších her neodkazují, ve skutečnosti se ale tímto kusem pokoušejí navázat na titul Mars: War Logs. Nejvíce je to samozřejmě znát na světě a příběhovém pozadí titulu. Na rudé planetě se nacházíme dvě stě let poté, co ji lidé kolonizovali. To už zde ale vypukají první velké boje mezi nejmocnějšími korporacemi, které chtějí převzít nadvládu nad tímto územím a plně jej začít kontrolovat. Co je zajímavé, žádná z těchto korporací nemá vyloženě dobré ani zlé úmysly. Jejich balancování na hraně logicky není bezúčelné. Je na hráči, aby se rozhodl, která z nich mu sedne nejvíce a za kterou bude na své cestě stát. To však bude nejprve ve světě hry muset strávit alespoň pár hodin.
The Technomancer už na první pohled vyvolává dojem, že se nechal inspirovat největšími a nejznámějšími tituly žánru a rozhodl se je následovat v jejich šlépějích. Znát je to kupříkladu na systému dialogů, který je propracovaný a působí velmi rozsáhle. My si při rozhovorech s okolními charaktery kolikrát vzpomněli na Bioware a jeho série Mass Effect a Dragon Age. Přestože se v této hře nenachází kolečko voleb, které je pro RPG od Bioware typické, samotné dialogy vás kopnou a donutí přemýšlet nad tím, zda si při tvorbě vývojáři ze Spiders tu a tam neodskočili třeba poslední Dragon Age zahrát. I soubojový systém se vydal trochu jiným směrem, než jsme původně očekávali. Zatímco v minulosti studio spoléhalo na taktické potyčky vyžadující plánování předtím, než se na ně vrhnete, nyní se je třeba spoléhat spíše na vaše dovednosti přímo během soubojů. V tom nám hra zase připomněla legendárního Zaklínače. Jak ale asi tušíte, pouhá inspirace nestačí a volání múzy je třeba dotáhnout až do konce. Povedlo se?
Asi nejvíce nás hra dokázala pohladit po duši svým světem, s nímž si studio skutečně vyhrálo. Když tvrdilo, že jde o největší a nejkomplexnější zážitek, který od svého založení vytvořilo, překvapivě nelhalo. Prostředí jsou velká, propojená a skrývají hromady chodbiček a místností, v nichž můžete nalézt cenné poklady. To ale není ani zdaleka největší předností zdejšího světa. On je totiž v první řadě překrásný. Působivé stavby steam-punkového charakteru okamžitě strhnou vaši pozornost, a pokud se jich čirou náhodou přeplníte, stačí vyrazit do okolních lokací, které ukazují dočista odlišnou stránku kolonizovaného Marsu. Poušť, rudá záře ve všech směrech a strhané slumy, do nichž byste se báli vkročit. V tomto kusu žádný kus krajiny neuvidíte dvakrát. Na tom si dali vývojáři záležet.
Mrzí nás, že si tvůrci více nevyhráli s charaktery, jež na svých cestách potkáte a které se v nejednom případě přidají do vaší družiny. Je sice pravdou, že se od sebe tyto NPC navzájem téměř ve všech případech velmi výrazně liší osobnostně, herecké výkony však odlišnosti skopávají ze stolu. Dabing charakterů je nezajímavý a neprojevuje dostatečné emoce na to, abyste mu mohli skutečně uvěřit. Moc tomu nepomáhají ani statické výrazy veškerých postav, jež jsou dány tím, že se jim pohybují výhradně ústa. Dle našeho názoru mohli vývojáři věnovat této stránce hry trochu více času, neboť se na výsledném dojmu z hraní podepisuje neskutečným způsobem a takto jej jedině kazí.
Snad největší vadou na kráse titulu je soubojový systém, který se prostě a jednoduše nepovedl. Když byste na něj hleděli ve videu, určitě si budete říkat, že vypadá poměrně stylově a nevidíte v něm žádný problém. Teprve v momentě, kdy jej chopíte do vlastních rukou, zjistíte, kde je zakopaný pes. Ovládání je špatně řešené a nepůsobí ani trochu přirozeně. Stylové zpomalení času, jež v Batmanovských hrách dává prostor k úhybu nepřátelským útokům, zde absolutně nefunguje a většinou při snaze o úskok dopadnete ještě hůře, než kdybyste zůstali stát na místě. Světlým bodem soubojového systému jsou speciální schopnosti hlavního hrdiny, jež bohužel nemají dostatečnou míru užití na to, aby zážitek posunuly alespoň o trochu blíže směrem k průměrnosti. V současném stavu jsou souboje jednoznačně podprůměrné a nemyslíme si, že by se to s přicházejícími opravnými balíčky mohlo změnit.
Hloupě řešený je také systém postupného růstu a vylepšování vašeho charakteru. Velmi si vážíme toho, že se tvůrci do hry rozhodli uvést množství stromů dovedností, díky nimž s každým levelem svého hrdinu posunete o kus dál směrem, kterým jej chcete vést. Zdálo by se, že záleží jenom na vás, jakým stylem chcete bojovat a kam to Zachariah, hlavní hrdina hry, nakonec dotáhne. Skutečnost je ale přece jenom trošku jiná. Ať už učiníte jakékoliv rozhodnutí, na souboje bude mít pouze minimální vliv. Nepřátelé od první do poslední minuty hry vyžadují padesát ran, zatímco oni sami vás jsou schopní ubít na tři, a to nezáleží na nastavené obtížnosti. Hra není výzvou jako Dark Souls, jde pouze o smršť frustrace, která vás ani trochu nebaví a budete se od ní snažit dostat co nejdál. I proto se občas hodí investovat do komunikačních schopností, které vám umožní vyhnout se řadě potyček dobře zvolenými dialogovými možnostmi. Ani to však celkovou hratelnost v žádném případě nezachraňuje.
The Technomancer v žádném případě není průlomem, na nějž Spiders poslední čtyři roky čekalo. Možná bychom jej dokonce označili za nejhorší z titulů, které studio od svého příklonu k RPG žánru vytvořilo. Jde o průměrné RPG, které se v mnoha směrech snaží napodobovat své velké kamarády, což se mu ale ani trochu nedaří. Soubojový systém možná vypadá efektně, být jeho součástí už ale žádná velká paráda není. Systém vylepšování vašeho charakteru příliš nefunguje a cut-scény a s nimi spojené herecké výkony postav kolem vás nepůsobí ani trochu dobře. Plusové body tak hra dostává snad pouze za fantastický svět a důmyslný příběh, jež by si další šanci teoreticky zasloužily. Vývoj své další hry by nicméně studio nemělo příliš uspěchat, ať může být konečně na něco pořádně pyšné. Z naší recenze si The Technomancer odnáší 55 %.
