The Shield

I Českou republiku v posledních letech zachvátilo seriálové šílenství. Spousta lidí tím objevila Ameriku – a to doslova. Vedle tradičních levných kýčů, produkovaných našimi televizemi, se totiž na obrazovkách konečně začaly objevovat série kultovního kalibru. Miliony lidí sledují každý týden drahé americké série, jako 24 hodin, Ztraceni, Zoufalé manželky atd. Pokud si však myslíte, že tím jsme se vyrovnali západu, šeredně se mýlíte. To, co vídáme my teď, sledovali Američané již před mnoha lety. Nyní mají seriály nové, s takovými náměty, o jakých se nám ani nesnilo a jaké opět objevíme za několik dlouhých let. Chceme tím říci, že šetřivé televizní stanice v ČR blahosklonně nabízí jen pouhou hrstku z obrovského seriálového trhu, byť se to snaží prezentovat jako událost. Vezměme si třeba The Shield – nesmírně populární kriminalistický seriál. Kdo z nás se o něm měl možnost dozvědět nějakou přístupnou metodou? Přitom jde o opravdový hit – vždyť už se vysílá pátou sezónu a nyní se na jeho motivy objevila i počítačová a PS2 hra.

The Shield se snaží o obraz americké policie trochu jinak, než jak je znám široké veřejnosti. Kriminalisté a detektivové zde nejsou vykresleni jako ryze kladní hrdinové, kteří dělají první poslední pro společnost. Naopak. Mnohdy překračují předpisy, jsou korumpovatelní a používají násilí, jaké byste čekali jen od těch nejtvrdších lumpů. Obhajují se tím, že jinak by v té džungli zločinu nepřežili. The Shield rozděluje policii na dva tábory. Na tento popsaný, který přesně odpovídá Strike Teamu, jenž vede drsný Victor Mackey (právě za něj si zahrajete) a ten druhý, jenž je v seriálu a v menší míře i hře popisován jako banda neschopných hňupů, kteří se svými předpisy nic nezmůžou. Divák i hráč je tak veden k tomu, aby fandil první skupině, která je přeci tak cool. Proč ne, ale jeden nepříznivý důsledek to přeci jen má. The Shield by se za žádných okolností neměl dostat do rukou dětem – nejenže se zde násilím ani omylem nešetří, ale podobný obrázek společnosti by vašim ratolestem rozhodně neprospěl.

Pokud se domníváte, že The Shield je další prostou střílečkou viděnou z pohledu třetí osoby, jak by se dalo usuzovat z obrázků, musíme vás zklamat/potěšit. (Anti)hrdina Vic Mackey je totiž pořád policistou a zatím nedošel tak daleko, aby každého podezřelého či informátora mohl libovolně rozstřílet. Hra se mnohem více zaměřuje na důvtip a zajímavé situace, které v mnoha případech navíc vypadají věrohodně. The Shield nabízí spoustu krátkých misí, jež zaberou každá maximálně deset minut a ani dohromady nedají kdovíjaký herní čas. Za nějakých 5-7 hodin je hotovo. Obvykle jde o to, někoho (něco) najít, kamsi se dostat, případně provést výslech. Důležité ovšem je, jak tyto akce probíhají.

Příběh se točí okolo ozbrojování gangů, jejichž zastavení je pochopitelně priorita, ale prostředky k jejímu dosažení už tak konvenční nejsou. Netěšte se ale na nějakou volnost, kterou byste při vyšetřování měli. Úrovně jsou snad až příliš malé a jejich průběh naprosto lineární. Interaktivní předměty jsou totiž jen některé a k postupu dále je nutné jich využít. Způsob, jaký k tomu máte zvolit, je vám předepsán v instrukcích. Jistě vezmete zavděk příkladem. Na stanici (zde se můžete volně pohybovat) se s kolegy dohodnete na akci proti jednomu z gangů, který by měl mít informace o špičkách zločinu, takže se v noci vypravíte do jeho sídla. Mise začíná kousek od domu, ale vy do něj nemůžete rovnou vpadnout. Hra totiž určila jiný postup. Musíte se proplížit zadem skrz hlídanou zahradu, až k zadnímu vchodu. Tím vejdete, přičemž v této chvíli si můžete uložit (libovolné ukládání není dovoleno). Krátký loading a mise pokračuje v domě.

Zde už je pouze jeden gangster, zato ovšem na hodně malém území. Vy se skrz obývák musíte tichým způsobem dostat až do ložnice, kde máte na postel nenápadně odložit balíček s větším než malým množstvím drog. Potom už se stačí dostat z vilky pryč zpět ke kolegům, skrytým před hlavním vchodem. S nimi pak vpadnete dovnitř, obviníte je z přechovávání a možné distribuce drog a jejich kápa přinutíte, aby mluvil. Tomu se ale jen tak nechce, proto je zapotřebí přistoupit k oněm netradičním metodám. Nejprve ho párkrát v pěstním souboji pěkně poškádlíte, pak ho chytíte a omlátíte mu hlavu třeba o skříň. Jenže on pořád nic. Takže, co tu máme? Ach ano, sporák. Dovedeme ho tedy k němu a hezky mu připálíme hlavu. A to už se rozpovídá! Zní to zajímavě a celkem i je, ovšem celkovému dojmu ubírá na přitažlivosti právě to, že tento popsaný způsob musíte vykonat přesně. Žádná alternativ neexistuje. Proto je znovuhratelnost nulová.

Ani další mise se nenechají zahanbit a dokáží pobavit, jenže ani netradičních vyšetřovacích metod není nekonečné množství. Nelze se tak divit, že se hra po čase omrzí. Úkoly i postupy se totiž celkem brzy začnou dost podobat. Aspoň trochu zachránit to mohly akční sekvence, jenže těch je jednak poskrovnu a druhak jsou dost nepovedené. Střílení je zkrátka nezáživné, těžkopádné a vůbec hodně špatně provedené. Ještě štěstí, že na něj dojde jen v nejnutnějších případech. Vic toho totiž ke všemu moc nevydrží – stačí několik střel a je po něm. K frustraci přesto dochází zřídka – mise jsou jednoduché a hlavně krátké, takže ani několikeré opakování ještě neznamená hromadu vztekem rozmlácených klávesnic.

Některé záležitosti jsou v The Shield řešeny formou miniher. Třeba prohledávání šuplat, kde se obvykle skrývají drogy. V takovém případě se na obrazovce objeví odznak, přičemž vy na něm speciálním kurzorem musíte v časovém limitu jakoby šmátrat po hledané věci. Čím užší kurzor je, tím jste blíž, ale zapotřebí je vždycky najít to jedno jediné místo. Složitě se to vysvětluje, ale nejde o nic složitého ani těžkého. Bohužel ani kdovíjak zábavného, což je ostatně styčným bodem všech zdejších miniher.

Grafika se v dnešní technologicky pokročilé době spíše ztrácí – je dost obyčejná, ale zároveň jí musíme přiznat mizivé nároky. Zvuky se pak povedly na jedničku, především namluvení postav sedí, ačkoliv jsme seriál neměli možnost vidět. The Shield je hodně rozporuplným projektem. Na jednu stranu oplývá zajímavou podstatu, ze které šlo hodně vytřískat, na té druhé se pak právě toto provedení moc nepovedlo. Jisté záblesky kvality tu ovšem jsou, proto nelze hru jednoznačně odsoudit. Příznivcům seriálu, kterých je u nás nejspíš hodně málo, bych hru doporučil jako fajn doplněk. Jinak to je spíše zbytečnost, které dáváme průměrných 51%