The Show – recenze české verze

Američané jsou zvláštní, to je známá věc. Samozřejmě to nemyslíme úplně obecně, ale prostě vždycky se najde pár jedinců, kterým přeskočí v hlavě a udělají nějakou totálně nesmyslnou skopičinu. Stačí se podívat na nějaká videa na YouTube a občas sledovat zprávy. A vlastně i The Show si zakládá na jednom blázínkovi, který už to ale přehnal a jeho důsledky jsou dalekosáhlé. Seznamte se s Lou Bexterem.

 

 

Show začíná!

8. května 2097, Washington D.C. Právě tady začíná celý příběh The Show. Díváme se na americkou vlajku, na které se nachází pouze 49 pěticípých hvězdiček. Ano, jedna přesně v prostředku chybí. Jak asi dobře tušíte, znamená to, že se od USA odloučil jeden stát. V Kalifornii, jež se mimochodem připojila ke Spojeným státům v roce 1851, panuje fanatik Lou Bexter. Tomu asi v hlavě přeskočilo kolečko, a tak tam zavedl tvrdý totalitní režim. Prezidentovi Spojených států už došla trpělivost a rozhodl se, že s ním skoncuje. Nebudete to ale ani zdaleka tak jednoduché a přímočaré, jak byste si možná představovali. V každém případě to hlavní žezlo v tomto směru přebíráte vy – Frank Harris. Poblázněný Bexter se svojí republikánskou vládou založil hodně úchylný pořad The Show. V této ohromné show bojují všichni političtí vězni a ostatní trestanci doslova o holý život, aby pobavili televizní diváky. Malinko nechápeme souvislost, ale vláda by se údajně (jak jsme se dozvěděli v intru) bez této show neudržela u moci. Celá tahle „prasárna" se odehrává na uměle vytvořeném ostrově, který se nachází 20 mil od pobřeží San Franciska. Je celý závislí na reaktoru a právě ten musíte vy, jakožto hlavní hrdina, zlikvidovat. Konkrétně tedy jen chladící zařízení toho reaktoru, aby se přehřál a vybouchnul. A jak se vlastně můžete na ostrov dostat? Inu, docela jednoduše. Americká vláda vám upravila trestní rejstřík, dali vám speciální čip a pak už vás jen dodají pod ruku kalifornských bezpečnostních jednotek. Pak už musíte udělat všechno proto, abyste přivedli ztracenou americkou hvězdu zase domů. Tolik k příběhu, o němž musím říci, že mě skutečně zaujal. Celý nápad a pojetí se mi prostě líbilo, snad jen jeho podávání není úplně dokonalé, ale o tom si řekneme až později.

 

  

 

Čistá akce

Z příběhu by se mohlo zdát, že půjde o ryzí akční střílečku. Zkrátka prostřílet se až k samotnému Bexterovi a na závěr si to rozdat přímo s ním. Ovšem chyba lávky, The Show je naprosto čistokrevnou real-time strategií. Jak jsem již řekl, hlavní a v podstatě jedinou náplní hry jsou speciální souboje o život mezi dvěma týmy. Odehrávají se pokaždé na ostrově, který je vytvořený ze speciálních desek. Ty mají schopnost proměňovat na sobě prostředí, takže se pokaždé na tom samém místě vytvoří jiná mapa. Celým principem se The Show naprosto podobá většině RTS z budoucnosti – stavíte armádu a musíte rozdrtit nepřátelskou základnu. Zajímavější už je postup, jímž se k ní dá dostat. Na každé mapě jsou rozestavené určité mezi body, které jsou propojené a musíte je postupně obléhat. V praxi to znamená, že po začátku nové hry doběhnete k první základně a obsadíte ji. Potom rychle k další a další, až si zaujmete všechny mezi vámi a nepřítelem. Na samotné centrum nepřítele lze zaútočit až poté, co jsou všechny mezní body ve vašich barvách. Pochopitelně podobný cíl má i protivník, takže většina bitev se odehrává právě u těchto bodů na mapě a postup není zdaleka tak jednoduchý. Samotné rozbití jeho základny už bývá jen pomyslnou třešničkou na dortu a měli byste to bez problémů zvládnout. Všechny obsazené základny mají jedno velké plus – slouží jako jakýsi teleport pro vaše jednotky, což vám dost usnadní jejich přesun.

 

  

 

Moderní armáda

A s jakými jednotkami vlastně budete bojovat o výhru v „soutěžním" zápasu? Celkově se armáda skládá ze dvou typů jednotek – pěšáků a mechů. Obyčejní vojáci se vždycky vytvářejí po osmičlenných skupinkách. Docela zajímavé je, že když někteří členové padnou v boji, můžete je jedním kliknutím opět nakoupit a doplnit tak jejich řady, aby byla skupina znovu kompletní. Na jejich soubojích není nic zvláštního, prostě je jen pošlete na nepřátelská vojska nebo budovy a oni střílejí jako o život. Nehledejte zde žádné speciální útoky, sbírání zkušeností, ale ani utváření formací či určování bojové agresivity. Druhým typem mechové a nebojte se, nejde o obživlé zabijácké přírodní mechy, ale vcelku normální mechanické roboty. Opět jsou na výběr ke stavění různé typy, ale pokaždé stačí hledět na cenu a poznáte jejich kvalitu v boji. Ani oni bohužel nenabízí nic zajímavého, tedy kromě jejich vysoké síly v boji.

 

 

Budovatelské prvky

V minulém odstavci jsme narazili na stavění jednotek, tak se pojďme podívat, jak vlastně v The Show funguje budovatelská část. Ta je skutečně hodně zjednodušená (ještě více než souboje) a zúžila se jen na to nejnutnější. Pokaždé začnete s postavenou základnou a jedním stavebním dělníkem. Neprobíhá zde žádný sběr nebo těžba surovin. Ke stavbě budov i jednotek potřebujete především kredity, které jsou vám připisovány na konto každou vteřinu a jejich výše se odvíjí od počtu zabraných záchytných základen na celé mapě. A druhou stavební „surovinou", potřebnou především při konstrukci mechů, je energie. Ta se produkuje ze speciální budovy, kterou lze postavit za kredity. Stavební dělník nemá příliš práce, protože není ani moc budov ke stavění. Všechny navíc musí být umístěny jen v bezprostřední blízkosti vaší základny. Nejdůležitější jsou v podstatě tři – první na dělání pěších vojsek, druhá na mechy a třetí slouží k upgradu jejich síly, obrany, apod. Kromě toho se ještě nabízí pár útočních budov, které mohou posloužit jako obrana v krušných chvílích. Tím však prakticky všechny stavební možnosti končí a dělníci jsou potom dobří jedině tak na opravu poškozených mechů. Ještě jednou musím zmínit možnost přesunu pomocí „teleportu". S jakoukoli jednotkou vlezete do hlavní budovy vašeho sídla, zvolíte cílovou destinaci (jakýkoli mezi bod vaší barvy na mapě) a během chvilky se tam objeví. Celkově jsem z budovatelských možností vcelku zklamaný, protože je celá tato část hry až příliš jednoduchá a nezáživná.

 

  

 

Vizuální stránka

Jak vyplývá z předchozích odstavců, jedná se o běžnou budgetovou real-time strategii. A právě proto jsme byli vcelku překvapeni hezkou grafikou. Ta sice není na úplném vrcholu, přesto se na prostředí ostrova dobře kouká. Pravda, „příroda" místy vypadá hodně uměle, ale to si tvůrci dokázali ospravedlnit: všechno je jen geneticky vygenerované, tak proč by si Bexter dělal nějakou ošklivou přírodu. Základním úkolem každého zápasu je výhra nad protivníkem, ale dostáváte i další úkoly, které spočívají většinou ve zničení nějakého generátoru, apod. Právě za jejich splněním se vydáváme zkoumat i do vnitřků budov, přesněji řečeno podzemních komplexů. Právě procházení interiérů v RTS takovéhoto ražení, by se dalo označit za originální a tvůrce za to chválíme. Zatímco jsme před chvilkou chválili vizuální zpracování proměňujícího se prostředí na stále stejném ostrově, vymodelování postav už je horší. Pokud si jen maličko přiblížíte obraz, jsou skutečně odporné, kostrbaté a nedetailní. Nic to ale není v porovnání s grafikou ve videích, která předcházejí před zahájením mise. Jejich zpracování vypadá hodně jako ze staré školy. Videa jsou vcelku trefně situovaná jako zprávy informující o aktuálním politickém vývoji a následně se podíváte do studia s fanoušky a komentátorem celého pořadu The Show, v němž hrajeme hlavní roli.

 

  

 

Česká verze

K zrecenzování jsme měli od TopCD k dispozici kompletní českou verzi. Přeloženy jsou jak veškeré titulky, tak nadabované dialogy a hlášky. Bohužel za překlad však nemůžeme příliš chválit. Textů příliš není, ale například i ty v menu se nám zdály místy kostrbaté. A dabing na nás působí dost prazvláštně. U videí je na podobné úrovni jako namluvení filmů v televizích, takže žádná sláva. Hlasy se nám k postavám příliš nehodí, vůbec nijak není sladěno otevírání pusy při mluvení a vypadá to spíše srandovně. O dabingu bychom mohli zmínit mnohé další chyby (nesladěná hlasitost, nevýrazné emoce, atp.), ale nemá cenu ho příliš rozpitvávat. Suma sumárum jsme se dočkali průměrného, možná spíše mírně podprůměrného výsledku a například takový Assassins Creed byl v tomto směru na úplně jiné úrovni.

 

   

 

Vítězové a poražení

The Show se nehraje špatně. Nápad na příběh má vcelku slušný, grafické zpracování snad nemůže nikoho urazit a hratelnost také není nejhorší. Na druhou stranu po několika odehraných zápasech se dostaví stereotyp a hra vás začne nudit. Zkrátka každá další mise je skoro totožná s tou předchozí a vzhledem k malému typu jednotek i budov se nenabízí příliš mnoho možností k řešení situací. Nehledě na nepříliš kvalitní českou verzi si The Show zaslouží pouze mírně nadprůměrné hodnocení 65%. Na závěr máme ještě jednu dobrou zprávu – hra se prodává za milých 299 Kč. Za příjemné tři stovky je to vlastně celkem dobrá zábava.